Mám sen, že volby opravdu dopadnou, jak predikují volební průzkumy. Strany současné vlády dostanou dohromady něco kolem sedmdesáti mandátů a současná parlamentní i neparlamentní opozice bude mít kolem sto třiceti poslanců. Při trošce štěstí bude ten poměr ještě výraznější, protože když před volbami jezdí náš prezident na tak významné státní návštěvy jako do Mauretánie, tak už ani nemůže být jinak. Kdysi se v tuto dobu jezdilo do USA a fotilo se s prezidentem.
Mám sen, že si přes veškerou skepsi podáme ruce, vyhrneme si rukávy, uklidíme si po Fialově vládě, vytaháme ze skříní staré kostlivce a najdeme tam mezi nimi i manuály na to, co nám kdysi záviděl celý svět – funkční zdravotní péči pro každého, velmi dobré školství, práci pro každého a dostupné vlastní bydlení. Stejně tak doufám, že si nenecháme vzít poslední výdobytky lidovosti, které nám ještě zbyly. Volný vstup do lesů, lidovou myslivost, rybaření, lidušky – tedy školy umění… a dostatek volného času.
Mám sen, že se podaří vykoupit minoritní akcionáře ČEZu, který se tím dostane výhradně do státních rukou, opustí Lipskou burzu a ceny elektřiny klesnou na takovou úroveň, že německé firmy začnou přemýšlet, jestli se stěhovat do Spojených států, nebo raději přes kopečky k nám. Chci věřit, že do plynových zásobníků bude opět proudit levný ruský plyn. Doufám, že ocelové srdce naší republiky ještě dál bude bít, byť bude potřebovat kardiostiulátor.
Mám sen, že české zemědělství bude znovu nejen vyrábět potraviny, ale také se podílet na tvorbě životního prostředí. Chtěl bych, aby se o krajinu nepřetahovaly dva resorty a ještě bych k nim přidal třetí – ministerstvo pro místní rozvoj. V přírodě potřebujeme žít, dobývat chleba a rozumně v ní hospodařit.
Mám sen, že napravíme pošramocené vztahy s velmocemi i sousedy. Našeho Krysíka se koneckonců možná zbaví přímo Leyenová, když teď Trump vehnal Čínu s EU do náruče. Jeho kolegyně Svetrová Dvousvetrová už končí sama. Chci věřit, že Hedvábná stezka může končit někde u Ostravy a místo velké základny NATO tam bude velké překladiště, kam nebude mít důvod mít zaměřené rakety ani Číňan, ani Rus. Představuju si Petra Druláka, kterak dojednává poslední podrobnosti zakládací smlouvy „Podunajské konfederace,“ kde je Česká republika první mezi rovnými a příští český premiér už na fotkách nebude stát v poslední řadě v rohu u hajzlíku.
Mám sen, že z Afriky vypadnou naši nositelé evropských hodnot a vrátí se tam naši svářeči, montéři a inženýři. Přál bych si, abychom do Afriky nevozili milodary a nechtěli za to smlouvy na těžbu kobaltu, ale abychom tam vozili investiční celky a za ně chtěli bavlnu, tropické ovoce, kávu a vůbec věci, které tady doma nemáme a nebudeme mít.
Mám sen, že naše armáda bude bránit naše hranice a bude na tento úkol cvičena a vyzbrojována. Mám sen, že policisté budou hlídkovat v ulicích, místo aby papírovali ke každé hlouposti patnáct stránek GDPR. Mám sen, že učitelé budou učit a předávat dětem znalosti. A mám sen, že naše republika bude za svými vojáky, policisty i učiteli stát.
Mám sen, že možná nebudeme mít tolik spotřebního zboží, nebudeme mít tolik ajfounů a tolik kalhot slavných značek, ba možná ani nebudeme mít tak naleštěná auta, ale všichni budou mít postaráno o zuby, každý bude mít svého obvoďáka. I dítě z nejnuznějších poměrů se ve škole naobědvá a bude mít všechny pomůcky, aby z něj při dostatečné píli mohl být jaderný inženýr.
Já vím, jsou to velké sny. Ale kdy jindy je snít, než v době, kdy se volební preference progresivistů smrskly na své historické minimum? Kdy jindy je snít, než v době, kdy USA ztrácejí o Evropu zájem, Rusko má svých starostí dost a Čína je pořád ještě daleko? Kdy jindy se nasadit za změnu, než v době, kdy se evropský Titanic potápí? Kdy jindy pracovat na budoucnosti, než teď, kdy všechny evropské hodnoty docházejí svého konce? Kdy jindy změnit myšlení, než po prohrané válce?
Kdy jindy snít o změnách, než teď, když se evropské hodnoty v brusel obrací? Kdy se ze dne na den mění přátelství v nepřátelství a kdy se stále zřetelněji ukazuje, jací hlupáci a bludaři tvoří vládu? Kdy jindy napřít síly, než teď, kdy všechny globalistické sny končí, ba i Klaus Šváb odstupuje ze správní rady Ekonomického fóra?
