Krátký tlumočnický úvodník:
Hodně se teď mluví o tom, jak k nám přesídlíme tz avfghánské tlumočníky. Troufám si tvrdit, že se to vyřeší samo. Tálibán postupuje tak rychle, že to bere dech. Ještě před měsícem nám tvrdili, že Kábul se udrží několik let. Pak začali říkat, že Kábul vydrží pár měsíců. Teď mluví o týdnech, ale pro jisototu už všechny evakuovali. Takže bych si myslel, že dřív Tálibán dobude všechna letiště, než se vyřeší všechny formality. Takže Andrejovi se podaří chytrá horákyně. Sice je chtěl přijmout, ale nakonec je Tálibán pozabíjel dřív.
Po delší pouze dnes dokončíme Občanovu několikadílnou exkurzi do historického vaření a o kuchyni v proměnách času. Ukončíme to tak jak se sluší v našich krajích. Občan vám představí nějaké ty recepty.
Občane děkuji za hezký seriál, teď už je to Vaše:
Měšťanská či selská hostina se příliš nelišily od předešle popsané středověké. Kdo si mohl dovolit, obohatil stůl pokrmem s cukrem, bylo více druhů ryb, druhů sýrů a uzenin vč. importovaných, a také koření.
Chudina setrvávala u hutných kaší, omáček a polévek, doplněných sladkým pečivem a kouskem sýra.
V dalších stoletích se rozmanitost slavnostních pokrmů dál rozšiřovala a popisovat je podrobně by vydalo na několik knih.
Takže jen velmi stručně naznačím, jak vypadala slavnostní tabule u měšťanů a venkovanů v 19. století.
Nižší úředník si mohl dovolit například žemličky se sardelovým máslem jako předkrm, hovězí polévku s nudlemi
a játrovými knedlíčky nebo s různě ochucenými nočky, hovězí pečeni s křenovou, švestkovou a hořčičnou omáčkou, smažené vepřové řízky, chléb, pečené brambory, šťouchané brambory se zeleným kořením a máslem, koláče a drobné zákusky a k nim černý čaj s citronem a pravá káva.
Hostina se odehrávala v domácnosti a připravovala ji hospodyně za pomoci posluhovačky docházející do domácnosti několikrát týdně.
Úspěšný řemeslník či obchodník s několika zaměstnanci si ovšem mohl dopřát hostinu v hostinci či dokonce v hotelu. Mělo to svou logiku, protože i dobře situovaná rodina mívala jen jednu stálou služku a připravit reprezentativní tabuli
pro několik desítek hostů by bylo nad síly hospodyně s jednou pomocnicí.
Takže na vyzdobeném dlouhém stole se nacházely mísy se saláty a kompoty a stojany se zákusky. Jídlu předcházel aperitiv a po něm následovala jedna či více polévek. Jako hlavní chod (povšimněme si, jak se proměnil obsah pojmu) byl podáván například candát s čerstvým máslem, pečená srnčí kýta s omáčkami, pečení kapouni s nádivkou, sulc zdobený barevnou zeleninou a vařenými vejci (kdo někdy četl kuchařku M. D. Rettigové, ten ví, že sulc v 19. století byl uměleckým dílem), pečení bažanti. K tomu vařené a pečené brambory, pečivo, dušená i smažená rýže.
A jako zákusek kompoty, zavařeniny, drobné cukroví s čajem a kávou, sýry a na dovršení lukulských hodů zdobená zmrzlina, připravovaná do forem (dnes bychom řekli “polárkáč”).
Venkovské hostiny byly tradičnější, konzervativnější, protože pořadí pokrmů a jejich složení mělo prastarou symboliku, která se lišila podle příležitosti, k níž byly podávány. Takže bychom našli pokrmy typicky vánoční, velikonoční, svatební, křestní i smuteční.
