.... z e-mimina

ohledávali policajti kousek před Vojtanovem...
Bylo to tak dvacet metrů od cesty v docela řídkém lesíku...
Hleděl jsem, jak tam běhali v bílých papírových kombinézách a pořád jsem dokola nahlas opakoval - kurva, to snad není možné...
... realita je někdy hodně drsná...

se toho dožijem ještě při smyslech.
Po poznatcích takových slečen přímo prahnu, protože se opájím představou, že již v brzké době budu vyhoštěn ze společného přístřeší, které sdílím se Starou Jahodou, páč mi už docela nebezpečně nadává, že FURT SEDÍM NA KYDECH!!!!!!!
:-)))
No a závěr je u nás jasný. Kdo neplní v alespoň standardní kvalitě a potřebném množství Jahodiny příkazy, je nemilosrdně "převelen" z Jahodiny stravovací a ubytovací jednotky. Že toho schopna je, to už prokázala na svých potomcích a jejich partnerech. A o jejích morálně volních kvalitách vypovídá i heslo v jejím erbovním štítu:

"Chlap musí být užitečné zvíře!!!"

Tudíž mne čeká vyhnanství po předchozím "ODMAJETNĚNÍ" (toto slovo jsem vymyslel fčilek a moc se mi líbí, je takové ouřední, citově neutrální) a já si budu moci najít nějakou MÉNĚ VYCHCANOU babu, které budou stačit na režii tři čtvrtiny mé výplaty a žádné další nucené práce.

Že eMimino existuje...

klidně poskákal i pana doktora, kdyby projevil žádost, o porodních asistentkách nemluvě. Sice to byly staré ojetiny, ale jak jsem už tady psal, řídím se heslem, že potmě je každá kráva černá.
A v zásobě mám ještě jedno heslo, ale to je fakt sprosté a místního dámského osazenstva by se mohlo dotknout. Neboli hodí se pouze k patnáctému pivu.

Co se týká porodu, myslím, že jsem si započal vážit své partnerky ještě víc. Zejména poté, co si vyvzdorovala třetího potomka. Popravdě řečeno - od ní bych to opravdu nečekal, že se k něčemu takovému dobrovolně odhodlá. I z ekonomického hlediska, což je u ní něco, jako pro ostatní lidi potřebnost inhalovat kyslík a popíjet vodu.

Tak jsem myslel, že dneska se diskuse nebudu účastnit, bo nemám k tématu dostatek odbornosti. A vida, přeci se můžu vyjádřit - k otcům u porodu.
Toto dilemno jsem řešit nemusel, rodili jsme v době, kdy se ještě stálo pod oknem. Jestli bych chtěl být u porodu - no, nevím, ale spíš jde o to, že bych musel, protože taková je doba. Musíme používat slova, která bychom z pusy dobrovolně nevypustili a naopak neříkáme ta, co nám jsou přirozená, protože je taková doba a ta nás k tomu tlačí. Děláme věci, které se vyžadují, nebo aspoň sledujeme, jak je dělá společnost, i když jsou to totální šílenosti. Takže abych nebyl za vyvrhele, asi bych tam musel, musel bych rytmicky dýchat a tlačit a všechno dělat společně s manželkou jak v americký komédii a dělat, že jsem šťastný.
Mě by zajímala statistika, kolik chlapů tam jde proto, že si to jde užít, a kolik je víceméně dotlačeno okolnostmi, ale nedává to znát. To by byl zajímavý průzkum pro agentury.

Veverko, podle mého názoru je porod intimní chvíle ženy. V našem kulturním okruhu to, pokud vím, vždy tak bylo. Rodilo se za zavřenými dveřmi, muži dali až posléze pochovat mimino, byl to takový akt uznání potomka a mohl přistoupit k manželce.

Přítomnost muže u porodu ničemu nepomůže. Považuji to za novotu ze stejného pytle jako spousta nápadů multikulti a gender.

