Milí přátelé, milý letní tábore,
Prožíváme změnu, přichází změna, jakou jsme nezažili už pět set let. Nebylo to pro nás zřejmé, protože v posledních 150 letech došlo k velkým změnám u nás a kolem nás, ale v těchto změnách byl dominantní světovou mocí vždy Západ. A naším východiskem je, že změny, kterých jsme nyní svědky, nebudou pravděpodobně následovat tuto předchozí logiku. Naproti tomu se jedná o novou situaci. V minulosti byly změny západní: Habsburkové povstali a pak padli; Španělsko bylo na vzestupu a stalo se centrem moci; padlo a povstali Angličané; první světová válka skoncovala s monarchiemi; Angličany nahradili Američané jako světoví vůdci; pak rusko-americkou studenou válku vyhráli Američané. Všechny tyto události však zůstaly v rámci naší západní logiky. To však nyní neplatí, a právě tomu musíme čelit; západní svět totiž není napadán zevnitř západního světa, a tím byla logika změn narušena. To, o čem mluvím a čemu čelíme, je vlastně globální systémová změna. A je to proces, který přichází z Asie. Stručně a primitivně řečeno, po mnoho příštích desetiletí - nebo možná staletí, protože předchozí světový systém fungoval pět set let - bude dominantním centrem světa Asie: Mohl bych pokračovat dál: Čína, Indie, Pákistán, Indonésie. Tam už vytvořili své struktury, své platformy, existuje formace BRICS, v níž jsou již zastoupeni. A existuje Šanghajská organizace pro spolupráci, v níž tyto země budují novou světovou ekonomiku. Myslím, že je to nevyhnutelný proces, protože Asie má demografickou výhodu, má technologickou výhodu ve stále více oblastech, má kapitálovou výhodu a svou vojenskou sílu dostává do rovnováhy se Západem. Asie bude mít - nebo možná už má - nejvíce peněz, největší finanční fondy, největší společnosti na světě, nejlepší univerzity, nejlepší výzkumné ústavy a největší burzy. Bude mít - nebo již má - nejpokročilejší kosmický výzkum a nejvyspělejší lékařskou vědu. Kromě toho jsme my na Západě - dokonce i Rusové - byli do tohoto nového útvaru, který se formuje, vtaženi. Otázkou je, zda je tento proces vratný - a pokud ne, kdy se stal nevratným. Myslím, že se tak stalo v roce 2001, kdy jsme se my na Západě rozhodli pozvat Čínu do Světové obchodní organizace - známější jako WTO. Od té doby je tento proces téměř nezastavitelný a nezvratný.

Jaká je evropská reakce na změnu globálního systému? Máme dvě možnosti. První je to, čemu říkáme "skanzen". To je to, co máme nyní. Směřujeme k němu. Evropa, pohlcená USA, zůstane v zaostalé roli. Bude to kontinent, který svět obdivuje, ale který v sobě již nemá dynamiku rozvoje. Druhou možností, kterou oznámil prezident Macron, je strategická autonomie. Jinými slovy, musíme vstoupit do soutěže o změnu globálního systému. Koneckonců to podle své vlastní logiky dělají i USA. A skutečně se jedná v Evropě o 400 milionů lidí. Je možné obnovit schopnost Evropy přitahovat kapitál a je možné přivést kapitál z Ameriky zpět. Je možné uskutečnit velké infrastrukturní stavby, zejména ve střední Evropě - TGV Budapešť-Bukurešť a TGV Varšava-Budapešť, abychom zmínili to, na čem se podílíme. Potřebujeme evropskou vojenskou alianci se silným evropským obranným průmyslem, výzkumem a inovacemi. Potřebujeme evropskou energetickou soběstačnost, která nebude možná bez jaderné energie. A po válce potřebujeme nové usmíření s Ruskem. To znamená, že Evropská unie se musí vzdát svých ambicí jako politický projekt, Unie se musí posílit jako ekonomický projekt a Unie se musí vytvořit jako obranný projekt. V obou případech - skanzenu nebo pokud se připojíme ke konkurenci - se stane to, že musíme být připraveni na to, že Ukrajina nebude členem NATO ani Evropské unie, protože my Evropané na to nemáme dost peněz. Ukrajina se vrátí do pozice nárazníkového státu. Pokud bude mít štěstí, bude to spojeno s mezinárodními bezpečnostními zárukami, které budou zakotveny v dohodě mezi USA a Ruskem, na níž se možná budeme moci podílet i my Evropané. Polský experiment se nezdaří, protože na to nemají prostředky: budou se muset vrátit do střední Evropy a do V4. Počkejme tedy, až se polští bratři a sestry vrátí. Druhá prezentace je u konce. Třetí část, věnovaná tomu, jak se očekávané změny patrně promítnou do budoucnosti Maďarska, bude následovat.

