Při příležitosti odmítnutí jmenovat Pocheho ministrem zahraničí ze strany prezidenta opět zazněly komentáře ve smyslu neústavního či protiústavního chování Zemana. Zda musí na návrh premiéra jmenovat člena vlády či ne. V mediálním prostoru znovu zazněly v tomto směru názory ze strany právníků zabývajících se ústavním právem. V oponentním postavení vůči těmto názorům stojí dlouhodobě Pavel Hasenkopf, jehož článek, respektive první díl vyšel na blozích Aktuálně.cz.
http://blog.aktualne.cz/blogy/pavel-hasenkopf.php?itemid=32072
Z mého pohledu mám Pavla Hasenkopfa za toho, kdo jde jaksi do opačného extrému. Jestliže jedni tvrdí, že prezident musí na návrh premiéra jmenovat (dokonce až bezodkladně) a odmítnout mu nelze, Pavel Hasenkopf tvrdí, že prezident může odmítnout vždy a proto je nutný takový kandidát na ministra, na kterém se oba shodnou.
I podle mého chápání ústavy jsou výroky typu, že prezident musí (bezvýhradně a defakto bezodkladně) - v tomto případě vyhovět návrhu na člena vlády mylné. Někde jsem to kdysi charakterizoval větou, že prezident návrh premiéra na člena vlády může odmítnout, pokud důvody odmítnutí obhájí před Ústavním soudem. A totéž stran času kdy učiní rozhodnutí. Na tomto výroku nemám co měnit ani dnes.
A jakkoli je pro mne onen 1. díl na Aktuálně.cz pozoruhodný a poučný, přesto mi jeho závěry a určitá argumentace drhnou, jakkoliv nemám po ruce skutečně právně odbornou protiargumentaci. Nejsem ani právníkem, natož pak ústavním právníkem a disponuji pouze svou subjektivní logikou.
Nemám nejmenší problém s částí I. Co je nesporné. S II. částí už problém mám, zejména s onou druhou variantou:
„Druhá varianta říká, že vláda je výsledkem dohody prezidenta s jím jmenovaným premiérem, protože prezident sice nemá právo si nějaký návrh vynutit, ale má právo jakýkoli návrh premiéra odmítnout, a premiérovi pak nezbude, než navrhnout někoho jiného (koncept politického prezidenta).“
a závěrem:
„Lze uzavřít, že platí koncept koncept politického prezidenta - platí, že složení vlády je výsledkem dohody premiéra a prezidenta.“
Mohu, myslím, použít obdobný styl argumentace jako autor. Pokud by to tak, jak vykládá P.H. ústavodárce zamýšlel, onen ústavní článek by zněl, že ministra jmenuje prezident na návrh premiéra jako výsledek jejich dohody. Je to jasné a odpadají jakékoli spory, jakákoli žaloba je nesmyslná. Tak ale ústava nezní.
Prezident tedy musí takové odmítnutí doložit takovými důvody, které obstojí před arbitrem event. sporu, jímž je ústavní soud, bude-li premiér trvat na svém. Skutečné znění ústavy totiž přinejmenším umožňuje přezkoumání důvodů odmítnutí (pojistka vůči prezidentově zvůli, nemohu jinak než konstatovat, že výklad P.H. k oné libovůli prezidenta přímo vyzývá) a umožňuje tedy i jiný výklad. Chcete-li, věrohodnější právní názor stran výkladu dotčeného článku s ohledem na znění celé ústavy. Že je tou možností řešení takového sporu o jmenování člena vlády, o kterém se muví a píše právě kompetenční žaloba, to napovídá , že v tak rovném postavení jaké dovozuje P.H. být prezident a premiér nemusí a dle mého laického názoru byť právně nedoloženého nejsou.
Představme si, že prezidentem je levicový politik a premiérem politik pravicový. Premiér navrhne na ministra logicky pravicového člověka a onen politický arbitr levicový prezident takový návrh odmítne, protože onen kandidát se mu jeví jako příliš pravicový. Při výkladu autora to je možné. A dohoda je možná jen tehdy, pokud premiér předloží takového kandidáta, který bude v prezidentových očích dostatečně levicový. Vezmeme-li to do všech možných důsledků, pak výsledkem dohody bude vláda nikoli pravicová, ale středová. Kompromis.
Pavel Hasenkopf totiž neříká nic jiného než to, že vládu sestavují prezident a premiér společně, rukou nerozdílnou, kdy se jeden bez druhého neobejde a tedy že prezident může blokovat sestavení vlády premiérovi vlastně z libovolných důvodů.
Při vlastnostech lidí – ryze lidských takový výklad P.H. po mém soudu přímo vede ke generování zcela zbytečných vládních krizí.
Vládu ale volíme skrze volby do parlamentu, nikoli volbou prezidenta. Ono levicové, středové či pravicové směřování vlády je výsledkem voleb do parlamentu. Zvolí-li většina pravicový parlament, očekává se, že vláda bude pravicová. A že by ústava dávala možnost tohle klidně změnit jen z vůle jediného člověka - prezidenta? Ať je volen přímo nebo ne? Znovu, měl-li by mít pravdu ve svém výkladu dotčeného článku ústavy P.H., pak neexistuje důvod kompetenční žaloby a byla-li by podána, musela by být bez jakýchkoli okolků prostě zamítnuta, smetena ze stolu. Přičemž takový výklad zcela zjevně umožňuje prezidentovu libovůli bez možnosti přezkoumání důvodů odmítnutí. A to mohl mít ústavodárce na mysli opravdu jen těžko.
