---------------------------------------------

„Čelíme agresivnímu režimu, který

přestal brát ohledy na všechno“,

prohlásil premiér Fiala.

Klobouk dolů,

natolik kritický názor na

vlastní vládu jsem od něj opravdu

nečekal.

(Národ se baví)

Došlo mailem, část textu, autor neznámý, ale stojí za přečtení

Proměna J.D. Vance

Porozumět vzestupu J.D. Vance znamená pochopit jednu z nejhlubších politických proměn 21. století – nejen proměnu člověka, ale i směřování. Nevyšel z populismu. Nenarodil se do trumpismu. Jeho původ byl nebezpečnější: byl slušný.

Absolvent práv na Yale. Rizikový investor. Miláček liberálních médií. Vance se dostal do povědomí veřejnosti díky knize Hillbilly Elegy (Žalozpěv vidláka), zabývá se silným rozporem mezi dvěma světy: mezi chudým bílým venkovem a městskou elitou, která mu často nerozumí. Popisuje svět který zažil, a s jasností někoho, kdo mu unikl. V roce 2016 ho progresivci chválili za to, že „vysvětlil“ voliče Trumpa, aniž by ho schvaloval. Byl pro elity srozumitelný, výřečný, autobiografický a co je nejdůležitější, umírněný.

Ale tato verze J.D. Vance nepřežila přicházející bouři. Protože špatně vyhodnotil dobu – a pak se s děsivou rychlostí přizpůsobil.

Probuzení

Vance byl vždy outsiderem s tituly získanými na elitních školách. Ale jak se Republikánská strana po roce 2016 pod Trumpovým gravitačním vlivem měnila, začal vidět něco hlubšího. Trump – navzdory své vulgárnosti – uvolnil sílu, kterou Vance, chlapec vychovaný v Middletownu v Ohiu, poznával: byl to hněv.

Ne hraný hněv. Ne hněv z vláken na Twitteru. Ale surový, až na kost hluboký vztek lidí, kteří byli desetiletí klamáni, opuštěni a zesměšňováni. To nebyli jen voliči – to byli Vanceovi lidé. A viděl to, co většina komentátorů z Harvardu neviděla: jim nešlo o nějaké politické dokumenty – chtěli pomstu.

Vance studoval Trumpův vzestup ne jako kritik, ale jako žák. Viděl, jak Trump porušuje pravidla a neplatí za to cenu. Jak každá aféra ho spíše posílila. Jak republikánská základna už nestála o reaganovský optimismus – chtěla krev. Chtěla někoho, kdo starý konsenzus spálí na prach – a bude se u toho smát. Vance se neomezil na pozorování posunu. Začal se měnit.

Obrat

Do roku 2021 J.D. Vance smazal staré tweety kritické k Trumpovi. V roce 2022, během své kampaně do Senátu za Ohio, už Trumpa nazýval „mužem, který zachránil Ameriku“. Na mítincích přejal rytmus, sebevědomí i teatrálnost politiky MAGA.

Nebylo to napodobování. Bylo to vstřebání. Pochopil, že Trump hnutí nevytvořil – pouze ho vypustil do světa. A teď, když Trump stárne a hromadí právní problémy, hnutí potřebovalo nástupce. Ne klon – ale další vývoj.

Někoho, kdo rozumí jak zasedacím místnostem Ivy League, tak hospodským rvačkám.
Někoho, kdo cituje Russella Kirka i Tuckera Carlsona. Někoho, kdo dokáže establishment porazit intelektuálně, emočně i volebně.

Vance uviděl mezeru. A rozhodl se ji využít.

Zkouška ohněm 2022

Senátní volby v Ohiu nebyly kampaní. Byly zkouškou ohněm. Vance čelil přeplněným primárkám, odporu establishmentu a brutálním útokům v médiích. Ale měl jedno klíčové doporučení – od Trumpa.

A Trumpova podpora nebyla jen symbolická. Podpořil ho v kampani. Dal najevo: toto je můj člověk.

Když Vance vyhrál republikánskou nominaci, mnozí to odbývali jako náhodu. Ale když vyhrál i obecné volby, už ho nemohli ignorovat. Do Senátu vstoupila nová hvězda – s Trumpovou podporou, ale bez jeho zátěže.

