Na skvěle zorganizované akci s absolutně nejvyšší návštěvností za všech šest ročníku, došlo k podivnému incidentu.

V průběhu vystoupení Jaromíra Nohavici v posledním přednáškovém panelu, kdosi v rozvodně ČEZ vyhodil přívod el. proudu, ale zrovna jen tu větev, která zásobuje zámek.

Údajně upilovaný zámek ČEZu nahradil vlastním, tedy nebylo možné se tam dostat, elektřinu zprovoznit (ozvučení, osvětlení, catering) a akce byla předčasně ukončená.

Komu vadí pokojné a kultivované setkání s množstvím skvělých panelistů v přednáškách na aktuální palčivá témata?

Je to jen předsudečná nenávist, vůči probuzeným a nestádným …nebo je to typický rukopis liberálních demokratů, kterým se stává už ne jen označování a očerňování, ale i sabotování akcí oponentů?

Bojím se, aby nám tady tito “lepševici” nepřitáhli i hen tú “denacifikaci”!

zdroj: Co neMÁTE vědět

" ... Šílenství má mnoho podob  ...  Petr Pavel navrhl přijmout Ukrajinu do NATO v podobě, v jaké se právě nachází .... "

Celý článek zde

naší české republice od ministryně obrany Černochové :

Česko za ruské peníze nakoupí pro Ukrajinu municí na zabíjení ruských vojáků a civilistů!

Tato akce otevírá pytel Aeolus-Mezinárodní ekonomický řád se zhroutí

Česká republika dnes prostřednictvím ministerstva obrany oznámila, že část úroků z ruských aktiv, která jsou „zmražena“ v Evropské unii, použije na nákup další velkorážné munice pro Ukrajinu! Stručně řečeno, použije ruské peníze na nákup munice, která bude zabíjet ruské vojáky a ruské civilisty tak, jak je Ukrajinci bez váhání a bez rozdílu používají na ruském území.

Západní země okamžitě po ruské intervenci na Ukrajině v únoru 2022 zmrazily ruský státní majetek ve výši asi 300 miliard dolarů. Země EU přebírají úroky z aktiv – mezi něž patří dluhopisy a další cenné papíry nakoupené ruskou centrální bankou – a ukládají je do fondu EU na pomoc Ukrajině. Vlády EU se v červnu dohodly na použití 1,4 miliardy eur ze zisku vytvořeného aktivy na nákup zbraní a pokračování podpory pro Ukrajinu.

České ministerstvo obrany oznámilo, že část peněz bude použita na nákup z celého světa dělostřelecké munice pro Ukrajinu . Ukrajina obdržela první zásilku v rámci iniciativy v červnu a dodávky pokračují každý měsíc, uvedli čeští představitelé. "Je to jedinečná příležitost, jak rychle a účinně podpořit Ukrajinu ," uvedlo české ministerstvo v prohlášení.

Kreml nazval plán použít úroky ze „zmrazených“ ruských aktiv k financování vojenské pomoci Ukrajině „krádež“ a uvedl, že podnikne právní kroky proti komukoli zúčastněnému.

Západní země takto vytvářejí precedens, který najdou před sebou. Tato akce také otevírá pytel Aeolus pro americký dolar, protože Rusko a Čína zrychlí tempo dedolarizace a plánovaného vytvoření nové globální rezervní měny, kterou budou používat členské země BRICS. V budoucnu nic nezabrání tomu, aby se totéž stalo z jakéhokoli důvodu majetku západních zemí.

zdroj: pronews.gr-20.08.2024 | 13:38

na jakém základě by měla ČR podporovat UA, když pominu obvyklé kecy o podpoře demokracie, která vznikla??? zásahem zvenčí a svržením legálně zvolených zástupců země.

jako operátor dronu!

"Už jsem nemohl vydržet tu pitomou propagandu amerických médií"

Američan z Bostonu se jmenem Will bojuje po boku Rusů jako operátor dronu na pokrovské frontě! Tento konkrétní člověk přijel do Ruska od ledna a přijal ruské občanství! Podepsal smlouvu s ruským ministerstvem obrany a má volací znak „Boston“. Patří do skupiny „Centre“ a jak vysvětlil, rozhodl se bojovat za Rusy, protože už nevydržel poslouchat hloupou propagandu západních médií.

„Je to  nesmysl, je to propaganda mainstreamových médií v Americe... Kde bylo jejich rozhořčení, když k tomuto strašlivému teroristickému útoku došlo na pláži v Sevastopolu? Útok na Kursk, smrt těhotné dívky, nevidím kvůli tomu v západním tisku žádné pobouření , přesně o tom jsem mluvil, když jsem vysvětloval důvody svého rozhodnutí sem přijít."

video s Američanem na X zde: https://x.com/MyLordBebo/status/1825458624564474032

zdroj: pronews.gr-20.08.2024 | 07:42

Američanů ve vesmíru pro záchranu amerických kosmonautů.

Rusové zachraňují americké astronauty uvízlé na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).

Porucha kosmické lodi Starliner společnosti Boeing podnítí Roskosmos znovu hledat řešení.

Dne 15. srpna 2024 proběhl úspěšný start kosmické lodi Progress MS-28, která poveze nouzové jídlo a vybavení pro Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Start se uskutečnil v 6:20 hodin. Moskevského času z kosmodromu Bajkonur pomocí nosné rakety Sojuz-2.1a. Očekává se, že plavidlo dorazí k ISS asi za dva dny a poveze životně důležité zásoby pro posádku stanice a vybavení.  Na Stanici přitom ještě dlouho zůstanou dva američtí astronauti, kteří uvízli ve vesmíru kvůli technické poruše plavidla Boeing Starliner, na jehož palubě byli při zkušebním letu. Ruské plavidlo Progress ve skutečnosti veze větší množství jídla než obvykle, aby bylo zajištěno dostatečné množství pro posádku ISS.

NASA uspořádala 14. srpna tiskovou konferenci a hned na začátku uvedla, že nemá „žádná zásadní oznámení “ o návratu astronautů kromě aktuálních informací o jejich stavu. Pokud jde o rozhodnutí o návratu, NASA rozhodne na konci srpna . Pokud se nebude možné vrátit Starlinerem, využijí let SpaceX, takže se jejich pobyt prodlouží o několik měsíců. Objevují se zprávy, že se zvažuje i možnost návratu astronautů v ruském plavidle Sojuz, i když je to v současnosti dost nepravděpodobné.

zdroj: pronews.gr
PS. dle novější zprávy kosmická loď Progress MS-28, již dorazila a spojila se s Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS)

Dění v Maďarsku mě oslovilo a považuju ho za cestu hodnou následování. Proto v poslední době tady lobbuju za Orbána a za Maďarsko.

Premiér Viktor Orbán v pořadu "Dobré ráno, Maďarsko" rádia Kossuth. 1.část

Již v Radě hlav států a předsedů vlád jste se postavil proti dalšímu pětiletému funkčnímu období prezidentky von der Leyenové. Co očekáváte od předsedkyně Komise v příštích pěti letech?

Maďarsko ji skutečně nepodpořilo, protože výsledky Komise za posledních pět let byly slabé. Selhali jsme v oblasti ekologického směřování, a pokud to bude pokračovat, zničíme evropský průmysl. Pokud jde o otázku války, nesoustředíme se na mír, ale na účast ve válce po boku Ukrajinců. Hodně jsme mluvili o migraci, ale ta stále přichází. Takže si myslím, že pětileté období by mělo dát lidem v Evropě mnohem víc než dalo tohle. Ale von der Leyenová není náš politický protivník. Je důležité pochopit, že evropská politika funguje na zcela zvláštním sytému , odlišném od toho, na který jsme zvyklí tady doma. Víte, von der Leyenová je naším zaměstnancem - a vaším také. Možná si to neuvědomujete, ale nyní bych vás rád informoval, že von der Leyenová je také vaším zaměstnancem - pravda, mým prostřednictvím, ale to nic nemění na podstatě věci. Úkolem předsedy Komise je provádět pokyny, které určují předsedové vlád. A protože je zaměstnankyní, která je placena z evropského rozpočtu, do něhož platíte vy, a členské státy tedy dávají dohromady, dá se říci, že v tomto vztahu je její pozice závislá. Skutečným problémem tedy není to, co udělala nebo neudělala, ale to, že jí to premiéři dovolili, respektive dovolili, aby to přestala dělat. Těžiště evropské politiky tedy hledám v Evropské radě, tedy v orgánu premiérů; a tam ho podle mého názoru lze nalézt. A Komise musí jednat v souladu se směrem, který jsme určili. Já jsem ji nepodpořil, protože my pravidelně určujeme směr. Například v otázce války jsme neurčili dobrý směr, protože jsme byli v menšině; ale například v otázce přechodu na zelenou premiéři určili dobrý směr, aby to bylo daleko rozumnější. Také v otázce migrace byli premiéři méně odvážní, než by měli být, ale i tam jsme vytyčili jasný směr; ale ve srovnání s tím, jaký směr jsme vytyčili, byl výkon špatný. Musíme najít lepšího výkonného činitele - mluvíme o jakémsi generálním tajemníkovi, takže jsme měli najít lepšího generálního tajemníka. A pak je tu další hráč v evropské politice: Evropský parlament. To je velmi zvláštní útvar, protože ačkoli má práva, která připomínají práva národních parlamentů, byrokracie, která řídí Evropu nezískává důvěru od Evropského parlamentu, její důvěra pochází od předsedů vlád členských států. Je to složitý systém a trvá několik let, než se v něm člověk zorientuje. Pointa je tedy v tom, že von der Leyenová musí dělat to, co řeknou premiéři. A pokud chceme změny, z nichž některých jsme již dosáhli v Evropském parlamentu, dalším krokem ke změně jsou volby na národní úrovni. Ty se budou konat v září v Rakousku, v mnohých zemích vlády pouze existují a potácejí se, tam se budou konat předčasné volby; a nyní - na začátku podzimu - se budou konat také zemské volby v Německu. Doufám tedy, že se složení premiérů změní a že díky tomu budeme moci dávat von der Leyenové lepší pokyny než dosud a že my premiéři ji budeme schopni vést k odpovědnosti více než dosud.. Celkově tedy navrhuji, abychom von der Leyenovou nepovažovali za politického protivníka, protože člověk by neměl považovat za protivníka svého vlastního zaměstnance - to by bylo absurdní. Za politické protivníky bychom měli považovat ty premiéry - zejména ty proválečné a promigrační -, o nichž se domníváme, že zaujímají špatný postoj k Evropě. A samozřejmě bychom měli považovat za oponenty ty stranické lídry, kteří v Evropském parlamentu pracují proti Maďarsku. I zde stojí v čele Němec - pan Weber: člověk, o němž je známo, že Maďarsko nenávidí, že je pro-válečný a promigrační; právě s ním bude muset maďarská parlamentní delegace v Evropském parlamentu své bitvy vybojovat. Takto zhruba vypadá mapa. To, co se právě stalo, je závěr evropských voleb, závěr tohoto procesu. V tomto ohledu mohu říci, že z hlediska národních sil - říkejme jim suverenisté nebo vlastenci, tedy z hlediska vlastenců - jsme udělali velký pokrok.  Ta naše skupina je třetí nejpočetnější parlamentní skupinou. Brzy se budou uzavírat povolební spojenectví a naše skupina bude na druhém místě - a pak uvidíme. Takže jsme udělali pokrok, ale ještě jsme neudělali průlom. Ten může přijít v celostátních volbách, jako se to stalo ve Francii. Ale budou další volby, kde si myslím, že můžeme udělat průlom. A další průlom se očekává v Americe. který snad nastane v listopadových prezidentských volbách. Samozřejmě to nemohu slíbit, protože člověk by měl slibovat jen to, co může splnit, ale stále trvám na své předpovědi nebo plánu, že do konce roku budeme mít my, vlastenci, v západním světě - včetně Evropy a Spojených států - většinu.