Máš smysl pro humor Vidláku, zasmál jsem na chvíli s těmi boty Otakar. Ale jen na chvíli vydržel úsměv na mé tváři když jsem si vzpomněl na slova plná nenávisti od toho vygumovaného lampasáka Foltýna. A taky těch jiných fanatiků libtardů Kartouš, Svobodová, Bouška   kteří s Foltýnem ve Slavonicích vedli debatu o nás dezolátech a jejich plánů co pro nás chystají aby nás zlikvidovali. Tito lidi jsou fakt duševně nemocní. A o to více jsou proto tito ubožáci nebezpeční. Když jsem si vzpomněl na ty hluboké příkopy které pro nás co jsme "svině" dle vyjádření Foltýna chystá tento lampasák tak mi smích přešel, viz video Petra Bohuše o Foltýnovi  v pořadu Modrý jelen zde:
https://www.youtube.com/watch?v=Yor-XwvbZ_I

Gratuluji Alžírsku k

historickému olympijskému zlatu.

Je to vůbec poprvé,

kdy v ženské kategorii

zvítězil biologický muž.

------------------------------------------------------------

Lawson Natty v listopadu poskytl mačetu Carlosovi Netovi, jenž s ní zavraždil 14-letého chlapce Gordona Gaulta. Lawson Natty bude propuštěn z vězení po 6 měsících s odůvodněním, že britské věznice jsou kapacitně přetíženy.

Tyler Kay, otec 3 dětí, jenž byl včera odsouzen ve stejné zemi na 38 měsíců nepodmíněně za sdílení "nenávistného komentáře" na svém profilu na síti X.

Otakar Foltýn dnes bude jistě slavit - v Anglii už se s těmi sviněmi a nebezpečnými zombíky přestali mazlit.

A aby je mohli poslat do vězení, tak jim tam uvolňují místo propouštěním těch milých hodných kluků, co se provinili pouze tím, že se podíleli na vraždě mladého kluka.

Pokud byla Velká Británie kolébkou moderní evropské demokracie, pak bude zcela jistě i jejím hrobníkem.

Nevím, jak vy, ale na tenhle Západ já fakt patřit nechci. Pojďme si společně s Orbánem a Ficem raději tvořit naši vlastní budoucnost. Jste pro? (FB J. Rajchla)

Celosvětová situace je prachbídná. Po ekonomické stránce je Západ na sestupu, burzy se otřásají. Blízký a Střední Východ jsou na pokraji války. V Austrálii rozjeli naplno kreditní systém v přístupu obyvatelů k sociálním sítím. A to s pomocí ID občana. To zavádí Bartoš i u nás, jen hloupým nedochází, k čemu je třeba. V USA se blíží prezidentské volby a vítězství Trumpa, které by přineslo mnoho změn, se stává méně reálným, než je vytouženým u neliberální části osazenstva planety. Tupci uvidí v Harrisové naději, aniž by jim docházel její politický původ i přístup. Přitom patří do skupiny, v níž najdeme Leyenovou, většinu současných liberálních evropských političek včetně Jourové, Pekarové Adamové či Černochové, mílovými kroky se k nim blíží i hloupá Nerudová. Tyto ženy fungující jako dokonale poslušné loutky skutečných elit škodí světu svou reálnou neschopností a nedostatkem přirozené inteligence mnohem více, než si dokážeme připustit. Myslíme si, že podzim bude tentokrát extrémně důležitým obdobím. U nás to sebestředný Fiala doklepe do korespondenčních voleb, a co bude dále, to je zatím ve hvězdách. Ve světě je tak silné napětí, že se může stát cokoliv. Štěstí sice přeje připraveným, ale na to, co přijde, se asi připravit nelze.

to je jen odstavec, celý článek zde:
https://www.inadhled.live/uvaha-dne/otazku-proc-si-poklada-polovina-sveta/
 

Selhali v Korenevo – Byli odraženi od jaderné elektrárny.

Nepodařilo se jim dobýt celé strategické město Suja.

Utok Ukrajinců na Rusko ospravedlňuje Putinovo rozhodnutí zasáhnout Ukrajinu.

Ruské síly začaly v Kurské oblasti vyvíjet velký tlak na útočící ukrajinské formace. Ukrajinské síly, které před pěti dny překvapivě napadly (síly přivezené na poslední chvíli z Británie, potvrzují ukrajinští zajatci), nyní trpí kritickými ztrátami a je otázkou, jak je nahradit. Síla počtu 6500 mužů byla šest měsíců cvičena v Británii britskou armádou a letecky přepravena do Polska pouhých šest dní před útokem 20. července. Poté byla přesunuta po železnici do oblasti Sumi.

