Český Girkin

Asi vám nemusím představovat ruského vojenského blogera, tajného agenta, hybatele separatismu na východní Ukrajině a kdo ví co ještě všechno – Igora Girkina neboli Strelkova. Má velice sledovaný profil a berou si ho do huby především naši Chciválkové, protože je to podobný apoštol apokalypsy jako já. Zároveň je to voják, má spoustu zajímavých informací a jeho předpovědi se zatím vždycky celkem slušně vyplnily. Pokud někdo u nás poukazuje na problémy ruské armády a chyby velení, zdrojem je skoro vždycky Girkin. I zde na Kydech má své apologety.

Já osobně ho samozřejmě sleduju, protože se snažím sledovat všechno, ale moc vážně ho neberu. Mám to v rodině a tak vím, jak funguje široká ruská (i ukrajinská) duše ze stepí. Vím, jak je bájivá, jak v řeči zveličuje a jak zachází se slovy úplně jinak než středoevropan nebo zápaďan. Když se to někomu snažím vysvětlit, vždycky řeknu, ať se podívá na nějaký ruský film s českým dabingem a pak v originále. Sedmdesát procent hereckého výkonu a emocí se tam dělá mluvením. Tam ve stepích to tak funguje. To, co my bychom považovali za verbální agresi prvního řádu, to je pro ně ještě zcela normální komunikace.

Spousta mých přátel se mi svěřila, že když poprvé přišli k nám na návštěvu a viděli naší komunikaci s maminkou, tak měli pocit, že se hádáme jak psi. Ale ne, to prostě byla jen komunikace na úrovni Ukrajina.

Girkin si navíc docela vyskakuje. Je schopen se pustit i do Putina, běžně peskuje ruské armádní vedení, mluví o konkrétních lidech a jejich konkrétních pochybeních… inu je válka, ve válce je bordel a myslet si, že na bojišti všechno běží hladce jak v americkém akčním filmu, tak to prostě není. A přesto ho nikdo neumlčel. Girkin nikam nezmizel, ba naopak vypadá, že se o život vůbec nebojí. Klidně si tepe do ruského velení, tepe do ruské armády, tepe úplně do všeho, vlastně vůbec nezná míru…. a furt tam je.

Už vícekrát jsem psal, že pro to mám tři vysvětlení. Girkin je agent a neexistuje nic jako bývalý agent. Girkin je součástí zpravodajské hry, vypouští válečnou mlhu, která musí mít pravdivý základ, buduje si reputaci pravdomluvného, aby jednou ve správnou chvíli vyřknul VELKOU LEŽ. Do té doby prostě vytváří zdání, že to jde s Ruskem z kopce. Druhým vysvětlením je, že Girkin je jen neškodný stařík a jeho řeči jsou tak nezajímavé a ubohé, že ho nikdo nebere vážně. Ani ruská armáda ne. Nemá žádné relevantní informace, fabuluje si, protože se z toho vojákování zvencnul, ohlodává konečky starých pletich a žije z dávné slávy. Nikdy neřekl nic, co by ruské vojenské mašinérii doopravdy uškodilo a tak ho nechávají být.

Třetím vysvětlením je, že v Rusku je demokracie. Ó hrůzo, Girkin má pravdu, tepe do skutečných neschopností, skutečných chyb a skutečných vojenských imbecilů, ale prostě mu to projde, protože tam mají svobodu projevu a ani když říkáte takové buřičské a zrádcovské věci, které říká Igorek, tak se nemusíte bát šatlavy ani o život.

Samozřejmě Girkin je ruský vlastenec a nejraději by byl, kdyby ruská armáda všechny ty Bachmuty, Adějevky, Chersony a Kyjevy vypálila napalmem se vším živým, bez ohledu na cokoliv.

Já osobně si myslím, že Girkin je prostě agent a to co říká, je určeno pro západní uši. Je součástí válečné mašinérie ve které má své úkoly. Ale o tom dneska psát nechci.

Dneska chci psát o tom, že i my máme svého českého Girkina. Je jím Matouš Bulíř, bojovník za Ukrajinu, který tam už několikrát jel. Je Girkinovi v lecčem podobný. Chce, aby Ukrajina zvítězila, protože tam Rusko nemá co dělat. V nějaké míře tam nasazuje život, ale není úplně jisté, v jaké. A stejně jako Girkin, tepe do ukrajinských nedostatků.