Velký problém mám i s argumentací autora - prezidenta jako politického arbitra dění na politické scéně či čehokoli v politice. Tato argumentace mne řekněme překvapuje. Domnívám se, že v politice a z hlediska politiky, v politickém slova smyslu existuje jediný arbitr – a tím je volič. Nikdy a nikde jsem ještě nezaznamenal, že by někdo charakterizoval funkci prezidenta jako politického arbitra stran – kdykoli a v čemkoli. Jako moderátora vedoucího sporné strany k dohodě ano. A překvapuje mne, že má být arbitrem účastník event. sporu o to koho jmenovat, a to i v případě, že by byl prezident volen parlamentem, pokud autor tvrdí, že přímou volbou se stává český prezident politickým hráčem a je otázkou, zda v takovém případě může být politickým arbitrem. Tohle tedy zcela jistě není dobrá argumentace.
Ve světle výše uvedeného se mi jeví výrok stran ústavních zvyklostí v odstavci pojednávajícím o prezidentovi jako politickému arbitrovi při jmenování poněkud unáhlený. Zní: „Mají jím být odborníci na Ústavu, kteří si v domnění, že když se něco nikdy nestalo, tak se to ani stát nesmí, začnou cucat z prstu jakési ústavní zvyklosti?“
Pokud by totiž měla být jen ustálenou ústavní zvyklostí už jen teze, že vláda se v našem ústavním pořádku odvozuje od parlamentu a nikoli od prezidenta či dokonce od libovůle prezidenta, pak to není dle mého soudu cucání ústavních zvyklostí z palce. Jakkoli jsem přesvědčen, že naši ústavní právníci a především soudci ústavního soudu takovýto výklad vyvrátí mj i zněním ústavy jako celku. Neb takovýto právní názor šíří, pokud vím jen ústavní právníci dva. Pavel Hasenkopf a Zdeněk Koudelka.
Jinými slovy. Pes jako ministr, pokud by na něm premiér trval, dostatečným důvodem odmítnutí asi bude. Nedstatečně protimigrační ministr navíc za skutečného stavu věcí nikoli, stejně jako event. názor prezidenta o nedostatečné kompetentnosti kandidáta formulovaný obdobně. Argument prezidenta jako arbitra v těchto věcech může obstát jen těžko. Tedy podle mého názoru. Třeba proto, že naše ústava obsahuje i tyto texty:
"Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů." (čl. 5); a že
- "Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin." (čl. 6)
Prezident dle mého mínění není politická strana a hlasování se asi těžko bude týkat volby ať už prezidenta nebo voleb do parlamentu. Hlasování se asi bude týkat výhradně obou komor parlamentu, nikoli prezidenta. Stejně tak mi bude asi někdo těžko vysvětlovat, že rozhodnutí prezidenta nejmenovat, není politickým rozhodnutím – od politického arbitra navrch. Důvodem odmítnutí jmenovat tak dle mého názoru jen a jen důvod ústavně konformní. I proto žaloba kompetenční a arbitrem ústavní soud. Znovu, podle mého názoru.
Jen na doplnění, pokud se týká Zemana a této konkrétní věci. Dle mého názoru v ní v rozporu s ústavou nijak nebyl. Jeho způsob jednání mu premiér Babiš zcela zjevně umožnil. A ten se tak choval kvůli nedůstojné koaliční podmínce ČSSD o nehodnocení kandidátů koaličního partnera. A je myslím jedno, zda Babiš ve vládě Pocheho nechtěl z jakýchkoli důvodů či jen chtěl vyhovět prezidentovi. Nic protiústavního na ničem není, jen je to ze všech stran holt nedůstojné politické divadlo, dokládající nanejvýše poněkud pokleslou úroveň našich politiků zcela obecně. Všech.
- Log in to post comments
Komentáře
Nemůže mít ta "neurčitost…
Nemůže mít ta "neurčitost výkladu" právě ten smysl, aby se tak nějak vždycky ten kompromis našel? Aby k určité míře středovosti a konsensu stále docházelo a vyhýbalo se tak potenciálním - nezamýšleným - extrémům? Nakonec u poměrného systému voleb (a zvláště v našich podmínkách) ta hra na vlevo vs vpravo zase tak dominantní není... Ale to jsou jen takové laické myšlenky, rozhodně to neberte jako nějakou oponenturu.
Mě spíš v případě Pocheho baví jiná věc. Podle dostupných informací si jednoduše Babiš zahrál na chytrou horákyni - a Pocheho sice přinesl, ale zároveň zaslal verzi bez Pocheho a dal tak možnost MZ si v podstatě vybrat, aniž by fakticky k tomu odmítnutí jmenování Pocheho došlo. Jednoduše - bylo by mnohem zajímavější, kdyby Babiš na Pochem trval a Zeman musel říct jasně "odmítám". Nebo přijmout. Spíš by ale zdržoval. Takhle jsou to vždycky jen strašně rozvášněné debaty o tom, jak MZ trhá na cucky ústavu... Ale v drtivé většině případů tomu tak není. Varianty, které MZ oznamuje médiím jako své zámysly, úmysly, úvahy - jsou povětšinou jen těmi slovy a ničím víc. Pokud protistrana srazí podpadky, nebo kličkuje, to je věc jiná.
Při vědomí, že co jiná země, to jiná ústava, jsou v kontextu Zemanových hrátek vtipné reakce médií na podobné činy prezidentů na Slovensku či v Itálii (dotažené do konce, nikoliv jen na verbální úrovni).
Odpověď
Dobrý postřeh a dobrá myšlenka. Ale jen a jen k onomu jedinému článku ústavy. Ale takto to náš ústavodárce zcela určitě nemyslel. Takováto neurčitost, volnost výkladu v tomto smyslu v zákonech ani v ústavě nebývá. Nebyla by pak oním jízdním řádem, návodem, jak řešit nějak vzniklou krizi. V tomto případě onen pat, kdy se nedohodnou.
