Přátelé, dnes nebudu psát o nové frontě, která se otevírá v Sýrii. Nebudu psát o tom, jak přituhuje v Gruzii i Rumunsku. To všechno si nechám na zítra. Dnes nebudu psát ani o tom, co se děje v Bruseli, nebudu psát o Petru Fialovi a jeho zoufalých pokusech se politicky zachránit. Nebudu psát o tom, jak prezident mobilizuje korespondenční voliče v Austrálii. Nebudu psát ani o politice ani o geopolitice. Dnešní článek bude zemitý, jak jen může být.
Víte, já si včera tak krásně zapracoval na políčku…
V posledních měsících jsem prakticky pořád v Bruseli nebo na nějakých debatách a tak jsem se k posledním polním pracem letošního roku dostal až tuto sobotu. Normálně si závěrečné operace rozložím v čase, ale letos to prostě nešlo a tak jsem udělal všechno naráz. Zmulčoval jsem meziplodinu (mou oblíbenou řepku), vytáhl jsem rotavátor a zapracoval všechnu zelenou hmotu zhruba pět centimetrů do půdy. Není to nezbytné, úplně klidně by stačilo řepku prostě zaorat, ale když ji zapracujete do horní vrstvy, tak ji pak při orbě rozprostřete po celém orebném profilu. Nemáte ji jen dole v brázdě.
Samozřejmě jsem si to zkomplikoval, protože řepka tvoří hustý podrost, který v sobě zadusí veškerý plevel, ale také půdu zakryje a zadrží vodu. Normálně meziplodinu zmulčuju někdy koncem října, aby půda ještě trochu obeschla a po čtrnácti dnech ji zapracuji tím rotavátorem. Teď jsem to dělal naráz a samozřejmě se mi hlína trochu lepila. Ale kromě trochu těžších řídítek a větší námahy se mi nic hrozného nestalo.
Kdo mě čtete dlouhodobě, tak víte, že mám políčko ve svahu. Ořu napříč, abych půdu každý rok posunul o jednu brázdu nahoru. To akorát vyrovnává sesuvy během jarních prací. Letos, jak hodně napršelo, měl jsem problém si nahoře připravit rovnou brázdu, abych vůbec mohl s oráním začít. Takhle měkkou půdu jsem ještě nezažil. Ale pak už to šlo ráz na ráz. Málokdy se mi oralo tak dobře a prakticky vůbec jsem nepotřeboval oškrabávat hlínu nalepenou na radlici.
Mulčování, rotavátorování a orání tří set metrů čtverečních mě stálo dva litry benzínu a tři hodiny cvičení za řídítky, které mi protáhlo všechny svaly a zjistil jsem, jak moc jsem v henté politice ochabnul. To víte… pořád za volantem a samé žvanění. Zesílily mi jen hlasivky.
To byl tak krásný den… Člověk najednou dělal něco, co se okamžitě zhmotní a hned vidí, jestli to dělal dobře. Zahřálo mě u srdce, že sice mohu ztratit na síle, ale pořád to ještě vyrovnám zkušeností a i když poslední dva roky bojuju na trochu jiném kolbišti, pořád ještě jsem s tou půdou spjatý a pořád to v těch rukách mám. Nefoukal žádný vítr a tak obracená půda krásně voněla, drobila se podle žížalích děr… prostě nádhera.
Víte, co první se vám stane, když se pustíte do boje? Je jedno jestli je to boj politický nebo opravdový. Je jedno, jestli se snažíte o národní obrození nebo jestli se rozvádíte. Víte, co se vám okamžitě stane?
Zpustne vám pole!
To prostě potřebuje čas a vy nejste jeho pánem. Musíte tam pracovat podle přírody a ne podle svého kalendáře debat s občany. Dešti, slunci i rostlinám je jedno, že jsou nějaké volby a nějaká kampáááň. Jakmile muž odjede válčit, zaroste mu pole lebedou. Je úplně jedno, jestli vyhraje nebo prohraje. Pokud se vrátí, vždycky se vrátí na zpustlou půdu i kdyby stokrát zvítězil. Půda potřebuje úplnou rodinu, potřebuje spořádanost, úctu a víru.
Letos jsem své pole zanedbával. Úroda nebyla nijak špatná, brambor, rajčat i vína se urodilo víc než dost, ale nikdy mi nad keříčky tak netrčel plevel. Nikdy jsem neměl vinohrad tak zdivočelý, nikdy jsem v zákoutích neměl tolik kopřiv. A nikdy jsem neměl takovou chuť se vším seknout, jako letošní léto, kdy jsem poprvé v životě musel vzít křovinořez a pokosit lebedu na bramborách, abych je vůbec mohl vyorat. Letos jsem byl mizerným hospodářem.
