Proti duchu doby

Povím vám dnes další ze svých vidlácky poučných příběhů. 

Jak psal v jednom ze svých článků náš známý bloger Petr Kubáč, komunisti neměli peněz nazbyt a proto investovali velmi racionálně.  A já, stejně jako 70% této republiky žiju z toho, co kdysi postavili právě ti soudruzi, kteří podle moderní teorie něuměli vůbec nic. Sice dvě třetiny obyvatelstva bydlí v komunistických domech a bytech a pracují v komunistických továrních halách, ale koho by to dneska zajímalo že? 

Každopádně já mám v práci na starosti obilná sila postavená mezi roky 1960 a 1990. Jsou to padesát metrů vysoká betonová monstra, která už dneska nikdo nepostaví. Jsou takřka dokonalá a budou s minimální údržbou fungovat ještě dlouhá desetiletí. Pokud budete chtít někdy příklad minulého režimu v praxi, porovnejte si průměrné silo z roku 1980 a z roku 2003. Zjistíte, že jsou v této chvíli zhruba stejně stará a za deset let žádné moderní silo už nebude existovat a bude postaveno znovu nebo vůbec. 

Komunisti se samozřejmě nespokojili jen s obilným silem, oni tenkrát budovali i krizovou infrastrukturu a tak každé silo mělo vlastní autodopravu, zásoby lehkých topných olejů minimálně na jednu sezónu dopředu, rozsáhlé zázemí, zpravidla i malý mlýn nebo alespoň holendr na kroupy a v podstatě u každého sila stála velkokapacitní míchárna krmných směsí - zkráceně VKS. 

Tyto míchárny už v osmdesátých letech chrlily rychlostí asi 15 tun za hodinu krmné směsi pro dobytek na tři směny. Na sile se tak zpracovaly veškeré odpady či mizerné zrno a zároveň z toho byl nezanedbatelný zisk. Míchárna, to už byl poměrně sofistikovný provoz kde se míchalo nejen obilí se starými sušenkami, ale přidávaly se různé přesně dávkované koncentráty od vápníku přes hormony až po antibiotika, přidával se tuk, krev a další látky, které se nedávaly lidem do potravin, jako dneska, ale zpracovaly se na krmivo. 

V devadesátých letech skoro všechny míchárny krachly. Dobytka ubývalo, technologie rostla a dneska je situace taková, že tři míchárny udělají víc práce než padesát starých mícháren o dvacet let dříve.  Prakticky u každého obilného sila tak dneska najdete nekolikapatrovou ošuntělou budovu s vytlučenými okny - bývalou míchárnu, která se už k ničemu nehodí. Technologie se prodala do Ruska a budova chátrá. 

Já provozuju jednu výjimku. Jedna z našich mícháren jede pořád a vyrábí z obilného prachu granule na topení. Spolupracujeme s firmou, která na to umí udělat poměrně slušný funkční kotel a naše míchárna jede stejně výkonně jako kdysi - mohli bychom jet na tři směny sedm dní v týdnu, ale na to není na okrese dost obilného prachu. Ale kdyby byl, všechno by se zpracovalo i prodalo. 

Proč to všechno píšu... 

Někdy kolem roku 2000 přišel můj předchůdce s nápadem, že oné míchárně udělá nové moderní elektronické řízení přes počítač. Místo tlačítek na rozvaděčových skříních bude na stolečku monitor s pěknými obrázky, provoz se bude spouštět myší, bude možné do něj ledacos předvolit, zkrátka místo deseti lidí postačí k obsluze lidí pět.  Zařízení se za několik milionů namontovalo, pět lidí bylo promtně propuštěno a bylo to. 

Dneska jsme zhruba o 15 let dál... na oné míchárně už pracují jen dva lidé. V mezičase manažerstvo propustilo i elektrikáře a údržbáře  a zůstal jen jeden, který tomu rozumí a druhý který je blbec, ale má sílu. A pak skončila životnost počítačových komponent a začalo se opravovat. Najednou se ukázalo, že běžný elektrikář tohle nezvládne a tak musí jezdit příslušný odborník z odborné firmy za 800 Kč na hodinu a to včetně zaplacené cesty na místo určení. Ten odborník samozřejmě také nedovede nic opravit, jen umí vyjmout slot s komponentami a nahradit ho jiným, což stojí statisíce. 

Donedávna zisková míchárna/peletkárna se náhle přehoupává do červených čísel, protože náklady jsou enormní. Navíc každá drobná závada dělá dlouhé prostoje, protože všechny pohony a komponenty jsou mezi sebou prostě propojené malými kabílky a když selže jeden, zpravidla toho nejede mnohem víc. Závada je snadno opravena, ale trvá někdy celé dny, než se najde drátek jako nitka, který je překousnut od myší. 

Navíc nejsou údržbáři, tak nikdo nemá přehled kudy co vede, odborná firma má samozřejmě fluktuaci lidí jako blázen a tak v podstatě není nikdo, kdo by věci rozumněl nebo si alespoň pamatoval, kde to kikslo posledně. 

