Deset spravedlivých

Moto: 

Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Hospodinem. Přistoupil blíž a řekl: „Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? Takovou věc bys nikdy neudělal – usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný – to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?“
Na to Hospodin řekl: „Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo.“ Abraham odpověděl: „Pohleď prosím – odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel –možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?“ „Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět,“ odpověděl.
Abraham k němu promluvil znovu: „Co když se jich tam najde jen čtyřicet?“ „Neudělám to kvůli těm čtyřiceti,“ odpověděl. „Ať se můj Pán prosím nehněvá, když promluvím,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen třicet?“ „Neudělám to, najdu-li jich tam třicet,“ odpověděl. „Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen dvacet?“„Nezničím je kvůli těm dvaceti,“ odpověděl. „Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen deset?“ „Nezničím je kvůli těm deseti,“ odpověděl Hospodin. Tak dokončil rozmluvu s Abrahamem a odešel. Také Abraham se vrátil domů.

Dnes jsem začal biblickým textem o zkáze Sodomy.  Je to známý příběh... Sodoma je město hříchu, Bůh se na to už nemůže koukat a tak ji chce zničit. Svůj úmysl zjeví spravedlivému Abrahamovi a ten s ním začne smlouvat, že by v Sodomě mohli být i nějací spravedliví a nebylo by košér je vyhubit spolu s těmi zlými. Hospodin nakonec přislíbí, že Sodomu nezničí, bude-li v ní alespoň deset spravedlivých.  Příběh končí zjištěním, že tam ani těch deset spravedlivých nebylo a Sodoma byla zničena. 

Tento biblický text se v kostelích vykládá zpravidla s nadějí, že postačí pár poctivých a věrných, aby díky nim i ostatní dopadli dobře. Ale já chci dnes mluvit o opačném případě. Mám už delší dobu pocit, že Tóra se v tomto příběhu nezmiňovala o naději a dobré budoucnosti, ale právě naopak.  Pro deset spravedlivých bůh nevyhladí město. Pro deset spravedlivých Bůh nezničí systém. Pro deset spravedlivých zůstane vše při starém. 

Přečtěte si Chaloupku strýčka Toma.  H. B. Stoweová tam jedné kapitole rozvíjí podle mě pravdivou myšlenku, že otrokářství se v USA udrželo tak dlouho ne proto, že by otrokáři byli zlí a trestali negry nepředstavitelně krutě, ale naopak právě proto, že mezi otrokáři bylo hodně lidí, kteří se ke svým negrům chovali celkem hezky a každý obhájce otrokářství měl k dispozici hodně příkladů o tom, jak takový negerský komorník dobře bydlí, dobře jí a je dobře oblečen, narozdíl od svobodného proletáře na Severu. Plantáže s hony na uprchlíky a smrtí na denním pořádku se udržely především proto, že existovali lidumilové, kteří otroky sice používali, ale velmi slušně. Nebýt těch lidumilů, celá odpornost otrokářství by vyhřezla podstatně dříve. Hospodin pro deset spravedlivých dlouho ušetřil celý systém, který nakonec padl z jiných důvodů. Otrokářství neskončilo kvůli odpornosti systému, ale prostě kvůli válce o bavlnu a ekonomický systém. 

Já mám v dějinách své rodiny velkou řadu dobrých komunistů. Od Gottwalda, který se promtně zasadil o propuštění mého německého dědečka z ruského Gulagu, až po řadu tajemníků, kteří drželi ruku nad mým tátou, když dělal za hlubokého totáče představeného našeho evangelického sboru. Zkrátka nebyli jen mučitelé, komunističtí hajzlové, papaláši a stalinisté. Byli tam i Věňkové Šilhanové, poctiví předsedové JZD, tvrdí pracanti na dolech a ve strojírnách, Čubové ve Slušovicích, kteří pomáhali perzekuovaným, zkrátka pro deset spravedlivých nezatratil Hospodin po dlouhou dobu celý systém. Prostě mezi komunisty bylo tolik dobrého, že se to nesesypalo ve stalinistické hrůznosti. I ten Husák byl sice normalizátor, ale nechtěl lidi mučit a vraždit. 

Platí to i pro dnešek. V dnešním hyperkapitalismu existuje ještě velké procento poctivců. I u nás ve firmě je většina úspěchu založena na tom, že jsou tu lidi, kteří nemaximalizují zisk a nechají se v pokoře okrádat. V naší republice je velké procento soustružníků, dělníků, řidičů a dalších, kteří prostě mají svoji práci rádi a dělají ji ze srdce a vlastně zcela nekapitalisticky. Máme Evropské hodnoty a Jakuba Jandu, ale máme také střediso Víteček, kde pár bláznů dělá dobrou práci za mizernou mzdu a papírovou šikanu. Nemaximalizují zisk, chovají se poctivě a lidsky věrně a právě pro takové spravedlivé může ten celý korporátní kapitalismus fungovat. Tihle jsou ten důvod, že se to celé ještě nesesypalo a neobnažilo v celé své hnusotě a špinavosti. 

Mezi policajty je také ještě velké procento poctivých strážníků co neberou úplatky a nejdou na ruku politikům. Jsou to ti spravedliví, kvůli kterým Hospodin ušetří systém. Dokonce i systém, který stojí za houby, který stojí na okrádání lidí, který ničí budoucnost. Poctivý soustružník a policajt jsou mazadlo hnusné doby. Díky nim není soukolí plné pískua dávno rozpadlé.

A já vlastně nevím, co je lepší. Jestli být tím poctivým a svojí poctivostí držet v chodu něco, co vůbec nestojí za budoucnost a co na mé práci vzroste do olbřímých rozměrů a zadusí to hodně lidí, svrhne bomby na hodně zemí a zničí to celé generace a nebo přestat myslet na morálku a prostě nechat systém, aby se ve své zvrácenosti odhalil sám a padl, byť ten pád zničí celé generace.  Nějak se mi vytratila jakákoliv pozitivní možnost.