P.H. ve svém textu říká, že způsobem volby se diametrálně změnilo postavení presidenta. A má pravdu. Pokud byl volen parlamentem, je jeho moc a legitimita odvozena od parlamentu, což se samozřejmě mění přímou volbou. Volbou parlamentem je možné doložit v našem článku podřízenost prezidenta premiérovi stran složení vlády, protože ona výkonná moc je odvozena od parlamentu, ve druhém nikoli.
Když jsem si porovnal znění prvorepublikové ústavy s tou dněšní, trkla mne do očí skutečnost, že v té starší je přímo jedním článkem řečeno, že každý úkon prezidenta je podmíněn spolupodpisem premiéra. Takový článek zase sám o sobě výklad našeho konkrétního článku určuje – navrch ve skládání vlády má premiér. No jo, ale naši novodobí tvůrci z těch tehdejších pravomocí některé vyčlenili a jsou jen v gesci prezidenta – třeba jmenování bankovní rady. A jiný článek (z té prvorepublikové), že vláda odpovídá za prezidenta (jenž jasně říká, kdo má v našem článku při jmenování člena vlády navrch) pozměnili na znění .. vláda za prezidenta odpovídá tam, kde je ona kontrasignace.
Za té prvorepublikové bylo možno dovodit výklad našeho článku ve prospěch premiéra i z onoho článku, že politická rozhodnutí vznikají hlasováním. To dává parlamentní charakter ústavy a vylučuje prezidentský. I o spolupodpisu premiéra v případě kontrasignace vláda rozhoduje hlasováním. Ale najednou tu máte jmenování bankovní rady bez hlasování.
Tohle je můj způsob uvažování a proto tento článek. A mám obavu, že to, co bylo možno dovodit v té prvorepublikové ústavě velice jednoduš, v té naší dnešní tak jednoduché nebude.
V kontextu s připomenutím
činů (skutečným odmítnutím kandidátů) prezidentů Slovenska a Itálie by mne silně zajímaly překlady adekvátních článků ústav těchto států.
Slovensko: "Čl. 110 (1)…
Slovensko:
"Čl. 110
(1) Predsedu vlády vymenúva a odvoláva prezident Slovenskej republiky.
(2) Za predsedu vlády môže byť vymenovaný každý občan Slovenskej republiky, ktorý je voliteľný do Národnej rady Slovenskej republiky.
Čl. 111
Na návrh predsedu vlády prezident Slovenskej republiky vymenuje a odvolá ďalších členov vlády a poverí ich riadením ministerstiev. Za podpredsedu vlády a ministra môže vymenovať občana, ktorý je voliteľný za poslanca Národnej rady Slovenskej republiky."
http://www.zakonypreludi.sk/zz/1992-460#hlava6
Itálie:
Odkaz na italskou ústavu je v pozn. 1 pod čarou zde: http://blog.aktualne.cz/blogy/pavel-hasenkopf.php?itemid=32072
Článek 68 (2) Předsedu vlády…
Článek 68
(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
Co tedy slovenskou ustavou chtel basnik rici, kdyz je to skoro stejne???
Reakce
Kocour neuvedl jen toto, uvedl odkazy na celou ústavu italskou i slovenskou. Domníváte se, že je měl tady zveřejnit celé? Odpověď na výklad daného článku dává jen a jen ústava jako celek.
No právě že je to úplně…
No právě že je to úplně stejné ... když si premiérův návrh na ministra vnitra dovolil odmítnout slovenský prezident, z jasně politických důvodů, ti samí lidé, co kritizují Zemana, že porušuje ústavu, byli happy, jak je Kiska skvělej ... když si premiérův návrh na ministra nevím čeho dovolil odmítnout italský prezident s tím, že navržený kandidát je protievropský populista, ti samí lidé, co kritizují Zemana, že porušuje ústavu, byli happy, jak je Mattarella skvělej, evropskej a protipopulistickej ... nikdo ani nehlesl, že třeba Kiska či Mattarella porušili ústavu ... ani já ne, protože ji neporušili. Ale bohužel pro všechny Zemanovy hysteriky, ta italská ústava je psaná stejně, jako česká, a slovenská skoro stejně ...
Reakce
Pro mne je tohle trochu složitější. A je v tom svědomí prezidenta. Jak slovenský tak italský prezident to zcela vážně mohou myslet jako ohrožení demokracie, mám-li být stručný. Pak je tam arbitr, ústavní soud, jenž rozhodne, zda to tak je či ne. Nastiňte mi kocoure co se bude dít, pokud se premiér zasekne na jednom jméně a prezident také. Ve Vašem výkladu by to musel ÚS smést ze stolu - musí se dohodnout. A že by soud určený výhradně k rozhodování z hlediska ústavnosti nebo z hlediska kompetence rozhodoval o tom, zda oči kandidáta jsou dostatečně modré či ne, to si představit nedovedu. To oprávnění nemá. Takže jak to ústava s takovým výkladem řeší - či jaké vidíte řešení.
Odpověď je v článku. Premiér…
Odpověď je v článku. Premiér má povinnost navrhnout někoho jiného. Nemá právo se zaseknout.
Jinak: proč by ohrožení demokracie mělo být relevantním důvodem pro nejmenování, když žádný ani demonstrativní výčet důvodů neexistuje a důvodem pro prezidenta tedy může být cokoli? A když, proč to, zda došlo k ohrožení demokracie, má posuzovat ÚS a ne prezident? Soudci ÚS vědí víc než on? A jde to vůbec zhodnotit objektivně, nebude takové hodnocení z principu vždy subjektivní, už jen proto, že jsme v rovině domněnek typu, jak by se nějaký ministr ve funkci choval, ale objektivně to můžeme zjistit až ex post? Tohle je přeci politické rozhodnutí par excellence, a soudy nemají co dělat politická rozhodnutí ...