Za zavřenými dveřmi si ho začali všímat podporovatelé Republikánů. Tucker Carlson ho neúnavně chválil. Steve Bannon ho označil za „intelektuální palebnou sílu nové pravice“. A Trump ho sledoval se stále větším zájmem. Vance byl výjimečný tím, jak rychle a důkladně se proměnil – z umírněného komentátora na strategického bojovníka nové pravice.

Dva různé přístupy, jeden cíl

Vance a Trump nemají stejný styl. Jeden je impulzivní, instinktivní, ovládán touhou dominovat. Druhý je strategický, akademický, chirurgicky přesný. Ale sdílejí něco důležitějšího než metodu – sdílejí nepřátele.

Globalisty. Byrokraty. Mediální elity. Technokraty, kteří mluví o klimatu, ale létají soukromými tryskáči. Univerzity, které učí genderové teorie za 80 tisíc dolarů ročně. Tajné služby, které ovlivňují volby v zahraničí – a teď i doma.

Zatímco Trump je pranýřuje v heslech, Vance je rozebírá v senátních slyšeních. Zatímco Trump používá plamenomet, Vance staví argumenty. Jsou kladivo a skalpel, šoumen a stratég – a americká pravice se ohýbá kolem nich.

Společně představují odklon od dogmatu volného trhu k ekonomickému nacionalismu. Odmítnutí zahraničních zásahů. Válku proti kulturní agendě korporátní Ameriky. Víru, že stát by neměl zmizet – měl by sloužit občanům.

Tohle není reaganismus 2.0. Tohle je něco nového. Něco tvrdšího.

Formování moci

V březnu 2023 není Donald Trump jen bývalý prezident. Je předpokládaným kandidátem. Jeho soudy – které měly ukončit jeho kariéru – jen upevnily jeho obraz mučedníka.

A J.D. Vance?  Je všude. Na Fox News. V politických kruzích. V senátních sálech, kde píše zákony proti cenzuře a útočí na Big Tech. A co je nejdůležitější – je po Trumpově boku.

Když Trump zesměšňuje Zelenského oblečení, média zuří. Říkají, že je to malicherné, kruté, nevhodné.

Ale Vance? Ten zná hru. Nezesměšňuje – ale brání záměr. Přesměrovává debatu. Říká, co tím Trump myslel – že Amerika musí přestat vystavovat bianco šeky na zahraniční války, zatímco přehlíží vykolejené vlaky v Ohiu a krizi s vodou v Mississippi.

To je alchymie jejich spojenectví. Trump provokuje. Vance překládá. Trump ovládá základnu. Vance získává skeptiky.

Zasvěcení šeptají: „To je jasný kandidát na viceprezidenta.“

Má původ, disciplínu, nemilosrdnost. Je Trumpovým přirozeným nástupcem – ne stylem, ale podstatou.

A když Trump v listopadu 2024 vyhraje, není pochyb o tom, co přijde dál: J.D. Vance bude viceprezidentem Spojených států.

Tohle není jen politika. Tohle je šachová partie moci – a Vance není pěšák. Je to figura, kterou establishment nikdy neviděl přicházet. Je to budoucnost,  které už nelze zabránit.

... na tušené budoucí krize. Soběstačnost i malých skupin zajistí vyšší míru naděje přežití celku. Chyba malé skupiny udělá problém té skupině - neohrozí tolik celek. Chyba dutých hlav ve vedení molochu - příkladem budiž jednotná Evropa - ohrozí celek jako takový. A že těch dutých hlav je!  

Pražský vrchní soud obnovil odvolací řízení v kauze Čapí hnízdo, v níž jako obžalovaný figuruje šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Advokát a předseda PRO Jindřich Rajchl "zneužívání" soudů v rámci "předvolebních bojů" odsoudil. A pár slov řekl také ke kauze Dozimetr...

... Advokát a předseda PRO Jindřich Rajchl se domnívá, že tento způsob politického boje, kdy je trestní řízení zneužíváno proti politickému oponentovi, do mantinelů demokratického právního státu nepatří.

„V nadcházející předvolební kampani jsem připraven v dresu našeho spojení vlasteneckých stran SPD+PRO+Trikolora+Svobodní bojovat o každý jeden hlas s hnutím ANO. Ale výhradně čestným způsobem. Chci přesvědčit naše občany, že nabízíme lepší program, skutečné zlevnění energií na základě odchodu z Lipské burzy, definitivní ukončení podpory banderistického režimu Volodymyra Zelenského a konec protežování ukrajinských migrantů na našem území. Chci jim vysvětlit, že naše země potřebuje ve svém čele lidi, kteří půjdou do přímého střetu s von der Leyenovou a ne s Putinem, a že my bychom nikdy nedovolili zavedení covidové totality. Na základě zadání farmaceutických gigantů.