Základem venkovských hostin byly donedávna opět polévky zahuštěné, zelné, kyselé i vývary s nudlemi či nočkami, kaše, různé druhy pečiva, obiloviny a luštěniny. A k tomu omáčky (např. křenová, cibulová, s rozinkami, švestková, celerová, kyselá - “svíčková”, kyselá trnková či šípková, smetanová šípková…) s vařeným hovězím masem a třeba s bílými klobásami, uzené se zelím a hrachem, hovězí či vepřová pečeně, guláše, uzenky, jelita a jitrnice, podle ročního období pečená husa i kachna, nadívaná holoubata a mohly se objevit i smažené řízky. Kupodivu se mezi venkovskými slavnostními pokrmy skoro neobjevuje drůbež a pokud ano, jde o kapouny nebo o vývary ze starých slepic, a jen málo ryb.
Kaše, na rozdíl od města, bývala řazena mezi hlavní chody
a připravovala se z krupice, jáhlů, pohanky i z rýže (či rosičky nebo špaldy) na sladký i slaný způsob. Vždy byla maštěná máslem či sádlem a zdobená buď ovocem, ořechy, mandlemi perníkem či kořením, nebo zelenými bylinkami, pokud byla slaná. Mezi slavnostními pokrmy má snad nejsilnější symboliku (o kousek níže jsou luštěniny) a vždy vyjadřuje přání dobré úrody a dostatku peněz.
Samozřejmě na závěr nechyběly sladkosti jako koláčky, smažené koblihy a vdolky, nákypy, ovocné rozvary, cukroví
a sušené ovoce.
K pití bývalo doma vařené pivo, likéry, kořalka, rum, méně víno, ale i čaj a pravá káva.
Pokud byste chtěli ochutnat, co mlsali naši velmi dávní předkové, zkuste následující.
Jen předem upozorňuji, že všechna jídla jsou pracná
a časově náročná. Ovšem výsledek stojí za to.
Sladká kaše ze žlutého hrachu:
Hrách přes noc namočíme do mléka, ve kterém ho následně uvaříme doměkka se špetkou soli. Mléko by mělo být
k hrachu v poměru 2:1.
Měkký hrách bychom měli rozmačkat v hmoždíři, ale tak velký se již dnes v domácnostech nevyskytuje; takže použijeme šťouchadlo na brambory. NEMIXOVAT, NIKDY!!! Mixováním se totiž uvolní škrob a změní se chuť hrachu.
Kaši osladíme medem, křížalami, ovocným rozvarem, rozinkami a zjemníme máslem vmíchaným do horké kaše nebo pokladeným zvrchu. Pokud je moc hustá, rozředíme
ji trochou mléka nebo smetany.
Lze podávat teplou i studenou a je VELMI sytá. Z půlkilovky hrachu a litru mléka máme zákusek pro 10-15 lidí.
Mandlová omáčka:
Mandle (oloupané) uvaříme doměkka v mléce; dlouho, velmi dlouho, alespoň hodinu. Mezitím si rovněž doměkka rozvaříme mrkev - na 100 g mandlí jedna menší mrkev -
a propasírujeme ji do misky přes jemné sítko. Vývar si ponecháme stranou.
Měkké mandle rozdrtíme v hmoždíři a propasírujeme přes jemné sítko zpět do mléka. Přidáme po troškách mrkvovou kaši a vývar (nesmí chutí přebít mandle; co zbude, dáme
do polévky).
Zašleháme (kvedlačkou) hladkou mouku a necháme přejít varem, dokud nezhoustne (ve středověku by hospodyně použila sušené drcené plátky bílého chleba).
Až úplně nakonec osolíme, může trošku opepřit (nedoporučuji) a přidáme opatrně špetku muškátového květu a jeden či dva strouhance muškátového oříšku. Můžeme ještě zjemnit máslem nebo smetanou.
Omáčka je velmi jemná a hodí se k vepřové pečeni
i k vařenému, nebo jen tak s chlebem či knedlíkem.
Slepice s hráškem na rozmarýnu s cizrnou:
Cizrnu uvaříme v osolené a omaštěné vodě doměkka - cca 45 minut.
Slepici nasekáme na kusy a také uvaříme doměkka s čerstvým nebo sušeným rozmarýnem. Na jednu slepici 3 snítky čerstvého nebo lžíci sušeného drhnutého rozmarýnu (nejlépe v plátěném pytlíčku, čajítko není úplně vhodné)
a velkou cibuli vcelku.
