Nízká cena blahobytu

Vy, co mě čtete dlouhodobě, tak víte, že si hraju tak trochu na nezávislost svého života. Vlastní potraviny, vlastní hospodářství, vlastní znalosti i zručnost, vlastní studna, vlastní spižírna, konzervování, zavařování, sušení, uchovávání.

Patří k tomu i topení uhlím. Uhlí je sice v dnešní době eklhaft, protože z komína stoupá i něco jiného než jenom pára, ale já používám uhlí černé, které je kvalitnější a výhřevnější. 

Zároveň mám ve sklepě zásobu na dvě až tři topné sezóny, kromě topení jím také mohu ohřívat vodu, kotel nemá žádné elektronické součástky, nemá se na něm co rozbít, nemám žádná oběhová čerpadla, zkrátka kdyby Putin zastavil plyn a němci zajistili totální blackout a výpadek elektřiny, moje topení bude stále bez problémů fungovat. Stejně tak si mám kde nabrat vodu a mohu vařit na plotně. 

Jakmile jednou uhlí nasypu do sklepa, bylo by jeho vynesení tak složité a drahé, že se nevyplatí mi ho brát. V zimě musím chodit přikládat, ale co jiného také dělat za dlouhých zimních večerů že? 

Na druhou stranu nejsem z těch, kteří by se na nějaký civilizační kolaps těšili a řešili to systémem ala Theodor Mundstock, že jako budou žít postapokalypticky už teď. Naše domácnost je úplně normální, chodíme běžně nakupovat do supermarketu, nepečeme speciálně vlastní pečivo a nehrajeme si na zdravou výživu, veganství a podobné ptákoviny. Stačí nám, že se bez supermarketu v případě nouze pár měsíců obejdeme a budeme pánubohu neskonale vděční, když to nebudeme muset zkusit.  Ale spoléhejte na to v dnešní době... 

Vedle schopnosti žít bez civilizačních vymožeností se ale na druhou stranu těmi vymoženostmi obklopuji. Na orbu mám malotraktor, na krmivo šroťák a protože dělám do skladování obilí, postavil jsem si doma takové maličké obilné silo s maličkými dopravníky, s malými motory, používám čerpadla a vůbec se snažím, aby maximum práce za mě dělaly nějaké stroje. Poháněné elektřinou z ČEZu, protože jsem tupý zabedněný a zpátečnický a pořád neumím docenit fotovoltaiku či větrnou elektrárnu. 

I na to uhlí  jsem si udělal vymoženost. Všem prodejcům uhlí v okolí postupně dosloužily staré Avie nebo multikáry a můj průjezd není dělaný na moderní náklaďák. Už je velký problém jím projet a nic neodřít nebo nerozbít. Když jsem už potřetí opravoval sousedčin okap, řekl jsem si, že takhle to nejde, zavedl jsem do uhelny šnekový dopravník a teď už náklaďák stojí venku na ulici, já k němu zajedu svým malotraktorem s malou vlečkou, on mi to přesype, já to zavezu do dvora, vysypu do šnekového dopravníku a ten to nasype do sklepa, kam to patří. Zní to složitě, ale ve skutečnosti je to jednoduché jako facka. 

Právě před týdnem jsem takhle naskladnil 80 metráků uhlí za hodinu a kousek. Takřka bez prachu a špíny, bez námahy, bez problémů. Stálo mě to necelý litr benzínu do malotraktoru a možná pět korun za elektřinu, která poháněla ten šnekový dopravník. Osmdesát metráků se dostalo do sklepa za čtyřicet korun... Kdybych do ceny promítl i dopravník s třicetiletou životností (jede to jeden den v roce), stálo mě to několik stokorun. Mnohem méně, než kolik bych zaplatil za skládání uhlí pásem. 

Takhle je to s celou civilizací. Většinu našeho blahobytu zařizují technická udělátka poháněná elektřinou, která je v porovnání s vykonanou prací nesmírně levná. Blahobyt je právě díky tomu, že nějakým technickým způsobem velmi snadno převážíme velké náklady, velmi levně je přemísťujeme, upravujeme a používáme. Pár technických udělátek mi dvoudenní  dřinu s ručním naskladňováním uhlí změnilo na pohodovou hodinku za řídítky traktoru. Nezamazal jsem se a nezpotil jsem se.

Chci tím říci, že bychom si měli dávat hodně velký pozor na všechny, kdo mají pocit, že ten blahobyt je samozřejmost která nemůže pominout a proto nepotřebujeme elektrány, nechceme dálnice, skládky ani logistické haly. Nechceme komíny, nechceme emise, nechceme jedy, nechceme nic z toho, co náš blahobyt velmi levně zajišťuje. 

Když nebudeme mít elektřinu nebo benzín, tak to je skutečně jen čtyřicet korun, ale těchto čtyřicet korun reprezentuje dvoudenní dřinu s lopatou. Když na poli nepoužijeme Roundup, tak je to asi 200 Kč na hektar. Ale tyto dvě stovky reprezentují mnoho litrů nafty při jiném řešení a když nebude nafta, tak jde o stovky hodin ruční práce. 

Když se mandelinky zbavíme chemicky, jde opět o pár korun na hektar. Ale sbírat jí ručně, to jsou celé dlouhé dny od slunka do slunka shrbený na poli. Nebo zkuste dát dřevorubci místo Husqvarny zase ruční pilu. 

Temelín nezajišťje jen svícení, ale také to, že se děti rodí v nemocnicích a ne v maštali. Každá tuna CO2 v atmosféře zajišťje většině mužů v naší zemi, že je nepostihne křivice nebo revma z ručního házení lopatou celý život. Oxid siřičitý v kyselých deštích zařizuje zařizuje splachovací záchody, vany a sprchy s teplou vodou a vůbec většinu toho, co považujeme za běžné. 

Ve skutečnosti, na to jak dobře se máme, vlastně moc emisí neprodukujeme. A jsme schopni několika korunami na elektřinu  nebo litrem benzínu udělat neuvěřitelné množství práce. Tak velké, že se nám to zdá samozřejmé a máme pocit, že si můžeme dovolit těch pár kilowatthodin energie a pár litrů benzínu obětovat. 

Kdo z nás doopravdy chce platit za jídlo víc jak půlku výplaty? Kdo je opravdu ochoten ve svém životě jednou jet do Prahy a jinak nikam? Kdo chce doopravdy tahat vodu ze studny po vědrech na rumpále? Kdo je ochoten ve jménu čisté přírody bojovat s mandelinkou od rána do večera? Kdo je ochoten chodit pěšky za pluhem, místo záchoda chodit i v lednu na kadibudku, mačkat se po deseti v jedné místnosti, chodit spát se slepicemi a žít bez televize? Je to jen pár korun účtů za energie, ale kdyby nebyla, byl by to šílený civilizační šok.