I když mluvíme o volbě von der Leyenové , jde skutečně o otázky mocenské politiky a její podstaty. Pokud se podíváme nejprve na otázky mocenské politiky, jaký signál vysílá to, že za von der Leyenovou stojí víceméně stejná aliance lidovců, sociálních demokratů a liberálů, která za ní stála posledních pět let - přestože vy sám jste při založení aliance vlasteneckých stran řekl, že lidé ve dvaceti ze sedmadvaceti zemí chtějí změnu?

Ano, to je problém evropské politiky. Měli bychom být rádi, že v Maďarsku takový problém nemáme. Problém je v tom, že evropští lídři nedělají to, co lidé chtějí. Lidé z liberální strany se mi někdy smějí, jak často to říkám, ale to není náhoda, že často říkám, že jde o to, co chce maďarský lid, a že úkolem lídrů - zvolených lídrů - je pokusit se realizovat to, co chce lid jeho země. Jinými slovy, pokud existuje složitá otázka, které lidé na první pohled nerozumějí, pak je třeba jim pomoci porozumět jí, zaujmout k ní stanovisko a umět ji vysvětlit. Pak by se to mělo promítnout do vládních rozhodnutí, protože protože jsme demokracie, tak by se to mělo realizovat, naplňovat a uskutečňovat podle těchto pravidel. Když si lidé něco myslí, něco chtějí, zvolí si vůdce, a ti pak zapomenou, proč je lidé volili, tak to podle mě nefunguje - a pokud ano, tak je to špatně a může to být úspěšné jen dočasně. Pak si ti pravicoví, řekněme třeba pan Weber a Evropská lidová strana, vezmou na své triko vytvoření spojenectví s levicí, přestože ve skutečnosti lidé nechtěli, aby to dělal, ale změnil politiku, kterou prosazoval společně s levicí. Přitom rozhodování o tom, zda se otevře levici, nebo uzavře spojenectví s pravicí, bylo v jeho rukou, v rukou lidové strany. Ačkoli lidé v celé Evropě chtějí mír místo války, levice je pro válku. Lidovci chtějí, aby se zastavila migrace. Levice je pro migraci. Lidé nechtějí, aby se jejich rodiny zesměšňovaly: rodinné pouto, které je pro ně důležité - a které je organizováno kolem muže, ženy a výchovy dětí -, je zesměšňováno tím, že jsou na stejnou úroveň stavěny nejrůznější jiné formy soužití. Nazvěme to jednoduše gender. A levice je pro gender. A mohl bych pokračovat. Národní suverenita a národní hrdost - to je to, co lidé chtějí. Levice tyto věci nikdy nechtěla - a ve skutečnosti je považuje za nebezpečné. Takže jsme dostali příležitost - a budeme ji mít i nadále, nezmizí, je tu s námi: lidé v Evropě chtějí jinou Evropu a jinou evropskou politiku, než jakou jim nabízí levice. Od pravice přichází jasná nabídka, návrh, program, vize, idea. Jejím jádrem jsou Patrioti, skupina, kterou jsme právě vytvořili a která si představuje Evropu národů - hrdou, vlasteneckou, přátelskou k rodině, proti migraci a pro mír - a která o to usiluje. Síla stojící uprostřed, Evropská lidová strana - která si mohla vybrat, zda dá svou značnou sílu levici, nebo pravici - se nyní rozhodla podporovat i nadále levici. Důsledkem toho je, že na pozicích zůstali ti, kteří na nich byli dosud, protože řídili Evropu - mimochodem špatným směrem. V této situaci se nyní nacházíme. To se změní, musíme na tom pracovat, není to hotové. Evropská politika je proces, protože národní volby přinášejí změny znovu a znovu - a jak jsem řekl, v Evropě budou v nejbližší době důležité volby.

Projev premiéra Viktora Orbána v pořadu "Dobré ráno, Maďarsko" rádia Kossuth za dne 19. července 2024, den po opětovné volbě von der Leyenové za předsedkyni Komise - 2. část

Pokud jde o věcnou otázku, von der Leyenová přislíbila pokračující podporu Ukrajině a zároveň si stanovila cíl zvýšit evropskou konkurenceschopnost v příštích pěti letech. Co může Komise udělat s tím druhým, když analytici tvrdí, že právě válka snížila konkurenceschopnost Evropy?

Konkurenceschopnost je důležitá, i když si myslím, že v běžné konverzaci lidé nehledí na hloubku tohoto slova. Konkurenceschopnost přece znamená, jak žijeme. Takže pokud jsme konkurenceschopní, žijeme dobře. Pokud nejsme konkurenceschopní, žijeme špatně - vzhledem k tomu, že pokud nejste konkurenceschopní, nemůžete ve světě prodávat výrobky, které vyrábíte. Představte si, že byste v Maďarsku vyráběli Audi, Mercedes, BMW nebo léky Richter a pak je nemohli prodávat, protože cena, za kterou je vyrábíte, je tak vysoká, že se pod ni dostanou vaši konkurenti, kteří vám seberou zákazníky. To je to, co znamená konkurenceschopnost. V tomto ohledu máme problém. Takže evropská konkurenceschopnost... To, co se chystám říct, nepochází ode mě, ale je na tom razítko Komise. Je to prohlášení v dokumentu, zprávě o evropské konkurenceschopnosti, o jejíž vypracování byl požádán bývalý italský levicový premiér Letta. Jmenuje se Lettova zpráva a projednávala ji Evropská rada. V blízké budoucnosti bude vydána další zpráva na stejné téma. Připraví ji pan Draghi, další bývalý italský premiér, který byl prezidentem Evropské centrální banky. Již jsem s ním o této otázce hovořil a vidím, že se zaměřuje i na problém konkurenceschopnosti. V Evropě tedy musíme vyrábět levněji, kvalitněji a modernějšími technologiemi než dosud. To, o čem mluvím, je ústředním tématem práce maďarského předsednictví, tedy nás. Samozřejmě je tu válka, kterou je třeba vyřešit, ale to, co jsme si zvolili jako ústřední téma - oblast, v níž chceme dosáhnout výsledků -, je zlepšení evropské konkurenceschopnosti. Dne 8. listopadu se v Budapešti uskuteční zasedání Rady, na kterém o tom budeme jednat, a já tam představím takzvaný pakt konkurenceschopnosti. O tom jsem již jednal s Francouzi, Italy a Němci. Existují dobré výchozí materiály, například zpráva, kterou jsem právě zmínil. Takže budeme mít na stole maďarský návrh, který může zlepšit schopnosti a konkurenceschopnost evropské ekonomiky, který můžeme přijmout 8. listopadu a který, jak doufáme, otevře novou kapitolu a napraví dosavadní chyby. A teď, jak to souvisí s válkou? Bohužel souvisí. Řekněme si to na rovinu. Evropa zatím z této války nic nezískala - jen ztratila a peníze jdou na Ukrajinu. Je velmi těžké zlepšit konkurenceschopnost, když utrácíte obrovské množství peněz na válku, která není naší válkou, ale válkou mezi dvěma slovanskými národy. Přeléváme peníze na jednu stranu a už jsme na částce hodně přes sto miliard eur. Mezitím jde méně peněz zemědělcům, kteří stávkují - z pochopitelných důvodů. Přechod na elektrický pohon - podpora elektromobilů - už musel být zrušen, protože peníze jdou na Ukrajinu. Potřebný rozvoj infrastruktury - rozvoj silnic, mostů a železnic v celé Evropě - také není financován, protože tyto peníze jdou také na Ukrajinu. Je tedy zřejmé, že pokud bude válečná politika pokračovat, bude peněz, které lze vynaložit na konkurenceschopnost, méně. Evropská ekonomika by také fungovala lépe, kdybychom měli mírovou politiku a kdybychom se zbavili rozpočtových okovů války. To platí i pro nás Maďary. Dokud je válka, musí existovat i válečný rozpočet. Pokud se nám podaří vytvořit mír, pak přijde i mírový rozpočet. Nejjednodušší způsob, jak o tom uvažovat, je, že kdybychom mohli mít mírový rozpočet například na rok 2025, který je z hlediska nejdůležitějších bodů již připraven, znamenalo by to zhruba dvojnásobný růst maďarské ekonomiky v tomto roce. Tak velký význam má otázka války nebo míru. Platí to nejen z morálních důvodů, aby se snížil počet zasažených, zabitých a zmrzačených lidí - protože jsem se mírové misi věnoval z křesťanské povinnosti. To je samozřejmě to nejdůležitější, protože nic není důležitější než lidský život. Ale je tu také bezprostřední skutečnost, že je to v zájmu maďarského národa. Pokud bude mír, tady v Maďarsku se v tu chvíli ocitneme v jiné ekonomické situaci a budeme moci lidem otevřít mnohem více příležitostí. Proto když se zasazujeme o mír a pracujeme pro mír, zasazujeme se o Maďarsko a pracujeme pro Maďarsko.