Maso pečlivě obereme, kůži hodíme psovi a kosti do koše. Obrané maso nasekáme na malé kousky a vrátíme do vývaru. Cibuli rozmačkáme na blátíčko a vrátíme do vývaru.
Ve smetaně rozmícháme hladkou mouku, vlijeme do vývaru, přisypeme 300 g zeleného hrášku a necháme přejít varem, až zhoustne. Nakonec osolíme, opepříme a vmícháme půl lžíce jemné hořčice.
Podáváme s cizrnou, nasypanou na masitou hustou omáčku.
Losos pečený na másle s dušenými liškami a s višňovou omáčkou:
-
Vykuchaného lososa pečlivě opláchneme, osušíme, vytřeme měkkým máslem, osolíme a ochutíme větší špetkou šalvěje.
Upečeme na másle doměkka.
-
Lišky vcelku nebo pokrájené na velké kusy podusíme na másle doměkka. Osolíme těsně před podáváním.
-
V pánvi necháme lehce zhědnout 2 lžíce másla, nasypeme na ně cca 500g vypeckovaných višní (nebo sklenici okapaných kompotovaných), zamícháme, podlijeme červeným vínem a na mírném ohni podusíme, až se odpaří tekutina omáčka zhoustne. Pak osolíme, opepříme (lepší je bílý pepř), přidáme 2 lžíce medu a cca rovnou kávovou lžičku skořice a ještě necháme prohřát.
-
Podáváme s bílým chlebem
Lze konzumovat teplé i studené. Jí se rukama - kousky masa máčíme v omáčce, k tomu kousek lišky a sousto chleba.
Pečené hrušky s ořechovou nebo mandlovou nádivkou:
Hrušky rozpůlíme a zbavíme jádřince, stopky, bubáka
a trošku vydlabeme.
Vlašské či lískové ořechy nebo mandle uvaříme doměkka
a oloupeme. Oloupané nasekáme na co nejmenší kousky.
V misce namočíme do mléka nebo smetany s rozmíchaným vejcem plátky tousťáku a rozmačkáme lžící na blátíčko
(3 plátky tousťáku, 1 dcl mléka či smetany, 1 vejce).
Sekaninu smícháme s rozhňácaným pečivem na pevné těsto, které osladíme lžící medu a okořeníme špetkou skořice, několika zrnky soli a (máme-li jej) šafránem (lze nahradit malinkou špetkou kurkumy).
Lžící nakydáme do hrušek a vytvarujeme kopečky.
V pekáčku rozehřejeme máslo, na ně poklademe hrušky, přelijeme rozpuštěným máslem, přiklopíme a dáme péci na 20 minut při 180°C. Kontrolujeme, aby se hrušky moc nerozpekly nebo nepřipálily.
Podáváme jako zákusek nebo k vepřové pečeni; nejlépe se švestkovou omáčkou*.
*Připravujeme stejně jako jako višňovou omáčku. Můžeme použít čerstvé i sušené švestky.
Kyselice:
Velmi jednoduchá prastará polévka (doložena již ve 13. stol.), která se má připravovat z kvasu; ale kde jej vzít, že.
Ovšem jako náhražku můžeme použít vodu z kysaného (NE z kyselého) zelí.
Do zelné šťávy dáme rozmočit chléb, až vznikne hustá kaše. Tu přivedeme k varu a za stálého míchání do ní vléváme mléko či smetanu (sladké i kyselé), až kaši naředíme
na hustou polévku.
Osolíme, opepříme, můžeme zjemnit máslem či smetanou,
a podáváme s chlebem či jednoduchými moučnými plackami.
Pivní polévka:
Ztvrdlý chléb (asi půlka) rozdrtíme a vsypeme do hrnce. Zalijeme ho pivem (1 l) a necháme nabobtnat. Řídkou kaši přivedeme k varu, rozpustíme v ní máslo, přidáme kmín
a necháme chvíli vařit. Pak ji propasírujeme přes sítko, vmícháme do ní 2 žloutky rozšlehané ve smetaně a znovu prohřejeme, aby se žloutek srazil. Podáváme s chlebem.
Všechny uvedené pokrmy připravuji na otevřeném ohni
a v uhlících v replikách nálezových nádob ze 13. - 15. století. Na pečení používám hliněnou trojnožku nebo železný rošt.