Odpověď je v článku. Premiér…
Odpověď je v článku. Premiér má povinnost navrhnout někoho jiného. Nemá právo se zaseknout.
Jinak: proč by ohrožení demokracie mělo být relevantním důvodem pro nejmenování, když žádný ani demonstrativní výčet důvodů neexistuje a důvodem pro prezidenta tedy může být cokoli? A když, proč to, zda došlo k ohrožení demokracie, má posuzovat ÚS a ne prezident? Soudci ÚS vědí víc než on? A jde to vůbec zhodnotit objektivně, nebude takové hodnocení z principu vždy subjektivní, už jen proto, že jsme v rovině domněnek typu, jak by se nějaký ministr ve funkci choval, ale objektivně to můžeme zjistit až ex post? Tohle je přeci politické rozhodnutí par excellence, a soudy nemají co dělat politická rozhodnutí ...
P.S.: Někde to v tom článku…
P.S.: Někde to v tom článku je, jak je zmíněn Ludvík XIV ... to "jmenuje" je opravdu příkaz prezidentovi. Ale je to příkaz někoho jmenovat, tj. ve smyslu nenechat to místo záměrně neobsazené nebo se jmenovat ministrem sám. A tohle už v článku není, to je doplněk daný Vaší reakcí, totéž platí pro premiéra, když nějakého kandidáta navrhuje. Je to příkaz někoho navrhnout, tj. ve smyslu nenechat na to místo nenavrženého nikoho ... byť pro premiéra neplatí zákaz nenavrhnout sebe sama (a prezident mu může říct "ne, to už bys toho kontroloval dost".)
Reakce
S tím jmenuje jako příkazem někoho jmenovat přece problém nemám.
Pánové proč píšete co tam…
Pánové proč píšete co tam není?
Vy tvrdíte "jmenuje"
Ale tam je "jmenuje na návrh"
Takže co jste napsali je super, ale píšete to o textu co v ustave neni, tedy pisete o fiktivni ustave...
Reakce
To přece není pravda. Ze strany prezidenta vyplývá z onoho článku povinnost někoho jmenovat - a samozřejmě, že jen toho koho navrhuje premiér. Vždy posuzuje a může posuzovat jen toho, koho mu navrhne ten premiér. Tedy po jednotlivcích. První návrh odmítne, druhý, třetí, …
No samozřejmě. Premiér táhne…
No samozřejmě. Premiér táhne bílými (řekne jméno) a prezident černými. Prezident buď řekne "toho jo", a dotyčného jmenuje, nebo řekne "toho ne, chci jiné jméno", a premiér má povinnost přinést jiné jméno. Tím je zajištěno, že ve vládě nebude nikdo, koho by nechtěl ani premiér, ani prezident. V čem je problém?
No teď jsi vlastně potvrdil…
No teď jsi vlastně potvrdil co psali všichni kromě tebe...
Ty jsi dosud psal musí koho navrhne...
Ostatní musí toho koho navrhne, ale ne každého, takže nemusí konkrétní osobu...
Myslím, že by jsi se měl zamyslet, že když píšeš obecně že musí přijmout koho mu předloží neznamená ani omylem, že musí přijmout kohokoliv co mu předloží. Tedy jinak, řečeno potvrzuješ že Zeman neporušuje ústavu... A zaroveň, že Cepl píše hovadiny...
Reakce
Ohrožení demokracie je relevantním důvodem proto, že ústava ono slovo obsahuje včetně doprovodného textu a to ve velice podstatném kontextu. Pokud si Kiska myslí, že navrhovaný kandidát je součástí policejní mafie a ohrožuje to podstatu demokracie, je to důvod relevantní. Stejně tak italský prezident domnívá-li se, že by pustil ke kormidlu extrémisty ohrožující onu demokracii. Odmítnutí není protiústavní. Arbitr - ÚS rozhodne. Ve Vašem výkladu nikdo arbitrem není, neboť se musí dohodnout. A důvodem odmítnutí může být cokoli. Jenže cokoli nemůže řešit onen ÚS, co může řešit je dáno. Ústavnost a dělbu moci z hlediska kompetencí.
Ale znovu, co bude následovat, zaseknou-li se. Zkuste na tu možnost odpovědět. K tomu textu stran toho, co vědí soudci, subjektivnosti, atd. Soud tu není proto, aby hledal boží spravedlnost, ale proto, aby se dodržovala pravidla. A ta pravidla mají vést k funkčnosti společnosti nikoli k opaku. To se dle mého týká jak zákonů tak ústavy. A týká se to i vymahatelnosti práva či ústavy. Proto se ptám, co bude následovat nedohodnou-li se. Kdyby platilo, že lidé nejsou "pitomci", stačilo by jedno pravidlo - musíte se dohodnout. A nemusíte mít vlastně žádný zákon, žádná pravidla - obecně. Premiér může navrhovat jedno jméno za druhým a prezident může odmítat. Kdo to rozsekne, když se skutečně oba zabejčí. Zkuste to nastínit, co se bude dít.
Dodatek
Škoda kocoure, že jste se sem už zřejmě nevrátil. Vaše odpovědi by mne opravdu zajímaly. Jen tedy dodám jediný článek ústavy stran té demokracie.
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
A tenhle článek také není k zahození:
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
Ale moje odpovědi máte někde…
Ale moje odpovědi máte někde výše, to ten systém, kde navíc není úplně jasné, co je reakce na co ... jinak kocouři mají mimořádnou potřebu spánku ...
Tak ještě jednou: proč by tím ochráncem demokracie měl být zrovna prezident? A proč Ústavní soud? Demokracie je víra a Ústavní soud je její církví?
