Vyhoďte televizi z okna | Vidlákovy kydy

Autor

Štítky

V posledních týdnech se na mě obrací stále více lidí, že chtějí nějak pomoci, ale nevědí jak. Rádi by něco udělali, protože situace se stále zhoršuje, ale henta demogracie nějak nefunguje, protože k žádné změně nedochází. Stále častěji nacházejí společnou řeč se svými sousedy, stále častěji jsou překvapováni, kdo sdílí jejich názory, ale když se podívají na Události nebo na Novinky, nic se neděje, vláda je pevně v kramflecích, jin vymýšlí další způsoby, jak nás obrat.

Ano, taková je situace. My vlastně ani tak nebojujeme proti vládě, ale proti médiím. Vláda může být neschopná, mohou dojit občany této země, mohou ruinovat rozpočet, mohou vycházet vstříc cizím zájmům, mohou kupovat předražené vojenské hračky, zvát sem cizí vojska, stačí že jsou miláčky médií. Mohou mít své Slepičáky, Hlubučky, Stanjura se může splést o šedesát miliard a chlubit se tím, že na ministerstvu financí dělají excelové tabulky, Fiala se na ideové konferenci ODS může chlubit, že jsou nejlepší vláda pod sluncem, Rakušan může kriminalizovat svobodu projevu, protože Novinky nikdy nedají článek „Vládo odstup, protože jsi neschopná.“

Představte si ten mediální řev, kdyby měl takovou vládní tiskovku Babiš…

Když jsem ve středu mluvil ve Šlapanicích o tom, že potřebujeme mít vlastní média, která budou vnášet do veřejného prostoru naše témata, zastavil mě pak jeden člověk, který mě pokáral, že máme mít nikoliv VLASTNÍ, ale NEZÁVISLÁ média…. Zasmál jsem se. Nezávislá měla být Česká televize nebo ten Respekt… a podívejte se, jak to dopadlo.

Žádná nezávislá média neexistují. A pokud ano, tak existují jen krátce a jen někdy. Nakonec bude vždycky ovládnuto nějakou mocenskou skupinou, která si ho použije pro své zájmy. Ostatně… prakticky všechny naše noviny vlastní nějaký miliardář… A víte, co první každá taková mocenská skupina udělá? Prohlásí jejich názory za pravdu. A pak si založí různé cenzory, ověřovače pravdy, Cempery, Demagogy a Manipulátory a začnou rozhodovat, co je pravda a co je dezinformace. Zcela libovolně.

Pokud někdo tvrdí, že potřebujeme nezávislá média, tak vlastně pořád hraje tu hru, která vznikla v roce 1990. Nic takového neexistuje. Můžeme mít média, která jsou na naší straně. Můžeme mít blogery, kteří vnášejí do veřejného prostoru naše pohledy a naše názory. Ale zapomeňte na to, že by někdo mohl objektivně vyhodnocovat, co je pro každého nejlepší. To dokáží do jisté míry jen tajné a svobodné volby. Tam může každý hodit do urny to, co se mu líbí a nikdo na něj nekouká, který lístek dává do obálky. Ale že by něco takového dokázal nějaký novinář… na to zapomeňte.

Nejhorší lež od roku 89 je to, že nějaká televize nebo redakce bude nezávislá a objektivní. Není, nebyla ani nebude. Podstatou naší svobody není objektivní novinář, ale možnost říkat svobodně jakékoliv názory. Podstatou naší svobody je, že když váš hlas nepřinese do veřejného prostoru Čeká televize, tak to udělá někdo jiný. Třeba Vidlákovy kydy. Pokud o vaší realitě neinformují Novinky, udělají to Parlamentní listy. Pokud Česká televize Babiše jen haní a nenechá ho domluvit, je tady Xaver, který ho naopak mluvit nechá.

Řeknu to ještě jednou. Neexistují objektivní média. Existuje jen rozmanitost médií. Podívejte co vzešlo z té novinářské nabubřelosti, že jsou nezávislí a objektivní – Řezníček, Václav Moravec, či Erik Tabery. Výsledkem je to, že i náš prezident klidně řekne, že na názory dezolátů se nemusí brát ohled. Takhle vypadá jejich objektivita.

Naší cílem není nezávislá a objektivní Česká televize. Naším cílem je, aby tu vedle České televize byli i jiní. Naším cílem není jedno velké „objektivní médium.“ Naším cílem je hodně malých různorodých názorů, které zastupují celou společnost. Ano i názory na okraji. Česká televize není svoboda, to je názor, který chce být uznán za pravdu.

Pokud chcete pomoci, aby končil monopol velkých médií., tak v dnešní době není nic snazšího. V době sociálních sítí a mobilních telefonů už dnes velká média prohrávají. Proto kolem sebe kopou. Proto se snaží vyžebrat nějaké peníze ze státního rozpočtu. Každý trochu lepší influencer má dneska na fejsbůku větší dosah, než Otázky Václava Moravce. Teď už jen stačí tento proces urychlovat.

Vrátím se zde k nerealizovanému projektu Petra Štěpánka “ Nekrm hydru.“ Prostě vyhoďte televizi z okna… Pak můžete klidně odhlásit televizní poplatky. Ušetřené peníze vezměte a posílejte je pravidelně měsíc co měsíc těm mediálním projektům, které vám mluví z duše. Vykašlete se na novináře, kteří vás chtějí vychovávat a podpořte ty, kteří mluví vaším hlasem. Celkem platíme České televizi sedm miliard. Pokud by se pět procent z této cifry dostalo k Modrým jelenům, Prvním zprávám, Vidlákovým kydům, Tomáši Lukavcovi, Rádiu Universum a dalším a dalším, tak je Česká televize nahraná, protože bude mít proti sobě naprosto rovnocennou konkurenci.

