Máme tu konec roku. Rachejtle, petardy, přání... Štěstí a zdraví, úspěch, peníze... Trocha alkoholu, někomu začíná dovolená. Trocha nostalgie po starých časech a snad i nějaká ta naděje a víra v budoucnost. A tak si říkám... jaký asi bude rok 2018? Pojďme si udělat malou předpověď. Jen tak, po Vidlácku bez hlubokých analýz trhu i politiky. Já v článku a vy v diskusi... pojde si říci, jaký by ten příští rok mohl být, měl být a třeba i bude. Tedy: 

S včerejším Čmoudovým textem v mnohém souhlasím. Rozumím té motivaci, v mnoha případech bych argumentoval stejně a proto jsem ho bez problémů pustil na sklo. Měl jsem ho doma týden a musím říci, že jsem o něm týden přemýšlel. Především tedy o tom, co je už v názvu. My a oni. Čmoud říká, že neuznává žádné MY, kteří jsme kolonizovali Afriku, nechali hladovět černochy a podobně. To dělal někdo jiný, my tím nejsme vinni.

Často slýcháme a čteme v novinách "My jsme udělali..."

To udělali je nejčastěji něco špatného, za co máme vinu. "My" jsme vydrancovali kolonie, "my" jsme zničili indiánské kultury, "my" jsme bombradovali Srbsko, Irák, Lybii, "my" nemáme dost dětí, "My" jsme dováželi černochy do Ameriky, "My" máme vládu jakou si zasloužíme, "My" neplatíme výhodnou cenu výrobcům kakaa či čaje, "My" spotřebováváme moc všeho od jídla po pampersky a už jsem slyšel, i že "My" jsme dost nebojovali proti Hitlerovi a tak vlastně můžeme za holokaust.

Znám lidi, kteří stav společnosti kritizují už dlouho. Například můj tatínek. Když se zamyslím, minimálně od půlky devadesátých let jsem tu a tam od svého otce zaslechl nějakou sžíravou poznámku. Tak pěkně po česku pořádně skeptickou. Postupně jeho krititka zesílila, obzvlášť když pak došlo na zásah NATO proti Srbsku a od přelomu tisíciletí už nebylo nutné se nijak omezovat, bylo co kritizovat na všech frontách: 

Gerdův včerejší text vzbudil dost pozornosti. Došlo mi několik mailů vyzývajících mě (zatím) přátelsky, abych jeho texty už nevydával, bo jsou rasistické, tendenční a navíc snůška polopravd či vyslovených lží. Všem hlásím, že ne mém dvorku můžete nesnášet EU a můžete mít obavy z africké migrace. Ale je dost pravděpodobné, že se u mě brzy s nějakým tím afričanem potkáte a zřejmě i s eurohujerem. A klidně vás postavím ke stejnému pracovnímu stolu. A jakmile nějaký afričan, eurohujer či syrský migrant bude mít chuť něco publikovat na Vidlákových kydech, dostane stejný prostor jako Gerd.

Neustále jsme konfrontováni s představou, jak je lidské působení na planetu neudržitelné v dlouhodobém horizontu. Například tím, že spotřebováváme nekonečně mnoho zdrojů a lidská populace stoupá nad únosnou míru, pro kterou nebude v budoucnu dostatek potravin.

Hledáte myšlenkovou policii? Podívejte se do zrcadla!

(Román „1984“ je asi nejhorší knihou 20.století)

https://dissidentvoice.org/2017/08/looking-for-the-thought-police-try-looking-in-the-mirror/

https://dissidentvoice.org/2017/08/elon-musks-fears/

Paul Majchrowicz, Dissident Voice, 23.8.2017

Elon Musk se zlobí, že umělá inteligence (AI) je nebezpečnější než jaderné zbraně a že představuje „existenciální nebezpečí“ pro celou lidskou rasu.

Bylo mi čerstvě sedmnáct, pomalu mi končil třetí ročník na průmyslovce, což byl asi nejlepší rok mého mládí. První holka mi dala opravdovou pusu a říkala mi takové ty hezké věci, že mě miluje, psal jsem básničky, které měly u děvčat úspěch, přestal jsem být ten uťáplý puberťák a pomalu jsem se měnil v mladého muže. Ve škole jsem se už učil ty věci, které dodnes uplatňuji v praxi, ale ještě jsem neměl žádnou odpovědnost a maturita byla daleko.

V poslední době jsem se několikrát přistihl, že se na vývoj v našem světě dívám s pochmurným úsměvem. Cíl jsme nahradili rychlostí a i když všichni vidíme, že to je celé špatně, stejně v tom vesele pokračujeme. Před sedmdesáti roky osmnáctiletí mladíci vyskakovali z vyloďovacích člunů s puškami a kulomety a ti dnešní sedí v hospodě nebo u počítače. V Lidicích se na tryzně sejde pár stovek lidí, ale demonstrace za práva homosexuálů se zúčastní řádově stokrát víc lidí.