Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Přátelé, děkuji všem za přání, kterými jsem úplně zavalen. Snažil jsem se během dne odpovídat na maily i ostatní zprávy, ale někdy kolem třinácté hodiny už to bylo beznadějné.
Konstatuji, že jsem bohatý nejenom svou rodinou, ale i svými přáteli a pevně doufám, že vás jednou všechny budu hostit u svého stolu.
Jsem rád, že vás mám.
Váš Vidlák
Přátelé, mám vás rád. Jste to nejlepší publikum, které si bloger kdy mohl přát. Osm let se scházíme na tomto virtuálním dvorku a tři roky spolu děláme odboj. Kvůli vám stálo za to, stát se blogerem na volné noze, kvůli vám jsem měl každý den důvod se nevzdat, kvůli vám jsem se vydal na cesty, které jsem neplánoval a které mě dovedly, kam jsem nečekal.
Před rokem jsem napsal článek se stejným názvem. Bilancoval jsem v něm, s jakou hromadou nenávisti se naše rodina potkala v roce 2023. Kolik přání smrti nám přišlo a samozřejmě to mnohem víc schytala moje žena a ne já, protože já jsem byl schopen odsekávat a co jsem dostal, to jsem i vrátil. Pravda a láska ovšem sdružuje především marodéry a drancíře, kteří si od začátku dovolují především na ty, co se nemohou bránit.
Už loni jsem psal, že nenávisti během roku postupně ubývalo, protože ubývalo i důvěryhodnosti velkých médií, vlády i prezidenta.
Tak nám do německých předčasných voleb zasáhl Elon Musk. Napsal na svém twitteru, že Německo může zachránit jedině AfD. Praskání žilek bylo slyšet především v evropském parlamentu a samozřejmě všude mezi liberály. Amerika proti nám vede hybridní operaci. Američtí představitelé dávají peníze evropským politickým stranám (Třeba Nigellu Farageovi) a vyjadřují předvolební podporu na sociálních sítích, které si nechtějí nechat od Jourové zcenzurovat.
Krátký teroristický úvodník:
Tak nám v Magdeburku vjelo auto do davu. Nejméně jedenáct mrtvých a šedesát zraněných. Ale my se semkneme, protože víme, že AfD je pro naši demokracii mnohem nebezpečnější než migrace z islámských zemí… Řidič prý byl ze Saúdské Arábie, ale pak se začalo říkat, že je to Syřan. Asi chtěl stylově oslavit pád Asadova režimu…
Ale kampaň k německým předčasným volbám začala těžkým kalibrem, to nemohu popřít.
A teď už dnešní text:
Pamatuju si, a není to tak daleko zpátky, jak i velmi uměření a rozumní analytici tvrdili, že Číňané umějí jen kopírovat a sami nic nevymyslí. Vynález se vždycky uskuteční v USA nebo v Evropě a Žluťáci pak budou stát u montážní linky a levně sestavovat zboží, které si my tady výhodně koupíme za baťovské ceny. Západ bude provozovat hentu znalostní ekonomiku, bude to tady samý výzkumák, všichni budou mít vysokou školu, prostě bude to tady samý docent či inženýr a asiati budou makat za hrst rýže a budou mít řeky plné jedů… ale budou rádi, protože na nic jiného se nevzmůžou.
Zasedání evropského parlamentu ve Štrasburku tentokrát bylo docela výživné. Řešily se tam totiž dezinformace. Co také jiného, že? Jak trefně podotkl Ondra Dostál, až zase prosereme nějakou válku, zaplatíme puč ve prospěch nějakého teroristy, nebo budeme skrz sankce uvalené na sebe samé za globální osly, tak hlavně aby se o tom nemluvilo, nepsalo a nebo se to dalo zakázat. Pak k tomu ještě temně dodal, že půl roku v europarlamentu bohatě stačí, aby i umírněný právník dostal chuť použít článek 50, tedy odejít z EU.
Krátký knižní úvodník:
Přátelé, vy všichni, kteří jste si knihu objednali nejpozději do čtvrtka 12.12.2024, byste ji už měli mít doma. Pokud vám nepřišla do dnešního dne, zbyl na vás zřejmě Černý Petr jednoho procenta zásilek, které z různých důvodů nedojdou. Očekávám, že by mělo jít zhruba o dvacet postižených.
Přátelé, co děláte patnáctého ledna? Je to středa, normální pracovní den. Bude chvíli před Trumpovou inaugurací, vánoční atmosféra už bude za námi a už budeme mít doma všechny složenky za komunální odpad, vodné, stočné, elektriku, plyn, teplo, kroužky pro děti, školkovné, zálohy za školy v přírodě a divadelní představení pro naše ratolesti…. zkrátka, už bude to velmi oblíbené čtvrtletí, kdy platíte jak mourovatí a končí to až daňovým vyúčtováním v dubnu. Pak začne být veseleji.
Sledujete někdo ruské stahování ze syrských základen? Všichni víme o jejich námořním přístavu v Tartúsu a letišti v Latákii, ale o těch zhruba dvaceti dalších se moc nemluvilo. Většina z nich totiž byla na severu Sýrie a představovaly jakési hraniční pásmo mezi syrským a tureckým vlivem. Rusové je všechny evakuovali a mluví o tom, že si ponechají jen ty dvě největší, které jediné také potřebují kvůli své vlastní prestiži. V Latákii mají své systémy protivzdušné obrany, jejichž radary monitorují celé východní středomoří a pak samozřejmě potřebují pořádný přístav.