Nebo si založte fejsbůkový profil, naklikejte si co nejvíc přátel a sdílejte naše články. Lajkujte je, nejlépe srdíčkem, protože to nejvíc zvyšuje dosah. Každá pomoc se šířením a zvyšováním dosahu je užitečná a opravdu pomůže.

Petra Rédová teď začala namlouvat moje články na jůtubu. Kdo třeba jezdí autem a nemůže číst, ale má dost času poslouchat, ten to ocení. A hned to začalo být vidět. Přibyly mi další stovky a tisíce příznivců.

Banny mi obsluhuje telegramový kanál. A dělá to perfektně.

Kdyby se našel někdo, kdo by to dělal na twitteru, budeme zase o notný kus dál.

V poslední době hraje Alternativa stále častěji v první lize. Jsme tam proti Seznam zprávám trochu jako Kotěhůlky proti Spartě, ale už tam jsme. Už nejsme jen pár pošuků sloužících hrstce lidí. Stále častěji se nám daří vnášet do veřejného prostoru naše témata a velká média je nedokáží vymlčet. Stále častěji dýchavičně reagují na nás, než abychom my reagovali na ně. A co víc… děláme to za zlomek jejich nákladů. Takhle Tálibán porazil nejsilnější armádu světa… Jeho vojsko bylo o několik řádů levnější než americké síly. Vousáči v sandálích… přesně to jsme pro mediální presstitutky. Oni mají techniku a peníze. Vypadá to impozantně, ale bilance nákladů hovoří jasně.

Chcete, aby se do České republiky vrátil hlas českých občanů?

Vyhoďte televizi z okna a podpořte ty, kteří vám mluví z duše. Penězi, lajkováním, sdílením, kopírováním, namlouváním, šířením. To bohatě postačí.

Pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Každý, kdo Institut podpoří částkou alespoň 350,- Kč si může v objednací aplikaci na Vidlákových kydech zadat adresu pro zaslání knihy. Platby jsou už spárovány s aplikací. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“ Všem dárcům děkuji.

Hodnocení

Komentáře

Neoliberalismus pod lupou

Neoliberalismus je současný ekonomický systém, který USA, jako světový hegemon, ordinovaly pro celý svět. U nás jej zaváděl V. Klaus na počátku devadesátých let minulého století jako volný trh bez přívlastků. Zdá se, že jeho éra pomalu končí ...

Předložený text je z předmluvy, kterou napsal Robert W. McChesney ke knize Noama Chomského "Zisk má přednost před lidmi.", vydáno 2011 v Seven Stories Press. Původní text předmluvy je podstatně delší, snažil jsem se jej zkrátit na přijatelnou délku. :-)))

Robert W. McChesney je profesorem na katedře komunikace na Illinoiské univerzitě v Urbana-Champaign. Zabývá historií a politickou ekonomií komunikací a úlohou, kterou média hrají ve společnosti.

Neoliberalismus je určujícím politicko-ekonomickým paradigmatem naší doby - označuje politiku a procesy, které umožňují hrstce soukromých zájmů ovládat co nejvíce společenského života s cílem maximalizovat svůj osobní zisk. Neoliberalismus, spojovaný původně s Reaganem a Thatcherovou, je v posledních dvou desetiletích dominantním globálním politicko-ekonomickým směrem, který si osvojily politické strany středu a velká část tradiční levice i pravice. Tyto strany a jimi prosazovaná politika reprezentují bezprostřední zájmy extrémně bohatých investorů a necelé tisícovky velkých korporací. Kromě některých akademiků a členů podnikatelské komunity je termín neoliberalismus široké veřejnosti, zejména ve Spojených státech, do značné míry neznámý a nepoužívaný. Tam jsou naopak neoliberální iniciativy charakterizovány jako politika volného trhu, která podporuje soukromé podnikání a spotřebitelskou volbu, odměňuje osobní odpovědnost a podnikatelskou iniciativu a podkopává mrtvou ruku nekompetentní, byrokratické a parazitické vlády, která nikdy nemůže konat dobro, i kdyby měla dobré úmysly, což málokdy má.

Korporace dlouhodobě financují PR akce, které budují podporu veřejnosti, čímž těmto pojmům a myšlenkám zajistily téměř posvátnou auru. Výsledkem je, že tvrzení, která byla o neolibaralismu vštípena veřejnosti, jen zřídkakdy vyžadují obhajobu a jsou používána ke zdůvodňování čehokoli od snižování daní pro bohaté a rozvolňování různých norem až po rušení veřejného školství a programů sociálního zabezpečení. Jakákoli činnost, která by mohla narušit nadvládu korporací ve společnosti, je automaticky podezřelá, protože by narušila fungování volného trhu, který je prosazován jako jediný racionální, spravedlivý a demokratický distributor zboží a služeb. Zastánci neoliberalismu se ve svých nejvýmluvnějších projevech tváří, jako by chudým lidem, životnímu prostředí a všem ostatním prokazovali obrovskou službu, když zavádějí politiku ve prospěch několika nejbohatějších. Ekonomické důsledky této politiky jsou téměř všude stejné a přesně takové, jaké bychom očekávali: obrovský nárůst sociální a ekonomické nerovnosti, výrazný nárůst velké nouze nejchudších zemí a národů světa, katastrofální globální životní prostředí, nestabilní globální ekonomika a bezprecedentní ráj pro bohaté.

