Tak jsme se včera dozvěděli, že když náš premiér říkal, že jsme ve válce, tak to bylo jen takové metaforické vyjádření… Jinými slovy, když Babiš mluví o míru, tak je to strašení, když Fiala říká, že jsme ve válce, tak je to metafora. Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Také jsme se dozvěděli, že onen pytel na mrtvoly, co vyvěsil náš ministr vnitra, také není nijak společensky škodlivý a není to ani přestupek…

Dnes budu pokračovat v dávání panských rad. Prosím nedivte se mi, nad blogery se postupně smráká. Jestli se nám na Hradě usadí Jenerál, tak už nebude nic stát v cestě novému zákonu o dezinformacích, který nás všechny vykastruje, protože výklad o tom, co smíme a co nesmíme psát, se přesune k nějaké anonymní byrokracii, která bude kdykoliv schopná nás chytit za slovo a tvrdit, že naše umlčení (a potrestání) je v zájmu evropských hodnot a svobody. Žádná opozice pak už nebude, protože cokoliv nesouhlasného se překvalifikuje na rozvratné a bude řádně otaxováno příslušnou sazbou.

Přátelé, včera jsem psal, že se nám krátí čas. Že se mílovými kroky blížíme ke kriminalizaci svobodného projevu, která bude ošetřena velmi gumovým paragrafem, pod který půjde schovat úplně cokoliv. Pokud se toto stane, tak na alternativě skončili všichni, co umějí psát a mluvit. Buď budou muset být extrémně opatrní na každé slovo, což jakýkoliv projev v podstatě vykastruje a nebo jim bude hrozit trestní stíhání se vším, co k tomu patří.

Když jsem publikoval svůj článek o tom, že své děti do války nedám, spustila se i jiná reakce, než ta Cemperova. Nevyskočili jen udavači a samozvaní cenzoři, kteří bdí nad bezpečím ovčanů, aby se náhodou nedozvěděli něco zneklidňujícího.

Když jsem se podíval na záznam ze sobotní demonstrace, tak mě začaly napadat samé jízlivé poznámky, které si kluci, co to organizovali, vlastně nezaslouží. Z každé události je ale zapotřebí vyvodit poučení, protože to je jediný způsob, aby i chyba k něčemu byla. Snad mi to Jirka Havel odpustí, ale je zapotřebí to probrat...

Začneme od začátku.

Je to evrgrýn mých textů v posledních dnech a týdnech… Nátlakové akce. Aby se nedemonstrovalo naprázdno a abychom dokola jen nedávali to úplně nejposlednější z posledních ultimát, že už konečně něco uděláme, ale nikdy neuděláme nic. Sametová past – protesty musejí být nenásilné, jinak ztratí legitimitu, ale to znamená, že i malá zavřená branka v drátěném plotě znamená konečnou. Jak protestovat, aby nám to dodalo odvahu k nátlakovým akcím? Jak to udělat, aby protesty sílily, aby aby měly smysl, aby to někam vedlo a aby lidé začali věřit, že organizátoři vědí, co dělají?

https://www.litterate.cz/sametova-past/

Dnešní článek bude o čtvrteční demonstraci, na které jsem nebyl… Aneb, jak hodnotit něco, co jsem neviděl na vlastní oči, že? Během práce jsem se díval na přenosy a včera jsem zkouknul všechno, co bylo k dispozici. Zároveň jsem vyzpovídal několik čtenářů, kteří tam byli. Přesto vás prosím, abyste při čtení dnešního textu měli na paměti, že jsem tam nebyl a mohl jsem snadno nevidět důležité detaily.

https://www.litterate.cz/chcete-volit-srdcem/