Zatímco Doník jednal...

Zde slíbená další část analýzy trumpismu. Delší, ale hodna čtení.

U megafonu Alexander Dugin:
 Od Hayeka k Sorosovi a zpět
 Politické dějiny lidstva v minulém století se z pohledu levicových liberálů posunuly od klasického liberalismu k jeho levicové a dokonce krajně levicové extrémní verzi. Jestliže klasičtí liberálové připouštěli perverze – ale pouze na individuální úrovni – a nikdy je nepovýšili na normu, tím méně na zákon, pak progresivní liberálové udělali přesně totéž a přesně stejným způsobem jako staří liberálové: začali mýtit jakoukoli formu kolektivní identity, čímž individualismus přivedli do bodu absurdity. Tento proces lze sledovat na příkladu tří ikonických postav liberální ideologie 20. století. Friedrich von Hayek, zakladatel neoliberalismu, věřil, že jakékoli ideologie, které diktují, co si má člověk myslet a co dělat, by měly být odmítnuty. Byl to stále starý klasický liberalismus, vychvalující úplnou svobodu jednotlivce a nespoutaný trh.                                                                                                                          

Jeho student Karl Popper rozvinul kritiku totalitních ideologií fašismu a komunismu a rozšířil ji také na Platóna a Hegela. Popper už jasně ukazuje totalitní noty. Liberály a zastánce liberalismu nazývá „otevřenou společností“ a všechny jinak smýšlející nazývá „nepřáteli otevřené společnosti“ a dokonce nařizuje, aby se s nimi přímo jednalo – dříve, než mohou „otevřené společnosti“ ublížit nebo zpomalit její rozvoj.
Popperův žák George Soros jde tímto směrem ještě o krok dále, vyzývá ke svržení jakýchkoli neliberálních režimů, k podpoře nejradikálnějších – často teroristických – hnutí, která se těmto režimům staví, a k nemilosrdnému trestání, kriminalizaci a likvidaci odpůrců „otevřené společnosti“ na samotném Západě. Soros prohlásil Trumpa, Putina, Modiho, Si Ťin-pchinga a Orbana za své osobní nepřátele a začal s nimi aktivně (s využitím obrovského kapitálu získaného spekulacemi) bojovat. Byl to on, kdo se stal organizátorem barevných revolucí na východní Evropě, postsovětském prostoru, islámském světě a dokonce i v jihovýchodní Asii a Africe. Plně podporuje brutální opatření k omezení osobních svobod během pandemie, prosazuje nucené hromadné očkování a tvrdě pronásleduje všechny Kvidové  disidenty . Tak se nový liberalismus stal otevřeně totalitním, extremistickým a teroristickým.
Trumpismus navrhuje obrátit tuto sekvenci Hayek-Popper-Soros. A vraťme se na začátek – tedy ke všesvolnému antitotalitnímu a v některých ohledech klasickému liberalismu von Hayeka. Někteří trumpisté jdou ještě dále a volají po návratu k jádru amerického tradicionalismu, který předcházel americké občanské válce.