V konfrontaci s těmito fakty obhájci neoliberálního uspořádání tvrdí, že obrovské zisky těch nejbohatších prokapávají dolů a jsou přínosem i pro široké masy obyvatelstva - pokud se nezasáhne do neoliberální politiky, čímž by se tato určitá nerovnost ještě prohloubila! Nakonec neoliberálové nemohou nabídnout a ani nenabízejí empirickou obhajobu světa, který vytvářejí. Naopak, požadují - náboženskou víru v neomylnost neregulovaného trhu, která se opírá o teorie z devatenáctého století, jež mají jen malou souvislost se skutečným světem. Hlavním trumfem obhájců neoliberalismu je však to, že neexistuje žádná jiná alternativa. Neoliberálové hlásají, že komunistické společnosti, sociální demokracie, a dokonce i skromné sociální státy, jakými byly i Spojené státy, selhaly a jejich občané přijali neoliberalismus jako jedinou možnou cestu. Možná je nedokonalý, ale je to jediný možný ekonomický systém.

Na počátku dvacátého století někteří kritici nazývali fašismus "kapitalismem bez přívlastků", což znamenalo, že fašismus je čistý kapitalismus očištěný od demokratických práv a organizací. Ve skutečnosti víme, že fašismus je mnohem složitější. Na druhou stranu neoliberalismus je skutečně "kapitalismus bez přívlastků". Představuje éru, v níž jsou podnikatelské síly silnější a agresivnější a čelí méně organizované opozici než kdykoli předtím. V tomto politickém klimatu se snaží využít svoji politickou moc na všech možných frontách a v důsledku toho je stále obtížnější vzdorovat korporacím - a téměř nemožné, aby netržní, nekomerční a demokratické síly vůbec existovaly. Právě v jeho potlačování netržních sil vidíme, jak neoliberalismus funguje nejen jako ekonomický, ale také jako politický a kulturní systém. Zde jsou zásadní rozdíly oproti fašismu, který pohrdal formální demokracií a byl aktivním sociálním hnutím založeným na rasismu a nacionalismu. Neoliberalismus funguje nejlépe, když existuje formální volební demokracie, ale když je obyvatelstvo zbaveno informací, přístupu a veřejných fór nezbytných pro smysluplnou účast na rozhodování.

Jak uvedl neoliberální guru Milton Friedman ve své knize Kapitalismus a svoboda: je podstatou demokracie tvorba zisku, každá vláda, která provádí protitržní politiku, se chová antidemokraticky, bez ohledu na to, jak velké podpoře obyvatelstva se může těšit. Proto je nejlepší omezit aktivity vlády na ochranu soukromého vlastnictví a vymáhání smluv. Politickou debatu omezit pouze na méně důležité otázky. (Skutečné otázky produkce a rozdělování zdrojů a společenského uspořádání by měly být určovány tržními silami.) Vybaveni tímto zvráceným chápáním demokracie neměli neoliberálové jako Friedman žádné výčitky svědomí nad vojenským svržením demokraticky zvolené Allendeho vlády v Chile v roce 1973, protože Allende zasahoval do kontroly chilské společnosti ze strany podnikatelů. Po patnácti letech často brutální a kruté diktatury - to vše ve jménu demokratického volného trhu - byla v roce 1989 obnovena formální demokracie s ústavou, která občanům značně ztížila, ne-li znemožnila zpochybnit vojensko-obchodní nadvládu nad chilskou společností. To je v kostce neoliberální demokracie: triviální debata o nepodstatných otázkách vedená stranami, které v zásadě prosazují stejnou proobchodní politiku bez ohledu na formální rozdíly a předvolební debaty.

Demokracie je přípustná, dokud je kontrola byznysu mimo oblast lidovou diskuse. Neoliberální systém má proto důležitý a nezbytný vedlejší produkt - depolitizované občany poznamenané apatií a cynismem. Pokud volební demokracie ovlivňuje jen malou část společenského života, je zbytečné věnovat jí velkou pozornost. Ve Spojených státech, kolébce neoliberální demokracie, byla volební účast ve volbách do Kongresu v roce 1998 pravděpodobně rekordně nízká - k urnám přišla jen něco málo přes třetinu oprávněných voličů. Nízká volební účast bývá přijímána a podporována mocí jako velmi dobrá věc, protože nevoliči se většinou rekrutují mezi chudými a dělnickou třídou. Politici, kteří by mohly rychle zvýšit zájem voličů a zvýšit volební účast, jsou brzděni dříve, než se vůbec dostanou do veřejného prostoru. Například ve Spojených státech dvě hlavní strany ovládané podnikateli s podporou korporací odmítly reformovat zákony, které dnes prakticky znemožňují zakládání nových politických stran, které by mohly oslovit nepodnikatelské zájmy. Ačkoli je nespokojenost s republikány a demokraty výrazná a často pozorovaná, volební politika je jednou z oblastí, kde pojmy konkurence a svobodná volba nemají velký význam. V některých ohledech mají volby v neoliberálních systémech blíže ke komunistickému státu s jednou stranou než ke skutečné demokracii. To však sotva naznačuje zhoubné důsledky neoliberalismu pro občansky orientovanou politickou kulturu. Na jedné straně sociální nerovnost vyvolaná neoliberální politikou podkopává jakoukoli snahu o zajištění právní rovnosti, která je nezbytná pro důvěryhodnost demokracie.