Nebo snad budeme mít lepší příležitost? Až se velmoci smilují? Až budeme „rýt držkou v zemi“ opravdu pořádně? Až nám budou děti plakat hlady? Až už léky nebudou k dispozici vůbec? Až budeme skutečnou banánovou republikou bez banánů, ale zato s chalífátem za hranicemi? Až budeme zaplaveni ukrajinskými veterány a vory v zakoně? Až tu bude Fiala vládnout ještě dalších osm let? Až nás Foltýn skutečně ohradí ostnatým drátem? Až nám Jourová předepíše, co si smíme myslet? Až Koudelka bude rozhodovat o volbách?
Teď stojí za to se namáhat a politicky pracovat. Teď stojí za to bojovat o víru v budoucnost tohoto národa. Teď stojí za to se nasadit, protože teď přichází příležitost.
S něčím se vám svěřím… Kromě velkých snů mám ještě několik malých. Takových osobních:
Pogratulovat Martině Bednářové k funkci ředitelky na škole, kde ji vyhodili.
Sledovat Marka Španěla, jak dělá skutečně hlubokou inventuru ve státní správě.
Osobně přinést výpověď vojínu Foltýnovi a důvěrně mu říci, že stát už jeho služby nebude NIKDY potřebovat.
I když nekouřím, chtěl bych si zapálit si doutník od hořící smlouvy na stíhačky F-35.
Osobně hlasovat pro zrušení koncesionářských poplatků.
_____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu
- Log in to post comments
Komentáře
To je sice pravda, ale…
To je sice pravda, ale přesto že pes za to nemůže, ale vina je na člověku, by bylo rozumné chov těchto psů zakázat.
Člověku, kterého takový pes napadne je šumafuk že za to pejsek nemůže. Podle stejné logiky bychom mohli v běžném marketu prodávat ruční granáty, s tím že granát za to nemůže, že za problém může člověk, který jej hodil do houfu dětí které jej rozčilovaly.
Při této logice doporučuji
zakázat prodávat nože, nůžky, jehly. Rybářské vlasce taky, těmi se dá někdo uškrtit. Kladiva, těmi lze někoho umlátit. Válečky na nudle a paličky na maso jsou jasný.
Ale Freude, co my lesní dělníci? Viděl jsi někdy roztočenou 4,5 kilowatovou profi motorovou pilu? Chtěl bys dostat kalačem do čela? Blbá těžařská 120cm dlouhá lopatka s hákem na konci by tě asi taky nepotěšila. Obyčejné manipulační kleště, když s nimi vyrazím proti tvému krku, čelisti se rozevřou, neublíží ti, ale když pak zatáhnu k sobě, bodce se ti zaboří zezadu do krku a je po tobě. Taky zakážeme?
Vše, včetně psů, používám a ještě nikdy jsem s ničím tímto nikomu neublížil, pouze jsem se jedinkrát kdysi štrejchnul rozjetým řetězem, spravilo to 12 stehů, ale blbost byla na mé straně, ne na straně té pily.
Bez motorových pil a dalších…
Bez motorových pil a dalších věcí které jsi uvedl, by vzniklo mnoho problémů, pokud nebudeme mít psy bojových plemen, žádný problém tím nevznikne, jen některé problémy ubudou.
Je to stejné jako když nebudou volně prodejné granáty. Žádný nový problém nevznikne.
Další rozdíl je ten že kladivem nebo motorovou pilou zaútočí na nevinného člověka jen psychopat nebo někdo koho musel jiný člověk hodně vykolejit z rovnováhy. V rozumné společnosti se většině takových případů dá předejít. Ale co chceš dělat s mladou slečnou která si takové psisko pořídí a nezvládá jej. Ona není psychopat ani ji nikdo svým jednáním nijak nevykolejil, ona je jen blbá. Při koncentraci blbců na našem území mi zákaz bojových plemen psů, připadá jako rozumné opatření.
Mimochodem, jak bys reagoval na to pokud by takový pes pokousal Tvou vnučku? A pokud takové pejsky máš, tak nevěř tomu že i když je perfektně zvládáš, nemůže se stát, že se Ti jednou vymknou z kontroly nebo zaútočí, když Ty nebudeš v dosahu. Opravdu stačí jednou.
Podle veterinárních statistik,
psí plemeno, které je nejkousavější je kokršpaněl. Moje žena psy stříhá, ví o tom, tak si na ně dává bacha. Ona je zvládá, protože to ví.
Za svou kariéru v tomto jsem poznal nejvíc psích diktátorů v plemeni yorksierský terier. Ne násilím, ale vynucováním si své důležitosti, i když vářili 2-3 kila. Potíž vždy byla v tom, že majitel chce mít se psem rovnoprávný vztah. Pes je smečkové zvíře, tudíž tomuto nerozumí, ví, že buďto bude pod pánem, nebo nad ním. Když je páníček slabý, pochopitelně se snaží smečku ovládat sám.