Nyní se ale zdá, že se Rusové z překvapení vzpamatovali a postupně zvyšují tlak, a to především pomocí útočných vrtulníků. Vyhýbají se masovému bombardování , dokud nebude dokončena evakuace asi 100 000 obyvatel. Žádný z ukrajinských cílů ANSK však zatím nebyla realizován a je otázkou, jak bude realizován nyní, když se ztratila výhoda překvapení a bránící se Rusové jsou v početní výhodě. Ukrajinci nedokázali obsadit ani ruské velitelské centrum v Korenevu (i když pětkrát vstoupili do města, ale byli odraženi) ani jadernou elektrárnu u města Shuja nedokázali obsadit.

Neovládají ani samotné město: na jihovýchodě zůstalo v ruských rukou území rovnající se 15 % města. A už Rusové vrhli do boje tanky T-72BM a mnoho BMP-3. Západní tisk popisuje „balancování“ taktické situace. Jaká bude budoucnost ukrajinských jednotek a operací obecně? Vše bude záviset na podpoře, kterou dostanou z Ukrajiny. Pokud se jim nepodaří zajistit hladký tok zásob a dělostřelecké podpory, budou poraženi.

Nutno podotknout, že ukrajinsky útok paradoxně politicky ospravedlňuje volbu V. Putina udeřit jako první na Ukrajině, v únoru 2022: Ti, kteří tvrdili, že „Rusku nehrozí invaze od Ukrajiny, proto nebylo třeba uchýlit se k ozbrojeným operacím“ , jejich názory byly teď rázně vyvráceny.

Na frontě nyní Rusové ničí zásobovací trasy Ukrajiny: Obecně je západní tisk k výsledkům ukrajinského útoku velmi opatrný. Řekli bychom, že ne optimisticky. Ukrajinci sice se fotí v ruských vesnicích, ale ani zdaleka si neudržují své pozice v těchto vesnicích… Ukrajinský provoz byl již omezen na vzdálenost 20 km od hraničního přechodu. Ukrajinci nemají výrazné zálohy, nemají letectvo, nemají ani strategickou hloubku.

Jak moc stačí odvaha a – daný – dobrý výcvik od Britů ?

zdroj: pronews.gr

mně leze krkem, že se člověk stává vlkem. Přitom já znám lepší jev, třeba když se ze člověka - vlka, stane člověk - Meresjev!

od análů do análů!

Když neřád dostane řád, pak se nemusí bát, že by mu mohl někdo přes držku dát.

Díky za Orbanův projev,

myslím, že je dobrý vizionář.

Také jsem nakloněna Rajchlovi. Ale se Sorosovými hochy a děvčaty finančně soupeřit nemůže. Proto to je, jak to je. Udělal dobře, že se spojil s SPD. Snad se ti dva kohouti ( Rajchl + Okamura) vydrží nepoprat aspoň do voleb).

Kursk nikdo neodpustí ani nezapomene. Nikdy. A pokud někteří ruští liberálové na útěku s radostí napsali, že toto byl „radikální zlom“ ve válce, pak měli pravdu, jen z opačné strany. Toto je skutečně průlom. Ve vědomí a pochopení toho, s kým má Rusko co do činění v podobě banderovské Ukrajiny. A žádná poloviční opatření zde již nejsou možná.

ZDROJ: Hlas Mordora / News Front

-------------------------------------------------

(pozn. Jestli takto uvažují libtardi, pak jim musí strašit na majáku a jsou ještě větší blbci než jsme doufali)

naprosto zlikvidovat soucítění spoluobčanů s podnikateli. V covidu za mnou známí chodili, jestli nepotřebuji založit ( nepotřeboval jsem ), dnes nevím, nevím, jestli by se někdo hrnul s pomocí. No, ale pár známých a rodina asi ano.

"Pokud svoboda slova vůbec něco znamená, znamená to právo říkat lidem, co nechtějí slyšet." George Orwell.

Nikdo nemá právo být během života chráněn před útoky přehmaty, urážkami nebo zraněnými city. To jsou rizika, která přináší život ve společnosti. Každý, kdo to neunese, by se měl stát poustevníkem. (Anne Widdecombe, Reform UK)

https://www.youtube.com/watch?v=mgy9MJlxAxQ

Co by mělo Maďarsko v této situaci dělat? Především si uvědomme smutnou skutečnost, že před pěti sty lety, v době poslední změny globálního systému, byla Evropa vítězem a Maďarsko poraženým. Byla to doba, kdy se díky geografickým objevům otevřel v západní polovině Evropy nový hospodářský prostor - prostor, na kterém jsme se vůbec nemohli podílet. Bohužel ve stejné době nás zasáhl i civilizační konflikt, kdy do Maďarska dorazil islámský dobyvatel, který z nás na dlouhá léta udělal válečnou zónu. To mělo za následek obrovský úbytek obyvatelstva, což vedlo k jeho přesídlování - jehož důsledky vidíme dodnes. A bohužel jsme neměli schopnost se z této situace sami vymanit. Nedokázali jsme se osvobodit vlastními silami, a tak jsme museli být na několik století připojeni ke germánskému habsburskému světu.
Připomeňme si také, že před pěti sty lety maďarská elita plně chápala, co se děje. Chápala podstatu změny, ale neměla prostředky, které by jí umožnily zemi na tuto změnu připravit. To byl důvod neúspěchu pokusů rozšířit prostor - politický, hospodářský a vojenský - a vyhnout se potížím: pokusů vymanit se ze situace. Takový pokus učinil král Matyáš, který se - po Zikmundově vzoru - snažil stát císařem Svaté říše římské, a zapojit tak Uhry do globální změny systému. To se mu však nepodařilo. Zařadil bych sem však i pokus o jmenování Tamáse Bakócze papežem, což by nám dalo další příležitost stát se vítězem v této globální systémové změně. Tyto pokusy však neuspěly. Proto je maďarským symbolem této doby, symbolem maďarského neúspěchu, vojenská porážka u Moháče. Jinými slovy, počátek světové mocenské nadvlády Západu se shodoval s úpadkem Maďarska.
To je důležité, protože nyní si musíme ujasnit náš vztah k nové změně globálního systému. Máme dvě možnosti: Buď to bude pro Maďarsko hrozba, nebo příležitost. Pokud je to hrozba, pak musíme provádět politiku ochrany statu quo: musíme plout společně se Spojenými státy a Evropskou unií a musíme ztotožnit naše národní zájmy s jednou nebo oběma větvemi Západu. Pokud to nevnímáme jako hrozbu, ale jako příležitost, musíme si vytyčit vlastní cestu rozvoje, provést změny a převzít iniciativu. Jinými slovy, vyplatí se provádět národně orientovanou politiku. Věřím v to druhé, patřím k té druhé škole: současná změna globálního systému není hrozbou, není primárně hrozbou, ale spíše příležitostí.
Pokud však chceme provádět svou samostatnou národní politiku, je otázkou, zda máme potřebné výchozí podmínky. Jinými slovy, zda by nám nehrozilo, že nám někdo šlápne na kuří oko - nebo spíše, že nás nezašlápne. Otázkou tedy je, zda máme či nemáme potřebné výchozí podmínky pro vlastní cestu ve vztazích s USA, Evropskou unií a Asií.
Stručně řečeno, mohu jen konstatovat, že vývoj v USA jde v náš prospěch. Nevěřím, že od Spojených států dostaneme ekonomickou a politickou nabídku, která by pro nás vytvořila lepší příležitost než je členství v Evropské unii. Pokud nějakou dostaneme, měli bychom ji zvážit. Samozřejmě je třeba se vyhnout polské pasti: vsadili hodně na jednu kartu, ale v Americe byla demokratická vláda; sice jim pomohli v jejich strategických polských národních cílech, ale na druhou stranu Poláci podléhají vnucování politiky vývozu demokracie, LGBTQ, migrace a vnitřní společenské transformace, která vlastně hrozí ztrátou jejich národní identity. Pokud tedy přijde nabídka z Ameriky, je třeba pečlivě zvážit její rizika.
Pokud se podíváme na Asii a Čínu, musíme říci, že tam výchozí podmínky existují - protože jsme dostali nabídku z Číny. Dostali jsme maximální možnou nabídku a lepší už nedostaneme. To lze shrnout následovně: Čína je velmi daleko a členství Maďarska v Evropské unii je pro ni výhodou. Tím se liší od Američanů, kteří nám neustále říkají, že bychom z ní možná měli vystoupit. Číňané si myslí, že jsme na tom dobře - i když členství v EU je omezením, protože nemůžeme provádět nezávislou obchodní politiku, protože členství v EU s sebou nese společnou obchodní politiku. Na to Číňané říkají, že vzhledem k tomu bychom se měli vzájemně podílet na modernizaci. Samozřejmě, když lvi nabízejí pozvání myši, je třeba být vždy ve střehu, protože koneckonců záleží na realitě a relativní velikosti. Ale tato čínská nabídka podílet se na vzájemné modernizaci - oznámená během květnové návštěvy čínského prezidenta - znamená, že jsou ochotni investovat část svých zdrojů a rozvojových prostředků v Maďarsku a že jsou ochotni nabídnout nám možnosti účasti na čínském trhu.
Jak se budou vyvíjet vztahy mezi EU a Maďarskem, pokud budeme považovat naše členství v EU za omezující podmínku? Podle mého názoru se západní část Evropské unie již nevrátí k modelu národního státu. Proto se bude i nadále pohybovat v pro nás neznámých vodách. Východní část Unie - jinými slovy my - si může svou podmínku národních států obhájit. Toho jsme schopni. Unie současnou válku prohrála. USA ji opustí. Evropa nemůže financovat válku, nemůže financovat obnovu Ukrajiny a nemůže financovat její chod.
Zatímco nás Ukrajina žádá o další půjčky, probíhají jednání o odpisu půjček, které si již dříve vzala. Dnes se věřitelé a Ukrajina dohadují, zda má splatit 20 nebo 60 procent dluhu, který si vzala. Taková je reálná situace. Jinými slovy, Evropská unie musí za toto vojenské dobrodružství zaplatit. Tato cena bude vysoká a bude mít na nás nepříznivý dopad. Důsledkem pro nás - pro Evropu - je jako hraniční podmínka to, že Evropská unie uzná, že středoevropské země zůstanou v Evropské unii, přičemž budou stát na základech národních států a budou sledovat své vlastní zahraničněpolitické cíle. EU se to nemusí líbit, ale bude se s tím muset smířit - zejména proto, že počet takových zemí se bude zvyšovat.
Celkově tedy mohu říci, že podmínky pro samostatnou národně orientovanou politiku vůči Americe, Asii a Evropě existují. Ty budou určovat hranice našeho manévrovacího prostoru. Tento prostor je široký - širší než kdykoli v posledních pěti stech letech. Další otázkou je, co musíme udělat, abychom tento prostor využili ve svůj prospěch. Pokud dojde ke změně globálního systému, pak potřebujeme strategii, která bude pro tuto změnu přínosná.
Pokud dojde ke změně globálního systému, pak potřebujeme velkou strategii pro Maďarsko. Zde je důležité pořadí slov: nepotřebujeme strategii pro velké Maďarsko, ale velkou strategii pro Maďarsko. To znamená, že dosud jsme měli malé strategie, obvykle s časovým horizontem do roku 2030. Jedná se o akční plány, politické programy, které měly za cíl navázat na to, co jsme začali v roce 2010 - čemu říkáme budování národního kurzu - a jednoduše to dokončit. Je třeba na ně navázat. V době globálních systémových změn to však nestačí. K tomu potřebujeme velkou strategii, delší časový rámec - zejména pokud předpokládáme, že tato globální systémová změna povede ke stabilnímu dlouhodobému stavu, který bude trvat staletí. Zda tomu tak bude, budou samozřejmě moci říci až naši vnuci na Tusnádu v roce 2050.
Jak jsme na tom s velkou strategií Maďarska? Je v našem šuplíku velká strategie pro Maďarsko? Měla by tam být a ve skutečnosti tam je. To je odpověď. Protože v posledních dvou letech nás válka povzbudila. Stalo se zde několik věcí, které jsme se rozhodli udělat, abychom vytvořili velkou strategii - i když jsme o nich v této souvislosti nemluvili. Na takové velké strategii jsme začali pracovat okamžitě po volbách v roce 2022. Neobvyklé je, že maďarská vláda má politického ministra, jehož úkolem je vlastně tuto velkou strategii sestavit. Vstoupili jsme do systému tvorby programů týmu prezidenta Donalda Trumpa a jsme tam hluboce zapojeni. Již nějakou dobu se výzkumní pracovníci Magyar Nemzeti Bank [Maďarské národní banky] účastní strategických workshopů v Asii - zejména v Číně. A abychom naši nevýhodu proměnili ve výhodu, poté, co jsme byli nuceni provést výměnu na ministerstvu, jsme do vlády nepřivedli technokrata, ale strategického myslitele, a vytvořili jsme samostatné ministerstvo pro Evropskou unii s Jánosem Bókou. A tak v Bruselu nejsme pasivní, ale zřídili jsme si tam výkladní skříň: neodcházíme, ale přicházíme. A existuje řada takových soft power institucí spojených s maďarskou vládou - think tanky, výzkumné ústavy, univerzity - které v posledních dvou letech fungují na plný plyn.
Maďarsko má tedy velkou strategii. V jakém je stavu? Mohu říci, že zatím není v dobrém stavu. Není v dobrém stavu, protože se používá příliš intelektuální jazyk. A naše politická a konkurenční výhoda plyne právě z toho, že jsme schopni vytvořit s lidmi jednotu, v níž každý přesně pochopí, co děláme a proč. To je základem naší schopnosti jednat společně. Lidé totiž budou plán hájit jen tehdy, když mu budou rozumět a uvidí, že je pro ně dobrý. Jinak, pokud bude založen na bruselském bla bla, nebude fungovat. Bohužel to, co máme nyní  (velká strategie pro Maďarsko) , ještě není stravitelné a široce srozumitelné. Bude trvat dobrých šest měsíců, než se do této fáze dostaneme. V současné době je syrová a hrubá - dokonce bych mohl říci, že nebyla psána perem, ale dlátem, a že musíme ještě hodně obrousit smirkovým papírem, aby byla srozumitelná. Prozatím však stručně představím to, co v ní je.
Takže podstatou velké strategie pro Maďarsko - a teď použiji intelektuální jazyk - je konektivita. To znamená, že nedovolíme, abychom se ve světové ekonomice uzavřeli pouze do jedné z obou vznikajících hemisfér. Světová ekonomika nebude výhradně západní nebo východní. Musíme být v obou, v západní i východní. To s sebou přinese důsledky. První z nich. Nezapojíme se do války proti Východu. Nepřipojíme se k vytvoření technologického bloku, který by stál proti Východu, a nepřipojíme se k vytvoření obchodního bloku, který by stál proti Východu. Shromažďujeme přátele a partnery, nikoli ekonomické nebo ideologické nepřátele. Nevydáváme se intelektuálně mnohem snazší cestou, kdy se na někoho upínáme, ale jdeme vlastní cestou. To je obtížné - ale pak existuje důvod, proč se o politice mluví jako o umění.
Druhá kapitola velké strategie se týká duchovních základů. Jejím jádrem je obrana suverenity. O zahraniční politice jsem již řekl dost, ale tato strategie popisuje také ekonomický základ národní suverenity. V posledních letech jsme stavěli pyramidu. Na jejím vrcholu stojí "národní šampioni". Pod nimi jsou mezinárodně konkurenceschopné střední podniky, pod nimiž jsou podniky vyrábějící pro domácí trh. V dolní části jsou malé podniky a živnostníci. To je maďarská ekonomika, která může poskytnout základ pro suverenitu. Máme národní šampiony v bankovnictví, energetice, potravinářství, výrobě základních zemědělských produktů, IT, telekomunikacích, médiích, stavebnictví, výstavbě budov, rozvoji nemovitostí, farmacii, obraně, logistice a - do jisté míry prostřednictvím univerzit - znalostním průmyslu. A to jsou naši národní šampioni. Nejsou to jen šampioni doma, ale všichni jsou na mezinárodní scéně a prokázali svou konkurenceschopnost. Pod nimi se nacházejí naše středně velké podniky. Rád bych vás informoval, že Maďarsko má dnes patnáct tisíc středních podniků, které jsou mezinárodně aktivní a konkurenceschopné. Když jsme se v roce 2010 dostali k moci, bylo jich tři tisíce. Dnes jich máme patnáct tisíc. A samozřejmě musíme rozšířit základnu malých podniků a živnostníků. Pokud se nám pro rok 2025 podaří sestavit mírový, a nikoliv válečný rozpočet, spustíme rozsáhlý program pro malé a střední podniky. Ekonomický základ suverenity také znamená, že musíme posílit naši finanční nezávislost. Musíme snížit náš dluh ne na 50 nebo 60 %, ale téměř na 30 % HDP; a musíme se stát regionálním věřitelem. Již dnes se o to pokoušíme a Maďarsko poskytuje státní půjčky spřáteleným zemím v našem regionu, které jsou pro Maďarsko nějakým způsobem důležité. Důležité je, že podle strategie musíme zůstat průmyslovým centrem: nesmíme přejít na ekonomiku zaměřenou na služby. Sektor služeb je důležitý, ale musíme si zachovat charakter Maďarska jako průmyslového centra, protože jen tak může být na domácím trhu práce plná zaměstnanost. Nesmíme opakovat chybu Západu, který na některé výrobní práce využívá gastarbeitery, protože tam už příslušníci hostitelské populace považují některé druhy práce pod svoji úroveň. Pokud by k tomu došlo v Maďarsku, vyvolalo by to proces sociálního rozkladu, který by bylo obtížné zastavit. A na obranu suverenity patří do této kapitoly také budování univerzitních a inovačních center.
Třetí kapitola identifikuje tělo velké strategie: maďarskou společnost, o které hovoříme. Pokud chceme být vítězi, musí být tato maďarská společnost pevná a odolná. Musí mít pevnou a odolnou sociální strukturu. Prvním předpokladem je zastavení demografického poklesu. Začali jsme dobře, ale nyní jsme se zastavili. Je zapotřebí nový impuls. Do roku 2035 musí být Maďarsko po demografické stránce udržitelné. O tom, že by se úbytek obyvatelstva kompenzoval migrací, nemůže být ani řeči. Zkušenost Západu je taková, že pokud je hostů více než hostitelů, pak už domov není domovem. To je riziko, které nesmíme podstupovat. Pokud se tedy po skončení války podaří sestavit mírový rozpočet, pak k obnovení růstu maďarské populace bude pravděpodobně třeba v roce 2025 zdvojnásobit daňovou úlevu pro rodiny s dětmi - a to ve dvou krocích, nikoliv v jednom, ale během jednoho roku. "Stavidla" musí kontrolovat příliv lidí ze západní Evropy, kteří chtějí žít v křesťanské národní zemi. Počet takových lidí bude stále narůstat. Nic nebude automatické a budeme si vybírat. Dosud si vybírali oni, ale nyní to budeme my, kdo si bude vybírat. Aby byla společnost stabilní a odolná, musí být založena na střední třídě: rodiny musí mít vlastní majetek a finanční nezávislost. Musí být zachována plná zaměstnanost a klíčem k tomu bude zachování současného vztahu mezi prací a romskou populací. Práce bude a bez práce nelze žít. To je dohoda a to je podstata toho, co se nabízí. S tím souvisí také systém maďarských vesnic, který je v maďarské historii považován za zvláštní hodnotu, a nikoliv za symbol zaostalosti. Systém maďarské vesnice je třeba zachovat. Městskou úroveň služeb musíme zajistit i obyvatelé na vesnicích. Finanční zátěž s tím spojenou musí nést města. Nebudeme vytvářet megaměsta, nebudeme vytvářet velkoměsta, ale chceme vytvářet města a venkovské oblasti kolem měst, přičemž chceme zachovat historické dědictví maďarské vesnice.
A konečně je tu zásadní prvek suverenity, s nímž jsme sem na břehy řeky Olt přijeli. To je podstata ochrany suverenity, která je ochranou národní svébytnosti. To není asimilace, integrace, splynutí, ale zachování našeho zvláštního národního charakteru. To je kulturní základ obrany suverenity: zachování jazyka a zabránění stavu "nulového náboženství". Nulové náboženství je stav, kdy víra již dávno zmizela, ale také se ztratila schopnost křesťanské tradice poskytovat nám kulturní a morální pravidla chování, která řídí náš vztah k práci, penězům, rodině, sexuálním vztahům a pořadí priorit ve vzájemných vztazích. To je to, co lidé na Západě ztratili. Domnívám se, že tento stav nulového náboženství nastane, až bude manželství osob stejného pohlaví uznáno jako instituce se stejným statusem jako manželství muže a ženy. To je stav nulového náboženství, v němž křesťanství již neposkytuje morální kompas a vedení. Tomu je třeba se za každou cenu vyhnout. A tak když bojujeme za rodinu, nebojujeme jen za čest rodiny, ale za zachování stavu, v němž křesťanství alespoň stále poskytuje morální vodítko pro naše společenství.