Velké korporace mají zdroje k ovlivňování médií a zahlcování politického procesu, a podle toho také činí. V americké volební politice, jen pro příklad, nejbohatší čtvrtina procenta Američanů poskytuje 80 % všech individuálních politických příspěvků a korporace převyšují výdaje pracujících v poměru 10:1. V podmínkách neoliberalismu to dává smysl, protože volby pak odrážejí tržní principy a příspěvky stranám se stávají investicemi. Ve výsledku to posiluje bezvýznamnost volební politiky pro většinu lidí a zajišťuje zachování nezpochybnitelné vlády korporací.

Na druhé straně demokracie, aby byla účinná, vyžaduje, aby lidé cítili spojení se svými spoluobčany a aby se toto spojení projevovalo prostřednictvím různých netržních organizací a institucí. Živá politická kultura potřebuje komunitní skupiny, knihovny, veřejné školy, sousedské organizace, družstva, veřejná shromaždiště, dobrovolná sdružení a odbory, které občanům poskytují možnosti setkávání, komunikace a interakce se spoluobčany. Neoliberální demokracie se svým pojetím trhu über alles si bere tento sektor na mušku. Místo občanů produkuje spotřebitele. Místo komunit vytváří nákupní centra. Výsledkem je atomizovaná společnost oddělených jedinců, kteří se cítí demoralizovaní a sociálně bezmocní. Neoliberalismus je bezprostředním a hlavním nepřítelem skutečné participativní demokracie nejen ve Spojených státech, ale na celé planetě.

Neoliberalismus není ničím novým, ale pouze současnou verzí boje hrstky bohatých za omezení politických práv a občanských pravomocí většiny. Mytologie přirozeného "volného" trhu, ta jásavá hymna, která je nám vtloukána do hlavy, vytváří narativ o tom, jak je ekonomika konkurenceschopná, racionální, efektivní a spravedlivá. Ale na trhu téměř nikdy nefunguje konkurence. Na rozdíl od tvrzení ekonomických učebnic a projevů politiků, většinu ekonomiky ovládají obrovské korporace, které mají nad svými trhy obrovskou kontrolu, a které proto čelí jen velmi malé konkurenci. Navíc korporace samy o sobě jsou fakticky totalitními organizacemi, které fungují podle nedemokratických pravidel. To, že se naše ekonomika soustřeďuje kolem takových institucí, vážně ohrožuje naši schopnost mít demokratickou společnost. Mytologie volného trhu také předkládá, že vlády jsou neefektivní instituce, které by měly být omezeny, aby nepoškodily kouzlo přirozeného trhu - "laissez-faire" (nechat plynout). Ve skutečnosti jsou vlády ústředním prvkem moderního kapitalistického systému. Štědře dotují korporace a pracují na prosazování korporátních zájmů na mnoha frontách.

Stejné korporace, které se vyžívají v neoliberální ideologii, jsou ve skutečnosti často pokrytecké: Chtějí a očekávají, že jim vlády budou posílat dolary z daní a chránit jejich trhy před konkurencí, ale zároveň chtějí, aby je vlády nezdanily a nebyly vstřícné ve prospěch jiných než podnikatelských zájmů, zejména ne ve prospěch chudých a pracujících. Vlády jsou větší než kdykoli předtím, ale v neoliberalních systémech se zabývají především zájmy korporátních subjektů na úkor ostatní agendy. A nikde není ústřední postavení vlád a působení politiky tak zřejmé jako při vzniku globální tržní ekonomiky. To, co ideologové podporující podnikání prezentují jako přirozené rozšíření volného trhu přes hranice, je ve skutečnosti pravým opakem. Globalizace je výsledkem toho, že mocné vlády, zejména vlády Spojených států, pod tlakem vnucují lidem obchodní dohody a další dohody, které usnadňují korporacím a bohatým ovládnout ekonomiky států celého světa, aniž by přebírali závazky a odpovědnost za obyvatele těchto zemí.

Právě neschopnost vést poctivou a upřímnou diskusi a debatu o neoliberalismu je totiž jedním z jeho nejvýraznějších rysů. Korporátní zpravodajská média, PR průmysl, akademičtí ideologové a intelektuální kultura jako celek hrají ústřední roli ve vytváření "nutných iluzí", aby se současná situace jevila jako racionální a nutná, dokonce jediná možná. Prostřednictvím nejrůznějších institucionálních mechanismů jsou intelektuálové, odborníci a novináři přesvědčováni, aby považovali status quo za nejlepší ze všech možných světů a aby se vyhýbali kritice těch, kdo z této situace těží.

Světoví vládci implicitně chápou, že jejich systém je vytvořen tak, aby vyhovoval potřebám několika málo lidí, nikoliv většiny, a že proto nikdy nemohou zpochybnit a změnit korporátní vládu. Dokonce i v těch okleštěných demokraciích, které existují, se korporace neustále snaží, aby se o důležitých otázkách nikdy veřejně nediskutovalo. A podnikatelská komunita vynakládá jmění na financování PR aparátu, aby přesvědčil Američany, že je to ten nejlepší z možných světů. Nejhlasitějším poselstvím neoliberalismu je, že ke statu quo neexistuje alternativa a že lidstvo dosáhlo svého nejvyššího stupně. Jenže v minulosti existovalo několik dalších období označovaných jako "konec dějin". Například ve 20. a 50. letech 20. století americké elity tvrdily, že systém funguje a že masový klid odráží všeobecnou spokojenost se statusem quo. Události, které následovaly krátce poté, zdůraznily pošetilost těchto názorů. Mám podezření, že jakmile demokratické síly zaznamenají několik hmatatelných vítězství, vrátí se jim krev do žil a řeči o tom, že neexistuje žádná možná naděje na změnu, půjdou stejnou cestou jako všechny předchozí fantazie elit o tom, že jejich slavná vláda bude zakotvena na tisíciletí.