Tak, a to už je o vaření a stravování našich předků opravdu vše.
- Log in to post comments
Komentáře
Nevím, nevím,
jestli dobře činíte. Vzpomeňte jak dopadl ten, co napsal, že muslimové na N. Zélandu ochutnali vlastní medicínu.
já nevím, ale
ENF se nijak nevzrušuje, jak by podle našich psavců mělo být zle, tak ani náhodou. Podle záběru, na ulicích klid, vojáci je patrolují, normálně se nakupuje a sedí v parku, úplně běžný život. létadla v klidu odlétají, žáden rambajs, jak by podle našich hytrých mělo být. Akorát dělají v pokluidu nějaké seznamy podle kartiček jakými se prokazují. Jinak klid a pohoda... divné, moc divné
já nevím, ale
ENF se nijak nevzrušuje, jak by podle našich psavců mělo být zle, tak ani náhodou. Podle záběru, na ulicích klid, vojáci je patrolují, normálně se nakupuje a sedí v parku, úplně běžný život. létadla v klidu odlétají, žáden rambajs, jak by podle našich hytrých mělo být. Akorát dělají v pokluidu nějaké seznamy podle kartiček jakými se prokazují. Jinak klid a pohoda... divné, moc divné
Ale clovek v tiesni predsa…
Ale clovek v tiesni predsa nepomaha clovekom, pomaha len vyrabat revolucie
Presovaný človíček
Bosorečko, vidíte, a já si myslel, že Člověk v tísni bude muset pomoci opravdu těm tlumočníkům z Afghánistánu. Minimálně, aby zachoval věrohodnost tvrzení, že lidem v tísni opravdu pomáhá. A vyvrátil tak tvrzení, že se věnuje jen vyrábění revolucí.
No Gerde, já už to tu psala.
Mimochodem - když už jste to sem vložil asi to bude hlavní sledovamé téma,
Nač potřebujeme pomocníky na tlumočení? Copak nemáme diplomaty a ani armáda nemá lidi, co umí místní řeči. Nač tam vlastně jsou. JAK VĚDÍ ŽE JIM TEN TLUMOČNÍK TLUMOČÍ SPRÁVNĚ?. Navíc přes angličtinu .. HMM... znají naši "Ochránci a roznašeči demográcie" dobře alespoň tyto jazyky a kolik jich znají domácí? Když to byla a je tak zaostalá země. Proč předpokládáme, že překládali správně? protože u nás se to nosí? nebo proto že si to přejeme? Kolik má naše armija znalců jazyka, Podle toho jak jsme byli úspěšní, bych řekla, že správnému porozumění řeči bych dala tak 10%, což je k breku, když ne k vzteku. Víc ne. Proto taky ta neúspěšnost. Jak víme, že u nanšich nelovili jen many any a co se de fakto vyzvídali pro taliby. Plísňáci tam byli 20 let a přesto potřebovali tlumočníky? Propána co to tam bylo za hlupáky a omezence. Vždyť je to ostuda jak mraky a co to stálo peněz.
Kvaita výuky jazyků i tak, jako ostatní obory šla dolů šusem. Stačí jen chvíli poslouchat ty naše rychlokvašné experty, jak se snaží nás ohromit svou znalostí jazyka. Co se asi tak za půlroku "stáže"mohou naučit. On to kdyssi trefně popisoval Vašut, který byl na rychlokurzu angliny.... takže tak
Tlumočníci
emo,
u tlumočníků nejde ani tak o jazyk, jako o znalost místních kulturních zvyků a podmínek. Tím josu cennější než tlumočením do angličtiny.
.
EMO : "Tlumočník" funguje na mnoho způsobů. Má dobrou místní a osobní znalost, často zde má příbuzné což je v afghu nedocenitelné. Dovede hlídku nakontaktovat na zdejší pohlaváry.
Umí ledacos nenápadně zařídit a především je nedocenitelný ve sběru informací při samostatných pochůzkách a pohovorech se zdejšími lidmi. Černé kšefty většího rozsahu mezi vojáky a domorodci by byly bez tlumočníka vpodstatě nemožné. Proto všechno je taková nenávist talibanu k "tlumočníkům".