V této souvislosti je zajímavé, že von der Leyenová včera ostře kritizovala mírovou misi. Řekla, že vaše cesta do Moskvy nebyla ničím jiným než "ústupkovou misí". Pozice hlavní skupiny na Západě je taková, že mír nastane, až se Rusko stáhne z Ukrajiny. A vy se domníváte, že by strany měly jednat, protože na bojišti se žádné řešení nenajde. Když shrnete poslední dva, dva a půl týdne, když shrnete mírovou misi, nakolik se podle vás tyto dvě pozice sbližují?

Vůbec ne - protože von der Leyenová a evropští liberálové jsou naivní lidé. Já je tedy neobviňuji ze ziskuchtivosti a už vůbec ne z hlouposti. Samozřejmě, vždycky se najdou ti, kteří na válce vydělají: když začne válka, objeví se jestřábi - nebo supi - a krouží kolem, a pak se objeví dolaroví spekulanti, váleční spekulanti, kteří se snaží na válce vydělat. Neobviňuji však ani von der Leyenovou, ani evropské proválečné lídry z toho, že jsou ve vleku dolarových spekulantů typu George Sorose. Možná se takové příklady vyskytly, ale rozhodně to není rozhodující faktor. Rozhodujícím faktorem je naivita. Proto si myslí, že mír lze nastolit tím, že válečné strany dostanou rozum. A tak říkají: "Promluvíme jim do duše. Půjdeme za nimi a řekneme jim, že to, co se děje, není hezké a že by bylo lepší, kdyby se zavázali k míru, a ne k válce." A tak se stane. A od mírové mise očekávají, řekněme, že druhý den se tam nebude střílet. To je však mylná představa! Je tu také otázka dětské nemocnice. Důvodem, proč potřebujeme mírovou misi, je to, že pokud mírová mise nebude, válka se bude dál stupňovat, rozšiřovat a zintenzivňovat a lidé, kteří tam žijí, budou trpět stále strašnějšími ztrátami. Mluvil jsem s oběma stranami. Jsem jediný v Evropě, kdo mluvil s oběma stranami, a napsal jsem svou zprávu, v níž informuji premiéry, že obě strany mír nechtějí. Nebuďme tedy naivní! Takže nejde o to, aby von der Leyenová nebo někdo jiný promluvil s Rusy nebo někdo na druhé straně s Ukrajinci, a oni pak uvidí, že mír je lepší než válka. Obě strany věří, že mohou vyhrát válku. Myslí si, že čas je na jejich straně a že pokračování války jim přinese prospěch. A samozřejmě jednou dojde k mírovým rozhovorům, ale otázkou je, kdo bude u stolu a s jakou silou. A každá strana doufá, že v nadcházejícím období získá území, výhodu, na úkor druhé strany a ve svůj prospěch, a že to zlepší její pozici v mírových rozhovorech, které se uskuteční kdoví kdy. Pokud se nepohneme z místa, nastane to jednou za mnoho let. A zatím si ti naivní Evropané myslí, že bychom měli říct prezidentu Putinovi, aby přestal bombardovat kdejaké město, nebo říct ukrajinskému prezidentovi, že mu samozřejmě dáme zbraně, ale aby nestřílel moc daleko na ruské území, protože to by nebylo správné. Takhle se to ale nedělá. Takže realita je síla. Válka je otázkou síly. A pokud válčící strany nechtějí mír, pak je otázkou, zda jsou světová mocenská centra ochotna jednat společně ve prospěch míru. Nejde o to promlouvat válčícím stranám do duše, ale říci jim, že celý svět chce mír, protože tato válka je špatná pro všechny: hlavně pro ty, kteří jsou blízko, ale i pro ty, kteří jsou daleko, a proto evropské a světové mocnosti očekávají, že se začne jednat o míru. Neříkám, že je třeba je k tomu donutit, protože to není to správné slovo; ale je třeba je vést, je třeba jim dát najevo, že celý svět očekává - nežádá ani neprosí, ale žádá o vnímavost a očekává - a použije sílu, aby zajistil, že dojde k mírovým jednáním. Takoví hráči jsou tři: Číňané, Američané a my, Evropská unie. Pokud tato tři mocenská centra budou mluvit stejným jazykem a shodnou se na tom, že musí být mír, pak můžeme přivést bojující strany k jednacímu stolu a uzákonit příměří. Číňané jsou mimochodem pro mír. Američané nyní přecházejí na jinou stranu: v současné době máme pro-válečného prezidenta, a pokud nastoupí prezident Trump, bude pro-mírový prezident. To jsou dva ze tří. Teď už chybíme jen my, Evropská unie. Jsme nejblíže, protože se jedná o evropský konflikt. Tento konflikt není v Americe nebo v Číně, ale v Evropě. Takže pokud by Evropská unie pochopila, že by neměla podporovat válku, ale pomoci stranám u jednacího stolu, pak jsou to tři ze tří. A pokud tři ze tří řeknou, že svět očekává příměří a mírová jednání, pak se tak stane. To je řešení! Nepotřebujeme tedy mluvit do duší válčících stran, ale potřebujeme sílu, potřebujeme skutečnou sílu, abychom podpořili mír. To je rozdíl mezi naivními Evropany - kteří žijí v tomto blahobytu, míru a čemkoli bůhví kolik desetiletí - a Středoevropany, kteří nežili v míru, ale byli pod okupací, znají Sovětský svaz, znají Rusy, znají Ukrajince. My, kteří je dobře známe a kteří přesně víme, jak to chodí, když spolu válčí. Proto se domnívám, že dnes má střední Evropa - a tedy i maďarské předsednictví - kromě toho, co je podle mého názoru také křesťanskou povinností, specifickou dodatečnou odpovědnost, kterou plníme. Pokud vám Bůh dá prostředky, abyste zastavili něco špatného a posloužili něčemu dobrému, pak je vaší povinností to udělat. Maďarské předsednictví je takové, a proto se vydávám na mírovou misi: Jsem a budu i nadále.

Projev premiéra Viktora Orbána v pořadu "Dobré ráno, Maďarsko" rádia Kossuth za dne 19. července 2024, den po opětovné volbě von der Leyenové za předsedkyni Komise - 3. část

Napsal jste dopis vedoucím představitelům Evropské unie a hlavám států a vlád. Jaké reakce jste na to obdržel? Protože jste v něm například navrhl vytvoření nezávislé zahraniční politiky, zahraniční politiky odlišné od politiky Spojených států. Ale to samozřejmě vyžaduje jak ochotu, tak, jak jste řekl, sílu.

A také prozíravost. Takže to, co říkám všem evropským lídrům - a včera jsem s několika z nich jednal, protože včera se konalo setkání evropských lídrů, které se jmenuje Evropské politické společenství. Čína je pro mír, v Americe dojde ke změně. V Americe budou v listopadu volby. Do té doby jsou všichni v kampani. Američané neudělají nic, protože příští tři měsíce nebude vhodná situace; ale potom nastane úplně nová americká politika, která bude pro mír. O tom mluví prezidentský kandidát Trump, bývalý a budoucí prezident, přeživší prezident, prezident v soudních řízeních, prezident, kterého chtěli vytlačit z demokratické scény - nevím, kolik titulů ten chudák má. Takže má celkem jasno v tom, co hodlá udělat. Mluví o míru. Proč si to chceme nechat ujít? Tím se změní situace i pro Evropany. Takže my Evropané musíme myslet dopředu. Právě skončilo mistrovství Evropy ve fotbale. Vždycky říkám, že když se hraje fotbal, děti na dvoře jsou v chumlu, protože všichni běží tam, kde je míč. Když hrají profesionálové, nikdo nejde tam, kde je míč, ale všichni jdou tam, kam míč dopadne. A to je také podstata politiky. Potřebujeme vědět, kde bude epicentrum dění, kde bude střed. A kvůli Číňanům a Američanům si dobře uvědomujeme, že po listopadu nastane politická éra, kde bude mít váhu mír. A my se držíme stranou, místo abychom se podívali, kam směřuje míč, a podle toho se zařídili. Protože my, náš kontinent, bychom jako Evropská unie mohli být světovou velmocí prosazující mír silněji než kdokoli jiný. To by mohl být náš úkol! Ale vzhledem k tomu, že se naše dámy a pánové zahrabali až po krk do frontových zákopů, je pro ně obtížné vylézt a prosazovat politiku vyjednávání o míru namísto politiky zákopové války. To je jejich problém. Bude to vyžadovat čas. Ale podstatou mírové mise je vytrvalost. Nejde o to vyjít ven, pronést pár kázání a očekávat, že mír přijde a že se všichni vzpamatují. Je to záležitost metodické práce: je třeba ji vykonávat nepřetržitě, systematicky, každý den. Každý den s někým mluvím o nějaké možnosti, o nějakém detailu, o nějaké nové iniciativě. A to je to, co se musí dělat, po celý tento půlrok, dokud nenastane příměří. Rozhodujícím slovem je vytrvalost. A Evropa se obrátí, jen je velmi těžké dostat se z těch zákopů, ve kterých teď je, a zvrátit situaci. Ale jedno je jisté: všechno se obrátí - nejpozději v den amerických prezidentských voleb. Jen bude lepší, když to nebude panický, ukvapený obrat, ale promyšlený proces přechodu od pro-válečné politiky k pro-mírové evropské politice. To bude v zájmu všech.

Řekl jste, že mírová mise bude pokračovat a že o tom průběžně jednáte. Můžete nám říci, jaký bude další krok?

Veřejnost informuji vždy až poté. Není to přehnaná opatrnost, ale odůvodněná opatrnost. Vzhledem k tomu, že existuje tolik odpůrců této mírové mise, pokud je možné se předem dozvědět, jaký bude další krok, mnoho lidí udělá vše pro to, aby nemohl být podniknut. Proto vždy nejprve něco udělám a pak o tom mluvím, takže na vaši otázku rád odpovím později.