Rozpory v rámci trumpismu

Náš přehled poskytuje přehled širokých obrysů ideologie trumpismu. Ale již nyní se v tomto obecném kontextu postupně objevují zvláštní, částečně antagonistické póly. Všichni Trumpisté sdílejí výše uvedené body do té či oné míry, ale důraz kladou odlišně a někdy dokonce ultimátně-antagonistickým způsobem.
Jednou z dělicích linií je to, co bylo nedávno nazváno konfliktem „technická pravice versus tradiční pravice“. Nesporným vůdcem a symbolem pravicových technokratů je Elon Musk. Kombinuje technologický futurismus (tech right), slavné přísliby lidských letů na Mars, vývoj nových technologií s prosazováním konzervativních hodnot a aktivní, ofenzivní podporu pravicového populismu. Jeho pozice je dobře známá a nyní ji sleduje celý Západ.
Ještě před Trumpovou inaugurací začal Musk na své sociální síti X.com aktivně propagovat novou pravicovou konzervativní agendu, čímž fakticky potvrdil, že nahrazuje Sorosovu agendu. Posledně jmenovaný aktivně tkal levicově-liberální sítě na globální úrovni, podplácel politiky a měnil režimy v nepřátelských i neutrálních a dokonce i spřátelených zemích. Nyní se tohoto úkolu ujal Elon Musk a pravděpodobně ho v tom podpoří Zuckerberg, tvůrce systému Meta, který se nedávno přidal k trumpismu a slíbil zrušení probuzené cenzury ve svých sítích Instagram a Facebook.  Musk, zakladatel PayPalu Peter Thiel a Zuckerberg představují pól „technokratické pravice“.
V rámci USA se ale mezi trumpisty již vytvořila skupina odpůrců, kterou v první řadě reprezentuje Steve Bannon, bývalý Trumpův poradce pro národní bezpečnost (v jeho prvním funkčním období). Bannon a jeho příznivci byli nazýváni „obchodní pravicí“.
Konflikt vznikl kvůli udělování povolení k trvalému pobytu legálním imigrantům, což Musk podporoval a Bannon ostře vystupoval proti. Posledně jmenovaný formuloval postoje amerického nacionalismu, jehož příznivci jsou zároveň Trumpovou nejvýznamnější volební podporou, požadoval zkomplikování procedur pro získání amerického občanství a předložil tezi „Amerika pro Američany“. Mnozí podporovali Bannona, který Muskovi poukázal na to, že se ke konzervativcům přidal teprve nedávno, zatímco američtí nacionalisté za tyto hodnoty bojovali po celá desetiletí. V trumpismu se tak objevily rozpory mezi pravicovým globalismem, futurismem a technokracií na jedné straně a pravicovým nacionalismem na straně druhé. Tuto kontroverzi nedávno vtipně osvětlil americký anti-probuzený komik Sam Hyde.
Mezi proizraelskými a protiizraelskými trumpisty se objevila další linie konfrontace. Je známo, že sám Trump, viceprezident Vance a Pat Hegseth, nominovaný na post ministra obrany USA v nové administrativě, patří k bezvýhradným podporovatelům Izraele. Trumpovo zvolení bylo pravděpodobně částečně způsobeno jeho proizraelským postojem a plnou podporou Netanjahua osobně. Židovská lobby je ve Spojených státech extrémně silná.
Ale zároveň řada realistů – jako John Mearsheimer, Jeffrey Sachs nebo slavný nonkonformní novinář a investigativní reportér Alex Jones – tuto stránku trumpismu kategoricky nepřijímá a trvají na tom, aby USA zaujaly střízlivější přístup k rovnováze sil na Blízkém východě a prováděly politiku svých přímých zájmů, které se většinou vůbec neslučují se zájmy Izraele.
Zároveň mohou stejní lidé v Trumpově táboře zaujímat různé pozice na těchto dvou osách. Alex Jones, který je k Izraeli kritický, tedy podporuje Muska, zatímco Muskův protivník Steve Bannon se orientuje na podporu Izraele.