Název "bojový pes" je kravina. Zavážel jsem krmivem chovatelské stanice s brazilskými filami, s asiaty, komunikoval jsem s dobrmany, rotvajlery, stafordy, pitbully, choval jsem velkého knírača a německého ovčáka a chystám se na beauserona.
Každé i domestikované zvíře funguje jiným způsobem. Jinak se budeš chovat ke psovi, jinak ke kočce, jinak ke krahujci jako sokolník. Kdo toto nepochopí, má pak v rukách ten tvůj granát. Chyba je na člověku, protože s číňanem mluví japonsky.
Chybami se člověk učí, ale…
Chybami se člověk učí, ale nemusí to vždy být jen chyby vlastní. Ty ses zřejmě z chyb lidí, kteří si také mysleli že psa mají plně pod kontrolou, než se stalo neštěstí, bohužel nepoučil, a čekáš na chybu vlastní.
To že nejagresivnější jsou malí psi, může být pravda, ale pokousání od takového psa je něco jiného než od několikanásobně větší psí bestie.
Černochová se pohádala s Válkem o platy vojáků.
Janičky se už bojí každý muž. Jenom ona, jako páka přetlačí snad i Rusáka.
Tak co, už se perou?
Reakce na spor Válka a Černochové. A v to je ten problém. Každý z nás má nějaký práh chování - slušnosti? Někdo je schopen nepřítele v noci a zezadu bodnout, jiný jej půjde nahlásit do Bartolomějské, ale to je ta spodina v chování. Jiný se blbcem nehádá a hned odejde, další dokáže řešit spory diskusí. Tyto krajní meze každého z nás se projeví až ve sporu, a hlavně v době kdy začne prohrávat. Zatím ale jde jen o politické názory a třeba i o vládní peníze. Ale až půjde o tlačenici na ústupových cestách a jejich přežití, to si ještě užijeme.....už se to blíží.
Na jednání vlády vypukla hádka. Válek naštvaně opustil místnost.
Už se hádají a snad i perou. A lidé na ně stejně serou.
asi
chtěla Aspyrin
Aj my sme mali sen
Už dávno som nečítal nič pozitívnejšie. Viem, že mi neprislúcha vyjadrovať sa ku českým voľbám a svinstvám spojeným s akýmikoľvek voľbami.
Ale: KUREVSKY VÁM DRŽÍME PARCE!!!
však my
Vám taky 👍
Ukrajinská armáda láká mladé na peníze z říše snů...
Snad jen blb, či mamlas půjde padnout za "vlast"!
Uprchlíků z Ukrajiny v Česku přibývá. Státu se vyplácejí...
A čeští občané jsou z nich nadšení!
Konečně tu máme, ty co milujeme, že tu ještě nejsou všichni, toho strašně litujeme.
Snad se dočkáme
ale ovšem s jinou politickou garniturou zátahu u Holubů a celou cizokrajnou mafii (stačí nám ta naše) vyženema za hranice. Akce jedna a dvě pro ty co nevědí o co jde.
Zrovna nám parta Ukrajinců myje fasádu baráku.
Doufáme, že je neunesou, než u nás skončí. Budou i natírat.
Konala se porada u generálního ředitele,
na níž se projednávaly investice akciové společnosti.
Stavba nové výrobní haly za 500 milionů Kč - nikdo se do diskuse nepřihlásil, investice schválena jednomyslně.
Stavba přístřešku na auta za 100 tisíc Kč - diskuse trvala 4 hodiny a investice schválena jen těsnou většinou hlasů.
Úplně stejné je to v diskusi na tomto webu. Když se Daniel rozmáchne a jedním článkem se snaží vyřešit všechny globální problémy lidstva a přilehlého vesmíru, nikoho to v podstatě nezajímá. Ale jakmile se začne věnovat domácím otázkám, všichni mají co k tomu říci.
Takže, Danieli, máte tady další radu pro svou politickou dráhu a zadarmo. Není zač.
>Konzervativec dne Pá, 11. 04. 2025, 11:57
Jasně, "Zákony profesora Parkinsona (C.N.Parkinson vydáno 1957 GB)", kapitola Vysoké finance a bod mizejícího zájmu.
Subjektivní poznámka: případnému čtenáři doporučuji spíše první české vydání 1966, překlad Z.Hermannová, než novější 2022, překlad Z.Wolfová.
Napadlo mne totéž, co Vás,…
Napadlo mne totéž, co Vás, ale určitý rozdíl mezi reakcí těch účastníků porady u generálního ředitele a reakcí zdejších přispívajících do diskuze tu je.
Účastníci porady u generálního ředitele, by měli být odborníci na danou problematiku, a pokud se nevyjádří k zásadnímu problému, ale k problému bagatelnímu vedou dlouhou diskuzi, je něco špatně.