Je zajímavé, že jste se zmínil o odpůrcích mírové mise, protože na ni velmi silně reagovala jak Komise, tak Evropský parlament; a viděli jsme, že několik dní po vašem setkání s Donaldem Trumpem na něj byl spáchán atentát. Jeho motivy zatím neznáme, ale stalo se to téměř dva měsíce na den po atentátu na Fica. Co je důvodem této nevraživosti vůči mírově orientovaným politikům a političkám?

Především si všimněme, že počet útoků, počet dramatických útoků, které upoutávají pozornost světa, roste. Za druhé, všechny útoky jsou vedeny proti protiválečným, pro-mírovým politikům. Válečné síly jsou tedy v takovém stavu burcování, napětí, podněcování a organizování, že se snaží smést pro-mírové síly ze scény nebo z centra politického života. Ostatně s prezidentem Trumpem jsem hovořil dva dny před atentátem, kdy jsme spolu hovořili více než dvě hodiny. Prezident je v dobré kondici, mohu oznámit, že je připraven bojovat - a možná to bylo vidět i na tom, jak přežil pokus o atentát. Díky Bohu, že ho nenechal zabít. To doufám znamená, že Bůh má s prezidentem nějaký plán - a co jiného by v době války, jako je tato, mohl být Boží plán, než aby někdo přinesl mír? A on byl prezidentem míru. Mluvil jsem s ním ale také o ekonomických otázkách, protože máme velmi dobré vztahy s týmem, který stojí za americkým prezidentem a který pro něj píše ekonomický program a program zahraniční politiky. Máme s nimi velmi dobré vztahy již dlouhou dobu a řekl bych, že se podílíme na psaní tohoto programu. V některých otázkách - rodinné politice, zastavení migrace - máme poměrně velké slovo. Ale mluvil jsem s panem prezidentem také například o ekonomických otázkách a v jeho programu byly některé body, které bych rád přinesl do Maďarska v příštím roce. Jsou malé a velké věci - samozřejmě nemůžete přesně vědět, co je v ekonomice malé a co velké; ale je například velmi pozoruhodné, že v případě vítězství prezidenta Trumpa nebude v Americe zdaněno spropitné. Tady v Maďarsku nevidím důvod, proč by se mělo spropitné zdaňovat. Takže velmi doufám, že i my dostaneme od ekonomického programu prezidenta Trumpa dobré impulsy. I tam je kladen důraz na konkurenceschopnost, důraz je kladen na rozvoj průmyslu, důraz je kladen na myšlenku "učinit ekonomiku silnou". Myslím si, že jim dáváme nejen úspěšné recepty, které už jsou doma vyzkoušené, ale budeme od nich dostávat i nápady, a ty od nich dostáváme neustále; například ten návrh "žádné daně ze spropitného" je jedním z nich, ale bude jich víc - našel jsem jich v jejich programu několik a s panem prezidentem jsem o nich podrobně hovořil. Pevně mu fandíme, aby uspěl. A po dlouhé době, po velmi dlouhých čtyřech letech, které mi nepřipadaly jako čtyři roky, ale skoro jako čtyřicet, může být konečně zase promaďarský prezident Spojených států. Je nejvyšší čas, abychom měli opravdové štěstí.

mají v Česku onuci. Stosedmička na Pražském hradě má totiž jen dvě P pohromadě.

má dnes svátek. Snad proto plním číš. A ač není ještě pátek jsem duchem k volnu blíž.

Smutný konec Jarka Nohavici. Je z něj hvězda okraje společnosti...

Míča, je ubohá píča!

No, nějakou tu dávku by si mnozí migranti jistě zasloužili.

Tiskové prohlášení premiéra Viktora Orbána po jednání s Andrejem Babišem a Herbertem Kicklem

30. června 2024, Vídeň

Dobré ráno, dámy a pánové.

I tento den nastal. O tom, jak důležitý tento den je, budou za několik let rozhodovat historici. Domníváme se, že je to den, kdy začíná změna v evropské politice. V politice se pohybuji od poloviny 80. let a v mezinárodní politice od roku 1989. Viděl jsem všechno, co se v Evropě a v evropské politice za posledních pětadvacet let stalo. To mě opravňuje a dává mi intelektuální odvahu odvážit se vám říci, že rok 1989 - kdy padla Berlínská zeď - znamenal začátek jedné éry v evropské politice a že nedávnými evropskými volbami tato éra skončila. Byla to éra několika desetiletí, která nyní skončila. Začíná nová éra a prvním - možná rozhodujícím - okamžikem této nové éry je vytvoření nového evropského politického uskupení, které změní evropskou politiku.

Především bych chtěl poděkovat předsedovi Herbertu Kicklovi za to, že mě sem pozval. Známe se již dlouho. Pana předsedu jsem vždy velmi obdivoval - nejen proto, že ze Svobodných udělal největší stranu v Rakousku, ale také proto, že jsem oceňoval jeho vládní politiku v oblasti přistěhovalectví. Je mi tedy ctí, že jsem dnes na jeho pozvání zde ve Vídni. V uplynulém týdnu se v Bruselu a z Bruselu objevily nejrůznější zprávy o stranických organizacích, které byly založeny. My jsme je nekomentovali, ale v tichosti jsme pokračovali v práci; a díky předsedovi Kicklovi tato práce vedla k výsledkům. Dnes vytváříme politickou formaci, která, jak jsem přesvědčen, bude postupovat rychle vpřed a velmi rychle se stane největší skupinou na evropské pravici. Stane se tak během několika dní a pak už je nebe nad námi. To bude předmětem další tiskové konference.

Pokud jde o Evropu, je jasné, že evropská politika se musí změnit. Říkáme to už dlouho, ale to je méně důležité než to, že v evropských volbách to evropští občané právě řekli: v Evropě musí dojít ke změně. Strany, které občanům slibují změnu, zvítězily ve dvaceti ze sedmadvaceti zemí. Strany, které chtějí změnu, zvítězily ve dvaceti ze sedmadvaceti zemí. V posledních týdnech jsem byl v Bruselu a jasně vidím, že bruselská elita se tomuto rozhodnutí brání. Rozhodnutí evropských občanů není v Bruselu akceptováno. Nechtějí změnu, chtějí zachovat status quo. To je nepřijatelné. Proto vytváříme tuto společnou skupinu a platformu, abychom prosadili změnu navzdory vůli bruselské elity. Jak víte, evropská ekonomika je v krizi, ekonomický vliv Evropy se zmenšuje, hrozba terorismu a nelegální migrace se stává trvalou a v našem sousedství probíhá válka, jejímuž vypuknutí jsme nedokázali zabránit a kterou jsme po jejím vypuknutí nedokázali izolovat. Žijeme proto ve stínu vojenské eskalace. Evropané chtějí tři věci: mír, pořádek a rozvoj. A to, čeho se jim od současné bruselské elity dostává, je válka, migrace a stagnace. Kromě špatných vnějších okolností k této krizi přispěla i špatná rozhodnutí současné bruselské elity - její špatná politická rozhodnutí. Kvůli nim se evropská ekonomika stala nekonkurenceschopnou, stojíme na pokraji obchodní války s našimi nejdůležitějšími potenciálními partnery a ztroskotaly na ekologickém přechodu. My v Maďarsku říkáme, že v Bruselu nyní nemáme zelenou politiku, ale jedovatou zelenou politiku. Tato zelená politika nás otravuje - ne léčí, ale otravuje. Dnes v Evropě spotřebováváme více uhlí než před zelenou změnou, před zelenou dohodou; a ceny jsou mnohem vyšší než dříve, a to ničí ekonomiku.

V Evropě začaly politické změny, protože několik evropských vlád muselo odstoupit kvůli evropským volbám. To je důkazem, že demokracie je možná pouze v národním rámci. Národní vlády musely vzít na vědomí rozhodnutí evropského lidu a odstoupily; bruselská elita se však brání, protože Brusel není demokratický projekt. V této situaci je naší povinností prosadit vůli voličů. Sedí zde před vámi tři politické strany: nejsilnější rakouská strana, nejsilnější česká strana a nejsilnější maďarská strana; a my na sebe bereme odpovědnost za spuštění této nové platformy a této nové parlamentní skupiny. Chtěl bych jasně říci, že naším cílem je, aby se brzy jednalo o nejsilnější pravicové uskupení v evropské politice - a věříme, že se tak stane. Proto vydáváme vlastenecký manifest, který si budete moci brzy přečíst a který podepíšeme. Jedná se o manifest, který shrnuje myšlenky a cíle, kolem nichž bude organizována naše činnost.

Rád bych ještě jednou zdůraznil, že je mi ctí být zde na pozvání pana předsedy Kickla. Zbývá mi jediný úkol, a to předat slovo předsedovi strany Babišovi. Zde bych rád řekl několik slov. Pane předsedo, řekl jste, že v politice se to, co děláme v Maďarsku, někdy liší od toho, co se dělá v Bruselu. My nepodporujeme migraci: my zastavujeme nelegální migraci. Jsme zástupci tradiční rodiny. Věříme v národní suverenitu. Důležité myšlenky jsou důvodem, proč je dnes Maďarsko "ostrovem odlišnosti" ve velkém evropském liberálním moři. Víte, to všechno je dobré, ale nestačí to. A že to nestačí, jsem se dozvěděl od předsedy Andreje Babiše. Protože potřebujeme ještě jednu věc, bez které tyto myšlenky v politice nefungují. Potřebujeme jednu důležitou věc, a tu on v Evropě ukázal a předvedl nejzřetelněji. Potřebujeme úspěch. Dobré vládnutí. A já jsem si pana Babiše vždycky vážil, i když byl ministrem financí, protože to byl nejlepší ministr financí v Evropě. To, co tam udělal se systémem DPH, byl malý finanční zázrak. Vy si to samozřejmě nepamatujete, ale já si to pamatuji velmi dobře, protože jsme si od něj půjčovali řešení. A to, co udělal jako premiér v České republice, byl geniální úspěch. Jeho vláda byla jednou z nejúspěšnějších v Evropě. A on je důkazem toho, že v politice samotné ideje nestojí na vlastních nohou: ideje se musí spojit s úspěchem ve vládě. Předseda Babiš je pro mě představitelem tohoto. Jsem rád, že mu mohu udělit slovo. Andreji, prosím!

