Po ovoci poznáte je...

S velkou úpravou po dlouhých diskusích po vypuštění článku

V posledních dnech hýbe internetem informace o tom, že vláda v tichosti schválila němčinu jako druhý úřední jazyk.Po sociálních sítích už to koluje několik dní, leckdo už se k tomu vyjádřil… především Jan Cemper a jeho Manipulátoři, postupně vyšly najevo různé podrobnosti a z původně neuvěřitelné zprávy na úrovni hoaxu se postupně stala realita, kterou objevitel této infromace, Robin Čumpelík, vlastně jen orámoval velmi tvrdými a naléhavými slovy.

Já jsem se v uplynulých dnech snažil zjistit co nejvíc. A nebudu vám lhát, snažil jsem se najít argumenty proti této zprávě, protože pokud by to byla pravda, tak je to po Rakušanově migračním paktu další kletba na Českou republiku, která bude mít obdobný dopad. A tak jsem se snažil najít informace o tom, že Robin přehání, že jsme to špatně pochopili.

Postavila vláda v osmi (sudetských) okresech němčinu na roveň češtiny? Zavázala se, že v těchto okresech zajistí dvojjazyčnoou výuku ve všech mateřských, základních i středních školách s nejméně padesáti procenty hodin v němčině? Zavádí se automaticky? Nabídka má být k dispozici, i když nejsou k dispozici žáci, kteří by o takové vyučování stáli?

Původně tento článek vypadal jinak, ale po konzultaci s několika právníky a dalšími lidmi, kteří s tím přišli do styku prý jde v podstatě o bouři ve sklenici vody – protože z jednotlivých bodů Charty si vláda vybrala některé, kterými němčinu trochu „povýšila.“

Pro příklad – ve vyjmenovaných okresech nebude němčina jako vyučovací jazyk ve všech školách, ale může tam vzniknout německá škola… apod, apod. Stejné podmínky má už ve dvou slezských okresech polština a slovenština dokonce po celém území ČR.)

Němčina se v osmi okresech stává stejně chráněným jazykem jako slovenština nebo polština ve dvou slezských okresech. Němci si u nás mohou pořídit německé rádio nebo televizi. Ve sdělovacích prostředcích MŮŽE mít německé vysílání svůj prostor, pokud dnes probíhalo soudní jednání v němčině, platil si překladatele sám německy mluvící, odteď ho platí stát.

Nakonec je to trochu bouře ve sklenici vody. Schváleno a odhlasováno bylo nařízení, které dává němčině trochu víc prostoru než měla doposud a to v osmi okresech. Je to mnohem menší salámek suverenity než v jiných případech.

Ale čtenářská odezva ukazuje, že jsme stále velmi velmi citliví na každou změnu, která se týká Německa. Hodně hodně citliví.

Asi to bude tím Berndtem Posettem, bude to Danielem Hermannem a dalšími politiky, kteří jezdili navštěvovat „milé krajany“ na Landsmanšaft. Asi to bude všemi těmi řečmi o tom, že Benešovy dekrety jsou přežitek.

Jakmile se něco dotkne hranic, němčiny nebo Německa, jakmile se začne mluvit o historických křivdách, jakmile se řeší nějaké úpravy vzájemných dohod, okamžitě se rozsvěcují červené kontrolky a okamžitě se řeší, jestli to zase není nějaký způsob, jak zrevidovat dějiny ve prospěch Dojčlandu.

Jak vidno, není to ukončené a lidem to není jedno a jsou velice velice podezřívaví. Protektorát není zapomenut i přesto, že se o něm už skoro nemluví. Mnichovský diktát a obsazení zbytku Československa nebývají v České televizi ani zdaleka tak pokryté, jako jedenadvacátý srpen. Ale národ to nezapomněl. Je to v něm tak hluboko, že tento článek četlo třikrát tolik lidí než běžně.

Původně jsem psal, že politiky poznáme po ovoci. Ne podle slov, ale podle hlasování. Ale ono to platí i o ovoci, které dodali všichni ti Hermannové a další, kteří se objímali s „německými krajany“ a zkoušeli různými cestičkami Benešovy dekrety nabourat.

Dělají to totiž pořád. Tento zákon na vyšší ochranu němčiny je sice maličký salámek, ale to byla povolení pro stavbu mešit v Německu také… o nic přece nešlo. Stejně tak přece o nic nešlo, když se dávala pracovní víza pár Turkům na podřadnou práci… Stačilo ale počkat třicet let a je to jinak.

Je dobře, že jsme pořád takhle citliví. A je dobře, že to politici vědí. Kdybychom takoví nebyli, už by Benešovy dekrety dávno neplatily.

________________________________________________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“