Nicméně se rozhodně nehodlám uchýlit k podpásovkám, jakým je neustálé recyklování kauzy Čapí hnízdo. Je skutečně až směšné, že věc, v níž nevznikla nikomu žádná škoda, a je tudíž z právního hlediska zcela marginální, dostává mnohem více mediální pozornosti, než kauza Dozimetr, jež byla systémovou korupcí toho nejhrubšího zrna, která za sebou zanechala 5 obětí.

Pokud chce někdo věřit tomu, že na tuto disproporci nemá Vít Rakušan žádný vliv, pak je to jeho plné právo. Nicméně já fakt nepřijel do Prahy na babetě a nemám na čele namalovanou jitrnici. Tenhle způsob politického boje, kdy je trestní řízení zneužíváno proti politickému oponentovi, prostě do mantinelů demokratického právního státu nepatří.

Možná to soudruzi v pětikoalici okoukali v Kyjevě, kde je tato taktika zcela běžnou praxí. Nicméně my bychom ji měli kategoricky odmítnout. Tady totiž opravdu nejde o Babiše, nýbrž o budoucnost naší země. Pokud budeme tolerovat, či dokonce aktivně podporovat ingerenci orgánů činných v trestním řízení do politického klání, tak nás nic dobrého nečeká.

Masaryk kdysi řekl, že základem státu je spravedlnost.

A pokud Čapí hnízdo se ve volebním roce znovu vrátilo do hry, zatímco Dozimetr je potichu zametáván pod koberec, když se z něj vylučuje jeden soudce za druhým, tak to se spravedlností nemá opravdu vůbec nic společného,“ napsal na adresu "znovuoživení" kauzy "Čapí hnízdo" opět těsně před volbami na síti facebook advokát a předseda PRO Jindřich Rajchl.

celý článek  https://www.prvnizpravy.cz/…se/

ale já jsem přesvědčen, že problém je ve výdajích rozpočtu. Příjmy rostou, výdaje ale bohužel víc a nemuseli by. Navíc nám doba ukazuje, za co se peníze vyhazují. V Americe třeba USAID, jsem zvědav, co se vyvrbí u nás - nejen F35 a kulomety. Daně jsou už tak vysoké, že některé už jistě překročily vrchol Lafferovy křivky a při dalším pokusu o zvýšení by také mohly příjmy přestat růst. Kuknout se můžete tu.

Život mi prokázal, že spíše funguje "kapilární systém", kde peníze vzlínají nahoru. Od chudých k bohatým. Jako kapaliny v uvedených materiálech.

"Kapilární jevy mají velký význam v praxi. Cukr, papír, cihly, dřevo dobře vsakují kapaliny – drobné póry uvnitř těchto látek tvoří kapiláry a díky elevaci dochází ke vzlínání kapaliny. Podobně v půdě se kapilárami dostává voda z hloubky do povrchových vrstev půdy, ve kterých jsou kořeny rostlin. "

Jak je vidět, někde je kapilární elevace přínosem (rostliny), jinde černou můrou (zdivo)...

Konstatování ruského analytika.

Dobrý den!
Pokud jde o Británii, dodávám: tato země má největší zásoby civilně využitelného plutonia a donedávna zpracovávala nejvíce vyhořelého jaderného paliva na světě. Jenže... Komplex Sellafield na konci roku 2018 přepracoval poslední várku vyhořelého jaderného paliva a ukončil svou činnost. Nyní, když je komplex vyřazen z provozu, vyvstala otázka o osudu více než 140 tun civilně využitelného plutonia. Chtějí ho pohřbít.
Jsou  (Britové p.p.) tedy téměř ve všech ohledech na ústupu.