Zrovna u Slovenska pořád čekám, kdy mi někdo omlátí o hlavu mnohem zásadnější věc, ale zatím si toho nikdo nevšimnul ...
Reakce
Kocoure, asi si nějak nerozumíme. Subjektivně se mi nechce věřit, že by neexistovala argumentace ukrytá někde v ústavě z jediného důvodu ve prospěch toho, že má v onom článku navrch premiér z jediného důvodu. Protože všichni se shodují na tom, že vzorem byla prvorepubliková ústava a tomu rozumím, jak jsem napsal. Vůbec nevylučuji, že taková argumentace už není. Ale byl jsem zvědav na Vaši odpověď, co se bude dít v případě, že se prostě jeden nebo druhý zabejčí. Pochopte, že mne těžko uspokojí odpověď, že se nemají co zabejčit ani jeden. Zda pak taková ústava má východisko a tedy jaké. Není rozhodce, jak dojít ev k volbám, jak je přinutit k dohodě. Lidé jsou lidé, Klaus se rozhodl nejmenovat soudce ÚS, když mu je senát zamítal. Klaus i Zeman nejmenovali soudce, přičemž existuje rozhodnutí běžného soudu. A stejně tak by mne zajímala otázka, kdo tedy má a jak (jak se to k takovému rozhodci dostane) rozhodnout, jaký výklad platí výklad. Že ÚS tvoří jenom lidé, tomu rozumím, ale pak nerozumím, proč sám tvrdíte, že zákony pravidla nejsou apriori o spravedlnosti, ale abychom se nepobili. Vždy to předpokládá arbitra. Kdo má být podle Vás oním arbitre zda platí Váš výklad nebo jiný.
Oprava reakce
Jo, ty vlákna jsem zvoral a znepřehlednil sám. Ještě jednou, srozumitelněji. Kocoure asi si nerozumíme. Já nejsem sto najít argumentaci proti Vašemu výkladu. Jen usuzuji na základě veřejných výroků, že základem a vzorem byla prvorepubliková ústava. U ní si onen výklad, že v dotčeném článku má premiér navrch dokáži tou ústavou subjektivně logicky dovodit. U té platné ne. Přesto většina ústavních právníků zastává názor, že prezident, nemá-li ústavněprávní důvody nakonec premiérovi vyhovět musí. Asi pro to mají nějakou argumentaci. Z toho důvodu píšu při jejich argumentaci, že jsou pak jen dvě možnosti – buď argumentaci mají a nebo se dopustili nepozornosti při psaní té nové. A proto se ptám, kdo tedy rozhodne jak to je. Nebo se počká až na shodu ústavních právníků?
A druhá otázka jen směřuje k tomu, co se bude dít, když se zabejčí, při Vašem výkladu. Nic více nic méně. Pochopte, že mne odpověď nemá se co zabejčit holt neuspokojuje. Dle mého soudu to nastat i reálně může. Stalo se, že Klaus odmítal nzvrhovat další soudce ÚS, protože mu je senát zamítal. Klaus i Zeman odmítli jmenovat souce, běžný soud rozhodl, že jmenovat musí. Ale byť by to bylo i v rovině teoretické, zajímá mne Váš názor jak by se postupovalo a kdo by co mohl činit. Mně přijde, že k by se to mohlo dostat jako kompetenční žaloba premiéra a ÚS by to musel odmítnout rozhodovat. Jaké pak nabízí ústava řešení. Třeba jen to, jak se dostat k předšasným volbám a koho.
Pokud si Kiska myslel, že onen navrhovaný mnistr je ten, který je součástí korupčního prostředí nota bene na základě veřejného mínění a že je ohrožen základní princip demokracie – právní stát. Ale tohle nechme stranou. Je to nakonec pro to, co mne zajímá podružné. Zajímají mne především ty otázky výše.
Tak o tom, zda vzorem byla…
Tak o tom, zda vzorem byla prvorepubliková ústava, bych dost pochyboval ... viz čtvrtý díl, ten už je venku, a pátý, který ještě musím vypilovat. A když, tak ji opisovači nepochopili ...
2) Většina ústavních právníků ... jen tak plácá, sorry, protože se po nich chce, aby honem rychle něco světoborného řekli. A někteří - nebudu jmenovat, ale jsou to spíš politologové - jsou prostě zaujatí.
3) Jak z té prvorepublikové dovodíte, že má premiér navrch? Z toho, že tehdy jmenovací dekret vyžadoval kontrasignaci premiéra a dnes už ne? OK, ale co z toho. Jediná situace, jak by toho prezident mohl zneužít je, že by někoho navrhl a ještě před jmenováním si to rozmyslel, ale prezident by dotyčného přesto jmenoval. Proto tam někde píšu, že písemná forma návrhu není povinná, ale vhodná určitě, aby prezident nemohl říkat, že mu to jméno premiér někde pošeptal ... a i když prezident jmenuje někoho, koho premiér nechtěl, za a) se premiér asi ohradí, za b) okamžitě navrhne odvolání dotyčného, což prezident musí provést.
Druhá otázka po obědě, kolega už nade mnou stojí.
Reakce
Kocoure, to, co mne zajímá mi pomohl vyřešit ass. Řešení ústava nabízí i ve Vašem výkladu. Domnívá-li se premiér, že má pravdu Vám oponentní právní názor, prostě podá kompetenční žalobu. A ÚS bude-li zastávat Váš výklad, prostě odmítne věc projednávat. Věc bude jasná. A ústava dává možnost dojít k předčasným volbám v případě zabejčení - prezident rozpustí sněmovnu na základě jejího usnesení. Tečka. Holt slepec. K ÚS to dostat lze a ústava má východisko jak se dostat k předčasným volbám. O tohle mi šlo. Inu dlouhé vedení. Rozhodce je stran rozdílných právních názorů, k ÚS se to dostat může a i v případě platnosti Vašeho výkladu existuje možnost dostat se k předčasným volbám. I tak budu jen rád, dostanete-li se ke své odpvědi. Díky za trpělivost.