Představa, že nemůže existovat žádná lepší alternativa ke stávajícímu stavu, je dnes, v době, kdy existují ohromující technologie pro zlepšení lidských podmínek, přitažená za vlasy více než kdy jindy. Je pravda, že zůstává nejasné, jak vytvořit životaschopný, svobodný a humánní postkapitalistický řád, a samotná představa má utopický nádech. Ale každý pokrok v dějinách, od ukončení otroctví a nastolení demokracie až po ukončení formálního kolonialismu, musel v určitém okamžiku překonat představu, že to není možné udělat, protože to nikdy předtím nikdo neudělal. Organizovaný politický aktivismus z dob minulých nám zajistil míru demokracie, kterou dnes máme, zajistil všeobecné volební právo pro dospělé, práva žen, odborů, občanská práva a svobodu, které se dnes těšíme. I když se představa postkapitalistické společnosti zdá být nedosažitelná, víme, že lidská politická aktivita může učinit svět, ve kterém žijeme, mnohem humánnějším. A jakmile se k tomuto bodu dostaneme, možná budeme opět schopni uvažovat o budování politické ekonomie založené na principech spolupráce, rovnosti, samosprávy a individuální svobody.

Současný neoliberální řád vyvolal rozsáhlé politické a hospodářské krize od východní Asie po východní Evropu a Latinskou Ameriku. Kvalita života ve vyspělých zemích Evropy, Japonska a Severní Ameriky je křehká a společnosti se nacházejí ve značném chaosu. V příštích letech nás čekají obrovské otřesy. O výsledku těchto otřesů však panují značné pochybnosti a je jen málo důvodů se domnívat, že automaticky povedou k demokratickému a humánnímu řešení. To bude záležet na tom, jak se my, lidé, zorganizujeme, zareagujeme a budeme jednat. Pokud se chováte tak, jako by neexistovala možnost změny k lepšímu, zaručujete, že ke změně k lepšímu nedojde. Volba je na nás, volba je na vás.

Robert W. McChesney, Madison, Wisconsin

Asi to bude chytrý.

Ale na mně moc dlouhý.

Jestli si to jen převzal a zkopíroval, tak se to alespoň snaž zpracovat.

Prostě udělat výtah, dát tam závěr, a pro maximalisty přidat odkaz na originál.

Jo, uznávám, přepísk jsem to. Je to moc dlouhý.

Jo, uznávám, přepísk jsem to. Je to moc dlouhý, i když jsem to proti originálu zkrátil na polovičku. Jsou tam zajímavá fakta, která by bylo dobré dostat mezi lidi. I když tam chybí ekonomický pohled, který je taky důležitý. Když jsem proti něčemu, měl bych si být vědom co mi na tom vadí. Právě ten text to docela dobře rozebírá. Jenže byl určen pro knížku. Když se ji člověk rozhodne přečíst, je předem smířen s tím, že tomu bude muset věnovat hodiny. To, je to něco jiného než číst příspěvky na fóru, kdy se čas měří maximálně v minutách.

Nechci to úplně vzdát, snad by mohlo být schůdné, rozdělit jedno velké téma jako je kritika neoliberalismu na části a převyprávět to vlastními slovy. Každou tu část věnovat dvěma, třem argumentům, které snadněji uvíznou v hlavě.

Když příspěvek má horší hodnocení než jeho kritika, pak se někde stala chyba. Snad jsem ten vzkaz pochopil dobře.

Neoliberalizmus

Stačí, když z toho uděláte seriál na pokračování.. Každý den kousek.

Nešlo o kritiku.

Ale o radu jak na to, aby to většina pobrala.

Inzo, intelektuál ve vás se…

Inzo, intelektuál ve vás se prostě nezapře :-)

Neoliberalismus pod lupou

Dala jsem si tu práci a přečetla text, i když mi to místy připadalo málo srozumitelné.

A je to prakticky hodně o tom, co nám tu píše Vidlák a jak nás směruje k pomoci a ke změně. Prostě jim ten jejich přístup nabourávat. Kapičku ke kapičce..

Sama jsem třeba změnila přístup k nakupování, už dávno. Všimla jsem si, že na oplatkách Opavia je uvedeno malým písmem, že ta firma spadá pod Mondelez (Americký potravinový gigant). No a zaregistrovala jsem výraznou změnu k horšímu v kvalitě výrobků. Tenkrát mne na to upozornila kauza "piškoty", kdo si ji ještě pamatuje. Lidé si povšimli, že vynikající piškoty Opavia se najednou nedají jíst a že se začaly vyrábět v Polsku. Pro mne to byl důvod přestat výrobky Opavia kupovat a nekupuji je dodnes. Nahradila jsem ji výrobky Sedita. Slováci ji ještě neprodali. Zato ale prodali Figaro (milovala jsem bonboniéru Tatiana - výrazné zhoršení chuti).

Dál pod Mondelez patří káva Jacobs, čokoláda Milka a Toblerone, oplatky Oreo, bonbóny Cadbury a další. To jsou výrobky, které nekupuji. A v podstatě se dívám na obal, kdo je výrobce a podle toho se rozhoduji ke koupi. Ne že by mi vadilo, že ty výrobky vyrábí gigant Mondelez, ale vadí mi hodně, že u všeho pozměnili původní receptury a že je vše chuťově mnohem horší. Zajímalo by mne, jaké vlastní výrobky konzumují majitelé Mondelez.