140 tun plutonia do země. I když to není čistá 239, ale reaktorová směs s 240 a 241m, je špatně využitelná pro praktické použití v jaderných zbraních, ale přesto... Toto je obecně nejcennější část pro směsi, protože umožňuje udržovat řetězovou reakci, jako je uran 235. Je to jen obtížnější zpracovat a vyžaduje bezobslužné automatické linky k výrobě sestav.
Ale ne, do půdy ne... A to  v zemi, kde začalo studium atomového jádra. Technologická degradace je tedy velmi jednoduchá věc, na rozdíl od hromadění základních znalostí. Pokud ale 33 %  dotázaných (Britů)  nerozumí otázce „ve vašem odporném neuvěřitelném britském dialektu“, pak bych se začal vážně obávat, že by si potomci nových Britů pákistánského původu po nějaké době mohli na toto plutonium vzpomenout. Bude to stačit na několik tisíc špinavých náloží. Skutečnost, že v práci bude divoká úmrtnost, je pravděpodobně nezastaví. Ostatně takovým postavám vůbec nezáleželo na osudu náctiletých dívek, když je znásilňovaly. Takže kdokoli bude poslán, aby sestavil reaktorové plutonium. Rukama, nebo třeba rukavicemi.
A v tomto případě mi není Británie vůbec líto, udělali nepořádek sami a dokonce se jim podařilo zkazit ostatní. Ale zde je příklad toho, jak nebezpečné je vyměnit technologickou moc za finanční, více než vynikající.
Najednou továrna promění svého kapitalistického majitele v patriota země, protože to nemůžete strčit do kapsy. A vy musíte žít vedle něj a vychovávat své děti v této zemi, aby nepřišly o svůj majetek. Na rozdíl od kosmopolitních finančních metropolí, které se rozhodly, že je snazší přivést migranty v tu chvíli a pak bum a 33 % místní populace nerozumí anglicky.
Tak tohle je ten případ, kdy díky Britům za to, že ukázali, co se nemá dělat. Pokusíme se tuto zkušenost zohlednit.

https://t.me/MedvedevVesti/19986
 

 Mate radi merunky?   Mapa aktualnich teplot  v 850 hPa tedy zhruba v 1500 m n m  earth.nullschool.net/#current/wind/isobaric/850hPa/overlay=temp.  Na krkonosskych hrebenech je ted stale jeste pod -10 stupnu  viz  prilozeny  teplotni graf Lyse hory nad Rokytnici. Je to nejchladneji od 20 unora, skoro stejne chladno bylo i 18. brezna

Tak tentokrát s Vidlákem nesouhlasím, nebo sem to nepochopil. 
Bohatství vzniká v továrnách u pracujícího lidu. Aha. On ten pracující lid tu továrnu zaplatil, postavil, vymyslel a navrhl konkurenceschopný výrobek, který dokáže prodat? To sou mi věci. 
V továrnách se pohybuju přes 30 let, dalo by se říct, že je stavím. Většina dělníků si chodí odkroutit “svejch vosum” a domů. Vyhazujeme miliony na zajištění toho, aby ta opice nelezla kam nemá a nestrkala pracky kam nemá. Výstražné cedule a barvy nestačí, nejspíš neumí číst. Kdyby se stejná logika aplikovala na křižovatky, tak místo červené by byly sjížděcí mříže s předepsanou hustotou prutů, které by ale začínaly 20m před křižovatkou, aby to nemohl objet. 
Potřebujeme snížit zdanění zaměstnanců, ideálně zrušit odvádění dalších zaměstnaneckých daní zaměstnavatelem. Proč půl daně odvádí zaměstnavatel a půl zaměstnanec? Ideálně ať každý dostává hrubou mzdu a daní sám. Klidně i nějaké uznatelné náklady, na vzdělávání, hypo,  a pod. 
Bohatství vzniká tak, že někdo má nápad a koule na to, aby to rozjel. Často na to vsadí všechno co má. Na to potřebuje nějaké zaměstnance, kteří dostanou mzdu, takže “se přiživí” na riziku a nákladech toho jednoho “zlého kapitalisty”. Na druhou stranu, bez ně by mohli doma okopávat erteple. 
Jediný, kdo to tak nemá, je státní úředník. 
Já se mám dobře, celý život se musím učit nové technologie a umím něco, co si firmy cení. Co mě ale vysírá, jak mi stát víc a víc hrabe v peněžence a háže klacky pod nohy. Chtěl sem si pořídit i zaměstnance, ale asi bych je brzo vyhodil/zabil. Pohovory mě vyléčily. Lidi se prostě moc neumí starat sami o sebe, loajalita není na pořadu dne a životní náplní je ojebávat zaměstnavatele. Radši zůstanu sólo.