20. srpna 2024

Do oslav dne 20. srpna se promítá pocit národní sounáležitosti, vzájemné porozumění a péče o druhé. Přinášíme vám historii 20. srpna, který je pro Maďary na celém světě tak důležitý.

Maďarsko každoročně 20. srpna oslavuje vznik maďarského státu a více než tisíciletou historii země. Takto to všechno začalo.

Úplně první maďarský král svatý Štěpán (Szent István király) byl jediným synem velkoknížete Gézy a jeho manželky Sarolt. Ačkoli oba jeho rodiče byli ve skutečnosti pokřtěni, Štěpán byl prvním členem své rodiny, který se stal oddaným křesťanem. Jeho rodné jméno bylo Vajk a křesťanské jméno Štěpán přijal při křtu.

Po nástupnictví po otci čekal Štěpána boj o trůn s jeho příbuzným pohanským vůdcem Koppányem. Obecně šlo o konflikt mezi křesťanstvím a pohanstvím, konkrétně se však soustředil na dvě odlišná chápání nástupnické linie.

Podle křesťanského práva primogenitury měl trůn zdědit prvorozený syn panovníka, tedy Štěpán, zatímco starobylé pohanské pojetí seniorátu podporovalo Koppányho nárok na nástupnictví. Primogenitura je pravidlo dědictví, podle kterého má nejstarší syn přednostní právo na trůn. Seniorát je pravidlo, které dává přednost nejstaršímu členovi vládnoucího rodu, bez ohledu na přímou dědickou linii. Tento princip byl běžný v mnoha pohanských společnostech a jeho cílem bylo zajistit, že vůdce nebo panovník bude někdo zkušený a starší, což bylo považováno za záruku moudrosti a stability.

Oba příbuzní spolu vedli krvavou válku, v níž Štěpán nakonec svého nepřítele porazil s pomocí cizích rytířů i domácích pánů. Jejich konflikt byl zpracován v maďarské rockové opeře Štěpán, král (István, a király).

Po tomto střetu o trůn byl Štěpán podle různých tradic korunován buď 25. prosince 1000, nebo 1. ledna 1001; právě tehdy založil Uherské království.

Byly vedeny nové boje proti kmenům a náčelníkům, kteří zůstávali do jisté míry nezávislí (např. jeho strýc Gyula mladší); nakonec se však králi Štěpánovi podařilo obrátit Maďary na křesťanství a sjednotit celou Karpatskou kotlinu. Nově vzniklé království také ochránil před cizími nájezdníky.

Král Štěpán zemřel 15. srpna 1038 a byl pohřben ve své nové bazilice postavené v Székesfehérváru a zasvěcené Panně Marii. Spolu se svým synem Imrem byl Štěpán 20. srpna 1083 papežem Řehořem VII. za vlády krále svatého Ladislava (Szent László király) kanonizován za to, že přinesl do Uher křesťanství. Později byl prohlášen za patrona Maďarska. Od vlády královny Marie Terezie v roce 1771 je tento den státním a církevním svátkem.

Bohužel kvůli své náboženské povaze byla oslava svátku svatého Štěpána v době komunismu sekularizována. Komunistická strana se snažila zbavit svátek jeho nacionalistického významu a od roku 1945 do roku 1990 byl svátek znám pouze jako Den ústavy a připomínal založení komunistického režimu.

Dnes je svátek opět oslavou národního patrona a založení maďarského státu před více než 1000 lety.

ve všech smlouvách o dodávkách energií je klauzule, že dodavatel může zrušit fixaci… zase šíříte pan iku

Projev Viktora Orbána na 29. letní otevřené univerzitě v Bálványosu v roce 2018

28. července 2018, Tusnádfürdő (Băile Tuşnad)

Dobré ráno vám všem. Je mi ctí, že jsem opět zde a že k vám dnes mohu promluvit po boku biskupa Tőkése. Abychom prolomili ledy, budu hned citovat jeden z jeho jízlivých výroků. V návaznosti na to, co řekl Zsolt Semjén o tom, že László Tőkés je naším kompasem, mi Laszlo řekl: "Hlavně neztraťte svůj vlastní kompas". A jak je to politicky pravdivé.

Úvod

Každý rok se ptám svého přítele Zsolta Németha, o čem bych podle něj měl mluvit. Nebudu teď opakovat nejrůznější myšlenky, ale řekl mi, abych nezapomněl, že ať už mluvím o jakýchkoli širších souvislostech, jsme přece na akci Otevřené univerzity, a tak bych se měl snažit o obecnější úvahy, které se týkají i země Székely (oblast Transylvánie obývaná maďarskou menšinou), Sedmihradska a maďarského národa. Zmiňuji to hned na začátku, protože později se pustím do nejrůznějších odboček; pokusím se však mluvit o světových záležitostech z perspektivy, která je, může být a bude podstatná i pro Maďarsko. Koneckonců nás všechny - věřím, že včetně dnešních posluchačů - zajímá stejná otázka: co se stane během dvanácti měsíců před naším dalším setkáním na Otevřené univerzitě; co se stane mezi dneškem a červencem 2019. Navrhuji, abychom při hodnocení vyhlídek, našich příležitostí a sil začali tím, co se stalo od našeho posledního setkání: co se stalo za uplynulý rok. zde není důležitý výčet událostí z uplynulého roku, ale význam toho, co se stalo. Je to fráze, ale čas se zrychlil; a za jeden rok se toho stalo více - mnohem více - než v předchozích letech. Není tedy divu, že je těžké uvěřit všemu, co se stalo, natož si představit, co se stane - a o čem budu brzy mluvit.

Sjednocení národa

Nejdůležitějšíudálostí uplynulého roku bylo, že Maďaři v Karpatské kotlině překonali další psychologickou bariéru: mohli jsme přivítat miliontého člověka potvrzeného jako nového maďarského občana. To byla nejdůležitější událost uplynulého roku. Kdyby to bylo vše, čeho se podařilo dosáhnout, stálo by to ještě za oslavu. Ale dokázali jsme víc než to: To, co jsme udělali, mohu vyjádřit jako změnu procesu sjednocování národa v proces budování národa. Generální zkouška tohoto procesu proběhla letos v dubnu. Její výsledky ukazují, že se maďarskému budování národa daří. Ve volbách 8. dubna jsme ukázali, že my Maďaři jsme schopni pochopit naši situaci - která je nesmírně složitá a komplexní - a v případě potřeby dokážeme o svém osudu rozhodovat jednotnou vůlí a postupovat jako jeden národ. Odtud, ze země Székely, mohu říci, že Maďaři za hranicemi Maďarska stáli při Maďarech ve vlasti. Každý hlas, který zde byl odevzdán, byl projevem závazku vůči Maďarsku. Za tento závazek a podporu vám velmi děkuji a s vděčným srdcem vyjadřuji poděkování jménem mateřské země. Spojili jsme své síly, abychom vyhráli vyčerpávající bitvu.

Od systému k éře

Co se stalo v Maďarsku? Ukončili jsme naše třetí vládní období. Pro dobro mladších lidí v publiku bych rád vyvolal mlhou zahalenou vzpomínku na naše vládní období v letech 1998 až 2002. Není to tedy přeřeknutí, když řeknu, že jsme dokončili naše třetí vládní období a zahájili jsme čtvrté. Ohlédneme-li se zpět ke zrodu maďarské demokracie v roce 1990, můžeme říci, že jsme byli šestnáct let v opozici a dvanáct let ve vládě. Dá-li Bůh a budeme-li ještě naživu, můžeme na konci nastávajících čtyř let říci, že jsme dosáhli rovnováhy. Ve svém posledním premiérském inauguračním projevu jsem také řekl, že vládu tvoří sportovci a že se nespokojíme s remízou. Pokud se jen ohlédnu za uplynulými osmi lety , pak mohu říci, že po osmi letech v řadě jsme dostali příležitost pracovat další čtyři roky. Právě o tom mluvím, když opakuji slova jednoho mladého maďarského politologa, který řekl, že jsme dostali mandát vybudovat novou éru. Vítězství dvou třetin, které jsme získali v roce 2010, si vykládám tak, že jsme dostali mandát ukončit dvě chaotická desetiletí transformace a vybudovat nový systém. V ekonomice je to ztělesněno maďarským modelem a v politice je to ztělesněno novým ústavním pořádkem - novým ústavním pořádkem založeným na národních a křesťanských základech. Naše dvoutřetinové vítězství v roce 2014 nám dalo mandát k upevnění tohoto systému. Tehdy byl vytvořen systém národní spolupráce - tolik vysmívaný našimi oponenty. Jeho název není nijak zvlášť inspirativní, ale představuje úctyhodný cíl, když si uvědomíme, že to, co jsme měli po celé maďarské dějiny, byl spíše systém národní shody. A naše dvoutřetinové vítězství v roce 2018 není ničím jiným než mandátem k vybudování nové éry. Je však důležité si připomenout, že éra je vždy více než politický systém. Éra je definována charakteristickými změnami, které mají hluboký dopad na společnost. Éra je duchovní řád, druh převládající nálady, možná i vkusu - forma postoje. Politický systém je obvykle určován pravidly a politickými rozhodnutími. Éra je však něco víc. Éra je určována kulturními trendy, kolektivními názory a společenskými zvyklostmi. To je nyní úkol, který před námi stojí: musíme zasadit politický systém do kulturní epochy. Proto je logické - a nikterak překvapivé -, že právě v oblasti kulturní politiky jsme svědky rozmachu toho, o čem se v současnosti nejintenzivněji diskutuje. K tomu došlo téměř okamžitě po volbách; kdo sleduje politickou debatu v Maďarsku, pochopí, o čem mluvím. Myslím, že je to pochopitelné a v pořádku, protože po třetím dvoutřetinovém vítězství skutečně potřebujeme zaujmout duchovní a kulturní přístup; a nelze popřít, že od září nás čekají velké změny.