A normální ÚS by měl s…
A normální ÚS by měl s peremiérem i jeho kompetenční žalobou vyrazit dveře, protože premiér má právo (a povinnost) něho navrhnout, nikoli někoho nadiktovat.
ad Druhá otázka: Premiér…
ad Druhá otázka:
Premiér nemá právo se zabejčit. Tím by jen doložil, že své funkce není hoden. On je něco jako vrchní sluha, vládu má navrhnout tak, aby byla přijatelná a) pro Sněmovnu, b) pro prezidenta, a c) pro něj. V tomto pořadí. Pokud dospěje k názoru, že bez pana Nenahraditelného ve vládě nedokáže tu vládu sesadit, i to má korektní řešení: podat demisi. V takovém případě prezident vybere jiného premiéra (a bude stále ve stejném pokusu - během jednoho pokusu se klidně může vystřídat několik premiérů, dokonce i několik vlád, protože pokusy se lomí až v okamžiku hlasování o důvěře). Pak se může stát, že prezident zjistí, že nikdo jiný být premiérem nechce či nemá šanci být, a že mu tedy nezbude, než se s panem Nenahraditelným ve funkci člena vlády smířit. Neb i on má povinnost někoho jmenovat premiérem. A taky se může stát, že vzdorující premiér až tak pevný v kramflecích nebude, podá demisi, a prezident jmenuje premiérem někoho úplně jiného, kdo sestaví vládu bez stávkujícího premiéra i bez pana Nepostradatelného a s úplně jinými lidmi ... třeba pak nezískají důvěru, no a? Bude holt další pokus a přiblíží se volby ...
Reakce
Ano. Přesně tak. P.H. má naprostou pravdu v tom, že termíny prezidentský, parlanetní či poloprezidentský systém jsou jen a jen politologické termíny. Nelze je ve výkladu ústav použít jako argument vykládající jakýkoli článek ústavy. Ten lze vykládat jen a jen textem ústavy v kontextu všech článků konkrétního znění ústavy.
Ach to vlákno
Reakce na Targuse
Presne tak. Odpovida to…
Presne tak. Odpovida to realite jako rozdelovani lidi na choleriky a flegmatiky, postav na asteniky a atletiky, mysli na vedomi a podvedomi adt.
Jsou to berlicky jak se v tom trosku orientovat, ale ve skutecnosti je kazda varianta pripad sam pro sebe a nelze skatulkovat.
prezident může odmítnout návrh
Co se týká pravomocí a možností prezidenta v oblasti jmenování, jsou podstatné následující části textů z ústavy (což ovšem nevyčerpává všechny případy, kdy prezident jmenuje někoho něčím):
Článek 62 v části týkající se prezidenta
Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
obdobně ve stejném článku:
e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.
V dalším textu ústavy jsou upřesněny podmínky jmenování:
V článku 68 v části týkající se vlády
(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
V čl. 84 týkajícím se Ústavního soudu:
(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.
V případě Nejvyššího kontrolního úřadu je v čl. 97
(2) Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.
V čl. 98 o České národní bance
(2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.
Návazně pak Zákon o české národní bance v § 6:
(1) Bankovní rada je sedmičlenná. Jejími členy jsou guvernér České národní banky, 2 viceguvernéři České národní banky a další 4 členové bankovní rady České národní banky.
(2) Guvernéra, viceguvernéry a ostatní členy jmenuje a odvolává prezident republiky.
Z toho celého vyplývá, že do některých funkcí prezident jmenuje podle své úvahy (předsedu vlády, soudce Ústavního soudu, členy bankovní rady) a jiné na něčí návrh (ministry, prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu). Návrh je něco, co není konečné, co musí někdo schválit, ale může to předtím upravovat a měnit, nebo to také nemusí schválit, než to začne platit. V případě ministrů tedy prezident nemůže sám navrhovat, může jen schválit návrh nebo také neschválit. Není důvod, aby se pojetí pojmu „návrh“ v ústavě lišilo od obecného pojetí a také to ústava nikde neuvádí.
Podle mně tedy prezident při neschválení návrhů některých ministrů jedná v souladu s ústavou a tanečky různých ústavních právníků jsou jen tanečky.
Přesně jak píšeš, mám stejný…
Přesně jak píšeš, mám stejný pocit, když čtu texty jako máš ty a co s těch textů vidí Alex ani za bohe nechápu, kde to vzal, tedy pokud se neřekne, že bílá už není bílá, ale ščedá apod. změny významů slov...
Je pozoruhodné, jak…
Je pozoruhodné,
jak inovativně je možné interpretovat tak prostý termín, jakým je NÁVRH.
Mnozí politici a kupodivu i právníci jej třeskutě vykládají jako synonymum k termínu PŘÍKAZ (nebo obdobu příkazu, jen trochu eufemisticky znějící termín ZÁVAZNÝ POKYN).
Přiznám se, že občas čumim.
