Sedím u Vidlákova počítače a zatímco mi Vidlák pohostinně nalévá burčák, já mu pěkně umyju hlavu slíbeným článkem o tom, co mě na Kydech tak hrozně štve. Nejvíce to, jak daleko je Vidlák publicista od Vidláka člověka.

Dezinformační web pro mě není ten, který přetiskuje články ze Sputniku, chválí Putina nebo prostě jen píše něco jiného, než chci já. Je to ten, který si rád přiohne informaci, nebudu-li už pateticky mluvit rovnou o pravdě, aby posloužila jeho zájmu, a nevadí mu patvar, který z toho vznikne. A občas mě zarazí, když něco podobného potkám u Vidláka.

Všimli jste si toho? Některé informace se objeví v médiích jen jednou a pak už o nich není slyšet.

Bylo to za války o Kosovo, už ani nevím, co to bylo za informaci, ale řekli to ve zprávách někde v 7 ráno a pak už to nikdy nezopakovali. Nebyla to informace, která by se jim hodila do krámu, protože přinášela spoustu otázek.

Zatímco čtete tento článek, jsem v letadle na cestě do Afriky. Budu učit černochy v Etiopii, jak se zachází s čističkou na obilí. Budu pryč celý následující týden a pokud se nestane žádná katastrofa, vrátím se domů příští neděli. Nemám přístup k internetu, nejspíš ani k poživatelnému jídlu, bo můj předchůdce byl v Adis Abebě půl roku a zhubnul tam čtyřicet kilo. Teď je prý řada na mně, ale jen na týden... 

Po celý týden nevyjdou žádné nové články. 

Abych vás ale neochudil o diskusi, dám do placu jeden odkaz, který vám musí vystačit až do další neděle: