Přátelé, dnes jsou to dva roky, co začal můj proces odchodu z civilního zaměstnání investičního technika na obilných silech. Bylo čerstvě po prezidentských volbách a já jsem prvního února podával žádost o registraci Institutu českého venkova. Mé odcházení z práce pak bylo postupné a pozvolné, jednak proto, že nejsou lidi, takže se těžko hledal můj nástupce a jednak proto, že s pěti dětmi člověk nerad dělá bezhlavé životní kroky.

Jsem chcimír od první minuty války na Ukrajině. Cítil jsem ji v kostech už pár měsíců předem a ukrajinskou krizi jsem sledoval už od Majdanu. Vnímal jsem ji jako existenciální záležitost. Tohle nebyla klasická „velká hra“ velmocí, které se štengrovaly prostřednictvím nějakých milicí a režimů ve třetích zemích. Tohle nebyl Asad vs. umírnění lidojedi. Tohle nebylo foukání do revolučních ohníčků v Libyi. Tohle bylo vážné, je to vážné a bude to vážné.

Tak nám zařízli Ládika Větvičku… Náš karel gott mezi blogery, mnohonásobný blogger roku, tahoun celého blogovacího prostoru na I-dnesu, je teď právě vaporizován a jeho blog ukončen… prý kvůli devětadvacátému porušení kodexu blogera. Což jsou stejné kecy, jako porušení pravidel komunity. Kodex blogera totiž nejvíc porušuje pravda, která se nehodí.