Zkrátka a dobře, bylo to na zavření celého provozu. Udělat investici do nového počítačového řízení je tak drahé, že se to prostě nevyplatí. Granule na topení nejsou takový vejvar jako kdysi granule pro bejky. 

A tak jsem vzal elektrikáře z jiného střediska, dojeli jsme tam a po týdnu intenzívní práce jsme na zeď znovu pověsili velkou skříň, do ní vyvrtali dírky pro tlačítka, natáhli jsme normální kabely a všechno přepojili znovu zpátky na původní ovládání. Stálo to ani ne desetinu toho co by stálo počítačové řízení. 

Navíc tomuto systému zase rozumí i běžný elektrikář, každý kabel se dá vyměnit a každá komponenta také. Nějaké relé ači stykač stojí pár korun oproti modernímu PLC, které ty stykače potřebuje stejně také. 

Šli jsme proti duchu doby. Místo abychom použili něco super hyper mega giga dokonalého, udělali jsme to jednoduše a primitivně, neváhám říci, že přímo komoušsky. 

Jednou zpětně se možná odvodí nějaký letopočet, kdy jsme překročili onen vrchol. Kdy šel pokrok dopředu a každé zlepšení znamenalo skutečné zlepšení, které se nakonec projevilo pozitivně. Kdy novinky byly vlastně levnější než stará řešení a usnadňovaly život. 

Kousek za humny mám Dukovany. Jedou krásně, šlapou jak hodinky, ale vsadím se že plánovaný pátý blok bude sice mnohem víc cool, clever, bude mít chyré řešení, ale ve skutečnosti pojede hůř a bude dražší než ten předchozí. Vlastně si skoro přeju, aby se Rusové s Američany ještě chvíli hádali a raději se nic nestavělo... 

Stejné je to s auty, kde Němci sami říkají, že dnešní auta jsou horší než ta před pěti roky. Auta jsou sice plná dotykových displejů a dalších udělátek, ale jezdí hůř, jsou mnohem dražší na údržbu a mnohem dříve doslouží. 

Technický pokrok se nám nějak zaráží. Místo aby dělal věci jednodušší, levnější a spolehlivější, aby je ideálně mohlo kupovat hodně lidí a nejlépe ti, kteří na něco podobného doteď neměli peníze, tak se dělají věcičky, které jsou horší a koupit si je mohou jen ti bohatší a ještě jen díky dotacím. Stále více výrobků potřebuje nějakou směrnici a regulaci, aby si je vůbec někdo koupil a výrobky za které mluví jejich užitná hodnota a nízká cena, ty se vytrácejí stále rychleji. 

A samozřejmě jsem musel ono ovládání naší míchárny udělat skoro "nelegálně". Bylo to něco tak proti zvyklostem, že by tomu nikdo nedal zelenou. Nikdo by tomu nevěřil. Až když bylo hotovo, mohli jsme se k tomu přihlásit.  Ale to je skoro všude - udělejte něco pořádně, kvalitně, dobře -  a spolehlivě tím porušíte nějakou směrnici. 

Mimochodem externí auditoři naší firmy nejhůře hodnotí mé silo, které jsme koupili před pár lety. V roce 1990 ho  Státní hmotné rezervy vyprázdnily, pak ho novodobí kapitalisti zprivatizovali, použili jako zástavu k úvěru a trvalo víc než dvacet let, než ho banka oddlužila a prodala za pakatel  - vlastně se počítalo, že z toho bude jen průmyslový pozemek.  Já se k tomu silu dostal někdy v roce 2015, kdy ho naše firma koupila jako protihodnotu jiným pohledávkám  -  a světe div se, museli jsme jen rozhýbat stroje, zalehlé servopohony, zarezlé závity, ale podařilo se a díky tomu mám silo, které nezkazil žádný kindermanažer. Je ve stavu z roku 1990, nic se na něm od té doby neudělalo. 

Rozchodil jsem ho za minimální peníz - vyměnili jsme zpuchřelá těsnění, nalili do převodovek olej, všechno se dalo rozebrat, všechno se dalo vyměnit, všechno se opravilo. Silo jede skoro bez závad a pokud se něco vyskytne, jsou to korunové položky. 

Auditorům se to silo ale nelíbí - je to tam podle nich jak za krále klacka. Žádné zahraniční udělátko, žádné slavné evropské značky strojírenského vybavení. Všechno je natřene odpornou komunistickou šedozelenou barvou, včetně štítků. Není od toho žádná dokumentace, všechna elektrika je v hliníku, všude se mačkají tlačítka a v kontrolkách jsou obyčejné žárovičky. Všechno je v pořádku, ale nic neodpovídá dnešním předpisům. Takhle se to dneska už totiž nedělá víme? 

Ale všechno na sile jede, údržba je minimální a laciná... Tohle je vrchol civilizace. Něco co funguje půl století, je to jednoduché, umí to opravit každý blbec a s minimálními náklady to bude sloužit dalších padesát let.