Asi sledujete aktuální výrony našich pravdomluvných mééédií, kterak nám Macinka udělal ostudu, protože si dovolil nesouhlasit s Hillary Clintonovou a poslal ji několikrát do háje. Ona už totiž není posvátná kráva, ale jen kráva. Naše opozice řvala jak píchlé prase, ale ve světě to sklidilo pobavené uznání a náš ministr zahraničí měl svoji hvězdnou hodinku, protože se dostal do světového tisku. To se knedlíčkovi Lipánkovi nikdy nepodařilo a tak se nedivte, že byl na svém fejsbůku celý víkend pěkně mrzutý.

Sledujete alespoň poočku Mnichovskou bezpečnoastní konferenci? To je ta, jak tam loni americký viceprezident (a vidlák) J.D. Vance řekl, že Spojené státy nemohou pro Evropu nic udělat, když zdejší vlády chtějí cenzurovat a omezovat vlastní obyvatelstvo. Letos tam vystoupil Trumpův ministr zahraničí Marco Rubio a pronesl podstatně smířlivější projev, po kterém si (alespoň podle majnstrýmových intervjuků) Evropa poněkud oddechla. Ale na druhou stranu se Rubio nesešel s Merzem a Macronem, ale naopak se sešel s Orbánem.

Dnes naposledy budu pesimistický a nedělám to proto, že bych se hroutil a vzdával se, ale abych ilustroval, jak moc se situace od voleb změnila i přesto, že přišla nová a asi o tisíc procent lepší vláda, než byla ta Fialova. V předchozích textech tohoto týdne jsem se snažil ukázat, že Merkelová měla vlastně pravdu, když říkala, že nejsou alternativy. Globální mašinérie je prostě tak velká a tak silná, že ani čtyřikrát zvolená kancléřka země, která byla na špici světového vývoje, se neodvážila se s ní pustit do křížku.

Víte, co mě na umělé inteligenci děsí nejvíc? Že přišla právě teď…

Neděsím se toho, že přišla technologie, která bude brát lidem práci. Tohle základní znak lidské civilizace, že někdo někomu něco bere. Už otroci brali práci svobodným řemeslníkům. Při dostatečně vysoké schopnosti organizace snadno zařídíte, aby se kapitál akumuloval a řemeslná zručnost byla nahrazena rozdělením na jednotlivé úkony. Pokud nemáte dostatečnou schopnost organizace, není třeba věšet hlavu, dá se to nahradit dostatkem hrubé síly či vykořisťováním.

Sledujete, co se vylezlo z Epstein files? Celá kauza je jako revoluce, která požírá vlastní děti. Epstein byl svého času taková globální celebrita – všechno znal, všude byl, od všeho měl klíče a teď stačí, aby jméno kohokoliv objevilo v těch statisících oddajněných materiálech a začíná hon. Už nezáleží na tom, jaký vztah dotyčná osoba měla s Epsteinem, stačí, když její jméno figuruje v momentálně nejsledovanější kauze světa. To víte, je to stejný šok, jako kdyby se ukázalo, že Havel byl alkoholik nebo Pavel bil svoji první manželku…

Tak nám nezaměstnanost vyskočila nad pět procent. Dokonce předčila očekávání analytiků, kteří zároveň rovnou hlásí, že bude hůř, bo naše ekonomika je navázaná na tu německou a ta se potácí nad propastí už hodně dlouho. Když si vezmu, kolik se u nás zavřelo pecí a uzavřelo výrob, je vlastně divné, že nám ta nízká nezaměstnanost vydržela až doteď. Inu, co si budeme povídat, Strnad pořád nabírá. Zbrojní výroba a muniční iniciativa jede a zachraňuje státní rozpočet, že máme schodek „jen“ tři sta miliard.

Vidláku, ty jsi byl ještě nedávno ohledně vývoje optimista, ale teď, v poslední době jsi nějak změnil názor. To mi řekl jeden kamarád, se kterým jsme si o víkendu krátce telefonovali. Ano, byl jsem ten, který zhruba do konce roku 2025 viděl světlo na konci tunelu. Pořád tu byly nějaké záchytné body, pořád existovaly výhybky, na kterých se dalo tím naším českým i západním vláčkem změnit směr.

Minulý týden jsem psal několik textů o tom, jak náš úpadek stále zrychluje, přehoupává se přes okraj propasti a je stále menší šance to zastavit. Za pár dní uvidíme, jak moje teze fungují v praxi, protože se bude schvalovat státní rozpočet se schodkem 310 miliard a já bych se skoro vsadil, že ho prezident nebude chtít podepsat. Ano, já vím, že Stanjura si čísla vycucával z prstu. Já vím, že Schillerová teď udělala, co mohla, aby ten bordel dala trochu dohromady, ale ten třistamiliardový schodek je prostě symptom.

Dnes na chvíli obrátíme hlavu od domácích problémů do daleké ciziny, kde se rozhoduje o třetí světové válce – na Střední východ, kde mají Američané nachystánu poměrně velkou sílu k útoku na Írán, ale kromě Trumpa se do útoku nikomu moc nechce. Nebudeme si dnes proto povídat o státním rozpočtu, který hradní rozvědčík zřejmě nebude chtít podepsat a ukáže tak Andrejovi, že jeho vstřícnost je ve skutečnosti slabost, ale prokydáme si světodějné události posledních dní.