Jak jsme si už řekli, válka je především bordel, žádné skvěle naplánované operace neexistují, všechny plány nepřežijí pět minut kontaktu s nepřítelem, ve skutečnosti se pořád a neustále improvizuje. Girkinové také nemají přístup do generálního štábu a už vůbec nevědí, co se honí v hlavě vrchním velitelům. Nevědí, kolik záloh je nasazeno a kolik se jich šetří pro budoucnost. Nevědí, co je pečlivě schováno, protože když o něčem vědí obyčejní vojáci, zpravidla o tom vědí i nepřátelští agenti. Obě strany mají tuhou vojenskou cenzuru a pouštějí ven jen to, co pustit chtějí. Nechtěný únik informací je velice vzácná věc. Je to tak vzácná věc, že ruská BBC zatím napočítala podle hrobů a informací od pozůstalých necelých dvacet tisíc mrtvých ruských vojáků. Těch zbylých sto osmdesát tisíc, o kterých mluví naše pravdomluvná média, OSINT weby a ukrajinská propaganda, ti buď neexistují a nebo jsou velmi pečlivě utajeni.

Jinými slovy, český Girkin udělal pár videí o tom, že to Ukrajině moc nejde. Byl mnohem střízlivější než ruský Girkin. V podstatě mluvil jen o tom, co sám viděl. Já jsem ta jeho videa pochopil tak, že není u žádného ukrajinského Verdunu, kde se střílí dnem i nocí. Sám také neprozradil, kde je, ale měl jsem z toho dojem, že hlídkuje na nějakém málo exponovaném místě fronty, kde jsou palebné přepady spíše řídké a člověk musí mít řádnou smůlu, aby ho to trefilo. Vůbec by mě nepřekvapilo, že na takovém místě se lepší technikou šetří. Jestli je mezi Bulířem a ruskou armádou Dněpr, Kachovská přehrada, nebo nějaké kvalitní minové pole a terén tam neumožňuje žádné velkolepé akce, tak bych tam opravdu nečekal žádné hogo fogo vybavení.

Jinými slovy, Bulíř vůbec nemusel lhát, mohl klidně mluvit pravdu, ale viděl jen jeden malý úsek fronty, neví nic o tom, jak to chodí jinde a jeho informace z fronty jsou dost defétistické, ale nedají se vztahovat na celou ukrajinskou armádu. Vzhledem k tomu, jak moc jsem se ohledně války v loňském roce mýlil, nedělal jsem z bulířových informací žádné velkolepé závěry. Byly pro mě jen malý střípek do mozaiky. Vlastně bych se o Bulířovi vůbec nezmiňoval, nebýt soudruha Zdechovského, který celé věci dal nový rozměr.

Jak vidíte, ruský Girkin je na svobodě, klidně kritizuje armádu, velitele a vlastně i Putina, říká o ruské armádě, že je neschopná jako celek, on sám by to dělal úplně jinak a samozřejmě lépe, západní zpravodajové si ho berou do huby, možná dokonce i ty západní instiuty na výzkum míru se ve svých zprávách opírají hlavně o Girkina… a nic. Normálně si natáčí videa, i jeho manželka si natáčí videa, mají se evidentně dobře, jsou vysmátí a nic se neděje.

To je ta zlá ruská diktatura.

Český Girkin je mnohem uměřenější. Mluví o tom, co sám vidí, nemá to žádnou relevanci o celé ukrajinské armádě, vůbec to neříká nic o tom, co se v budoucnu stane, nejenže neprozradil nic důležitého, v podstatě neprozradil vůbec nic, jádrem jeho informace bylo to, že je obklopen starými křápy a má vybavení, které je starší než on. Nic víc, nic míň.

Všimněte si, že Bulíř by také byl nejraději, kdyby Ukrajina dostala dost prostředků na vytlačení Ruska ze svého území.

A vidíte, v naší demokracii to stačilo na nakládačku a demaskování jednoho lidoveckého poslance a jeho nohsledů, kteří se nemohou dočkat, až nám nebude vládnout zákon, ale jejich osobní libovůle. Ruský Girkin si v klidu vykládá, jak je Rusko před porážkou, český Girkin dostal po držce, protože řekl, že kolem sebe nevidí žádné moderní vybavení. Může být rád, že se dostal zpátky do vlasti, protože kdyby se mezi těmi demokratickými českými žoldáky stala nehodička se spouští a laufem samopalu, tak by to vlastně nikomu nevadilo. Ani Zdechovskému patrně ne.

To je ta naše hodná západní demokracie.

Všechno je to samozřejmě jen metaforické vyjádření, které neříká nic o naší demokracii ani o Lidovcích ani o Pětikoalici, ani o režimu. Jen mi prostě přijde, že v poslední době má pravda a láska především tlamu a ze zubů jí začíná kapat krev.