Ale včera jsem to všechno zahladil. Sedlákův rok právě skončil a skončil jako obvykle. Radlicí, která obrátila půdu a připravila ji pro příští rok. Tisíce let se to tak dělá. Ať je válka nebo mír, ať je hladomor nebo hojnost, ať vládne Petr nebo Pavel, na podzim se zapřáhne pluh a ať byl rok dobrý nebo špatný, ať bylo pole zpustlé nebo výstavní, začíná se zase znovu. Ať příští rok přijde cokoliv, půda je připravená. Bude válka nebo mír? Bude změna nebo dál bude pokračovat naše mizérie? Zvítězíme nebo prohrajeme? Budu mít brambory plné lebedy? Nevím. Ale půda je nachystaná. Možná je v zemi víc semen plevele než obvykle, ale to je jen práce a dá se nad tím vyhrát.
Vlastně věřím, že i kdyby byl atomový konec světa, tak příští podzim budou políčka zorána a připravena na postapokalyptickou budoucnost.
Kdo se chcete podívat, jak mi to letos šlo, mrkněte na můj fejsbůk. Je tam pár obrázků i videí. Že fejsbůk nemáte? To byste ale měli! Sociální sítě jsou naše zbraně a jen díky nim dokážeme vzdorovat velkým médiím. Každý, komu není lhostejný osud naší země, ten by se měl s fejsbůkem naučit. Je to náš kvér. Náboje vám dodáváme každý den. Neustále připravujeme texty, videa i obrázky, kterými bojujeme proti České televizi a všem těm, kteří si pyšně myslí, že jim patří moc i mediální prostor. Kdo není ochoten udělat ani to málo, že bude po večerech sdílet naše zdroje, ten se na budoucnosti této země podílet nebude.
Včera jsem obrátil list ve své knize života. Na další rok jsem připraven. Ať se stane cokoliv, půda je obdělána a všechny letošní chyby, všechno své otálení, všechny omyly i pravdy jsem včera zapravil do země radlicí. Mám důvod být optimista. Udělal jsem všechno pro to, aby zjara bylo možno zasít. Všechno ostatní je nástavba. Víte, jak se to říká… kompjůtr nepodojíš.
A vám všem děkuji, že jste to se mnou vydrželi a i přes všechny mé chyby, omyly a hlouposti jste mě po celý uplynulý rok podporovali. Děkuji vám. Vážím si toho.
_______________________________________________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
- Log in to post comments
Komentáře
Dokážete člověka pobavit a potěšit na duši, děkuji
Přečtěte si nejen článek na "super" webu, ale i komentáře pod ním, např:
Realita je nepřítelem snů.
Jako zainteresovaný laik to rád akceptuji a poučím se z toho. Mění to něco na základních prohlášeních? Když vidím, že instalovaný výkon 150 GW, který spotřeboval obrovské množství peněz z daní, vyrobil pouhých 107 MWh, což se stalo před 2,5 týdnem ve středu večer mezi 18 a 19 hodinou, nemusím už jako ekonom přemýšlet o mnoho dál. Ekonomické škody způsobené energetickými systémy, které mají faktory těžby, které odpovídají těm ze středověkého shromažďování dřeva, jsou obrovské. A realita to přesně dokazuje.
Miloši von Bernovi.
Konečně jsem se dostal k tomu, odpovědět na Vaši odpověď ze dne 30.112024 11:14.
Překvapuje mne, že Vás nezarazil ten propastný rozdíl v cenách, které uvádíte Vy a které uvádím já. Například u elektřiny z atomových elektráren Vy 3,72 Kč/KWh a já 0,25Kč/KWh.
Cenu elektřiny z fotovoltaiky uvádíte 1,6 Kč/KWh
Přitom nepopírám že máte pravdu. Já ovšem taky. Vy uvádíte cenu na burze a já výrobní cenu na výstupu z elektrárny. Tyto údaje znamenají, že atomová elektrárna dodává elektřinu i v době kdy je největší poptávka, protože nesvítí slunce a nefouká vítr a logicky tuto elektřinu prodává za mnohem vyšší cenu, než za jakou ji vyrobí. Obnovitelné zdroje, které v době kdy je cena elektřiny nejvyšší, protože nesvítí slunce, a nefouká vítr, nedodávají nic, a naopak nejvyššího výkonu dosahují v době, kdy je elektřiny přebytek, a cena nízká, mnohdy záporná.
Uhelné i atomové elektrárny jsou rentabilní, i když jim ekologická lobby všemožně hází klacky pod nohy, a prodražuje jejich výrobu, a obnovitelné zdroje fungují kvůli mnoha zvýhodněním, a dotacím.
Pokud bude vývoj postupovat nynějším směrem, to znamená že výkon nespolehlivých obnovitelných zdrojů bude stoupat a výkon elektráren na fosilní paliva a atomovou energii bude klesat, bude se tento rozdíl v cenách zvyšovat a pochopitelně výsledná cena za elektřinu půjde taky nahoru. V určitý moment se elektrovodná síť zhroutí a bude blackout.