Stabilita

Když se ohlédnu za uplynulým rokem, mohu říci, že jsme byli svědky úspěšné stabilizace politického systému založeného na národních a křesťanských základech. Zdá se, že tyto základy jsou pevné a trvalé, takže není od věci označit úkol pro nadcházející čtyři roky za budování epochy. Uvedu jen bleskový přehled některých skutečností, které ilustrují stabilitu politického a hospodářského systému budovaného po roce 2010. Pokud se podíváme na hospodářský růst, v roce 2009 se Maďarsko propadlo o 6 %, zatímco v roce 2017 to byl růst o 4 %. Nyní budu uvádět velká čísla, ale snad bude srovnání velikosti srozumitelné. V roce 2010 činila hodnota, kterou Maďarsko dokázalo vyprodukovat za rok, 27 224 miliard forintů, zatímco nyní je to 38 183 miliard forintů. Od roku 2010 jsme každý rok vyrobili o 11 000 tisíc miliard forintů více než dříve. Všichni vědí, že jsme v našich financích udělali pořádek, splatili jsme půjčky, které jsme si vzali v důsledku krize v roce 2008, MMF jsme poslali domů, deficit držíme pod kontrolou a státní dluh jsme snížili z 85 % HDP na 71 %. Vidíme také, že objem vývozu vzrostl z 19 690 miliard forintů na 31 102 miliard forintů. To je nejvyšší úroveň v historii Maďarska. Počet pracujících ve věku 15 až 64 let se zvýšil z 55 procent v roce 2010 na současných 69 procent, což znamená, že v Maďarsku dnes pracuje o 756 000 lidí více, než kolik jich pracovalo před rokem 2010. Mzdy jsou nyní o 60 procent vyšší než v roce 2010. Z demografického hlediska se míra porodnosti zvýšila z 1,25 na 1,5. A stabilitu můžeme pozorovat i v ukazatelích, jako je počet praktických lékařů, kterých je dnes o 3 665 více než v roce 2010. Kriminalita se snížila o 50 %. Přístup k širokopásmovému internetu se zvýšil z 51 % na 82 %. A pokud se dotkneme dalších údajů, v Maďarsku se počet návštěv v divadlech zvýšil o 3 160 000, přičemž v roce 2017 jich bylo zaznamenáno 7 601 000. Když tedy mluvím o stabilitě, mám na mysli stabilitu v celém spektru maďarského života, od ekonomiky po kulturní spotřební návyky střední třídy a pokles počtu lidí žijících v chudobě.

Skvělé cíle

Jedná se o stabilitu, což znamená, že to, co chci nyní říci, není ani sebechvála, ani iluzorní. Co v takové situaci dělat? V takové situaci, která se opírá o volební podporu představující dvoutřetinovou většinu, se národní vláda nemůže zavázat k ničemu menšímu, než že si stanoví velké cíle: velké cíle, které byly dříve nepředstavitelné; velké cíle, které dají smysl práci v příštích letech. Tyto cíle jsme definovali a - aniž bychom zacházeli do podrobností - k odpovědi na otázku, co se zde bude dít, nyní zmíním nejdůležitější z nich. V časovém horizontu do roku 2030 chceme, aby se Maďarsko stalo jednou z pěti nejlepších zemí Evropské unie pro život a práci. Do roku 2030 chceme patřit mezi pět nejkonkurenceschopnějších zemí Evropské unie. Do roku 2030 bychom měli zastavit náš demografický pokles. Do roku 2030 bychom měli Maďarsko v rámci jeho současných hranic fyzicky propojit s ostatními oblastmi: dálnice a rychlostní silnice by měly sahat až ke státním hranicím. Do roku 2030 nechť se Maďarsko stane nezávislým, pokud jde o dodávky energie, které se staly důležitým rozměrem bezpečnosti. Dokončeme rozvoj jaderné elektrárny Paks a začněme využívat nové zdroje energie. Potlačme rozšířené nemoci, vybudujme nové maďarské obranné síly a pusťme se do budování hospodářské struktury střední Evropy.

Karpatská kotlina

To je perspektiva, z níž bude mít smysl vše, co se chystám říci. Z našeho pohledu je zde nejdůležitějším prvkem náš plán na obnovu celé Karpatské kotliny. Z historického hlediska se domnívám, že sto let osamoceného Maďarska je u konce. Jsme opět silní, odhodlaní, stateční a máme svůj elán, peníze a zdroje. A v posledních několika letech jsme našim sousedům dokázali, že kdo s Maďary spolupracuje, bude prosperovat. Nyní nastal čas obnovit Karpatskou kotlinu. Máme pro naše sousedy návrh. Náš návrh lze shrnout slovy, že bychom konečně měli spojit naše země dohromady - jednou provždy a s vážným úmyslem. Propojme naše hlavní města vysokorychlostními železničními a silničními spoji. Je ostudné, že neexistuje žádné takové spojení mezi Debrecínem a Nagyváradem [Oradea], mezi Košicemi a Miskolcem, mezi Nyíregyházou a Szatmárnémeti [Satu Mare], mezi Eszékem [Osijek] a Pécsem nebo mezi Kolozsvárem [Cluj-Napoca] a Budapeští. Navrhujeme také propojení našich energetických sítí. Je ostudné, že to zatím není realitou. Navrhujeme, abychom koordinovali naše obranné politiky a také náš vojenský vývoj. A konečně navrhujeme, abychom vzájemně investovali ve svých oblastech; z naší strany jsme s tím již začali. Nebudu teď mluvit o obchodu, ale jako výsledek včerejšího jednání s maďarskými představiteli zpoza hranic vám mohu říci, že jsme zahájili rekonstrukci a výstavbu asi tisíce mateřských škol v celé Karpatské kotlině. Jsou to všechno mateřské školy s maďarským jazykem vyučovacím. Máme tedy pro naše sousedy návrh: budujme Karpatskou kotlinu společně. To ovšem bude vyžadovat, abychom stáli na základech vzájemného respektu, a náš návrh může být založen pouze v tomto duchu. A vzájemný respekt vyžaduje upřímný a otevřený dialog.

Rumuni a Maďaři

V souvislosti se stým výročím vidíme bezprostředně velkou příležitost. Před sto lety vstoupilo Rumunsko do své moderní éry. Chápeme, proč si myslí, že je to důvod k oslavám, ale žádáme je, aby pochopili, že z našeho pohledu není co slavit. Žádáme je také, aby se vyrovnali s tím, že se moderní Rumunsko po sto let nedokázalo vypořádat s přirozenou skutečností, že zde žije více než jeden a půl milionu Maďarů. Víme, že v Bukurešti dokonce říkají, že země Székely neexistuje. Souhlasím s výročním heslem, které k tomuto účelu vymyslel RMDSZ [Demokratický svaz Maďarů v Rumunsku],které vyjadřuje skutečnost, že Sedmihradsko existovalo dříve, než vzniklo moderní Rumunsko. A jak se tak rozhlížím kolem sebe a znám zdejší obyvatele, mohu s jistotou říci, že Székely Land bude existovat i v době, kdy se celá Evropa již podřídí islámu - tím si můžeme být jisti. Takže náš návrh zní všem našim sousedům, včetně rumunských přátel: místo popírání reality - což není rozumný postoj - bychom měli tuto situaci vnímat jako zdroj síly a na Sedmihradsko bychom měli pohlížet jako na zdroj. Chtějme posílení země Székely a chtějme posílení maďarské komunity; protože, jak řekl Károly Kós, to výrazně posílí i Rumunsko. Na tuto cestu se můžeme vydat - stačí k tomu jen vůle.

Středoevropské principy

Až dokončíme budování Karpatské kotliny - nebo možná souběžně s ním - budeme stát také před úkolem vybudovat střední Evropu, která je širší a rozsáhlejší než Karpatská kotlina. Nyní máme příležitost v příštích letech vybudovat velký, silný a bezpečný politický a hospodářský region Evropy: Střední Evropa. Prohlašme, že střední Evropa je vedle svého hospodářského růstu a všech svých specifik regionem, který má také zvláštní kulturu. Je jiná než západní Evropa. Budujme ji a získejme pro ni uznání. Aby střední Evropa mohla zaujmout v Evropě místo, které si zaslouží, je třeba objasnit několik zásad. Pro projekt budování střední Evropy jsem formuloval pět zásad. Prvním je, že každá evropská země má právo bránit svou křesťanskou kulturu a právo odmítnout ideologii multikulturalismu. Naším druhým heslem je, že každá země má právo hájit tradiční model rodiny a má právo tvrdit, že každé dítě má právo na matku a otce. Třetím středoevropským principem je, že každá středoevropská země má právo bránit národně strategická hospodářská odvětví a trhy, které pro ni mají zásadní význam. Čtvrtým principem je, že každá země má právo bránit své hranice a má právo odmítnout přistěhovalectví. A pátým principem je, že každá evropská země má právo trvat na zásadě jeden národ, jeden hlas v nejdůležitějších otázkách a že toto právo nesmí být v Evropské unii popíráno. Jinými slovy, my Středoevropané tvrdíme, že existuje život mimo globalismus, který není jedinou cestou. Cesta střední Evropy je cestou spojenectví svobodných národů. To je úkol, poslání přesahující Karpatskou kotlinu, které je před námi.

Projev Viktora Orbána na 29. letní otevřené univerzitě v Bálványosu v roce 2018

Donald J. Trump

Tak to byly klidnější vody. Nyní vyplujme z Balatonu takříkajíc na otevřené moře. Podívejme se, co se v uplynulém roce událo ve světě kolem nás. Především americký prezident splnil své sliby. Možná si vzpomínáte, jak evropská elita odmítla cíl amerického prezidenta přeměnit multilaterální světový řád - světový řád založený na multilaterálních dohodách - na systém založený na bilaterálních dohodách. Uznejme, že s tím začal v minulém roce, postupuje systematicky s přesností inženýra a nový světový politický a ekonomický řád založený na dvoustranných dohodách se rozvíjí před našima očima. Dalším významným vývojem v uplynulém roce ve světě kolem nás byl pokračující pochod a růst Číny.

Vladimir Putin

Třetí důležitou okolností, kterou musíme vzít v úvahu, je, že Rusové také splnili svůj slib - slib, který ovšem představitelé evropských liberálních elit odmítli, stejně jako odmítli slib Američanů. A Rusové začali jednat: jsou blízko vyřešení dodávek plynu do Evropy, přičemž obcházejí Ukrajinu. Plynovod Nord Stream II bude brzy dokončen a plány na projekt TurkStream jsou již na stole.