Pokud se k nějakému složitému problému nevyjádří někdo ze zdejšího osazenstva, které představuje třeba lidi, kteří zrovna danou problematiku neznají, a tak se nevyjadřují, je to naprosto v pořádku. Tím že se nevyjadřují ještě neznamená že je nezajímá.
měl jsem sen,
že ti na tvé rady všichni prdí
První Trumpův velký úspěch: Novartis investuje v USA 23 mld USD
Farmakoncern Novartis sídlící ve Švýcarsku oznámil, že během 5 let bude investovat do výrobních linek a vývoje 23 miliard dolarů, přičemž na 10 stanovištích vznikne celkem 7 nových výrobních celků pro 1000 pracovníků a 4000 lidí v přidružené výrobě. Novartis-CEO Vas Narasimhan to nedává do přímé souvislosti s celní politikou, zmiňuje pouze souvislost s "inovativním politickým a regulatorním prostředím v USA".
Více v článku Pharmakonzern kündigt Milliarden-Investitionen in den USA an
Hluboké myšlenky je těžké vyslovit jednou větou.
Takže celý text.
Objektivní realita, která je nám dána v senzacích.
11. dubna 2025 v 13:11
Pokles kvality vzdělávání je zvláštním příznakem všeobecné krize. Vzdělávání se hroutí od 60. let, od toho, co někteří na Západě nazývají „globální studentskou revolucí“. Výsledky jsou katastrofální. Setkal jsem se s americkými studenty ze slavných univerzit, kteří nikdy neslyšeli o jménech jako Robespierre, Bismarck, Charles de Gaulle. Studují dějiny druhé světové války z románů a hraných filmů. Postupně degradují i naši školáci a studenti.
Vzdělávání se v moderním světě stává prostředkem formování nové sociální stratifikace. Vždyť právě vzdělávání v moderních podmínkách umožňuje odříznout celé segmenty společnosti od veřejného koláče nejen v současnosti, ale i v budoucnu. Dnes připravuje Neználky zítřka, „informační chudáky“, redukuje proces učení na trénink – omámení založené na testech, které člověka odnaučí od toho hlavního – schopnosti klást otázky, formulovat problémy. Analýza vzdělávání by měla zaujmout jedno z hlavních míst v nové disciplíně, která má vzniknout - krizologii s jejími praktickými doporučeními.
To se zatím děje jen ve sci-fi románech. Vzpomeňte si, jak v Asimovových cyklech matematik Seldon předpovídá, že za pár desetiletí upadne navenek prosperující galaktická říše do krize, která bude trvat desítky tisíc let. Krize je nevyhnutelná, ale „doby temna“ lze zkrátit na tisíc let, pokud se protikrizový „Seldonův plán“ uvede do praxe. K realizaci plánu jsou v různých částech galaxie vytvořeny dvě akademie – otevřená a tajná, mnoho generací psychohistorických vědců, kteří nakonec vyvedou situaci z krize.
Lenin jednou řekl, že „ pro nás je nejdůležitějším uměním kino“. Abychom to parafrázovali, dnes můžeme říci: ze všech věd je pro nás nejdůležitější krizologie, kterou bylo potřeba vytvořit už včera.
Připomeňme si, kdy a proč se objevila levice a pravice, konzervativci, liberálové a marxisté. Levice a pravice se objevily během francouzské revoluce. Pokud jde o ideologie, ty se formovaly po francouzské revoluci. Jeden z hlavních důsledků toho druhého byl psychohistorický – společensky a politicky aktivní část společnosti pochopila: změna je normální, nevyhnutelná a nezvratná skutečnost společenského života, ať se to někomu líbí nebo ne. Není náhodou, že termodynamika, první postklasická věda, se objevila v roce 1811; v něm, na rozdíl od newtonovské fyziky, je čas nevratný (Arrow of Time).
Poté byly sociální projekty a prostředky k jejich dosažení navrženy s ohledem na postoj k faktu změny. Ti, kterým se změny nelíbily a kteří se je snažili zpomalit a zachovat, jsou konzervativci; ti, kteří vítali postupné, evoluční změny – liberálové; Ti, kdo obhajovali kvalitativní změny, jsou marxisté. Tak vznikly tři velké ideologie modernity. Toto je samozřejmě zjednodušený obrázek, ale odráží to hlavní.
Mezi liberály a marxisty byla důležitá podobnost – pozitivně vnímali samotný fakt změny, destrukce tradičních struktur a formování moderních, interpretovali to jako pokrok. Byl společným jmenovatelem jak liberálů, tak marxistů.
Devatenácté století prošlo pod vlajkou pokroku, i když k jeho konci nastala velmi citelná úzkost – stačí porovnat čtyři nejslavnější romány Julese Verna, napsané na přelomu 60. a 70. let 19. století, a čtyři nejslavnější romány Herberta Wellse, napsané v 90. letech 19. století.