Odpověď
Jistě. Jenže, jenže. Sám Vojtěch Cepl jako spoluautor novodobého znění ústavy a nejen on veřejně řečeno vycházeli z prvorepublikové ústavy (chcete-li opsali ji) s tím, že jen něco upravili ("zlé" jazyky říkají, že kvůli Václavu Havlovi poněkud zvětšili pravomoce prezidenta) a svou rétorikou obhajovali postavení prezidenta jako kladeče věnců (surově řečeno). Pro mne tito právníci tvrdí, že se onen prvorepublikový charakter v postavení prezidenta nezměnil. Titíž přece argumentují právě tak, že máme parlamentní systém, ne prezidentský či poloprezidentský. Většina ústavních právníků tvrdí, že prezident nakonec premiérův návrh člena vlády schválit musí. Z toho mi vyplývá, že obhájci řekněme ceplovského výkladu zcela určitě nezamýšleli zavést byť jediný prvek prezidentského systému. A pak buď mají protiargumentaci vůči výkladu P:H. i Vašemu nebo se zjevně (s ohledem na svou argumentaci) dopustili fatální nepozornosti. I proto ten článek. Právě proto, že nemám argumentaci vůči výkladu H.P., ale pochyby - proto tento článek.
Reakce na Narcise
Ach to vlákno - reakce na Narcise
prezidentský systém
Myslím, že není podstatné, s jakými představami byla ústava psána, ale jaký je její konečný text. Myšlenky autora mohou být zajímavé, ale jeho dílo je platné v podobě jako bylo schváleno. Pro srovnání: Malá, Krčál a Metnar zřejmě své diplomky psali také s dobrými úmysly, ale nakonec se jim vyčítá, že nedostatečně citovali. Tedy hodnotí se výsledný text, bez ohledu na jejich tehdejší představy o jeho správnosti.
Nemyslím si, že se dá náš systém moci jednoznačně definovat jako prezidentský nebo poloprezidentský na základě nějakých drobných změn ve výkladu ústavy. Mezi těmito podobami je řada přechodů a různých nuancí. Tím, že má prezident právo nepřijmout bez námitek návrhy na složení vlády nedochází k žádnému razantnímu posunu od parlamentního k prezidentskému. Stále zůstává naprosto rozhodující role parlamentu a vlády.
Dodatek k reakci
Jenom jeden dotaz, Narcisi - nastiňte, jaké řešení dává ústava s výkladem P.H., když se premiér zasekne na jednom jméně a prezident takového nejmenuje a stejně tak v případě, že ať dá premiér jakékoli jméno prezident si usmyslí žádné nejmenovat. Jaký postup umožňuje takovéto znění ústavy? Kdo to bude řešit? Kdo vyhlásí předčasné volby? A koho, prezidenta nebo parlamentu?
Četl jsem pojednání jednoho…
Četl jsem pojednání jednoho právníka na toto téma a ten tvrdil, že jde o jejich dohodu. Asi se nepředpokládá, že jeden z nich bude pitomec.
Reakce
Takový argument, že ústava nepředpokládá … je strašně hezký, ale lidé jsou lidé. Že to nemůže nastat? Ale může. Viz Klaus a jmenování ústavních soudců. Klaus jmenoval a senát zamítal.
Dodatek
A co jmenování soudců Klausem, Zemanem. Co jmenování profesorů Zemanem Věštče. A co běžné soudy rozhodly.
ústava není doslovný návod
Podle ústavních právníků (kdysi kdesi jsem četl) ústava nemůže předem řešit všechny situace, protože by byla příliš obsáhlá a stejně by je všechny nedokázala předvídat. Řeší tedy jen podstatné věci a detaily se musí nějak v duchu ústavy vyřešit, pokud nastanou. Zaseknutí prezidenta i premiéra zřejmě patří k těmto málo pravděpodobným detailům. Asi by to vyřešilo neúměrně dlouhé sestavování vlády s následnou ztrátou mandátu premiéra.
Reakce
Asi ano. Ale jak, prezident by jmenoval premiérem někoho jiného? A co pokud už půjde o 2. pokus. A co kdyby nejmenoval nebo nemohl někoho jiného jmenovat pro jasný výsledek voleb. A není kdo by to rozťal vyhlášením předčasných voleb. ÚS by nebyl oprávněn rozhodovat takovou věc a je i otázkou, jakým způsobem takovou věc dostat před ten ÚS.
To tvoje trvání na "napiš…
To tvoje trvání na "napiš řešení", ale přitom sám píšeš, že toto je fakta a když je neuznáváš musíš napsqat řešení, které předpokládá, že tvoje dojmy/názory jsou ony fakta...
Nevím, ale pro mě je v tomto případě docela jasně napsáno "na návrh" nijak nelze chápat pokud si nedám LSD, abych to chápal "musím"...
Zařžalovat ho nemůžou, presidenta, takže když si přečtu ústavu, tak tam vidím, že poslanci můžou vypustit svůlj rybník a udělat nové volby, takže není pravda jak ty píšeš, že ústava nedává nástroj to řešit...
P.S. A moc dobře víš, pokuĎ čteš, že sice na jiném příkladu, ale podobné zablokování vedlo právě pro zařazení možnosti, že si můžou vypustit rybník...
Reakce
Ano, máte pravdu. Toto je možnost. To jsem přehlédl jak vítr pastoušku. Takže jde jen o to vyřešit, který výklad platí. A to k ÚS lze dostat kompetenční žalobou premiéra, který se domnívá, že platí výklad té většiny ústavních právníků. Pokud ÚS odmítne věc projednávat, je věc jasná. A ta možnost rozpuštění sněmovny a předčasných voleb tu je. O tohle mi šlo. No mám holt dlouhé vedení.
Argumentace, ze jsem to…
Argumentace, ze jsem to myslel jinak nez jsem to napsal me nefungovala ani na zakladce, kdyz se to tykalo y/i v diktatech.
Byl jsem male decko a stejne nam to ucitelka nepromijela a to jsme byli male deti. Jestli jsme to nejak mysleli, tak jsme to tak meli napsat. Tehdy jsme to vsichni chapali.
