Proč před Náchodem stojí kamiony a proč se tomu mnozí diví…

V diskuzi pod článkem o Švejkovi padl akademický dotaz, proč se vlastně tvoří fronty před hraničními přechody do Polska.

Tedy ten dotaz nebyl zcela akademický, byl směřován na mou osobu. Nicméně rozhodl jsem se odpovědět touto formou, protože odpověď se rozhodně nevtěsná do jedné věty a navíc by zřejmě zanikla, neboť jsem na ni narazil s půldenním zpožděním.

Abychom tedy začali z nějakého konce, ty fronty vůbec nejsou JENOM na česko-polské hranici. Totéž nyní probíhá na hranici se Slovenskem. Specifikem jsou pak dva přechody na obou koncích hranice, to jest na dálnici D2 a na silnici č. 11, vedoucí z Třince do Čadce. Zde jsou kolony nejdelší. 

Opravme otázku - proč vůbec jsou a proč zrovna nejdelší?

Odpověď je poměrně jednoduchá. Hustota dopravy je v poměru k propustnosti zdejších komunikací tak vysoká, že vytváření kolon je zcela zákonité – pozor – i v době, kdy žádný Korona virus nehrozí. Podívejme se nejdříve na D2.

---------

Silnice bílá přede mnou…

Tato čtyřpruhová komunikace je tak vytížená, že v denní době jedou nákladní auta prakticky v koloně. D2 je totiž v praxi jedinou efektivní spojnicí silně průmyslového regionu Německa (Porúří) a dalších oblastí ležících dále na sever (přístavy) s téměř celým Balkánem a dál navazujícím Tureckem. Pokud nesněží, anebo pan Ťok nenechá rozhrabat naši D1 v deseti lokalitách naráz, skutečně se hledá alespoň rovnocenná volba velmi obtížně. 

Ponechme nyní zmrzlou vodu a dovádění pseudostavebních firem na D1 stranou, stejně jako vysvětlení, že Slováci se snaží kontrolovat všechna auta, která přijíždějí na jejich území. Proč mají být úzkostlivě kontrolováni zrovna lidé, kteří se jsou v režimu tranzitu, tedy prakticky pouze projedou v uzavřených vozidlech území Slovenska a drtivá většina z nich se zastaví až u maďarské závory, to mi jaksi zůstává záhadou. Rovněž mi zůstává záhadou, co by asi tak dělali slovenští policisté a celníci třeba se stovkou řidičů, u nichž by čistě hypoteticky zjistili, že mají horečku. Otočit je a poslat „do někam“? S horečkou, tedy evidentně nezpůsobilé řízení? Nechat je vypotit se na parkovišti? Mrtvoly do řeky Moravy a kamiony zapálit? Má vůbec někdo alespoň přibližnou představu?

Vraťme se k tématu. 

Na další zádrhel narazíme hned po 60 km jízdy, hned po vjezdu do Bratislavy. Může se vám to zdát neuvěřitelné, ale je to tak. Vůbec není problémem, aby bratislavská dopravní špička umrtvila dopravu na této dálnici, na níž následuje další zpomalovací místo o pouhých 20 km dále, a to na hraničním přechodu Rusovce  - Rajka.

Pozor - opatření dnešních dnů, naši vé-čtyřkoví soudruzi ze slunného Maďarska nechali, zřejmě v rámci „dobrých“ sousedských vztahů, na celé hranici pro nákladní dopravu otevřené pouhé dva přechody z deseti (!!!), čímž Bratislavu doslova paralyzovali. 

https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/madarsko-uzavrelo-hranice-v-oblasti-bratislavy-uvizly-stovky-kamionu-40317031

https://www.mzv.sk/cestovanie_a_konzularne_info/detail/-/asset_publisher/Iw1ppvnScIPx/content/madarsko-mimoriadne-opatrenia-proti-sireniu-ochorenia-covid-19-hranicne-prechody-tranzitna-doprava-letiskova-preprava?_101_INSTANCE_Iw1ppvnScIPx_redirect=%2Fcestovanie_a_konzularne_info%2Foznamy_a_upozornenia_pred_cestovanim

Aby bylo jasno, tento jev není ničím novým, dochází k němu se železnou pravidelností po každém svátku na Slovensku či v Maďarsku, kdy se okolo tohoto přechodu Rusovce – Rajka nahromadí kamiony v počtu jednotek tisíc a úderem hodiny, kdy končí zákaz jízdy, vyrazí řidiči na trať. Fronta kamionů pak opravdu sahá až k Brnu, akorát naše sdělovací prostředky o tom pilně mlčí…

---------

Čadca, to je mesto…

„Čadca, to je mesto,Triněc, to je riť,“ s oblibou říkávali zdejší rodáci, když se v době zuřícího socializmu za městem zbudovala pobočka závodu Tatra, dřevěnice o dvou jizbách a jednom chlívku se přestavovaly na patrové „štokovce“ o dvou tří- až čtyřpokojových bytech, a na kopcích tyčících se nad Čadcou postupně rostla zbrusu nová sídliště.