A ještě jinak funguje
tlumočnice.
teoreticky bych tom brala,
ale - podle letitých výsledků byla NĚKDE CHYBA.
Teoreticky - jsme jeli pomáhat a , mnocituji "na zemi je Váš jazyk znám, a chce-li se člověk domluvit s přáteli, tak se jej naučí. se praví v jedné knize, kde se právě odhalil do té doby ceněného "tlumočníka"..
POmáha\t se snad ještě pořád jezdí přátelům... nebo už ne?
Nejsou pomocníci cizím režimům ve vlastní zemí KOLABORANTI?
Vy z nich, Gerde, děláte nějaké výjimečné lidi, ale ve skutečnosti je to pátá kolona. S cizími mocnostmi se měli dobře a teď se karta obrací. Tak to dopadá vždy. Vaše lítost je taková...svatouškovská...
Naši spojenci
Do Afghánistánu jsme neměli vůbec lézt válčit za cizí zájmy. Ale když už jsme tam vlezli a měli tam místní spojence, máme jim pomoci zachránit život. Pro Tálibán jsou zrádci. Jenže mezi zrádcem a hrdinou je hranicí pouze vítězství. Kdyby prohrál Tálibán, byli by zrádci jejich pomocníci. Místo toho jsou hrdinové. Má úvaha není svatouškovská, ale jen úvaha, že spojenci se neopouští ani při prohře a máme při nich stát až do konce. Stačí pomoci tlumočníkům, aby utekli mimo Afghánistán, třeba do Íránu.
Ano, ... to je riziko podnikání,
ale kolaboranty, ty nenávidí obě strany místních obyvatel.
A co by si s nimi počal Írán,
který už tak nedobrovolně "hostí" cca 3 000 000 Afghánců (navíc turkického etnika a sunnitského vyznání)?
Ať si je vezme Pakoš, který dal k dispozici svoje území pro výcvik Talibanu. Nebo USA, které si ho v Pakoši objednaly a zafinancovaly.
Dtto "tlumočníci" - ať si je rozeberou ti, co celou invazi do Afghu spískali.
Vy máte hodně divné nápady.
ANO, ANO...taková maličkost, že...
" Pouze vítězství".
Takový detailíček.
V Iránu jsou jistě velmi natěšeni na další imigranty z Afghanistanu, pane kníže Gerde. Zejména na spolupracovníky amerických vojenských či špionážních struktur.
Co furt máte všichni s těmi tlumočníky ? To jako tlumočníci byli ti hlavní a důležití z Afghanců, kteří drželi pohromadě afghanskou loutkovou vládu, její moc ? Ne vojáci, důstojníci, policie atd. nasazena v přímých bojích s Talibanem....ne jejich logistické a další podpůrné struktury...ne ta byrokracie, která koneckonců zřejmě vybrala , naverbovala i ty tlumočníky ?
Mně se zdají být ti tlumočnící nějak moc a moc důležití, respektive jako by někdo z nich ty důležité - i z hlediska talibanských mordýřů, co se týče jejich zajmutí a potrestání, dělal ...tady odsaď.
Sakra , nejvíc by asi měli být v nebezpečí ti vojáci, důstojníci, policajti, byrokracie , ale třeba i výrobci a obchodníci - dodávající jim potřebné hmoty či služby, možná i stav učitelský, určitě všichni sekularizační pracovníci....
Ne, prostě jsou to jen tlumočníci. Jejich osud má nás dojímat. Na nás padne jejich krev, pokud se jim nepomůže. Krev tlumočníků na naše hlavy.
Cituji :
"....S tlumočníky je to ovšem obtížné. Tálibán je vraždí už nyní a tlumočníci si stěžují, že je tam spojenci zanechali. Příkladem budiž afghánský pilot, který si šel do realitky koupit bydlení v bezpečnější části země - a tam jej zastřelil ozbrojenec Tálibánu...."
No a zastřelili ho kvůli tlumočení...anebo kvůli vojenskému létání, popř. střílení či raketování ?
" Pomocníky " měl i Josef K. Ale to je vedlejší.