Jsem v tomto rozhodnutí sama, málokdo si toho všiml. Ale uznejte - proč bych měla dávat svoje těžce vydělané peníze nějakým lumpům na druhé straně oceánu za nekvalitu?

To je další bojkot těch, co teď vládnou.. Kapička ke kapičce..

Když ví

člověk houbeles, tak sežere i Mondelez. Co se týče Opavie, tak s podfuky se lépe žije. Nejhorší je Orion, ať ty šmejdy vezme hrom!

Horší kvalita všeho prodaného...

LaCasita - máte pravdu, aniž bych cokoliv četla (ale stačila ochutnávka), také jsem přestala kupovat různé věci, mnohé z těch, které zde zmiňujete. Nalítla jsem jim na to ze zvyku, dokud jsem neochutnala. Od té doby také tyto výrobky nekupuji. A souhlasím, že Sedita je i pro mě nejlepší a doufám, že Slováci nebudou tak hloupí jako my. Teď, když to píšete, teprve vidím, proč tomu tak je - líná číst jsem si musela sama několikrát naběhnout, myslela jsem, že firma se zhoršila, už to není co dřív..., takže jsem jen zrušila nákup všech těchto šmejdů a zúžila pro sebe sortiment.

I v cukrovinkách je to oproti dřívější době tragické, všechno má jen jeden společný prvek - že je to sladké, a tím to končí. Pravé české karamely (několik druhů) jsou v nenávratnu..., jakož i mnoho dalších našich výrobků, kterým se ty cizí ani nepřibližují.

LaCasito, nejste v tom sama. Proč dávat peníze za něco, co nám nechutná.

včelce Máje

No a v tom nakupování jsem došla ještě dál.

Nehodlám podporovat ani nákupní řetězce. Dřívější tisíce za měsíční nákupy se smrskly na sotva litr za měsíc. Jdu tam jen pro mléko (a minule mne už cena mléka tak rozladila, že si ho budu od příště kupovat v mlékomatu), sýry a máslo. A mám hranici ceny, za kterou když zajdou, já už nekoupím. Co člověk potřebuje já pořídím v místní malé sámošce. Stojí to tam zhruba stejně a peníze zůstanou našim lidem nebo Vietnamcům. Pro maso do masny, která si ho sama bourá, pivo a víno od soukromníků, v sezóně ovoce a zelenina po sousedech nebo samosběrem.

Ať mají moje peníze raději oni, než někdo, kdo mne okrádá prodejem předraženého zboží.

Kupuji jen základní potraviny, tam nehrozí tolik chemie, které se v jídle snažím vyhýbat. Zase se vracím k zavařování a domácí výrobě všeho možného od marmelád, džemů, různých dochucovacích omáček, sirupů..

Je to náročnější na čas, ale vím co jím..

Mějte prima odpoledne!

Život bez televize je pohodový.

Televizi nemáme již drahně let.

Poplatky jsem zrušil později také.

Rodina souhlasila, a nyní i chválí nadčasové rozhodnutí.

Počítače a internet v pohodě nahradí vše.

V mém případě je to taky gramofon.

Poslouchat na vinylu spojenou kvalitní hifi sestavou Dietera Meiera s Yello ........ kdo nezažil nepochopí.

A bez reklamy a PŠM. ;o))

A umíte vůbec napočítat do pěti?

Vážený šéfredaktore,
mohl by jste prosím vysvětlit, proč doporučujete pro ČR pouze švýcarský systém domobrany?

Zde totiž funguje VŠE podstatné MNOHEM LÉPE. Vemte prosím v potaz jen odměnu za stejnou práci - ta je 5x vyšší.

5x vyšší mzda v praxi znamená 5x více možností:
- cestovat, poznávat jiné země a kultury kultury
- udělat dárkem radost své rodině a blízkým
- studovat, zdravě se stravovat a reprodukovat

Proč nechcete převzít celý systém, který tyto výsledky svou podstatou, povyšující prostého člověka na suveréna, generuje?
Skoro to vypadá, že neumíte napočítat do pěti - nechyběl jste náhodou v lavici, když se probírala malá násobilka?

Jen bych dodal, až na drobné vyjímky. Ve Švýcarsku, kupříkladu, není možné založit transparentní účet - zákon to zakazuje.
Ale to by jste taky přivítal, nemám pravdu?

Hm, nezávislá média.

Je třeba si uvědomit, že v našem českém Absurdistánu není vůbec nic po běžného, slušného a navíc dokonce pracujícího občana. Všechny instituce včetně médií jsou tak nějak jenom samy pro sebe. Samozřejmě, najdou se i tací idioti co věří třeba ČT, ale většina národa jistě ví a věří úplně něčemu jinému. Naše tzv. nezávislá média jsou ve skutečnosti až abnormálně závislá na svém mocném chlebodárci a tak musí bez omrzení omílat jenom tu jedinou správnou pravdu. A to od převratu do převratu. Česká historie je toho zářným příkladem. Česká závislá média i v čele s teplým Moravcem mě však vůbec netrápí. Daleko horší zlo totiž vidím v naší rádoby nezávislé justici. Co ta dokáže napáchat škod a křivd, člověku až z toho mrazí. Ale co s tím?