To je ještě optimistický výhled do budoucna. V tom případě by totiž nastal radikální obrat a lidé by ty zelené šílence nakopali do prdele. Horší scénář ke kterému se schyluje je ten, že radikálové pod tlakem reality zvolní, a Evropa bude ještě desítky let úspěšně balancovat na samé hranici blackoutu, a bude platit za energie částky, které způsobí, že celý její průmysl zkrachuje.
Mě nezajímá, za kolik to vyrobí
ale kolik musím JÁ zaplatit.
https://www.achgut.com/artikel/wirkungsgrad_es_sind_die_kosten_stupid
česky: jsou to náklady, pitomče
Budu rád, když mi dokážete vysvětlit, proč ŽÁDNÝ provozovatel tzv. Občasných Zdrojů Energie nedokáže podnikat bez státních dotací a jakmile vyprší smlouva a dotace vyschnou, tak zavírá krám.
Jako zainteresovaný laik to rád akceptuji a poučím se z toho. Mění to něco na základních prohlášeních? Když vidím, že instalovaný výkon 150 GW, který pohltil obrovské množství peněz z daní, vyrobil pouhých 107 MWh, což se stalo před 2,5 týdnem ve středu večer mezi 18 a 19 hodinou, už jako ekonom nemusím moc přemýšlet. Ekonomické škody způsobené energetickými systémy, které mají faktory těžby, které odpovídají těm ze středověkého shromažďování dřeva, jsou obrovské. A realita to přesně dokazuje.
Pořiďme si fejsbůk?
Tak ten taky nemám. Nemám ani ten tikťak, nemám X, nemám nesendžer, nemám lamborginy a nemám ani dvacetiletou bloncku s pětkama kozama, jelikož jsem zjistil, že se bez všech těchto věcí úplně v pohodě obejdu.
taky na sítích nejsem
já mám dost reálných známých
Já na FB kdysi (cca před 10 lety) byl
Snažil jsem pro příbuzné a známé zdokumentovat okolí místa, kde jsem tehdy žil.
Dal jsem si s tím velkou práci. A jednoho dne, když jsem FB otevřel, vyskočila na mne zprostředkovaná hláška Marka Cukrouše, že vše, co uveřejňuji, je jeho majetek. Tak víš co, Cukrouši, povídám si, narvi si to pětikilem do prdele. Chvíli jsem hledal a za půl hodiny pak spáchal fejsbůkovou sebevraždu.
Je nám osud předobrazem a nebo ho tvoří dějiny ?
Mám dlouhý rodokmen. Psal se r. 1620 a byla bitva na Bíle hoře. Můj pradědeček byl vlastenec a v hodnosti rytíře v ní bojoval. Byl, tedy bojoval na špatné straně. Po prohraném boji mu byl zkonfiskován veškerý majetek a musel opustit Prahu. Byl mu ponechán jen velkostatek cca 40 km od Prahy, kde byl mimo politické dění a nemohl nikomu škodit. Pak se několik století nic podstatného nedělo. Tedy kromě toho, že jsme chudli. Dříve si peníze brali peníze. Pokud se narodila holka, musela dostat náležité věno, aby se mohla vdát za sobě rovného. To bylo naše prokletí a všechno šlo od desíti k pěti.
Psal se r. 1948 a přišel další pokrop. Vítězný únor. To se již týkalo mého otce. Byl to velký kulak, daně odváděl daleko vyšší nežli tehdejší ZD. Nemohl je plnit. Rozsudek zněl : Nepřítel státu, propadnutí veškerého majetku, 10 let kriminálu a následné vystěhování do Sudet. Po pár měsících kriminálu prozřel, podepsal vstup do JZD a byl propuštěn. Statek byl integrován do ZD a život šel dál.
Psal se r. 1989. Toho se. bohužel, otec nedožil. Požádal jsem o navrácení ukradeného majetku. Bože, to byla státní zlodějina, která nemá obdoby. Po 15ti letech a nespočetných soudních sporů přišel od státu dopis, kde stálo toto: Vzhledem k tomu, že uplynula zákonná lhůta 15 ti let, veškeré soudní spory se ukončují. Nedal jsem se. Tedy nechtěl jsem se dát. Žaloval jsem o náhradu škody stát. Jenže jsem v případě žaloby proti státu musel složit v hotovosti několik milionů korun jako jistinu. A jistota žádná, jen další roky soudů. Vzdal jsem to.
Vrátilo se nám jen pár desítek hektarů polí a lesů. Ty jsem za pár drobných pronajal ZD.
Story, kterou nevymyslíš. A mohl být ze mne sedlák jako fík. Asi ten osud, no co nadělám.
Tak asi tak, jak se ze mne nestal vykořisťovatel v zemědělství.
Milan Au.
nekecej,
žaloval jsem ČR ve Štrasburku za průtahy v soudním řízení (16 let pro pár desítek tisíc) a tím znemožnění vymožení majetku (povinný dva měsíce před pravomocným rozsudkem umřel) a nestálo mě to nic. Až nakonec pro advokátní kancelář 5% z vymožených peněz plus penále. Největší sranda byla, že Krajský soud v Brně odsoudil mrtvolu.