Dámy a pánové,
A konečně, tato maďarská velká strategie nesmí začínat od "Malého Maďarska". Tato velká maďarská strategie musí vycházet z národních základů, musí zahrnovat všechny oblasti obývané Maďary a musí zahrnovat všechny Maďary žijící kdekoli na světě. Pouhé Malé Maďarsko - Malé Maďarsko jako jediný rámec - nebude stačit. Z tohoto důvodu si netroufám uvést datum, protože bychom se ho museli držet. Ale v dohledné době musí být veškerá podpora, která slouží stabilitě a odolnosti maďarské společnosti - například systém podpory rodiny -, rozšířena v plném rozsahu i na oblasti obývané Maďary mimo hranice země. To se neubírá špatným směrem, protože když se ohlédnu za částkami, které maďarský stát na tyto oblasti od roku 2010 vynaložil, mohu říci, že jsme ročně utratili v průměru 100 miliard forintů. Pro srovnání mohu říci, že za [socialistické] vlády Ference Gyurcsányho činily roční výdaje na tyto účely 9 miliard forintů. Nyní vydáváme 100 miliard ročně. To je tedy více než desetinásobný nárůst.
A pak je tu jediná otázka: Jakou politiku lze použít, aby byla velká strategie pro Maďarsko úspěšná? Aby byla velká strategie úspěšná, musíme především velmi dobře znát sami sebe. Protože politika, kterou chceme použít, aby byla strategie úspěšná, musí odpovídat naší národní povaze. K tomu samozřejmě můžeme říci, že jsme různorodí. To platí zejména pro Maďary. Ale přesto existují společné základní rysy, a na ty se musí strategie zaměřit a fixovat. A pokud to pochopíme, pak nepotřebujeme kompromisy nebo konsolidaci, ale musíme zaujmout pevný postoj. Domnívám se, že vedle rozmanitosti je podstatou - společnou podstatou, kterou musíme uchopit a na níž musíme stavět maďarskou velkou strategii - svoboda, kterou je třeba budovat i směrem dovnitř: musíme budovat nejen svobodu národa, ale musíme usilovat i o osobní svobodu Maďarů. Nejsme totiž militarizovaná země jako Rusové nebo Ukrajinci. Nejsme ani hyperdisciplinovaní jako Číňané. Na rozdíl od Němců si nelibujeme v hierarchii. Nemáme rádi převraty, revoluce a rouhání jako Francouzi. Nevěříme ani, že můžeme přežít bez svého státu, bez vlastního státu, jak mají tendenci si myslet Italové. Pro Maďary není řád hodnotou sám o sobě, ale podmínkou nezbytnou pro svobodu, v níž můžeme nerušeně žít. Nejblíže maďarskému smyslu a významu svobody je výraz shrnující nerušený život: "Můj dům, můj rodina, můj hrad, můj život, a já budu rozhodovat o tom, co mi umožní cítit se dobře ve vlastní kůži." V tomto smyslu je svoboda pro Maďary nejvýznamnější. To je antropologická, genetická a kulturní vlastnost Maďarů a strategie se jí musí přizpůsobit. Jinými slovy, musí být východiskem i pro politiky, kteří chtějí velkou strategii dovést k vítězství.
Tento proces, o kterém hovoříme - tato globální změna systému - neproběhne za rok či dva, ale již začal a bude trvat dalších dvacet až pětadvacet let, a proto bude během těchto dvaceti až pětadvaceti let předmětem neustálých debat. Naši odpůrci ji budou neustále napadat. Budou tvrdit, že tento proces je zvratný. Budou tvrdit, že potřebujeme integraci namísto samostatné národní velké strategie. Budou ji tedy neustále napadat a pracovat na jejím narušení. Budou neustále zpochybňovat nejen obsah velké strategie, ale také její potřebu. To je boj, kterému se nyní musíme věnovat, ale zde je jeden problém, a to časový rámec. Protože pokud se jedná o proces trvající dvacet až pětadvacet let, musíme si přiznat, že vzhledem k tomu, že nemládneme, nebudeme mezi těmi, kdo jej dokončí. Realizaci této velké strategie - zejména její závěrečnou fázi - určitě nebudeme provádět my, ale především mladí lidé, kterým je nyní dvacet a třicet let. A když přemýšlíme o politice, o tom, jak takovou strategii politicky realizovat, musíme si uvědomit, že v budoucích generacích budou v podstatě jen dvě pozice - stejně jako v naší generaci: budou liberálové a budou nacionalisté. A musím říci, že na jedné straně budou liberální, štíhlí, avokádem obložení, bez alergenů, samolibí politici a na druhé straně budou mladí lidé z ulice s nacionalistickými sympatiemi, kteří budou stát oběma nohama pevně na zemi. Proto je třeba začít s náborem mladých lidí - teď a pro nás. Opozici neustále organizuje a na bojiště vysílá liberální Zeitgeist, to je převládající kulturní, intelektuální, politická a morální nálada nebo myšlenka převládající v určitém období. V podstatě jde o mainstreamový myšlenkový rámec, který určuje, jak lidé v dané době vnímají svět kolem sebe.. Nepotřebuje žádné náborové úsilí, protože k náboru dochází automaticky.
Náš tábor je však jiný: národní tábor se ozve pouze za zvuku polnice a může se shromáždit pouze pod vysoko vztyčenou vlajkou. To platí i pro mladé lidi. Proto potřebujeme najít odvážné mladé bojovníky s nacionalistickým cítěním. Hledáme odvážné mladé bojovníky s národním cítěním!
Děkuji vám za vaši laskavou pozornost.

