Je to právě rok, kdy jsem psal své poslední úvahy na téma demonstrace a vypořádával se se škarohlídy, kteří věděli, že tam na Václavák skoro nikdo nepřijde, nemá to smysl, protože organizátoři jsou nedůvěryhodní, protože nejsou dost levicoví, dost pravicoví, jsou příliš asociální nebo příliš sociální… mohl jsem si vybrat z naprosto plné škály námitek a pro kteroukoliv z nich bych našel někoho, pro koho to byl důvod, na demonstraci nejít.
Leckteré z nich se také vyplnily. Organizátoři se nám pohádali… Láďa Vrabel dnes přemýšlí o založení strany a Jirka Havel řeší s Kollerem, že Drulák a Štefec nejsou žádní vlastenci… Původně velké demonstrace se měnily v menší a ještě menší… odbory se nepřidaly, nátlakové akce byly spíš jen symbolického charakteru… leckdo se odkopal, leckdo se zesměšnil, leckdo to prostě vzdal.
Já jsem tenkrát na tu demonstraci šel, protože můj kalich prostě přetekl. Už mi prostě nestačilo jen naříkat na Kydech. Už mi nestačilo se doma připravovat na stále rostoucí rizika vládnutí našeho Péťi. Základní obživu jsem už měl zajištěnou, základní přísun masa také, spížka byla plná, uhlí jsem také nacpal až po strop. Nakonec jsem zvládl i tu loupačku na ječné kroupy… Víc už jsem pro sebe udělat nemohl a když jsem viděl, kam spěje náš svět, prostě jsem nemohl zůstat doma a čekat, až prostě narazíme do zdi nebo vykolejíme.
Nedělal jsem si nikdy žádné iluze ani o organizátorech ani o vlastní demonstraci. Věděl jsem, že jsou to lidé z masa a kostí a víc se podobají mně samotnému než nějakým gerojům z bájí a pověstí. Věděl jsem, že mají své běžné lidské slabosti, mají své letory i nálady, mají své starosti, bojí se o své rodiny, vzdorují značnému mediálnímu tlaku a tam na Václaváku budou stát jako David proti Goliášovi… postaví se tam proti obrovské globalizované mašinérii, která disponuje takřka nekonečnými penězi, mocenskými kontakty, má k dispozici represivní aparát a spoustu pomahačů. Věděl jsem, že boj proti takové hydře nebude bez obětí a je zbytečné si myslet, že všechno půjde dobře a správně.
Už dlouho jsem viděl, že se ten náš západní vlak tak nějak řítí proti zdi. Vzal jsem všechny polštáře, které byly v kupé a obložil jsem jimi svoje děti i manželku. Samozřejmě to je nedostatečné. Nikdo neví, jak ten náraz bude přesně vypadat. Ale udělal jsem všechno, co bylo v mých silách. A pak jsem se rozhodl, že prostě půjdu dopředu a zkusím se prodrat k brzdě a zatáhnout za ní. A byl jsem mile překvapen, že těch, co tuší budoucí karambol, bylo docela hodně.
Věděl jsem, že tento pokus o zastavení vlaku každý neustojí. Věděl jsem, že v boji proti takovému nepříteli se udělá i celá řada chyb, budou v tom hrát roli i různé malicherné osobní spory, deziluze a další. Přesto jsem tam šel, protože zatím jsme stále plně nenarazili a ještě je pořád šance, že se vlak podaří zabrzdit. K vykolejení jsme nikdy neměli tak blízko, jako tuto zimu…
Od začátku jsem se dal k té největší skupině a u ní jsem zůstal. Půlka mé duše je z ruských stepí, asi mám nějak v sobě, že je zapotřebí, aby „nás bylo mnógo.“ Je více beranidel, která se snaží nějak rozrazit ty evropské hodnoty a já se prostě postavil k tomu největšímu. Tak nějak mám pocit, že větší klacek je lepší než menší.