V předválečném a válečném období zesílily antiprogresivní nálady, i když se nestaly dominantními, a „slavných třicet let“ (1945-1975) se stalo triumfem progresivních ideologií a teorií. Zdálo se, že jen o kousek víc a celý svět vstoupí do sféry pokroku: chudé země výrazně sníží propast s bohatými. V samotných bohatých zemích bude chudoba navždy vymýcena a vědecký a technologický pokrok zajistí nekonečný růst a sociální pokrok. Osmdesátá a zejména devadesátá léta však tyto sny a naděje rozptýlila.
Vědeckotechnická revoluce (VTR), jejíž plody přirozeně sklízely země jádra kapitalistického systému, prudce zvětšila a stále zvětšuje propast mezi rozvinutými a nerozvinutými zeměmi. Většina z nich se stále více propadá do zaostalosti a chudoby – tentokrát bez jakýchkoli vyhlídek nebo naděje proniknout tam, kde je to „čisté a světlé“. Je to paradox, ale právě vědeckotechnický pokrok poslední čtvrtiny 20. století pohřbil naděje na sociálně-ekonomický pokrok. Vědeckotechnická revoluce a globalizace na přelomu 20. a 21. století sehrály v globální společenské situaci a mocenské rovnováze velmi podobnou roli, jakou sehrál v 16. století vznik evropského (atlantického) světového systému s jeho novou dělbou práce a vojenská revoluce. Posílili silné a oslabili slabé, čímž je zbavili jakékoli naděje na zlepšení jejich situace.
Již v 80. letech se začaly objevovat knihy s názvy jako „konec pokroku“ a sci-fi nahradila „fantasy“. Věda začíná zdůrazňovat roli pravděpodobnosti, chaosu, náhodnosti a bifurkačních (dělících) bodů (výhybek). V roce 1979 se ve „třetím světě“ poprvé odehrála revoluce nejen pod marxistickými či dokonce levicovými prapory, ale i pod náboženskými, protiosvícenskými – Chomejniho muslimská revoluce v Íránu. Jestliže se islámský fundamentalismus rozvíjí na Blízkém východě, pak se tržní fundamentalismus rozvíjí na Západě. V roce 1979 se ve Velké Británii dostala k moci Thatcherová - jasná představitelka tržního fundamentalismu, který svým způsobem není o nic menším popřením geokultury osvícenství než islámský fundamentalismus. V roce 1991 se SSSR zhroutí a s ním i Velký levicový progresivní projekt modernity a další obrovská zóna vyletí z pokroku. Od této chvíle zbývá na světě pouze jedna verze „pokroku“ – kapitalistická anglosaská, omezená na 15–20 % světové populace a prováděná na úkor zbývajících 80–85 %. Nyní, když je SSSR pryč, může kapitalismus opět ukázat zuby – jak svým vlastním „profilům“ a „středům“, tak cizincům. Zejména afro-asijská a latinskoamerická, jak se to dělalo v 19. – počátkem 20. století. Pokrok hyperburžoazie, kosmokracie (D. Duclos) je pokrokem na kostech 80-85 % světové populace. Hovoříme tedy o mase lidí odsouzených stát se surovinou v peci pokroku někoho jiného. Znamená to, že musíme poslušně vlézt do této pece? Historie dává na takovou logiku a pokrok jednoznačně negativní odpověď. Historická fakta dosvědčují, napsal slavný sociolog B. Moore, že zdroje lidské svobody a revolučního boje za ni „neleží pouze tam, kde je viděl Marx, v aspiracích tříd uchvátit moc, ale možná ještě ve větší míře ve smrtelném řevu třídy, která má být smetena vlnou pokroku“.
Pozdní kapitalismus jde kupředu, vytlačuje ze systému významnou část průmyslového proletariátu a střední třídy a vytváří tak nové nebezpečné třídy, které mohou tvořit minimálně 50 % populace. Nestaví se proti elitě po linii „kapitál – pracovní síla“, ale buď po linii „slušný život – nehodný život“, nebo „život – neživot“. Politiku nahrazuje biologie a ekonomiku morálka přežití. To zasévá semena takového sociálního hněvu, že proletářské revoluce budou ve srovnání s tím vypadat jako malé brambory.
Eliminací střední třídy jako řešení krátkodobých (v lepším případě střednědobých) politických problémů si západní elita vytváří ještě vážnější dlouhodobé problémy. Nejprve je odstraněna společenská stěna mezi horní a spodní částí. Za druhé, kapitalismus vytváří destruktivní antisystémovou sílu. Mimo jiné to také svědčí o ztrátě pudu sebezáchovy u významné části západní elity. Tato ztráta je charakteristickým ukazatelem období degradace.