Posun Evropy doprava

Čtvrtou důležitou věcí, která se v uplynulém roce stala, je pokračování posunu Evropy doprava: ukázalo se, že nejde jen o středoevropský proces. Vzpomeňme si na výsledky německých spolkových voleb - nebo třeba rakouských a italských voleb. Vidíme, že posun doprava je obecným trendem v celé Evropě. Zmiňuji se o tomto vývoji, protože pro nás - desetimilionovou zemi a patnáctimilionový národ - je naprosto zásadní pochopit, co se kolem nás děje. Musíme si uvědomit, že pro zemi naší povahy a velikosti jsou rizika a důsledky chyb mnohem větší než pro země mohutnější.

Konkurence

Je proto důležité, abychom se podívali na svět kolem nás a snažili se pochopit, kdo co chce: abychom porozuměli tomu, co se bude v nadcházejícím roce dít na mezinárodní politické scéně, která nás obklopuje. Američané se budou i nadále snažit zachovat si vedoucí úlohu ve světě a úspěšně konkurovat Číně. Nezapomínejme, že Čína má z demografického hlediska čtyřnásobnou převahu, vnitřní stabilitu a technologicky vyspělou a moderní ekonomiku; to znamená, že čas a příliv se ubírají jejím směrem. Američané se s tím nechtějí smířit a uvědomili si, že pokud budou věci pokračovat jako za jejich předchozích prezidentů, bude konečný výsledek předvídatelný. Mají jedinou šanci: chtějí změnit mezinárodní pravidla hry. Nikdo zatím nemůže vědět, zda se jim to podaří - zejména zda se jim to podaří bez ozbrojeného konfliktu; můžeme si však být jisti, že jde o pevný a odhodlaný záměr, který bude utvářet světovou politiku. Proto se v rámci snahy o změnu pravidel hry pokusí eliminovat obchodní přebytek, který v současnosti existuje ve prospěch Evropy. To je podstata střetů směřujících k obchodní válce mezi Evropskou unií a Spojenými státy. S Rusy se dohodnou na kontrole zbrojení: bude existovat rusko-americká dohoda. A ve vztazích mezi Čínou a USA budou také rozvíjet obchodní pozice - v případě potřeby se sankcemi.

Ukrajina

Co budou Rusové dělat v příštím roce, dámy a pánové? Abychom to pochopili, musíme si uvědomit, že Rusko se považuje za zemi, která není bezpečná, pokud není obklopena nárazníkovými zónami. Proto bude Rusko i nadále usilovat o vytvoření nárazníkových zón kolem sebe, stejně jako to dělalo doposud. Ukrajina je jednou z obětí tohoto postupu. Ukrajinci se rozhodli skoncovat se situací, kdy na ně Západ a Rusko mají stejný vliv: chtějí se připojit k západnímu světu, a proto se chtějí odpoutat od ruské zájmové sféry. Chtějí se přiblížit NATO a Evropské unii - a možná do nich i vstoupí - a vybudovat moderní Ukrajinu. S jejich členstvím v NATO nepočítám a vyhlídky na jejich členství v EU jsou prakticky nulové. Takže v tuto chvíli místo nového ukrajinského státu vidím ukrajinskou ekonomiku, která stále více směřuje do dluhového otroctví. Cíl Rusů překlopit Ukrajinu zpět do původní situace mi nepřipadá nereálný.

Vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem

V této souvislosti je třeba vzít v úvahu vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem. Dovolte mi, abych obecně - ale po důkladném zvážení - řekl, že Evropská unie dnes vůči Rusku provádí hrubou politiku: politiku sankcí, politiku, která se odvolává na bezpečnostní hrozby. Evropská unie není schopna jednat selektivně; to je potřeba, protože existují země Evropské unie, které mají skutečně všechny důvody cítit se ohroženy, které mají skutečně všechny důvody cítit, že žijí každý den svého života v neustálém ohrožení své bezpečnosti. Těmito zeměmi jsou pobaltské státy a Polsko. Tento pocit je oprávněný - jak z geografického hlediska, tak z hlediska historie. Zároveň je zcela zřejmé, že Maďarsko takové ohrožení nevnímá, že Slovensko takové ohrožení nevnímá, že Češi takové ohrožení nevnímají a že ho nevnímá ani západní Evropa. A máme také dobrý důvod to tak cítit. Je zřejmé, že neexistuje jediná politika, která by byla dobrá pro všechny. Proto by bylo lepší, kdyby NATO a Evropská unie poskytly dodatečné, zvýšené bezpečnostní záruky Polsku a pobaltským zemím a zároveň kdyby zbytku Evropy bylo konečně umožněno obchodovat, budovat hospodářskou spolupráci a začlenit suroviny, energii a perspektivy obchodu do souboru svých možností hospodářského rozvoje. Namísto strohé politiky vůči Rusku potřebuje Evropská unie politiku, která bude mnohostranná a přizpůsobivá.

Blízký východ

Musím říci několik slov ještě o jedné skupině zemí, která vždy uniká naší pozornosti. Tuto skupinu tvoří Turecko, Izrael a Egypt. Nechci o nich nyní dlouze hovořit. Stačí, abyste si i zde v Tusnádfürdő a v zemi Székely uvědomili, že bezpečnost Maďarska, země Székely, Karpatské kotliny a celé Evropy dnes závisí na tom, zda Turecko, Izrael a Egypt budou dostatečně stabilní, aby dokázaly omezit a zastavit příliv muslimů přicházejících do Evropy z tohoto regionu. Pokud některá z těchto tří zemí ztratí svou stabilitu, bude to mít vážné bezpečnostní důsledky pro celou Evropu. Stačí si vzpomenout na všechny důsledky, které jsme viděli, když Egypt nakrátko ztratil svou stabilitu v důsledku arabského jara. To však platí i pro Turecko. Ať už se vám jeho prezident líbí, nebo ne, ať už s jeho politickým režimem sympatizujete, nebo ne, jedno je jisté: potřebujeme stabilní Turecko, které nás ochrání před nekontrolovaně rostoucím přílivem mas migrantů. Totéž můžeme říci o Izraeli: bez něj by se vytvořila geografická oblast radikálního islámu, kterou by Evropa mohla vnímat jen jako hrozbu. Je tedy v našem zájmu, aby tyto země zůstaly stabilní a měly stabilní politické režimy a vůdce.

Evropské ozbrojené síly

Pro Evropu z toho vyplývá jediný závěr. V takto složité a nestabilní mezinárodní situaci nemůžeme nadále žít jako doposud. Je absurdní, aby Evropa nebyla schopna vytvořit síly nezbytné pro vlastní obranu. Nemůžeme neustále žít z peněz Američanů a pod jejich bezpečnostním deštníkem. Je dobře, když tu jsou, potřebujeme je a potřebujeme NATO; ale Evropa musí mít vlastní nezávislou obranyschopnost, a proto budeme potřebovat evropskou armádu. Máme potřebné prostředky, máme technologické základy; chybí jen politická vůle. V nadcházejícím období musíme tuto vůli vytvořit.

Projev Viktora Orbána na 29. letní otevřené univerzitě v Bálványosu v roce 2018

Úpadek evropské civilizace

A na závěr bych rád řekl několik slov o Evropě. Tohle bude ta nejdrsnější jízda, takže si prosím připoutejte bezpečnostní pásy. Pokud jde o nadcházející rok, dámy a pánové, mohu vám říci, že když se podíváme na Evropu, vidíme, že kdysi byla velkou civilizací. Evropa byla kdysi mocenským centrem, které utvářelo svět. Bylo tomu tak proto, že se odvážila myslet, odvážila se jednat, byla odvážná a pouštěla se do velkých akcí. Pokud se na tu či onu civilizaci podíváme z duchovního hlediska - a existuje odvětví literatury, které se tomu věnuje - můžeme dojít k závěru, že civilizace se skládají ze čtyř věcí. Civilizace jsou entity duchovní povahy. Jsou tvořeny duchem náboženství, duchem tvůrčího umění, duchem výzkumu a duchem obchodního podnikání. To jsou duchové, kteří mohou tvořit civilizaci. Podíváme-li se nyní na naši Evropu z hlediska ducha náboženství, vidíme, že odmítla své křesťanské základy. Pokud jde o ducha tvůrčího umění, vidíme, že existuje cenzura a je nám vnucována politická korektnost. Pokud jde o ducha výzkumu, můžeme říci, že USA předstihly naši Evropu a brzy tak učiní i Čína. A pokud jde o ducha podnikání v Evropě, můžeme říci, že místo ducha podnikání dnes vládne Bruselu a ekonomickým regulacím duch byrokracie. Tyto procesy, dámy a pánové, začaly již dávno, ale ostře se vymezily až na pozadí krize v roce 2008.

Selhání evropských elit

Vážnost situace - vážnost situace evropské civilizace - odhalila migrační krize. Dovolte mi vzít složitou myšlenku a zjednodušit ji: musíme si přiznat, že evropští představitelé jsou neschopní a že nebyli schopni bránit Evropu před imigrací. Evropská elita selhala a Evropská komise je symbolem tohoto selhání. To je ta špatná zpráva. Dobrá zpráva je, že dny Evropské komise jsou sečteny. A já jsem je spočítal: do vypršení mandátu jí zbývá zhruba tři sta dní. Komise je důležitým orgánem Evropské unie a její rozhodnutí mají závažné důsledky pro členské státy - včetně Maďarska. Skutečnost je taková, že podle zakládajících smluv je Komise strážcem smluv: smluv o založení Evropské unie. Musí být proto nestranná a nezaujatá a musí zaručit čtyři svobody. Místo toho je dnes Evropská komise zaujatá, protože stojí na straně liberálů. Je zaujatá, protože pracuje proti střední Evropě. A není přítelem svobody, protože místo svobod pracuje na budování evropského socialismu. Měli bychom být rádi, že její dny jsou sečteny. Nyní bychom si měli položit otázku, proč evropská elita - která je dnes výhradně liberální - selhala.