Jestli to (ne)chtějí oba, tak ať (není) je otec u porodu.
Pokud to chce jen jeden, je to trochu problém.
Nemyslím, že by to něco posilovalo, pokud se neprokáže, že 30 % chlapů, kteří se neúčastnili porodu, mlátí matky a děti, zatímco z těch co u porodu byli mlátí matky a děti pouze 20 %.
Moje bývalá manželka byla, co se týče péče o malé děti, včetně jejich integrace do rodiny, dokonalá.
Když přijela z porodnice, tak mi po prvním večerním mimikoupání řekla, že tohle musím zažít a ať si sundám košili, lehnu si na záda a položila mi na hrudník to voňavé dítě. A ono se vrtělo a cítil jsem, jak hřeje a tluče mu srdce. Tak na mne fungovalo tohle.
A péče o čerstvé miminko probíhala následovně. Spali jsme. Já tvrdě jako pařez, než mě vzbudilo lomcování. "Vstávej, brečí ti dítě!" V polospánku jsem vstal, přebalil, položil k manželce a usnul. Manželka a mimi za chvíli taky.
Manželka nový přírůstek okamžitě začlenila do rodiny a všichni jsme o něj pečovali společně. U druhého a čtvrtého kromě mě i jeho sourozenci. A z toho důvodu nikdo z nás neměl pocit, že by byl kvůli nováčkovi z kolektivu odstrčen (ani já, jako manžel). Proto spolu stále moc dobře vycházíme. S bývalou manželkou sice opatrně, ale taky dobře. Na ty drobečky a život s nimi a se prostě nedá zapomenout.
Za sebe můžu říct, že já účast na porodu nepostrádám a s ohledem na to, že se to stalo i důvodem na podání žaloby na vládu, považuji takovou akci spíše za módní záležitost. Spíš za takové trochu hloupé soutěžení maminek na e-miminu

Už se počítám tak trochu mezi ty staré, škaredé a trochu hloupé, moji synové přišli na svět uprostřed devadesátek, ale tehdy už otcové k porodům chodili. Alespoň v Ostravě jo. Ano, záleží vždy na obou, pokud by to má manželka vyloženě nechtěla, asi bych u porodů nebyl, ale proč při tom trochu nepomoci, když už jsem byl u samotného početí (většina nás chlapů v to pevně doufá). Byl k dispozici samostatný pokoj, takže chození s rodičkou sem a tam, sprchování ve sprše a podobně.. ono to pár hodin trvalo a tak jsem si říkal (možná namlouval), že jsem své ženě alespoň trochu pomohl. U samotných vyvrcholení porodů jsem byl samozřejmě jen přihlížejícím z boku, abych nezacláněl. A závěr? Myslím, že má žena z toho žádné trauma neměla a já jsem dodnes hrdý na to, že jsem byl při tom a rád na ty momenty vzpomínám. Pro mě to mělo význam.

K porodu jen na řetězu !
Ani pro ženu asi není porod žádná slast.

V žádným případu bych manžela u porodu nechtěla.
Užitečnější byl kdesi na cvičení na Doupově, nebo kde to zrovna byl
a dozvěděl se o prvním děcku za cca 14 dnů.
U druhého již za 3 dny a u třetí za den.
Měla jsem klid.

U porodu jsem byl 2x. První byl císařem, tak mne vyhnali. Nic jsem nenamítal, asi bych se složil.
Druhý jsem absolvoval do konce, stříhal jsem pupeční šňůru lékařskými nůžkami, vzpomínám, že byla docela tuhá a šlo to také ztuhla.
Těšil jsem se na to. Po letech pochybuji, že mne to něco dalo. K potomkovi mám, myslím, stejný vztah, jako kdybych u toho nebyl. U žádného primáta na Zemi nepomáhá s porodem otec. Ani se neúčastní. Myslím, že samci primátů u toho miliony let nebyli, natož, aby asistovali. Tak to evolučně nepotřebujeme.
Ani u přírodních národů ne. Tam vždy pomáhají báby.
Samozřejmě, pokud je k dispozici jen muž, je to jiná. Ale jestli MU to něco dá? Kromě pocitu, že pomohl...

U žen je to jiné, založené na hormonální rovnováze. Ta moje se cítila strašně ochuzená. A byla šťastná, že se to napodruhé povedlo jaksepatří.

Pořád podnikáte v tom biznisu?

tetování na břiše se časem ztratí (pod prsama).

Co vím, tak v Práglu to žije ;)