Ale stále mi jde o to stejné – zatáhnout za brzdu. Dostat vládu ze Strakovky. Kdyby se to podařilo, pořád budeme stát na koleji, která vede do Brusele. Pořád budeme stát na dráze, kterou vyměřily americké ambasády. Pořád budeme mít vlak naložený líbodémo neziskovkami i líbodémo spoluobčany. Pořád tu budou americké semafory i americké zákazy vjezdu.
Ale… pokud vlak zastavíme, je tu nějaká šance couvat. Nebo stát na místě a položit koleje jinam. Je šance, že nový strojvůdce pojede pomaleji a třeba na příští výhybce rozumněji odbočí. Nebo odbočit nedokáže, protože tlak na něj bude obrovský, ale k nárazu dojde nižší rychlostí a z havárie se posbíráme o něco snáze. A nebo se nestane nic. Blyštivý Péťa se u kormidla udrží a prostě narazíme i s celým eurohodnotným Titanikem v plné rychlosti a pak se ukáže, jestli moje soukromé přípravy na náraz k něčemu byly. Pokud se to stane, leckdo připravený stejně půjde ke dnu a leckdo nepřipravený to přežije. Tak je to vždycky.
Nicméně, teď chci jediné – zatáhnout za brzdu. Přidal jsem se k největší skupině, prostě proto, že je největší a má největší šanci se k té brzdě prodrat. Je to to jediné, o co se jako obyčejný člověk ještě mohu pokusit.
Ono se totiž ukazuje, že i přes všechny chyby, všechny prohry, všechny malichernosti, všechny pitomosti i všechny pitomce, to vědomí průseru nikam nezmizelo. Stále to vypadá, že každou chvíli vykolejíme. K brzdě jsme se zatím nedostali, ale pasažéři si neposedali zpátky na sedačky a chuť pokusit se něco udělat, nikam nezmizela. Jízda se neuklidnila a je mnohem více vidět, že lokomotivní četa je naprosto nekompetentní.
Námitka, že máme mizerná páčidla a chlap, co to organizuje, možná není dobrý strojvůdce, poněkud není na místě. Kdybychom opravdu byli ve vlaku a viděli jak se řítíme proti zdi, tak budeme železo páčit holýma rukama a neposlouchali bychom fatalisty, že to nemá cenu. Obzvlášť my, co máme děti. Prostě bychom se pokusili, protože druhá možnost je ta, že jsme před nárazem holt zbytečně pracovali. Tož já budu raději zbytečně pracovat, než sedět a smiřovat se s neodvratným osudem.
Možná Rajchlovo beranidlo není dostatečné. Ale je největší. A když se řítíme proti zdi, nebudu se ohlížet ani na to, že většina spoluobčanů sedí v klidu a rychlá jízda se jim nadmíru líbí, ani na to, že další vědí, že pokoušet se dostat k brzdě, nemá cenu. Možná fakt nemá. Ale jdu se o to pokusit, protože maximálně budu chvíli dělat marnou práci. Většina z těch, co čekají na náraz v klidu a teple domova, ti na tom po nárazu nebudou lépe než my, co jsme se pokoušeli pohnout s dějinami.
Zůstat doma a nic nedělat, nepředstavuje žádnou výhodu.
Pokud se nám podaří vlak zastavit, přidám se k všeobecnému lustrování a hledání nového strojvůdce. Také pak přinesu svůj návrh, kam by se měly ty koleje do Brusele přeložit. Také se pak budu zamýšlet, kdo je vhodným kandidátem na strojvůdce i topiče. Ale tak daleko ani zdaleka nejsme. Teď se budu snažit dostat k brzdě… minimálně do voleb. Pokud ještě nějaké budou…
Aby nedošlo k mýlce… píšu svůj osobní pohled a nikoho nenutím, aby se ke mě přidal. Já tam jdu, protože bych rád, aby budoucí náraz byl co nejmenší a jdu s těmi, kterých je nejvíc.
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý kdo pošle dar alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat moji knihu. Kdo pošle alespoň 200,- Kč, může si stáhnout audioknihu.