Je dobré vědět, že někdo přemýšlí dopředu, chce tvořit a ne bořit. Díky Inzo.

Většinu nás do nástěnek ve škole musely nutit. Májová výzdoba byla samozřejmostí. VŘSR nic moc. V Karlových Varech pevné hrázi socialismu pořádaly lampionový průvod a ohňostroj. Mít ty správné symboly na nástěnkách a nejen tam, bylo povinností školy. Už tehdy se lidé rozdělovali na ty nadšené a nenadšené. Bylo i ve fabrikách a na úřadech. 

Po převratu mladobolševiků proti starobolševikům se příliš nezměnilo. Nadšení nástěnkáři byli vystřídáni , světe div se, nenadšenými nástěnkáři minulými! Místo Husáky vyvěsili Havla. Místo Bilaka slavili Dubčeka. Dodnes vyvěšují na českých státních budovách cizácké vlajky a symboly! Na baráku naší starostky nikdy nevisela její dalájlámská bojová zástava Tibetu. Ani ta čeká. Ředitel naší fabriky si na barák nevyvěsil tu ukraruskou modrožlutou vlajku, ale pověsil ji na stožáry fabriky, kde mu nepatřil ani ten počítač. Hesla kowidovo Tečky a její spásy byly také samozřejmostí. 

Za každého režimu se vyrojí krvesajný hmyzáci, kteří bzučí jak si režim přeje a těší se na krev těch, kteří nejsou ochotni bzučet s nimi. Já takové nemám rád a nikdy jsem je rád neměl.