Snad jen jednou měl jsem…

Snad jen jednou měl jsem vizi, že najdu pravdu v televizi. Sledoval jsem všech zpráv tok, až jsem zjistil, že jsem cvok. K jasnému závěru jsem pak došel zcela, že pro bláboly je lépe si zajít do kostela. Dnes svět patří jenom fetu a také internetu.

Skutečný člověk

ve skutečnosti nepotřebuje žádnou neskutečnou pravdu, ale potřebuje hlavně skutečný úspěch. Pravdu ponechme lhářům a pohádkám.

Jak můžeme pomoci?

Jediná možnost jsou volby, bohužel asi až za dlouho. Do té doby si našetřete 1000,- Kč. A protože je nás probuzených jen asi 100000, tak volby bez stamilionové kampaně nevyhrajeme. Ale ta cesta ke 100 milionům není nereálná, stačí když každý z nás pošle tisícovku Jindrovi a máme šanci.

televize a rozhlas

Televizi jsem zrušil před více cca 18 lety. Tehdy jsem byl za naprostého exota a moji tehdejší kolegové měli k mému vyhraněnému názoru na televizi soucitné úsměvy ( něco jako: ".... ty blbečku...." . Já se zase musel smát, když se mne někdo zeptal: "... a co vlastně po večerech děláte?" A říkal jsem si: 'chudáčku, ty jsi to ještě nepochopil a ještě pořád mrháš svým časem'.

K totálnímu odstřihnutí se od televize jsem měl několik pádných důvodů. Začalo to tím, že jsem velmi často po shlédnutí dvě hodiny trvajícího filmu šel naštvaný spát s tím, že to byla naprostá hovadina. A já byl měkký a nevypnul jsem to, protože jsem pořád čekal, co se z toho konečně vyklube. A bylo mi líto, že jsem čas nevyužil mnohem užitečněji.
Ale ten hlavní důvod spočíval v tom, že jsem v rámci svých pracovních povinností byl účastníkem několika velkých kauz, které se propíraly mimo jiné i v televizi. A když jsem viděl, jak TV mlží, jak podává informace vytržené z kontextu, jak některé zásadní fakta zamlčuje, tak jsem zbystřil. A všiml jsem si, že pokud jsem viděl do jádra věci, VŽDYCKY byly informace neobjektivní a zkreslené. A já si položil otázku:

" Aha, takže když do kauzy vidím, znám podrobnosti, tak informace z TV nelze brát vážně. Jak to asi bude vypadat s informacemi, které si neověřím, když o probírané problematice nic nevím ?"

Takže jako první jsem přestal sledovat zprávy v TV a (americké) filmy. Nějaké přechodné období jsem sledoval hudební kanály, ale brzy jsme zrušil i to. Protože jak tady píše Ethanol - raději si pustím kvalitní hudbu, jakou chci, kdy chci a bez reklam.

Nějaký rockový muzikant ( ? Zappa ) měl už v 80 letech text v jedné své písni ( nepamatuji si to doslova ):
" .... jsem sliz a vytékám z obrazovky a vy mne chlemtáte plnými ústy, protože musíte ..."

A v době covidu jsem zcela zrušil i Český rozhlas, místo názvu Český rozhlas používám mnohem přesnější název: Lháři

Závěr: plně souhlasím s názvem dnešního článku. Myslím, že hodně lidí ( v mém sociálním kruhu většina ) už TV nesleduje. Televize je neuvěřitelně silný nástroj pro manipulaci s myslí a zloděj času. Bohužel, je to silně návykové a pokud se rozhodnete odstřihnout, budete mít patrně abstinenční příznaky a bude to chvíli bolet. Ale věřte mi, opravdu to stojí za to :-D.

Televize

je pro mě to nejlepší uspávadlo. Já ji zrušit nemohu. Někdo polyká prášky na spaní, ale mně stačí zalehnout k televizi a po pár minutách spím tvrdým spánkem ruského bohatýra. No, ruského bych asi neměl psát, ale když se řekne bohatýr, tak se mně bezděčně vybaví ruský bohatýr. Dnes jsou u nás ovšem i takové "kapacity" kterým se při vyslovení Rus, vybaví Hitler. Ne nadarmo se v televizi řeší, že v Česku přibývá duševně nemocných lidí. Já sice nejsem žádným študovaným psychiatrem, ale chápu, že být tzv. "na hlavu" se docela vyplatí. Slabší jedinci mají stress nejen covidový, poscovidový. ale dokonce i z časného ranního vstávání za účelem odchodu do řádného zaměstnání.

Já

v poloze zatím svislý, toužím býti nezávislý. Nejvíce jsem ale hodný, jen v poloze vodorovný.

Já

funguji jak mrkací panenka.

V poloze vodorovný ihned zavřu svá okénka.

"Vláda může být neschopná,…

"Vláda může být neschopná, mohou dojit občany...

Fiala se na ideové konferenci ODS může chlubit, že jsou nejlepší vláda pod sluncem, Rakušan může kriminalizovat svobodu projevu...

..i náš prezident klidně řekne, že na názory dezolátů se nemusí brát ohled.

Představte si ten mediální řev, kdyby měl takovou vládní tiskovku Babiš…"

---------------------------------------------------------------------------------

A přesto je u nás dost takových, kteří jim to žerou a žrát budou, stejně jako za Hitlera.

Kdyby desetinu toho, co dělá tento amatérský spolek s lidmi, udělal Babiš,

už by Minářovo ovce na povel bečely a intervjuci by měli 24/7 pohotovost.

Rakušan "diplomat"

Rakušan v kraťasech na oficiální návštěvě.