- Log in to post comments
Komentáře
Osvěž mi paměť jájínku.
Já někdy někde dle tvých bájí " držkoval, že mi od státu přišla dvacka a s ní nevystačil" ?
Kde ty na to chodíš....... My ostatní jen nemáme potřebu jako ty se pětkrát denně chvástat ty troubo. Ale to neznamená že si žijeme špatně.
Ale při tvé omezené rozlišovací schopnosti si nedělám iluze, že by si to pochopil. ;o)
cc
proč si na ten biftek nezajdeš už dneska ?
Bavit se o jiných věcech,…
Bavit se o jiných věcech, uvolnit se..., a vy jste přitom ten první, co by vyhazoval za tzv. téma "mimo diskuzi", upozorňujete na to i Vidláka. A teď si stěžujete na uvolnění a odlehčení. Sám si píšete co vás napadne, ovšem ti druzí jsou "mimo téma". Ten, kdo je spokojený s prací, rodinou, ženou..., se o tom neustále nevykecává a neutvrzuje druhé. Nedovedu si představit třeba Inzu nebo Ethanola, jak píšou o "kozách" své ženy, nebo že by zmínili panny, které stály za "ho*no"..., komentovali své penisy nebo počty milenek a stejně často psali o věrnosti atd. Vaše spokojenost je vaše věc, nevím jestli ještě někoho zajímá, když to čte posté..., Ethanol to nazývá "jájínek", pro mě něco jako malej Jarda (omlouvám se všem Jardům :-))
Měli bychom ho hromadně odsoudit
beztak ani nevyvěšoval vlaječky na 1. máje a kdoví, jestli chodil do průvodu. Ani není jasné, jestli nosil roušku, teď zase odmítá jít na demonstraci. Je to rebel!
Vy jste s bernardem z jednoho vrhu?
Nebo má jájínek dvě registrace. Kde je jeden, objeví se i druhý. A jeden za osmnáct, a druhý bez dvou za dvacet.
Ale možná je to jen náhoda. ;o))
neznám ho
asi z jednoho vrhu nejsme, ale vy si s ním tykáte!
Už se těším na Váš návrat.
Na jiném diskuzním fóru jsem zažil mnoho odchodů a prásknutí dveří za sebou, ale všichni se v poměrně krátkém času vrátili zpět. Ono jim to nedalo, aby si občas nepřečetli, co se tam teď píše a následně jim to nedalo, aby neodpověděli. 😊
Jste to úplně netrefil
berrnard si dává pauzu, o prásknutí nebyla řeč. O návratu nás dokonce ujišťuje.
Tím líp mi by se po něm stýskalo.
😊
Rade, jestli vy nevnímáte to…
Rade, jestli vy nevnímáte to chvástání, neustálé utvrzování se o sobě, zabezpečené rodině a pořád dokola..., tak jiní to zkrátka vnímají. A jestli jste nezaznamenal to kritizování za každou cenu, že je něco "mimo téma", ačkoliv on je mimo téma imrvére, tak jiní to zaznamenali. To nemá nic společného s 1. májem. Jakožto jeho "advokát" klidně můžete mluvit za něj, když si dává tu pauzu. Asi to vadit nikomu nebude, jsou tu samí dospělí.... :-)
mluvit za něj nebudu
ale kádrovat ho taky ne. Jen jednou jsem se tu zapomněl a vznesl dotaz na Milkmana, jestli je placen z našich daní, protože už těch "mouder" bylo moc (neodpověděl), jinak nikoho z diskutujících snad nehodnotím. To je totiž cesta, jak rozhádat bližní (což mi u Milkmana přišlo jedno). Důležité je tu o čem to je a ne kdo to píše (Vrábel, který má podle mě obrovské zásluhy že zbuntoval první demošku, by mohl vyprávět). To s těma dospělýma bylo dobrý :-)
Spánembohem
€€ takže si od vás dám až do vaší velké demonstrace, kterou přebudujete svět k lepším zítřků a zabrzdíte vlak, dovču. €€
Jak říkali ti věřící křesťané, kteří si nepřáli, aby sousedovi chcípla koza:
S Pánem bohem.
