Krátký policejní úvodník:

Z mého včerejšího článku mohlo vyplynout, že se dožaduji informací z probíhajícího a otevřeného vyšetřování případu střelce z Filozofické fakulty. Tak jsem to rozhodně nemyslel. Volám jen, aby se na to pak z ministerské či tajnoslužebné vůle jaksi „nezapomnělo,“ tak jak se na to „zapomnělo“ po Vrběticích. Chápu, že vyšetřovatelé to teď mají hodně těžké a tiskoví mluvčí občas něco zkomolí, že je to pak k vzteku i pláči, ale předpokládám, že jsou na tlak zvyklí a dovedou s ním pracovat.

Pamatujete na výbuch ve Vrběticích? To je už hodně dávno… Dlouho to byl případ nešťastné události. Výbuch ve velkém skladu munice, ze kterého byla spousta dalších menších výbuchů… pravděpodobně nedbalost při manipulaci nebo nevhodné uskladnění. Policie vyšetřovala i verzi, že šlo o zametení stop po nějakých temných kšeftech, ale nic se neprokázalo a takto by to i zůstalo, kdyby vrchní čučkař Koudelka nepřišel se senzačním odhalením, že za výbuch mohou ruští agenti Čuk a Gek.

Než se dostaneme k tomu, co nám premiér Fiala řekl ve svém projevu, všimli jste si těch ostře řezaných rysů tváře, které už nezakryl ani jeho elegantní prošedivělý plnovous ala George Cloony? Nevím, jestli si Fiala uvědomuje realitu své situace i situace celé České republiky, ale podle toho už téměř indiánského ksichtu bych řekl, že mu to dochází a vnitřně mu moc volno u srdce není. Premiérovi nosí na stůl největší lahůdky, ale neřekl bych, že mu v poslední době chutná.

Dále si pusťte jeho projev bez zvuku a spočítejte, kolikrát zatnul pěsti… Řeč těla nelže…

Seděl jsem teď s několika liberálnějšími přáteli u společného stolu a i když si nechceme naše přátelství kazit diskusemi o směřování našeho státu, nakonec jsme se dostatečně posilnili dobrým vínem a spadly z nás civilizační zábrany. Naše debata se z prospěchu dětí a problémů v práci postupně přesunula na politiku. Ne, nepohádali jsme se jak psi, naopak, celkem jsme si pár věcí vysvětlili a shodli jsme se, že nad hentím naším Západem se prostě smráká.

Přátelé, děkuji za všechna přání k Vánocům. Nikdy nebudu mít šanci na všechny odpovědět. Mail i mesenger je beznadějně přeplněný. Pokud jste mi psali i něco jiného, než přání, jako třeba že vám nedošla zásilka s knihami, prosím napište mi znovu, protože než se všemi maily prokoušu, začne nový rok.

Je to rok a pár dní, kdy mé ženě přišly první nenávistné SMSky. Jsou Vánoce, tak nebudu expresivní, ale bylo tam hodně o přání smrti pro ni i celou naši rodinu, včetně dětí, spousta silných výrazů, že se tahá s tím nejhorším šmejdem v téhle republice, mnoho doporučení, ať táhneme do Russka a hodně vroucného očekávání, že už brzy skončím v base a ona ať zajde v bídě.

Když jdete s dětmi na rodinný výlet do lesa a špatně čtete mapu, takže místo k restauraci, dojdete do bažiny, tak nemá moc smysl se na ně zlobit, že špatně skáčou z drnu na drn mezi kalužemi a mají mokré boty a špinavé kalhoty. Můžete si stokrát říkat, že skákat se dá líp, že kdyby trochu dávaly pozor, tak by nemusely vypadat jako hastrmani. Můžete je stokrát okřikovat, stokrát jim to můžete ukazovat, ale bažina je z podstaty věci mokrá, špinavá a kluzká, takže se vám tam spolehlivě někdo vymáchá. Je to jen otázka času.

Tak už patříme na Západ se vším všudy. Nejbezpečnější země světa, kde všichni nadávají v hospodě, brblají na poměry, ale jinak s nimi nic nepohne, už není nejbezpečnější. Všechno je jednou poprvé a od včerejška máme i my svého šíleného střelce – studenta historie filozofické fakulty, Davida Kozáka.

Přátelé, po českých velvyslancích, vojácích, aktivních záložácích a jiných státních úřednících, kteří za mnou jezdili, aby mi poreferovali o fialovém šlendriánu, došlo i na podnikatele. Už je doopravdy zle. Jeníkovi Cemperovi rovnou hlásím, že jde o neexistující osoby a všechno jsem si vymyslel se sklenkou portského v ruce, protože jsem jasný dezinformátor… Ale vy ostatní si prosím vyslechněte velmi poučný příběh…