Jak šel čas, Tatrovka už nebyla za městem, nýbrž uvniř. A odešli soudruzi budovatelé, aby je nahradili soudruzi rozkrádači. Ti Tatrovku nejdříve rozebrali na prvočinitele, že zbyly jen zbytky betonu z bývalých cest. Po likvidaci čehůnské fabriky se pozemky prodaly soudruhům obchodníkům, pročež na místě Tatrovky dnes nestojí nějaké obyčejné obchodní centrum, nýbrž rovnou dvě. Pochopitelně bez příjezdové cesty, protože ještě docela nedávnou bratia Slováci jezdili v orezlých stopětkách, vždy pět kusů v jednom autě, zatímco dnes by nejraději jel jeden kus v pěti koncernových autech naráz, kdyby to šlo. Tudíž pouhých 10 km od česko-slovenské hranice vzniklo gigantické obchodní centrum, aniž by se kdo staral o skutečnost, že veškerý tranzit, který si příliš nezadá s naší D1 (podle měření před dvaceti lety tudy projelo 30 000 aut denně, z toho bylo 6 000 kamionů) jde kolem parkovišť a prakticky všichni návštěvníci musejí buď na tuto cestu vyjet, anebo - ještě lépe - ji křižovat. A jelikož třicet tisíc je třicet tisíc, namontovaly se zde semafory. A když je bratia pustili, najednou se všichni začali divit, že fronty aut před Čadcou jsou až 15 km dlouhé. Na obě strany. A obyvatelé vesnic, v nichž ty fronty stojí, nemohou ani vyjet z domu, natož aby se načas dostali do nějaké práce. Takže se to opět vylepšilo a semafor se postavil hned za českou hranicí. A kamiony stojí v zahraničí. 

Pohoda…, 

… hlavně, že šoférská hovada neserou u nás…

Všimli jste si, že na téma zbrzdění provozu kontrolami řidičů kvůli „nové chřipce“ vůbec nedošlo? Proč taky, když jsou ty kolony pořád stejné a mnohem delší, než když na hranicích ještě překážely klacky pomalované trikolórou…

----------

Těšínská jablíčka

Těšínskými jablíčky se za mého mládí označovaly plané sliby a marné vzbuzování nadějí... 

Zeptejme se, kdy se nějaké kolony kamionů v Těšíně vůbec objevily.

Většině ze čtenářů se to bude zdát podivné, ale fronty aut zde byly již za vlády komunistů. Řešilo se to tak, že nákladní auta musela na parkoviště na kraji města, načež pak po skupinkách najížděla do centra, resp. na hraniční mosty, neb zdejší hranice je vymezena řekou Olší – Olzou, tekoucí středem této česko-polské aglomerace. Pak jsme si sice postavili za městem hezký a dlouhý most z jednoho (českého) kopce na druhý (polský), ale záhy po změně režimu zdejší kolony narostly do obludných rozměrů. Bylo spíše pravidlem, než výjimkou, že kolona aut čekajících na odbavení se táhla až ke Karviné, kde ji policisté otočili na Havířov, takže auta občas stála až u bývalého dolu Dukla, neboli u obce Horní Suchá, což bylo 20 km od hraničního přechodu. Běžné čekací lhůty se zde pohybovaly okolo 48 hodin, šedesátka nebyla výjimkou. Po zrušení celního odbavování v roce 2004 sice kolony zmizely, ale během času bylo zaděláno na problém ještě delších kolon, které zde jsou nyní.

Stalo se tak triviální cestou prodeje či dlouhodobého pronájmu odstavných ploch v bývalých celništích, nebo dokonce demolicí kancelářských budov a jejich nahrazení zbudováním obchodních center. Ano, čtete dobře, na polské straně hraničního přechodu Chotěbuz – Boguszowice vyrostly dva supermarkety, takže na provádění nynějších kontrol prostě není dostatek místa. Tudíž jednotlivé větve kolony kamionů směřujících do Polska sahají až k Jablunkovu, do Tošanovic, na hranice města Karviná (opět, že?)…

----------

A nakonec zbyl ten Náchod…

Hraniční přechod Náchod – Kudowa Zdrój byl doopravdy proslaven naplněním věty, že když právě nestojí před hraničním přechodem kolona aut, celník si ji vyrobí sám…

Ano, zdejší parta opravdu stála za to. Je možno s klidným svědomím prohlásit, že v tomto druhu pokleslé zábavy byli skuteční mistři. Nicméně tak, jako se v r. 2004 hnuly ledy úplně všude, tak se hnuly i zde. Sice až za tři roky po vstupu ČR i Polska do schengenského prostoru, ale konečně jsme se dočkali. Fronty přes Náchod zmizely!

Ne na dlouho. Věrni větě v úvodu části stati o Náchodě započali se zdejší polští policisté a celníci starat, aby v době největšího provozu ve městě sahala fronta aut z hranice až do města (3 km). Což mělo za následek spolu s nárůstem osobní dopravy dosti brutální zahuštění dopravního ruchu v městě samotném.