04.05.2023 9:53 | Ze sítí

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) vyrazil na diplomatickou cestu do několika afrických zemí. A na jedné z akcí se objevil ve velmi krátkých kalhotách. Na sociálních sítích to neušlo pozornosti a kritickému zhodnocení mnoha českých občan. „De*il zůstane de*ilem,“ padlo mimo jiné.

30. dubna se objevil v Ghaně, kde ho přivítal náměstek ministryně zahraničních věcí Kwaku Ampratwum-Sarpong. V pevnosti Cape Coast uctil Rakušan památku transatlantického obchodu s otroky, ke kterému docházelo v minulosti.

Jenže na místo dorazil ve velmi krátkých kalhotách a na sociálních sítích si za to vysloužil porci kritiky.

V diskusi pod příspěvkem si Rakušan vysloužil porci kritiky.

„Bože, to je úroveň,“ padlo v diskusi. „De*il zůstane de*ilem,“ vypálil další. „On tam močí?“ padla otázka….

Se svou troškou do mlýna přispěla také bývalá poslankyně za hnutí ANO Marcela Melková.„Dnes je opravdu nádherně! Úplně jako vzít si kraťasy a jet uctít nějakou památku,“ napsala na twitteru.

Eurosong a politika

Včera proběhlo finále soutěže Eurosong (nekonečně dlouhé a tím až nudné). Bodovala komise a na samotný závěr i diváci ze všech zúčastněných států. Tak se podržte - jediná česká k tomu určená porota dala Ukrajinu na 1. místo, u všech ostatních ta písnička propadla. Nebylo divu, když to byla píseň-nepíseň, takový sci-fi blábol, kde zpěvákem byl jeden takový přímo typický Ukrajinec - černoch. O zpěvu (přibližném) se nedalo ani mluvit, bůhví, kde ho sebrali....

Dalším překvapením byla naše účast. Skupina žen s předlouhými copy, která si říká Vesna (já je neznám). Zpívaly sloku česky a zbytek pak rusky (teda ukrajinsky, ale já to nerozeznám). Odehrálo se "já na bráchu, brácha na mě", takže ukrajinská porota dala nejvíc bodů nám a naše Ukrajincům. Jako jediní si to vzájemně a "spravedlivě" obodovali, ačkoliv obě písničky stály za starou belu. Tož jsme se zase jednou doma pobavili...

Kdo se mi líbil moc, byl host, který zazpíval. Byl to vítěz z r. 2019, kdy ještě písničky byly písničkami a ne cirkusovou přehlídkou. Jinak z letošních zúčastněných bych ještě vypíchla Polku, ta byla dobrá po všech stránkách (taková polská Kylie Minogue, možná ještě lepší) a taky vítězka ze Švédska. Ale náš "ukrajinský" příspěvek a ten přímo ukrajinský..., ztráta času. Jsem zvědavá, jak dlouho ještě budeme jedinými šašky ve světě.

Video se Zelenským - působil trochu nalitě, nebo že by drogy...?

Zelenský pohrozil lidem v Kremlu, že špatně skončí a nezemřou přirozenou smrtí! Ukrajinské vedení má nervy na pochodu, protože Rusové asi zabili v noci ze 7. na 8. května náčelníka generálního štábu AFU Valerije Zalužného, ten není k dohledání a odmítl se zúčastnit schůzky NATO, nepřipojil se ani na dálku přes internet! Šéf vojenského výboru NATO to oznámil ve středu v Bruselu!

https://aeronet.news/…du/

Já televizi vyhodit z okna nehodlám

a dál tudíž budu platit poplatky, jelikož to mi ukládá zákon.

Dost by mě chyběly sportovní přenosy, obzvlášť teď MS v hokeji, kde to Záruba vytunil k dokonalosti. Pamatuji tu hrůzu, když to kdysi před lety jeden rok vyhrála Nova, tak co tam předvedli pan Poulíček a spol, to se nedalo poslouchat. Tak jsem toto mistrovství vyřešil tak, že jsem si pustil televizi, stáhl zvuk na nulu a k tomu pustil rádio, kde tento zápas komentovali. Bylo to sice ukecanější, ale daleko hodnotnější, než ty žvejky z Novy. Pak taky rád koukám na dokumenty ze druhé světové a na artu sem tam dávají dost dobrý koncert. A taky by mi chyběl můj oblíbený Karel Šíp se svou Všechnopárty, páč to je o několik lig výš, než ten nosatej Kraus, na kterýho se už asi 15 let nedívám. Jelikož on akorát machruje na slabší, ale když tam měl tehdá třeba Čtvrtníčka, Kočičkovou, nebo Macháčka, tak se choval jako mílius, páč věděl, že by mu to dali sežrat. Takže radši každý pátek na čt Šípa se svým laskavým humorem.

Jo a taky se musím přiznat, patrně již dětinštím, že když dávají zrovna dobrou řadu mnou oblíbenou, tak koukám na déčku na večerníčky. Edudant a Francimór, nebo Zvířátka pana Krbce, to normálně žeru.

Takže bohužel, televizi z okna vyhodit nemohu. A kdybych to udělal, patrně by mi manželka rozbila hubu, jelikož jí loni kupovala ona. A je to žena dost temperamtní, taky by mohla v rámci odplaty navštívit s kalačem můj auťák, co si hýčkám a to bych nerad riskoval. Takže u nás televize bude viset dál.

tak se koukejte

na NEČT24.CZ

jsou na telegramu i webu. Zatím nejspolehlivější medium. Zkuste a uvidíte, vyhodit z oblíbených to můžete vždycky.