Kakze tvrdit ted, ze to autor tak duleziteho dokumentu jako je ustava ve skutecnosti myslel jinak znamena rikat, ze nasi ustavu psal idiot, neschopny presne formulovat sve myslenky. Otazka je, jestli ti co schvalovali ustavu tak jak byla napsana (a tak ji ucinili platnou) hlasovali pro to, co tam bylo doopravdy napsano, nebo si sli precist tu zamyslenou verzi v mysli autora.
Jestli neni nejaky zapis o telekomunikaci, tak bych se drzel stareho Co je psano, to je dano a starorimskeho Co neni zapsano neexistuje.
No a jak vysvětlíš, že když…
No a jak vysvětlíš, že když podobné věci dělal Havel Cepl mlčel a nikde neřekl ani slovo, že to myslel jinak a říká to až 20le tpotom, když to samé dělá někdo o kom přiznává, že ho nesnáší=má sosobní averzi?
Tedy buď změnil výklad nebo za Havla mlčel a nechal Havla s plným vědomín zneužívat svoje pravomoci. Nebo reálnější bylo to v souladu s ústavou, ale dělal to někdo koho uznával, ale když tu samou pravomoc dnes užívá někdo jiný, tak je to špatné a vysv+ětlujeto vědomou lží, že to při psaní ústavy to myslel jinak...
P.S. A když je Cepl fakt dobrej právník co neuvádí druhé v omyl, tam by měl říci, že platí to co napsal a jak napsal ne to co si myslel že ppíše... To samé, když barvoslepej by napsal, že něco je šedé, ale ti co barvoslepí nejsou vidí, že je to oranžové...
Reakce
Vidím, že ona pasáž jak to Cepl myslel a proč jsem to uvedl je nepochopena. Není vůbec uvedena v souvislosti platnosti ústavy tak, jak zní. Odmyslete si jí a znovu otázka jako pro Narcise. Platí-li, že jména vlády jsou výsledkem dohody premiéra a prezidenta (což mimochodem není pravda, figurují v tom i koaliční partneři), ale platí-li takový výklad, nastiňte jaké řešení naše ústava při takovémto výkladu nabízí. Dle mého soudu i to je účel ústavy - funkční vládnutí, ne cesta k znefunkčnění. A o tom je podstata článku. Asi jsem tu podstatu sdělil nesrozumitelně.
No, jaksi neplatí komentář v…
No, jaksi neplatí komentář v odborné literatuře, ale platí psané slovo v legislativě nebo výklad soudu...
Dám na příkladu, kdy tajemník městyse poslal "odvolání" na MVČR a zpět dostal, že argumentace typu "právník někde v knížce cosi nspsal" nikoho nezajímá, že platí co je napsané v zákoně a vyhlášce a výklad soudu...
A co se týká Cepla, proč mlčel v období, kdy nectěl Havel jmenovat Grégra? A u Zemana píše cosi o ústavě? Proč dvojí metr? A mluvím o období mezi začátkem a koncem krize, kdy Cepl něvěděl, že ho nakonec jmenuje...
Reakce
assi, já Vám rozumím. Já to myslel ale ve zcela v jiném kontextu. Vojtěch Cepl se na té nové ústavě podílel, nepochybuji, že by dnes stál na straně té většiny, která říká, že je tím návrhem premiéra v podstatné míře vázán a pokud si dovedu představit odůvodnění ostatními články v ústavě, v té nové ne, tak se dívím, že to přehlédl - to, že mizí ta možnost odůvodnění jinými články ústavy.
Co se týká Grégra, jmenoval ho nakonec nebo nejmenoval. To, že by ho i fakticky nejmenoval může být jen politické gesto, jež upozorňuje veřejnost, že s něčím nesouhlasí. Rozhodující je, jak se zachová, trvá-li premiér na svém. Tedy ve výkladu řekněme podle Cepla, nikoli podle výkladu P.H. Znovu Cepl se dnes vyjadřovat nemůže, je po smrti, čili nevíme, kdy by začal řvát. I když si myslím, že by asi řval také.
oprava
mám na mysli … pokud si dovedu představit odůvodnění v TÉ STARÉ ÚSTAVĚ ...
Reakce
Nerozumíte mi. Samozřejmě, že platí platný text ústavy a jen jako takový může být vykládán. Já jen tvrdím, že pro mne je zřejmé, že autoři ústavy měli v úmyslu postavení prezidenta v tomto článku neměnit, jinak by Vojtěch Cepl a jeho dnešní následovníci neargumentovali tak, jak argumentovali a argumentují. A jsou pak jen dvě možná logická vysvětlení. Buď existuje v rámci dnešního znění ústavy argumentace pro to, že premiér má v onom článku navrch tak jako za 1. republiky a nebo se autoři té novodobé dopustili nepozornosti. Pokud se dopustili té nepozornosti, pak platné znění ústavy vede ke zbytečným krizím, jakkoli je platné. Nevím jak Vy, ale já chápu ústavu jako ten jízdní řád - pravidla, která generují rychlé řešení ev. problémů. To je dle mého soudu jejich smysl.
Nikde a nikdy jsem Vám nezavdal příčinu k Vašim tezím jaký máme systém. Jestliže jsem jasně uvedl, že to jsou jen termíny politologické, pro výklad ústavy nemají smysl. Rozhodující je znění ústavy. Ale snad mi dáte za pravdu v tom, že pokud se o něčem musí hlasovat je to prvek jednoznačně parlamentní a jestliže něco může rozhodovat jediná osoba, jde o prvek jednoznačně prezidentský. Na kvalitu ústavy nemá vliv zda obsahuje jen prvky prezidentské nebo parlamentní či různě pomíchané, ale kvalitu dává ten systém pojistek a tedy ústava jako celek, odstraňující zvůli jednotlivce a umožňující rychlé řešení případných sporů. A o tom je článek.
Blbnu nakvadrát
Reakce na Narcise v 11:51