Evakuovat celou afghanskou armádu, celou policii, celou byrokracii atd apod. - to by byl výkon srovnatelný s Dunkerque. Ovšem i kdyby se to podařilo, tak co dál ? Příklady totiž táhnou.
Nu, snad nebude jednou nutné evakuovat několik desítek milionů čínských tlumočníků, to by už byl zřejmě velký demografický problém. Nato bychom si měli dávat pozor, už dopředu se takového důsledku nějaké humanitární a demokratizační akce liberálního Západu vyvarovat, anebo mít vyškolené svoje tlumočníky.....
A v Rusku naštěstí tlumočníků nebude třeba, i takový Petr, i Pavel jistě ještě vládnou gavariť i pisať pa ruski. To je dobrá zpráva.
Údolí
Ono by pomohlo jim pomoci ubránit nějaké to jejich údolí nebo provincii, kde zkrátka budou žít mimo dosah Tálibánu. Nebo jim pomoci utéct za nejbližší hranici.
Vy, Gerde, jste takový dobros., bez urážky.
To se to radí, kolik si sem máme za povinnost vzít afghánských "tlumočníků", když vy si nevezmete žádného, ani nebudete vedle podobných rodin bydlet.
Proto také amíci místo sebe všude nastrkují
"spojenecké" pucfleky a sami zůstávají zalezlí na základnách.
Za svině jsou potom "spojenci", zatímco oni v případě úspěchu vylezou a rozdávají žvejkačky; a v případě neúspěchu se v noci potichu zdekují a zdrhnou.
V Afghu to bylo tak markantní, že si toho všimli dokonce i novináři.
tlumočníci-vaření
Podle mne,to nebudou jen tlumočníci,ale další tisíce osob,co se povalí do Evropy.
Afgánci moc dobře ví,kdo jim rozesral zemi,kdo jim nabízel pomoc,kdo je také vraždil.
Už se psalo,že se přesouvají i na sever,možná směr Rusko,aby si také připomněli svůj podíl.
Vaření se většinou odbejvalo,snídaně byla nejvýdatnější v neděli byl bohatý a chutný oběd.
Migrační vlna
Pane zemědělče, těch afghánských uprchlíků bude několik milionů. Rozeštvaný Afghánistán vyhovuje Pákistánu v jeho dlouholetém sporu s Indií. Několik válek mezi nimi a dosud neskončený konflikt. Pákistán si nepřeje možného spojence Indie na své druhé hranici.
Pákistán
Pane Gerd.
Až tak daleko jsem to nedomyslel,spíš jsem uvažoval,že by Afghánistán okupoval Pákistán,vždyˇto byly bratři.
Jako Ukrajina
Pane zemědělče,
vypadá to, že je levnější nějaký stát držet rozvrácený než jej obnovovat. To stojí peníze. Takže když Rusko nechce Ukrajinu v NATO, bude stále držet konflikt na Donbasu otevřený. Pákistánu jen stačí, aby se Afghánistán nespojil s Indií proti němu. A k tomu jim stačí jen nezasahovat, zvládnou se rozhádat i sami. Navíc Afghánistán není až tolik stát jako spíše sdružení dost nezávislých kmenů rozdílného původu. Místo silné centrální vlády by měli raději prosazovat konfederaci nebo kantonální uspořádání.
Prosazovat kdo?
Okupanti?
Afghánci mají zemi už dávno rozdělenou tak, jak to vyhovuje jim. Dokonce i Rusové to víceméně respektovali a nijak se to nesnažili změnit.
Proto také museli amíci použít mudžáheddíny - džihádistické žoldnéře posbírané částečně v Afghu, částečně posbírané v Pakoši a většinu posbíranou kdovíkde.
Zatím se nikdy nikomu nepovedlo Afghanistán dobýt a ovládnout. Dokonce i Alexandr Veliký tam sice vlítnul, ale zase odtamtud fofrem vylítnul. Ovšem nechal tam své generály, kteří se rychle integrovali a spokojeně vládli Afghu skoro 300 let.
Uspořádání
To by si měli uspořádat místní lidé. My bychom jim do toho neměli nijak zasahovat vyjma toho, když vězní a vraždí odpůrce.
