Bylo mi čerstvě sedmnáct, pomalu mi končil třetí ročník na průmyslovce, což byl asi nejlepší rok mého mládí. První holka mi dala opravdovou pusu a říkala mi takové ty hezké věci, že mě miluje, psal jsem básničky, které měly u děvčat úspěch, přestal jsem být ten uťáplý puberťák a pomalu jsem se měnil v mladého muže. Ve škole jsem se už učil ty věci, které dodnes uplatňuji v praxi, ale ještě jsem neměl žádnou odpovědnost a maturita byla daleko.

V poslední době jsem se několikrát přistihl, že se na vývoj v našem světě dívám s pochmurným úsměvem. Cíl jsme nahradili rychlostí a i když všichni vidíme, že to je celé špatně, stejně v tom vesele pokračujeme. Před sedmdesáti roky osmnáctiletí mladíci vyskakovali z vyloďovacích člunů s puškami a kulomety a ti dnešní sedí v hospodě nebo u počítače. V Lidicích se na tryzně sejde pár stovek lidí, ale demonstrace za práva homosexuálů se zúčastní řádově stokrát víc lidí.