Link: https://vamoisej.livejournal.com/11973344.html
>KIMJAN dne Pá, 11. 04. 2025, 13:15
Dík, další střípek do mozaiky poznání naší současnosti.
Seznamte se, Trumpova administrativa
Pavel Šik - https://www.facebook.com/pavel.sik.1
audity pracovní činnosti,
bič na státní darmožrouty. 1***
Rozluštění záhady války...
Israel Shamir, publikováno 18. ledna 2025
Rozluštění záhady války
Příliš mnoho prvků ukrajinské války nedává smysl. Proč se Rusko pohybuje tak pomalu na západ? Proč nejsou žádné rychlé a rozhodné údery, jak pro ně, tak proti nim? Jaké jsou skutečné plány USA a Velké Británie? Chtějí Spojené státy podkopat Rusko? Setkal jsem se se švédským profesorem Z [RZ], mužem s rozsáhlými znalostmi a hlubokým porozuměním, abych mu položil tyto otázky. Profesor Z se domnívá, že válka na Ukrajině má smysl pouze tehdy, pokud předpokládáme, že jde o válku USA proti Evropě kvůli americkému dolaru. Spojené státy udeří Rusko do hlavy s Ukrajinou a nechávají EU krvácet. Spojené království se snaží vykrvácet jak USA, tak EU. Proč to dělají? Co je jejich cílem?
RZ Professor: Nejdůležitější otázkou je osud amerického dolaru. Zejména jeho nadřazenost v ekonomickém světě.
Tato nadřazenost sama o sobě generuje Spojeným státům příjmy až do výše bilionu dolarů ročně. A není to jen o penězích. Americká vojenská síla je úzce svázána s dominantním postavením dolaru. Bilion dolarů, které USA dostávají na ražebném, je z velké části utrácen na udržování amerického vojenského komplexu.
Spojené státy nikdy nedovolí, aby dolar spadl na druhé nebo třetí místo mezi světovými měnami. Pokud se to stane, většina dolarů držených v zahraničí (a je jich více než 7 bilionů) zaplaví zpět do USA jako tsunami. Inflace raketově vzroste a životní úroveň klesne pod základní desku. Výsledná politická bouře by mohla snadno rozdělit zemi. Proto by Spojené státy raději dovolily kolaps světa, než kolaps dolaru. To platí zejména za Trumpovy administrativy.
Nyní vyvstává otázka: Kdo ohrožuje dolar? Obvyklou odpovědí je Čína, protože je to jediná země s ekonomikou dostatečně velkou na to, aby překonala tu americkou. To je pravda, ale v mezinárodním obchodě je čínský jüan až na čtvrtém místě a představuje méně než 5% všech plateb. Ve světových devizových rezervách tvoří jüan pouze 2%, zatímco americký dolar 58%, téměř 30krát více! To činí z jüanu potenciální, ale ne bezprostřední hrozbu pro dolar. V přeshraničním obchodu s Čínou však jüan nedávno překonal dolar, pokud jde o objem obchodu. Čínská hrozba pro dolar tedy skutečně roste.
Euro však představuje 20% světových devizových rezerv. Tato pětina všech rezerv by mohla být vyjádřena v dolarech. Euro tak "ukradlo" čtvrtinu pozic dolaru, což je desetkrát více než jüan. To je důležité, protože světové devizové rezervy rostou stejně rychle nebo rychleji než globální ekonomika a každý rok vyžadují více rezervní měny. Vydávání této měny a její zasílání do zahraničí k uskladnění jako investice nebo výměnou za zboží zahraniční výroby je ve skutečnosti... No, operace tisku peněz. Nic nemůže být tak výnosné. Proto euro v současné době představuje pro dolar největší hrozbu. Objektivně je tedy EU hlavním nepřítelem Spojených států.
IS: Ale než přišlo euro, hrály svou roli jiné evropské měny, jako je německá marka, francouzský frank a další. Sloužily také jako světové rezervy.
RZ: To je pravda, ale sjednocení těchto měn (a k dnešnímu dni 20 zemí nahradilo své měny eurem a očekává se, že nejméně 6 dalších zemí tak nakonec učiní) učinilo z eura mnohem silnější a atraktivnější měnu pro držení peněz než kterákoli z těchto předchozích měn. Německá marka byla možnou výjimkou, ale německá ekonomika byla příliš malá na to, aby mohla vážně konkurovat Spojeným státům.
Otázka: Dělá to nutně z EU nepřítele USA? Mohli by být jednoduše přátelskými konkurenty spojenými společnými politickými a vojenskými cíli?
RZ: Mohli a opravdu byli. V minulosti EU a Spojené státy rozvíjely vztahy spolupráce. V prosinci 1999, kdy bylo zavedeno euro, získala EU silnou podporu Spojených států. Bill Clinton byl prezidentem a USA měly rozpočtový přebytek, k čemuž přispěl růst ekonomiky EU. V roce 1995 byla v Madridu podepsána "Nová transatlantická agenda", která přislíbila užší spolupráci. NATO se rozšiřovalo a k tomu Spojené státy potřebovaly podporu EU.
