Myslím, že jste všichni četlil Jiráska a jeho knihy o husitech. Velkolepé čtení opřené o Františka Palackého, který pro náš národ celé husitské hnutí znovu objevil. A protože doba byla taková, zdůrazňoval jeho český národnostní rozměr a odboj proti věčnému nepříteli Německu. Pak přišla První republika, která zase zdůrazňovala Husovy hodnoty mravní a to až do té míry, že vznikla církev Československá husitská a tenkrát patřila do ligy těch největších a nejvlivnějších.

Sheldonův včerejší článek mi krásně připravil půdu - jeho téma nosím v hlavě už poměrně dlouho a nějak nebyla "nálada" to více rozpracovat. Vy, co mě čtete pravidelně, pro vás můj dnešní článek překvapení nebude, už mnohokrát jsem se při jiných příležitostech ke globálním elitám dostal. Tož bych to dneska zkusil zhrnout. 

.... lidem co neví, jak to funguje, se může stát, že se ocitnou mezi půlkami.

Zhruba před deseti lety jsem, znechucen televizním vysíláním, vylezl na střechu a sundal satelit. Na poště jsem odhlásil na čestné prohlášení TV poplatky a začal jsem se věnovat samostudiu. Poslouchám internetová rádia, čtu „dezinformační“ weby a tlusté knihy. Za tu dobu jsem získal hromadu informací, které se tady snažím dát do souvislostí. Třeba to někomu pomůže v lepší orientaci v politickém dění u nás i ve světě.

Znáte příběh Hessova letu do Británie. "Velké tajemství" druhé světové války. - Ha ha ha. - Tajemství tak velké, jako "kdo sežral dort, když s ním bylo zavřený jen jedno dítě, co má od čokolády umatlanou pusu."

Už jen ze struktury oficiální verze je jasné, že Hess letěl do Británie s nabídkou míru. Byla válka. VÁLKA!

To znamená, že se nemůžete jen tak vydat do nepřátelský země, kde nikoho neznáte a hledat někoho důležitýho, s kým byste si popovídali a vyjasnili si situaci.

Dneska bych krátce také pohovořil na téma Koněv a jeho socha. Jistě již všichni víte, že Koněvova socha na Praze 6 se dostala do hledáčku tamního starosty Koláře, který nejspíš dostal od svého tatínka Koláře (loutkovodiče Jakuba Jandy) kartáč za jeho málo protiruské postoje a tak v posledních dnecha  týdnech přitvrdil. 

V uplynulých dnech došlo k několika důležitým událostem v Evropě i u nás, které bychom neměli opomenout. Mají hodně společného, především se časem ukáže, že jejich dopad je mnohem větší, než by si běžný člen Milionu chvilek myslel. Takže to vezmeme jedno po druhém: 

7.9.2018 – v Sýrii to pořád nejde podle západních představ, Májové Terce se též nedaří dohodnout co s brexitem, a tak je potřeba trochu veřejnost popíchnout. Opět tedy vytaženi Skripalovi, aby se obecenstvo nenudilo. Terka jásavě oznámila, za nadšeného slintání evropsky hodnotného Jandy a svazáků v ČT, že za Skripalovic otravu můžou – Rusové!  Tentokrát prý mají důkaz. Dvě fotečky z kamer na letišti,  dvou  Rusů a prý agentů GRU, kteří to maj na svědomí.

Ne, nebojte se, nebudu porovnávat Hitlera se Žižkou. Nebudu ani Žižku porovnávat s Hitlerem. Nadpis jsem užil z jednoduchého důvodu... Ať totiž děláom co dělám, pro moje děti je Druhá světová zhruba stejně daleko jako husitské hnutí. Ne že by je to nebavilo, znají jedno i druhé, máme nachozené nějaké ty památníky i muzea, máme nakoukané filmy, přečtené knížky, ale celá ta tragédie dvacátého století se od nás strašně rychle vzdaluje a dostává se do stejného odstupu jako ti husité. 

Chtěl jsem původně psát o Druhé světové - máme osmdesát let od jejího začátku, ale příslušný článek bude muset počkat, neb tu máme téma aktuálnější a také slušně výbušné. Státní zástupce zastavil stíhání Andreje Babiše... 

Větu z nadpisu jsem občas slýchával od své babičky, když se nachomýtla k nějaké naší klukovině během které jsme něco rozbili, převrhli, zničili a tak vůbec.  Zkrátka a dobře věděla, že kluci jsou kluci a když je na kraji stolu sklenice, tak je jen otázka času, kdy ji někdo shodí. Já bych si dovolil aplikovat toto přísloví na události posledních týdnů.