Ani do toho nám nic není.
Nebo byste snad souhlasil s tím, aby Afghánci u nás posuzovali, kdo je či není odpůrce a smí či nesmí být potrestán?
To prostě nejde, Gerde, osobovat si právo posuzovat a soudit jiné, aniž bych přiznal stejné právo jim.
Pakistán má bombu.
Ale USA mají pro takový případ (že se např. vlády v Pakistanu zmocní nějaká militantní islamistická džihadistická enkláva) řešení. Ve stylu Delta Force Chucka Norrise. Proto buďme klidní, přepadové komando špičkových agentů a vojáků včas vyrve zlovolné moci klíče od všech (?(??) odpalovacích zařízení všech nosičů jaderných bomb. Nebojme se , strejda Sam ví moc dobře, co dělá.....:-((((
Islámský stát
Když vidím, jak Kurdy obětovali Turkům, kteří podporovali tamní Islámský stát, a jak dopadli v Afghánistánu, tak se bojím, ýe Uncle Sam vůbec neví, co dělá.
Co vařili naši vojáci
v Bagramu, než utekli? Byly to spíše kaše nebo masité pokrmy? To už se zřejmě nedovíme, pokud parlament nezřídí vyšetřovací komisi.
A co vaří Afghánci?
Je to živý středověk - stačilo se podívat do talíře a víme. Tedy nevíme, protože jsme utekli a výzkum je momentálně neproveditelný. To je velká škoda, mohli jsme se obohatit sami znalostmi, čím nahradit kolaloku a hamburské gery. Sice se propaguje paleo-strava, ale není zpětná vazba. Sice by se dalo pro zkušenosti zajet k Papuáncům, ale není jistota návratu, bo Papu ánci nenechávají po jídle zbytky.
strava
Pilaf(pulao), nekvašené placky(naan),kebab, různé druhy rizota i z pšenice, nějaké zeleninové polévky, primitivní jogurty. Z masa hlavně skopové, drůbež. Dá se říci stejná kuchyně jako v Pakistánu nebo primitivní indická kuchyně, hlavně co se týče koření koření. Dohromady nic, co by našince významně zaujalo. K tomu "arabské" etiketa konzumace z podlahy ze společných mís rukama pomocí placek. V Kábulu je prý mezinárodní standart, ale asi zatím..
Návrat ke kořenům.
Rýže, ječmen (roste až do 4500 m n.m.), pšenice, mák (dtto jako ječmen - až do 3000 m n.m.), hafo zeleniny a ovoce a maloučko masa. Plus ořechy, med, koření, rozinky.
Paleostrava je nesmysl. Je to stejná móda znuděných velkoměšťáků jako veganství a pod.
O tom, co jedli lidé v paleolitu, víme pramálo; a ještě méně o tom, jak to upravovali. Nicméně - maso, maso a zase maso a k tomu nějaké nasbírané plody, semínka, listy, hlízy a nati.
Možná už zvládali vaření/dušení ve vyhřátých jámách - takže výsledek je cca uvařené maso ochucené a oblemcané kaší z rozvařených rostlinných věciček. Chuťově by to nemuselo být špatné, ale vzhledu asi dost nevábného. Když jámu vyložili odsrstěnou kůží, tak se to a) lépe uvařilo a b) měli ještě polévku; navíc tu kůži mohli používat opakovaně a snadno se přenášela (vlastně získali takový prakotlík).
Dokonce vím i o úspěšných pokusech s vařením v koženém vaku na otevřeném ohni. Kůže musí být hodně mokrá a při vaření se ještě znovu zvlhčuje. Ale polévka se nakonec uvařila.
No, a když našli včelí hnízdo, tak se nafutrovali plástvemi s medem.
Možná mohli náhodně objevit i kouzlo kvašení. Což se dá následně v koženém vaku nebo v upravené jámě provozovat také.
A pochopitelně asi pekli maso v horkém popelu nebo přímo na otevřeném ohni. Pokud ovšem měli zrovna oheň, nebo si ho už uměli vykřesat pazourkem či vyvrtět klacíkem.