Zpočátku se nezdálo, že by euro bylo vážným konkurentem dolaru. Byl vydán za kurz 1,17 USD, ale brzy klesl pod paritu a několik let pomalu rostl. Situace se však změnila, když EU začala růst rychleji než USA a v roce 2007 ekonomika EU poprvé překonala ekonomiku USA v nominálním vyjádření. V té době žilo v EU téměř 500 milionů obyvatel, ve srovnání s přibližně 300 miliony ve Spojených státech. Krize rizikových hypoték zasáhla americkou ekonomiku a posílila ekonomickou nadvládu EU. Dne 18. července 2008 dosáhlo euro 1,60 dolaru.
Američtí bankéři na tento den nikdy nezapomenou ani jim neodpustí. Pocit nadřazenosti přiměl evropské lídry k diskusi o nahrazení dolaru zvláštními právy čerpání (SDR), která se skládají ze 44 % dolarů, 34 % eur a 22 % ostatních měn. Dominique Strauss-Kahn, ředitel MMF a potenciální kandidát na francouzského prezidenta, byl jedním z hlavních zastánců této myšlenky.
IS: Nechvalně proslulý DSK!
RZ: Ano, ten samý. V květnu 2011 byl zatčen v New Yorku na základě obvinění ze sexuálního napadení. Rezignoval na členství v MMF a trestní obvinění byla stažena. Jsem si jist, že neexistuje žádná souvislost. Myšlenka nahradit dolar SPZR však zemřela spolu se Strauss-Kahnovými prezidentskými ambicemi.
Dolar přežil, ale Američané si toho všimli: EU není jejich přítel. Zdá se, že evropské elity čekaly na to, že USA klopýtnou ve snaze získat kontrolu nad mezinárodními financemi. Od té doby se zdá, že americká politika byla zaměřena na zadržování nebo dokonce zničení EU, aby jí zabránila v dosažení nadvlády.
Tento posun v politice si vyžádal čas. Zpočátku, když byla ekonomika USA a EU zhruba stejně velká, se jednalo o zónu volného obchodu. V roce 2013 začaly diskuse o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) a v roce 2014 unikl na internet první návrh. Ekonomika USA se mezitím zotavovala a rostla rychleji než ekonomika EU.
Pak přišel brexit. Zajímavé je, že to bylo iniciováno vládnoucí Konzervativní stranou, jejíž oficiální postoj byl setrvání v EU. Referendum bylo poradní, bez formálních závazků k implementaci jeho výsledků. V červnu 2016 hlasovalo pro odchod z EU 52 % respondentů, což vedlo k rozdělení země. Anglie a Wales, s výjimkou Londýna, většinou hlasovaly pro brexit, zatímco Skotsko a Severní Irsko hlasovaly pro setrvání v EU. Pokud by v takové situaci britská elita vážně chtěla zůstat v EU, měla by k tomu mnoho příležitostí.
Vzpomínáte si, jak britská vláda nechtěla vydat Augusta Pinocheta španělskému soudnímu systému, který na něj netrpělivě čekal? Ten měl všechny legitimní důvody očekávat jeho rychlé vydání, ale k tomu nikdy nedošlo. To však nebyl případ brexitu.
Navzdory možnosti zůstat v EU a posunu veřejného mínění ve prospěch setrvání v EU brexit přetrvával. Británie opustila EU po 47 letech členství, čímž skončila evropská identita dvou generací Britů.
Znamená to, že se EU nutně stane nepřítelem Spojených států? Mohou být jednoduše přátelskými konkurenty, spojenými společnými politickými a vojenskými cíli?
RZ: Mohli a byli. Když došlo k brexitu, EU výrazně oslabila. EU přišla o 80 milionů lidí. Ještě důležitější je, že jeho ekonomika se zmenšila o 17 %, čímž se opět stala výrazně menší než ekonomika USA. Euro se vůči dolaru propadlo na předchozí úrovně. Jednání o TTIP uvízla na mrtvém bodě, a když se v roce 2016 dostal k moci Trump, fakticky se zastavila. TTIP měla být manželstvím rovných, ale USA se opět staly většími.
I: Od té doby se propast mezi ekonomikami EU a USA jen zvětšila. Znamená to, že USA konečně vyhrály a EU už není jejich nepřítelem?
RZ: Není to tak snadné. Na první pohled se zdá, že nominální HDP Spojených států se od roku 2008 zdvojnásobil, zatímco HDP EU se zvýšil pouze o 30 %. Podle parity kupní síly (PPP) jsou však obě ekonomiky stále zhruba stejně velké. EU tak i nadále představuje hrozbu pro Spojené státy.
A pak je tu ještě jedna věc, která mě vážně znepokojuje.
IS: Co to je?