Kolik jste včera natěžil "kubíků"?
A kolik jich uděláte zítra? A nezmizí vám přes noc něco? A budou počty sedět i na pile?
Vyhráváte si "výběrovky" sám za sebe? Nebo jste druhý nebo třetí v řadě?
Budou mít vaši milí nájemníci na nájem i v říjnu? A v lednu ještě také?
Počkáte, jak to 16.9. v Praze dopadne a pak se spolu s kabátem pustíte jako kdysi po větru?
Agarine, to je přesné…
Agarine, to je přesné. Ostatně on je schopný "jakože" občas něco připustit, na chvíli si někoho naklonit, vlézt do zadku..., ovšem pak to celé "zjebe", aby všem ukázal, jaký je "macho".
Komu se nelení, tomu se zelení
Při správě vlastní země to platí dvakrát. Pokud jsou občané líní vzít správu věcí veřejných do svých rukou, nesmí se pak divit, že to s jejich suverenitou i životní úrovní jde s kopce. A to zcela zákonitě, neb - jak správně podotýká berrnard - lidé jsou od přírody až na výjimky egoisté, takže od zvolených zástupců - chovajících se jak ty hrábě, co hrabou vždy jen k sobě - moc ohledu na blaho lidu očekávat nelze.
A jak říká Vidlák - protože můj kalich prostě přetekl
rád bych vás seznámil s tím, jak to chodí tam, kde se lidem nelení, konkrétně před parlamentními volbami, které probíhají - stejně jako čtvrtletní federální hlasování - pouze jediný půlden, a to vždy v neděli dopoledne (22.10. 2023), když už dávno před tím většina občanů hlasovací/volební obálku poslala poštou nebo rovnou vhodila do schránky u vchodu do obecního úřadu.
Schweizer Demokratie: Interagiere mit uns! - Švýcarská demokracie: Komunikujte s námi
Wahlen und Regierung - Volby a vláda
Wie viel verdient ein Mitglied des Schweizer Parlaments? - Kolik vydělává člen švýcarkého parlamentu?
Ein Nationalrat (grosse Kammer) verdient im Schnitt 132'500 Franken im Jahr. Eine Ständerätin (kleine Kammer) erhält im Schnitt 142'500 Franken. Die Summen setzen sich zusammen aus Lohn, Sitzungsgeldern, Altersvorsorge, Beitrag für persönliche Mitarbeiter:innen, Generalabonnement für den öffentlichen Verkehr, Übernachtungsvergütungen und Kinderzulagen.
Člen Národní rady (velká komora, sněmovna) vydělává v průměru 132 500 franků ročně. Člen Rady států (malá komora, senát) dostává v průměru 142 500 franků. Částky se skládají z mezd (náhrada ušlé mzdy v řádném zaměstnání), příspěvků na schůze, penzijního zabezpečení, příspěvků pro osobní spolupracovníky, všeobecného předplatného na veřejnou dopravu, příspěvků na přenocování a přídavků na děti.
Gibt es Lobbyismus in der Schweiz? - Existuje ve Švýcarsku lobbismus?
Ja! Die Schweiz ist in Sachen Lobbying im internationalen Vergleich trotz Offenlegungspflicht immer noch wenig transparent.
Ano! V mezinárodním srovnání je Švýcarsko v lobbingu i přes povinnost zveřejňování stále málo transparentní.
Die Mitglieder des Schweizer Parlaments sind per Definition keine Berufspolitiker:innen. Das macht sie für die Wirtschaft und Verbände attraktiv als Mandatsträger:innen. Sie werden beispielsweise von einer Krankenkasse in den Verwaltungsrat oder einen Beirat berufen. Oder sie sind gleich selbst Präsident:in des Verwaltungsrats. Schon vor Jahren waren solche Mandate mit gegen 150'000 Franken pro Jahr dotiert.