Evropa otevřené společnosti

Odpověď na tuto otázku - nebo já alespoň hledám odpověď právě zde - je, že především odmítla své kořeny a místo Evropy stojící na křesťanských základech buduje Evropu "otevřené společnosti". V křesťanské Evropě byla práce ctí, člověk měl důstojnost, muži a ženy si byli rovni, rodina byla základem národa, národ byl základem Evropy a státy zaručovaly bezpečnost. V dnešní Evropě otevřené společnosti neexistují hranice, Evropany lze snadno nahradit přistěhovalci, rodina se proměnila v nepovinnou, proměnlivou formu soužití, národ, národní identita a národní hrdost jsou považovány za negativní a zastaralé pojmy a stát již v Evropě nezaručuje bezpečnost. Být Evropanem v liberální Evropě vlastně vůbec nic neznamená: nemá to žádný účel a je to jen forma bez obsahu. Dámy a pánové, liberální demokracie navíc prošla proměnou. Nyní odpovím na provokativní požadavek László Tőkése, abych řekl něco o neliberalismu: liberální demokracie se navíc proměnila v liberální nedemokracii. Situace na Západě je taková, že existuje liberalismus, ale přestala existovat demokracie.

Cenzura na Západě

Argumentem, který můžeme uvést na podporu našeho tvrzení, že zde chybí demokracie, je skutečnost, že v západní Evropě se cenzura a omezování svobody slova staly obecným jevem. Političtí představitelé a technologičtí giganti ve své vzájemné spolupráci vylučují zprávy, které jsou pro liberální elitu nepohodlné. Pokud tomu nevěříte, stačí navštívit tyto webové stránky, navštívit stránky sociálních médií a uvidíte, jak důmyslnými a mazanými prostředky omezují přístup k negativním zprávám o migrantech, přistěhovalcích a souvisejících tématech a jak brání evropským občanům čelit realitě. Liberální pojetí svobody názorů došlo tak daleko, že liberálové považují názorovou rozmanitost za důležitou až do okamžiku, kdy si ke svému šoku uvědomí, že existují názory, které se od těch jejich liší. Představa liberálů o svobodě tisku připomíná starý sovětský vtip: "Ať se snažím sestavit součástky z továrny na kola jakkoli, nakonec dostanu samopal." V tomto případě se jedná spíše o vtip. Ať se snažím sestavit dílky této liberální svobody tisku jakkoli, výsledkem je cenzura a politická korektnost.

Volby do Evropského parlamentu 2019

To je diagnóza, kterou vám mohu nabídnout. Podívejme se, v co můžeme nyní doufat, co musíme udělat a co můžeme udělat. Navrhuji nám všem, vážení přátelé, abychom veškeré své úsilí soustředili na volby do Evropského parlamentu v roce 2019. Nepochybně si mnozí z vás zde přítomných pamatují, že volby do Evropského parlamentu, které se konají každých pět let, jsou zpravidla odmítány mávnutím ruky. Vůbec si nevážíme toho, že mají nějaký rozhodující význam. Zde bych měl také zmínit, že evropské elity si pravidelně stěžují, že je škoda, že každé volby do Evropského parlamentu jsou ve skutečnosti zaměřeny na záležitosti jednotlivých národů a že neexistuje jediné celoevropské téma, o kterém by mohli evropští občané rozhodovat společně. Mohu říci, že to už dávno není pravda: skutečně existuje celoevropská otázka, o které se nikde - s výjimkou Maďarska - nediskutovalo. Měli jsme referendum o přistěhovalectví. Skutečně nastal čas, aby se evropské volby týkaly velké, důležité, společné evropské otázky: otázky přistěhovalectví a s ní spojené budoucnosti. Proto navrhuji, abychom v nadcházejícím roce soustředili všechny své síly na tyto důležité a rozhodující volby. Pokud bude Evropa rozhodovat o imigraci, bude samozřejmě rozhodovat i o tom, zda to, čemu říkáme "evropská elita", zvládlo imigraci dobře, či nikoli. Evropská elita je viditelně nervózní. Je nervózní, protože výsledek nadcházejících evropských voleb, který by byl podle našich představ, by mohl zhatit plán komplexní transformace Evropy: Sorosův plán. Dámy a pánové, ve volbách do Evropského parlamentu by mohl být zablokován velký cíl přeměny Evropy a jejího posunu směrem k postkřesťanské a postnacionální éře. A je v našem základním zájmu jej zablokovat.

Spoutání křesťanské většinové politiky

Naši protivníci jsou velmi blízko úspěchu - ani nevnímáme, jak blízko jsou. A nedoceňujeme ani význam této skutečnosti. Bez dlouhého vysvětlování bych vám rád poskytl pouze stručný přehled. Pokud se zamyslíte nad uplynulými zhruba sto lety evropské demokracie, můžete vysledovat zákonitost, podle níž se o věcech v Evropě fakticky rozhodovalo v soupeření dvou táborů: na jedné straně společenství založená na trvalých základech křesťanské tradice - říkejme jim křesťansko-demokratické strany; a na druhé straně organizace společenství, která tradici zpochybňují a odmítají - říkejme jim levicově liberální strany. Evropa se pohybovala vpřed s těmito dvěma silami, které spolu soupeřily; někdy dominovala jedna, jindy druhá. Toto soupeření mělo dokonce blahodárné účinky: přinášelo novou energii a intelektuální sílu. Tato soutěž vlastně zaručovala rozvoj Evropy, neboť měla jak politickou, tak duchovní povahu. Až dosud to byla Evropa, to byla evropská politika a takto se rozhodovalo o rozdělení moci v Evropě. Ale, drazí přátelé, v té či oné zemi může nastat situace, kdy deset nebo více procent z celkového počtu obyvatel tvoří muslimové. Můžeme si být jisti, že nikdy nebudou volit křesťanskou stranu. A když k této muslimské populaci přidáme ještě ty, kteří jsou evropského původu a opouštějí své křesťanské tradice, pak už nebude možné vyhrát volby na základě křesťanských základů. Skupiny zachovávající křesťanské tradice budou vytlačeny z politiky a rozhodnutí o budoucnosti Evropy se budou přijímat bez nich. Taková je, dámy a pánové, situace, tam to směřuje a tak blízko jsme k tomu, aby se to stalo.

Křesťanská demokracie

Nadcházející volby jsou proto nesmírně důležité. V těchto volbách musíme ukázat, že existuje alternativa k liberální demokracii: jmenuje se křesťanská demokracie. A musíme ukázat, že liberální elitu lze nahradit elitou křesťansko-demokratickou. Ve střední Evropě samozřejmě panuje mnoho mylných představ spojených s křesťanstvím a politikou, a tak zde musím učinit vedlejší poznámku. Křesťanská demokracie není o obhajobě náboženských stanov víry - v tomto případě křesťanských náboženských stanov víry. Státy ani vlády nemají kompetenci v otázkách zatracení nebo spásy. Křesťansko-demokratická politika znamená, že je třeba chránit způsoby života vycházející z křesťanské kultury. Naší povinností není bránit články víry, ale formy bytí, které z nich vyrostly. K nim patří lidská důstojnost, rodina a národ - protože křesťanství neusiluje o dosažení univerzality prostřednictvím zrušení národů, ale prostřednictvím zachování národů. Mezi další formy, které je třeba chránit a posilovat, patří naše společenství věřících. To - a nikoli ochrana náboženských článků víry - je povinností křesťanské demokracie.

Neliberální demokracie

Když jsme se dostali až sem, je tu jen jedna past - jediná intelektuální past - které se musíme vyhnout. Součástí lidské přirozenosti je neochota vystoupit ze své komfortní zóny a zapojit se do sporů; a tak jsme ochotni dělat ústupky svým oponentům. V intelektuálních otázkách to však přináší více škody než užitku. Vábnička této pasti nám visí přímo před nosem: je jí tvrzení, že křesťanská demokracie může být ve skutečnosti také liberální. Navrhuji, abychom zachovali rozvahu a nenechali se na takovou návnadu chytit, protože pokud tento argument přijmeme, pak bitva, boj, který jsme dosud vedli, ztratí smysl a my se budeme namáhat zbytečně. S jistotou prohlašujme, že křesťanská demokracie není liberální. Liberální demokracie je liberální, zatímco křesťanská demokracie z definice liberální není: je, chcete-li, neliberální. A můžeme to konkrétně říci v souvislosti s několika důležitými otázkami - řekněme třemi velkými otázkami. Liberální demokracie podporuje multikulturalismus, zatímco křesťanská demokracie dává přednost křesťanské kultuře; to je neliberální pojetí. Liberální demokracie je pro imigraci, zatímco křesťanská demokracie je proti imigraci; to je opět skutečně neliberální pojetí. A liberální demokracie stojí na straně flexibilních modelů rodiny, zatímco křesťanská demokracie stojí na základech křesťanského modelu rodiny; opět se jedná o neliberální pojetí.

Elita roku 68

Připravme se, pusťme se do této intelektuální debaty, a tak se připravme na volby do Evropského parlamentu. Stojíme na prahu velkého okamžiku a uvidíme, zda dojde naplnění. Příležitost je zde. V květnu příštího roku můžeme zamávat na rozloučenou nejen liberální demokracii a liberálnímu nedemokratickému systému, který byl na jejích základech vybudován, ale také celé elitě osmašedesátého roku. Tato elita roku 1968 představovala generaci, která usilovala o změnu tradičních společenských struktur a hodnot. I když mnoho jejich snah nevedlo k okamžitému úspěchu, ovlivnili dlouhodobý vývoj západních společností, zejména v oblasti sociální spravedlnosti, lidských práv, genderové rovnosti a kritického myšlení.

Generace devadesátých let

Pokud elita roku '68 opustí hřiště, zbývá zodpovědět jedinou otázku: kdo přijde na její místo? A skromná odpověď, kterou na ni musíme dát, zní: jsme na cestě. V klidu, rozvážně a s rozvahou musíme říci, že přichází generace 90. let, která nahradí generaci 68. let. V evropské politice přichází na řadu generace antikomunistů, která má křesťanské přesvědčení a oddanost národu. Před třiceti lety jsme si mysleli, že Evropa je naše budoucnost. Dnes věříme, že my jsme budoucností Evropy. Pojďme do toho!

Děkuji vám za pozornost.