Je pravdou, že s vybudováním dalších odstavných ploch se situace na hranici samotné opravdu zlepšila, ale doprava mezi tím dosáhla takové intenzity, že snaha zdejší radnice o vylepšení plynulosti dopravy dosáhla přesně opačného efektu. Nekonečná řada kruhových miniobjezdů přímo ve městě, přes něž musejí vozidla limitních rozměrů courat doslova krokem a dávat přednost všem účastníkům přijíždějícím zleva, doslova paralyzuje tranzitní dopravu v čase dopravních špiček, tedy v podstatě po většinu dne. Do toho pár semaforů, jejichž špatné časování už v podstatě nemá co zkazit, výsledkem byly kolony o délce desítek km již před pěti lety, s tím rozdílem, že tehdy se o ně nikdo nezajímal. 

Že by se někdo alespoň pokusil zvážit přednostní vybudování obchvatu města, na to nechť čtenář laskavě zapomene. Obchvaty měst a vesnic se samozřejmě na silnici č. 33 stavějí, ale začalo se z opačné strany – od Hradce Králové a se zabedněností do nebe volající se od tohoto dogmatu neuhne ani milimetr!!!

Může se někdo naštvat, když se v zbytcích českých a moravských hospod všeobecně zpochybňuje inteligence dvounožců okupujících odpovědné instituce?

----------

Pokusil jsem se odpovědět na otázku, jak kolony aut vlastně vznikají. Původní otázka ovšem zněla PROČ, nikoli jak.

Abychom se dopátrali nějaké odpovědi, zopakujme si znalosti, které jsme my – staří, hloupí a škaredí – nabrali v někdejších ZDŠ a ti mladí, krásní a chytří o nich netuší ani zbla.

Polsko obývá asi 38 mil. Obyvatel, což je zhruba jeden a půl násobek počtu obyvatel v ostatních zemích tzv. Visegrádu. Zároveň má zdaleka nejvýhodnější geografickou polohu ze zmíněných zemí. S nepopiratelným ekonomickým lídrem unie – Německem má dlouhou a relativně dobře průjezdnou hranici, má přístup k moři, má opravdu velké nákladní přístavy (např. Świnoujscie - Szczecin, trojměstí Gdańsk).

http://www.dnoviny.cz/namorni-doprava/pristavy-stetin-gdansk-a-gdyne-jsou-opet-na-vzestupu

  Navíc byly takřka všechny polské podniky doslova na pokraji bankrotu, ne-li přímo v něm. Tudíž mělo největší schopnost akceptace přenastavení ekonomiky, ke kterému došlo po roce 1989, a zároveň mělo a má největší potenciál lidských zdrojů k budování stále ještě laciné výrobní kapacity, která se s přibývajícími roky ještě stále zvyšuje, neboli nedosáhla svého stropu, jako např. v ČR. To má při celosvětovém růstu a volnosti pohybu kapitálu jasný efekt – růst průmyslové produkce a následně růst pohybu zboží, neboli neustále se zvyšující potřeba dopravních kapacit. 

S přistoupením dalších evropských států do EU (Rumunsko, Bulharsko) se pak ještě dále navýšil objem směňovaného zboží, samozřejmě při zachování, resp. trvalému růstu obchodní výměny s Rakouskem a zejména s Itálií a Švýcarskem.

Pokud pak chceme hodnotit toky zboží z hlediska národnosti jejich vykonavatelů, resp. národních registrací dopravních prostředků, nelze zapomínat ani na silné tranzitní zatížení Polska a ČR kamionáží mající sídlo v Pobaltských republikách, kteréžto prakticky přebraly silniční výměnu zboží mezi severem Ruska a zbytkem Evropy a flotily těchto států vykonávají významné procento třetizemních přeprav po celé EU. Obdobně je tomu tak i v případě Finska.

Z výše popsaného pak celkem jasně vyplývá neustále rostoucí potřeba silniční dopravy, která de facto zlevňuje cenu výroby, nebo alespoň ji alespoň udržuje na dostatečně rentabilní úrovni, aby zabránila jejímu přesunu do zemí s levnější pracovní silou. S posilující silniční dopravou ovšem není v souladu dopravní infrastruktura, která je v těžkém zpoždění ve výstavbě v podstatě na celém světě. Proč k tomu dochází, je na další a mnohem delší stať. 

V důsledku této disproporce pak dochází k tomu, že postačí sebemenší zpomalení dopravního proudu, aby se v bodech takového zpomalení počaly tvořit kolony dlouhé desítky kilometrů. Pokud byla pravdivá informace, že polské orgány byly schopny zpočátku odbavit pouhých šest aut za hodinu, je každému jasné, že na silnici s naplněnou denní kapacitou 20 000 aut denně, z toho nějaké 3 000 nákladních aut (a to se ještě ekonomika nerozběhla, protože stavební sezóna začíná až v dubnu), která jsou z principu pomalejší kvůli své hmotnosti a velikosti, musí dojít ke kolapsu v řádu desítek minut.