RZ: Elektřina. Obecně platí, že spotřeba elektřiny je považována za dobrý ukazatel HDP země. Ve Spojených státech jsou tyto dva parametry úzce propojeny až do roku 2008. Od té doby však výroba elektřiny na hlavu v USA klesla o 8 %. Jak to zapadá do vykázaného zdvojnásobení HDP ve stejném období? Nebo skutečnost, že dnes existuje mnoho oblastí se spotřebou energie, které tehdy neexistovaly (nebo byly v plenkách)? Patří sem například elektromobily, tepelná čerpadla, těžba kryptoměn a energeticky náročná umělá inteligence.
Kromě toho výrobní kapacita v roce 2008 nezahrnovala miliony solárních panelů instalovaných v domácnostech lidí a solární farmy a obrovské větrné farmy na moři ještě nebyly postaveny. Jak by tedy mohla celková výroba elektřiny stagnovat a klesat produkce na hlavu, kdyby se HDP skutečně zdvojnásobil? Tyto výpočty nezahrnují 11 milionů nezdokumentovaných imigrantů v USA, kteří také musí spotřebovávat elektřinu.
Podívejme se blíže na hospodářský růst ve Spojených státech. Dnes se dozvídáme, že polovina všech obchodních investic za posledních 15 let směřovala do nástrojů zvyšujících produktivitu, jako je software a hardware pro zpracování informací. Dalšími důležitými oblastmi růstu byla výstavba datových center a výrobních zařízení pro baterie elektrických vozidel a křemíkové mikročipy. A žádná z těchto oblastí nespotřebovala další elektřinu? Je těžké tomu uvěřit. Jediným přijatelným vysvětlením je, že deindustrializace ve Spojených státech, která začala kolem roku 2008, pokračuje dodnes. Mimochodem, Trumpovo první prezidentství na sestupném trendu nic nezměnilo.
Pojďme se podívat na to, jak to vypadá v Evropě. I zde dochází k poklesu výroby elektřiny na obyvatele, i když mírnějšímu - asi o 3%. Při bližším zkoumání se však obraz stává složitějším. V Německu, tahounu evropské ekonomiky, klesla výroba elektřiny na hlavu od roku 2008 o ohromujících 34%. Mírný pokles je tedy spojen s růstem v méně rozvinutých zemích EU.
Možná byla recese v Německu způsobena tím, že země vyřadila své jaderné elektrárny z provozu a nyní dováží elektřinu ze zahraničí? Spotřeba elektřiny na hlavu však také prudce klesla – o 19 %.
V sousední Francii, druhé největší ekonomice EU, klesla spotřeba na hlavu o více než 20%, zatímco výroba stagnovala. Dokonce i v Polsku klesla výroba elektřiny na hlavu od roku 2008 o 3%. To je ekonomický tygr střední Evropy!
Současně vzrostla výroba elektřiny na hlavu v Rusku o 35-40% a v Číně dokonce o 135% a křivka růstu nevykazuje žádné známky nasycení.
Takže zatímco americká politika vedla ke stagnaci a dokonce ke smršťování reálné ekonomiky EU, USA zažívají ještě větší recesi. Druhý nejdůležitější konkurent Spojených států, Čína, zároveň rychle roste. Ačkoliv Čína říká, že nemá v úmyslu zpochybnit dolar, nezáleží na záměrech, ale na příležitostech v geopolitice. Pokud by Čína mohla srazit americký dolar, a tím i americkou ekonomiku, nemusela by to udělat, aby získala globální nadvládu. Pouhá hrozba takové akce by způsobila, že by se USA podvolily.
Tato situace musela vést k vážnému vnitřnímu zmatku mezi americkou elitou, která hledá cestu ven z této krize. Jinak se USA ocitnou ve spirále smrti, nuceny půjčovat si stále více (téměř 3 biliony dolarů pro rok 2024), jen aby udržely ekonomiku nad vodou, zatímco vnějšímu světu budou ukazovat falešný optimismus.
Myslíte si, že takové řešení našli? Mimochodem, proč jste nenazval Rusko jedním z hlavních nepřátel Ameriky? Americká společnost ji často nazývá Enemy 1.
RZ: Myslím, že je to zavádějící. Nepřátelství mezi USA a Ruskem se zdá být přehnané. Obě supervelmoci již dlouho spojují své síly proti společnému nepříteli. Učinili tak oficiálně během druhé světové války a neoficiálně během Suezské krize v roce 1956. Tyto společné akce zlomily vaz francouzskému a britskému impériu. USA a Rusko stále spolupracují, i když to nemusí být tak viditelné.
IS: Kdo je nyní jejich společným nepřítelem?
RH: EU, Velká Británie a Čína.
A: Chápu, proč EU, ale proč je Velká Británie nepřítelem Ameriky? ... "
toto je bohužel vše, co je volně dostupné. Odkaz na původní zdroj ze serveru LIVEJOURNAL je tady