Členové švýcarského parlamentu z definice nejsou profesionální politici. To je činí atraktivními pro podniky a sdružení jako držitelé mandátu. Například do představenstva nebo poradního sboru jste jmenován zdravotní pojišťovnou. Nebo můžete být rovnou dokonce předsedou představenstva. Již před lety měly takové mandáty hodnotu kolem 150 000 franků ročně.
Manche sammeln solche Mandate. 2022 kam der Primus in Sachen Mandate auf 23, davon waren 18 bezahlt. Da dürfte sich schon was zusammenläppern.
Někteří takové mandáty sbírají. V roce 2022 měl lídr této disciplíny 23 mandátů, z toho 18 placených. Tam by se mohlo už něco sejít.
Zwar besteht unterdessen eine Offenlegungspflicht. Diese hat aber nur einen harten Passus – Arbeitgeber:innen müssen deklariert werden. Übrige Mandate sollten ebenfalls angegeben werden. Doch diese sind eher eine Art freiwillige Selbstdeklaration, weil die Angaben nicht überprüft werden. Mehr dazu findest du auf dieser Seite des Parlaments.
Sice existuje v této věci informační povinnost. Má to však jen jednu obtížnou pasáž – zaměstnavatele je třeba deklarovat. Měly by být také specifikovány další mandáty. Jde ale spíše o jakési dobrovolné sebeprohlášení, protože informace nejsou kontrolovány. Více se o tom můžete dozvědět na této stránce Parlamentu.
Befürworter:innen von mehr Transparenz sprechen deshalb von einem "gekauften Parlament" in der Schweiz. Verfechter eines möglichst wenig regulierten Lobbyismus betonen die Bedeutung von externer Expertise für das semiprofessionelle Schweizer Parlament.
Zastánci větší transparentnosti proto hovoří o „koupeném parlamentu“ ve Švýcarsku. Zastánci co možná nejméně regulovaného lobbingu zdůrazňují význam externích odborných znalostí pro poloprofesionální švýcarský parlament.
Abstimmungen - Hlasování
Können die Schweizer:innen über alles abstimmen? - Mohou Švýcarky a Švýcaři hlasovat o všem?
Im Prinzip ja. Ob im Ausland als lächerlich verlacht wie die "Kuhhorn-Initiative": Der Inhalt einer Volksinitiative wird von der Schweizerischen Bundeskanzlei nur auf sprachliche Korrektheit und den Grundsatz der "Einheit der Materie" geprüft. Dieser besagt, dass die Initiative nicht einen Katalog von Forderungen enthalten darf, sondern nur eine solche.
V principu ano. Ať už se v zahraničí vysmívají pro někoho směšné „Iniciativě o kravském rohu“: Obsah lidové iniciativy kontroluje švýcarské spolkové kancléřství pouze z hlediska jazykové správnosti a principu „jednoty hmoty“. To znamená, že iniciativa nesmí obsahovat katalog požadavků, ale pouze jeden.
Ist die Schweizer Demokratie mit den vielen Volksabstimmungen nicht teuer und ineffizient oder ein "Theater"?
- Není švýcarská demokracie se všemi referendy drahá a neefektivní, nebo je to jen „divadlo“?
Schau dir die Schweiz etwas genauer an. Sicherheit, Stabilität, starke Wirtschaft, tiefe Inflation und Arbeitslosigkeit, gute Versorgung, effektive Sozialwerke, grosser Service Public, hoher Infrastrukturlevel, Zuverlässigkeit, Verbindlichkeit, Rechtsstaatlichkeit, hohe Innovation, gutes Bildungssystem, kulturelle Vielfalt: Das alles kommt nicht von ungefähr, sondern verdankt sehr viel den ausgleichenden Wirkungen der starken Volksrechte. Diese sind auch ein treibendes Element für die Lernfähigkeit der Demokratie Schweiz.