Trumpismus a teorie generací

Stojí za to říci pár slov o teorii generací, kterou před časem vypracovala dvojice autorů – William Strauss a Neil Howe. Pomůže nám to vysvětlit místo, které trumpismus zaujímá v americké politické a sociální historii.
Podle této teorie lze ve Spojených státech vysledovat systém neustále se střídajících cyklů – velkých (asi 85 let, konvenční délka lidského života) a malých. Každý velký cyklus (saeculum, století) se skládá ze čtyř částí neboli obratů. Čtyři otočky lze považovat za čtyři roční období. První obrat  se nazývá "Výška" (High) a odpovídá jaru. Druhá je "Probuzení" (Awakening) a odpovídá létu. Třetí, „Rozplétání“ (Unravel), odpovídá podzimu. Čtvrtá - "Krize" odpovídá zimě. Každý obrat trvá přibližně 21 let. Každý obrat provází určitá generace. Proto je tato teorie nazývána „teorií generací“. Obvykle se odkazuje při používání výrazů jako „Největší generace“ (1900-1923), „The Silent Generation“ (1923-1943), „Baby Boomer Generation“ (1943-1963), „Generation X“ (1963-1984), „Generace Y“ (1984-2004), nebo „Generace Z, Millials“ (2004-2224).
Ve Strauss-Howeově teorii jsou 40. a 50. léta 20. století popisována jako první generace velkého cyklu. Jde o první obrat „velkého cyklu“, který autoři nazývají „Výška“. Toto období je charakterizováno silnou mobilizací obyvatelstva, sociálním vzestupem a posilováním sociálních institucí. Je to éra nadšení, optimismu, solidarity a vzestupu hodnot.
Následuje druhý obrat: 60.–70. léta 20. století – „Probuzení“. Toto je éra zaměření na vnitřní svět – doba hippies, psychedelika a duchovního hledání. Paralelně dochází k posunu k (duchovnímu) individualismu a začíná koroze sociální solidarity. Je to období rockové hudby a osvobození mravů.
Pak přichází éra postupného rozkladu – 80. – 90. léta dvacátého století. Obrat zvaný „Rozplétání“. Dochází k přechodu od duchovního individualismu ke každodennímu, materialistickému individualismu. Socialita je rozleptaná a upadá. Hippies a klasický rock ustupují punku (bez budoucnosti), technu a industrialu.
Od roku 2000 do roku 2020 se provádí poslední obrat - „Krize“. Jejím znakem je teroristický útok islámských fundamentalistů na Centrum volného obchodu v New Yorku – 11. září. Následují intenzivní americké intervence v různých částech světa, poté pandemie a válka na Ukrajině. Společenská struktura se zcela rozpadá. Optimismus se vytrácí. Společnost rychle degraduje. Toto je agresivní agónie konce cyklu. Lidé u moci jsou buď zcela neschopní republikáni, nebo demokraté s extrémně nízkou mentální úrovní – Bush mladší, narcistický Obama, velmi starý muž s demencí Joe Biden.
Individualismus se mění v legalizaci zvráceností. 
Toto je éra probuzení s genderovou politikou, posthumanismem a temnou ekologií.
Ukazuje se tedy, že volby v roce 2024 v kontextu generační teorie nejsou ničím jiným než změnou století (saeculum). Trumpismus zde představuje výstup do New Age a vstup do jeho prvního obratu – nového „High“. Všechny tendence minulého století a zejména „krize“ jsou zrušeny. Liberalismus ve formě probuzení je zcela zavržen.
Další cyklus začíná novými pokyny, principy a pravidly. Trump ukončuje „krizi“ a označuje přechod na „výšku“.
V době, kdy byla vytvořena teorie generací, s ní kritici zacházeli poměrně příznivě. Když si však liberálové uvědomili, jak vážně tato teorie podkopává jejich autoritu a ideologii, přišli k rozumu a zaútočili na ni zuřivou kritikou ve snaze dokázat její nevědeckou povahu. Je ironií, že debata o tom, co je vědecké nebo nevědecké, určila výsledek voleb v roce 2024 a přijetí Trumpova vítězství ze strany Deep State. Je pravděpodobné, že některé vrstvy v Deep State se seznámily se „Strauss-Howeovou teorií“ a zjistily, že je docela realistická. Pokud ano, pak se nesmíme divit rychlému odbourávání levicového liberalismu a jeho struktur, nemá smysl považovat trumpismus za něco přechodného a dočasného, po čemž začne návrat k předchozí linii. Tento návrat s největší pravděpodobností již nikdy nezačne, protože velký cyklus se změnil. Alespoň pokud je tato teorie pravdivá. Zatím to vypadá docela přesvědčivě.
 

V zahraničním segmentu internetu se na pozadí setkání euroschizoidů a závislých na bezpečnosti diskutuje o nové duševní poruše. " Rusofrénie je stav, kdy pacient věří, že Rusko je současně na pokraji zhroucení a brzy zotročí celý svět."

Miroslavi k dnešnímu svátku

Kdy má svátek Bob?