Paleo-vepřo-knedlo-zélo by asi vypadalo jako kousek uvařeného masa s uvařenými semínky a s uvařeným šťovíkem nebo s nakvašeným lupením.
.
Pravěké vaření ve zvlášť k tomu vyhloubených důlcích v zemi, vyložených kůží považuji za poměrně dobře prokázané.
Příslušné důlky jsou archeologicky doloženy i na našem území na několika lokalitách - jako součást tábořišť. Voda se zahřívala zevnitř - vkládanými nahřátými kameny.
Indiáni
dělali vývar v močovém měchýři bizonů a horké kameny dávali dovnitř. To víme od dobyvatelů. Takže v paleolytu to asi dělali podobně.
Četla jsem, že na Novém…
Četla jsem, že na Novém Zélandu podle maorské kuchyně ještě dnes upravují pokrmy v jámách s horkými kameny, maso obalené v listech (bylinky). Jde spíš o slavnostní příležitosti nebo ukázka pro turisty.
Dnes máme
alobal a cokoli v uhlíkách je výborné.Oni alobalu neměli,tak obalili listy a blátem blátem
Bez ironie - vždycky, když…
Bez ironie - vždycky, když něco takového čtu, tak se snažím představit, jak to podle takového popisu realizovat. Viz výše uvedené - zkusil to někdo, ale doopravdy, až po skutečné uvaření nějaké flákoty?
Ano. A úspěšně.
Jmenuje se to "experimentální archeologie" a na základě hmotných nálezů, případných písemných záznamů, vyobrazení, chemických rozborů, botanických a biologických analýz se pak v reálu zkouší "co se stane, když...".
Systémem "pokus-omyl" a někdy to trvá i několik let, než se dostaví první klopotný použitelný výsledek. Pak už to je sranda :o)
U těch varných jam se to povedlo na první dobrou, bo máme k dispozici stejný ŽIVÝ způsob vaření jak v Africe, tak v Asii a Jižní Americe. Čili se jenom archeologické nálezy srovnaly s etnografickými poznatky a bylo hotovo.
U vhazování žhavých šutrů nevím - osobně bych se dost bál, že šutr místo spořádaného puknutí exploduje, nebo se rozpadne na hromádku písku. Spíš to obkládání koženého "hrnce" listím a následně rozpálenými šutry a uhlíky, zahrnout listím, pak dát zelené klacíky jako mřížku, na to vrstvu hlíny a jít na tři-čtyři hodiny žvejkat kůže.
Zapomněl jste na mamuta s…
Zapomněl jste na mamuta s koprovou omáčkou.
To
musel být měchýř a vývaru
Vaření
Dá se vařit voda i v nádobách z březové kůry. Vtip je v tom, že plamen ohně nesmí nikdy přesáhnout rysku vody v nádobě.
KUCHYNĚ AFGHÁNISTÁNU:…
KUCHYNĚ AFGHÁNISTÁNU: FOTOGRAFIE, JÍDLA A RECEPTY NÁRODNÍ KUCHYNĚ AFGHÁNISTÁNU
Tam žádná "národní kuchyně"
neexistuje, protože etnické a kulturní vlivy jsou příliš rozmanité.
jedí
jedí hodně kozy,to tady neznáme
A co vůbec vaří Talibánci?
Je jídlo důvodem jejich rychlého postupu? Já tvrdím, že ano. Zdravá strava je předpokladem dobrého výkonu. Ze zdravé stravy vyroste zdravé tělo a ve zdravém těle potom sídlí zdravý duch. A zdravý duch vítězí i nad hmotou. Volám Bingo! Nechali jsme tam vozy Dingo?
Rychlý postup
Důvodem jejich rychlého postupu je morálka mužstva. Na rozdíl od afghánské armády. Pak stačí pár úspěchů a ostatní nevyhraněné ozbrojené skupiny se jen přidaly na stranu vítězící síly.
Morálku dělá jídlo.
Rychlý postup neznamená postup směr záchod, ale postup směr kuchyně.
Diskuse je demogracie.
Není boha, abychom se diskusí nedobrali ke správnému konci.
I když… konec diskuse
je totalita. A tak je to spravne, tak to ma byť.
Tady to vlákno je spíš monoskuze
nebo benefice?