Podívejte se blíže na Švýcarsko. Bezpečnost, stabilita, silná ekonomika, nízká inflace a nezaměstnanost, dobré zásobování, efektivní sociální zabezpečení, skvělé veřejné služby, vysoká úroveň infrastruktury, spolehlivost, dostání závazkům, právní stát, vysoká inovace, dobrý vzdělávací systém, kulturní rozmanitost: to vše není náhoda, ale hodně vděčí za vyrovnávací účinky silných lidových práv. Ty jsou také hnacím prvkem pro schopnost učit se demokracii ve Švýcarsku.
už jsem se leknul,
že nebude školení o švýco demo
Bob
:-)))
jojo, Češi umějí
všechno nejlíp :-)
článek o5
super, taková dobrá mobilizace na Venclplac
Fascinuje mne ta malověrnost kydalů
Dopředu inzeruji, že jsem libtard a Kydy a Vidlákovi kníhy čtu ne proto, že bych souhlasil s obsahem, ale protože se mi líbí, jak píše. Stejně jako třeba pan Cháb z Krajských listů. Stále víc mám Vidláka za ukrajinofóbniho proruSSáckého kolaboranta, ale přesto pokud je po tolika svých omylech a chybných odpadech, a jeho nasledovníci s ním, stále přesvědčen o své pravdě, tak v duch zvoleného přiměru, nemá smysl, pokud se mu nelíbí cíl a rychlost vlaku, mlátit ukradený koštětem do zavřených dveří k strojvůdci, a ještě pod vedením hoštaplera od fotbalu v chumlu řvounů z třetí třídy. Prostě musí zajít do kupé druhé třídy, kde se mu cestující podle novin, které čtou, nejvíc zdaji, že rezonují s jeho viděnim světa, a ty o své pravdě přesvědčit. Pokud má pravdu, tak to není těžké, ale těžko tomu pomůže, pokud na ně bude řvát a nadávat jim. Pokud přesvědčí jedno kupé o nebezpeči srážky, za chvíli je na nohou celá druhá třída a ta již, pokud je Vidlákobo zjevení pravda, dokáže přesvědčit někoho z první třídy. A ani cestující z první třída nechtějí zemřít při vykolejil vlaku, že. A první tříída již dokáže přesvědčit průvodčí, aby ty dveře otevřela a oni mohli přesvědčit strojvůdce aby zabrzdil, nebo topiče aby nepřikladal. Všimněte si, že jde řešit rychlost, ale ne cíl protože, většina cestujicich si ten cíl vybrala a přesvědčit je o změnaě cílového města není v podmínkách šílené rychlosti zvládnutelné.
Super
tak to byste nám tu mohl třeba vysvětlit, jak to opravdu je s tím, že není penicilin a na námi darovaných zbraních Ukrajině jsou namalovány trámové kříže Wehrmachtu. A taky byste mohl být konkrétní s těmi tolika omyly, to by mě snad zajímalo ještě víc.
No, Rade, konečně slovo do…
No, Rade, konečně slovo do pranice...
Dík za pochvalu
Jenže soudruh neodpověděl. A to mám takových otázek mnohem víc.
První třída a druhá třída?
V první třídě žerou škeble a starý maso z mladých býků. Zapíjejí to starým vínem a ještě starší vodou z ledovce.
V druhé třídě chlastají pivo z plechovek a kojeneckou vodu z plastu. Žerou řízky z ukrajinských kuřat v alobalu.
Nic jim nechybí, protože si koupí, co jim banka i na dluh dovolí.
V dobytčácích se veze ten zbytek, kterému nevadí odkud teče plyn a ropa, pokud si to mohou zaplatit.
Chlastají pivo z plastu a nejlevnější čistou vodu z plastu.
Žerou to, co jim jejich peněženka (ještě platí penězi burani) dovolí.
Nepatří jim ani ten vlak, ani krajina, kterou se jede.
První a druhá třída jim nadává, že bez nich by ten vlak mohl jet ještě rychleji.