Bydlím přímo uprostřed toho nejpostiženějšího regionu. Sever Znojemska. Srážkový stín mezi Pálavou, Vysočinou a Brnem. Pokud něco letí ze západu, vyprší se to nejpozději nad Dukovanami. Pokud něco letí z východu, zůstane to za Mušovskými jezery. Pokud něco letí ze severu, dostane to Moravský kras. My tu máme rádi jen jižní vítr. Ten jediný přináší naducané mraky, které se nad námi pěkně klidně vyprší. 

ale není všem dnům konec... 

Tento článek jsem napsal pro Vlkovu Kosu, kde vyšel 22.6.2017.

Smrk ztepilý roste především v horských a podhorských oblastech na chudých půdách. Ano, je to ten strom, ke kterému se mladé aktivistky přivazují na Šumavě. Kdyby byly hezčí, ponechal bych je tam přivázané jako turistickou atrakci. Bohužel je ale většina z nich vzhledu, že u nich rozumím důvodům zavedení islámského oděvu burka, který halí ženu od hlavy až k patě.

Chtěl bych se krátce zamyslet ještě nad jednou akcí, která v této době odehrává. V Letech u Písku se opět demonstruje za zbourání vepřína, který stojí na místě bývalého koncentračního tábora pro Romy. Opět se tam sjelo hodně lidí, ba až z daleké Británie přijela jistá europoslankyně, ani česká vláda neváhá a na místě je Robert Pelikán. Hesla i řečníci jsou pořád tytéž jako všech těch předchozích dvacet let, co se o tom mluví. 

Samozřejmě jsem neodolal  také jsem se podíval na dokument Olivera Stonea Svět podle Putina. Musím říci, že jsem nebyl zklamán, ale také jsem nebyl nijak překvapen. Obvyklá sada otázek, obvyklé odpovědi. Oliver Stone si s Putinem promluvil, ale stejnou službu už udělal internet, kde si každý s určitou dávkou úsilí mohl posbírat vlastně tytéž odpovědi z různých rozhovorů, které Putin poskytl jiným novinářům. 

Před 76 lety, dne 22.června 1941 napadlo nacistické Německo Sovětský Svaz. Tato událost měla později za následek nejen totální porážku Německa a všech ostatních států Osy ale i jiné poválečné politické uspořádání Evropy. Což mělo zase za následek studenou válku a vůbec všechny další události až do dnešních dnů.

Vůbec jsem si nemyslel, že budu psát častěji a dokonce na něco reagovat. Jednak jsem zvyklý neodpovídat nejsa tázán, jednak si myslím, že nejsem povolán ovlivňovat názory jiných, stejně svéprávných jako já. Nicméně musím něco vysvětlit, abych nebyl pokládán za někoho, kým nejsem.

V poslední době jsem se několikrát přistihl, že se na vývoj v našem světě dívám s pochmurným úsměvem. Cíl jsme nahradili rychlostí a i když všichni vidíme, že to je celé špatně, stejně v tom vesele pokračujeme. Před sedmdesáti roky osmnáctiletí mladíci vyskakovali z vyloďovacích člunů s puškami a kulomety a ti dnešní sedí v hospodě nebo u počítače. V Lidicích se na tryzně sejde pár stovek lidí, ale demonstrace za práva homosexuálů se zúčastní řádově stokrát víc lidí.

Není to zase tak dávno, co Turci sestřelili v Sýrii ruské bojové letadlo. Na Kose jsme to probírali horem dolem, málem to vypadalo na třetí světovou válku, aktivaci článku 5 smlouvy NATO, noviny se předháněly v analýzách výzbroje všech zainteresovaných stran, leckdo se bál, leckdo se na tu světovou válku těšil, aby z toho nakonec v podstatě nic nebylo. Strany si vykolíkovaly rajóny a občanská válka pokračovala jako lokální, ale o to hnusnější konflikt.

Naše sociální demokracie by zjevně potřebovala pokropit živou vodou. Potřebovala by něco, co se podařilo ve Velké Britanii Jeremy Corbynovi během kampaně k posledním (mimořádným) volbám. Mám přitom pocit, že v našich médiích je volební výsledek Corbynovy Labour Party a také způsob, jakým byl dosažen, popisován velmi nedostatečně, zkresleně nebo zcela lživě. Dokonce i některá naše alternativní media hloupě papouškují některé pomluvy, šířené o Corbynovi britským pravicovým tiskem. Třeba tu o napojení Corbyna na IRA - on přitom jen hájil pár Irů, neprávem nařčených z terorismu...