Tento článek syslím už hodně dlouho. Alef mi ho poslal před několika měsíci, ať ho pustím, až si budu chtít o víkendu odpočinout. Teď to nastalo. Zítra o tom napíšu víc. 

Teď už Alef: 

Možná znáš, milý čtenáři, tu roztomilou pověru: co se ti zdá první noc, když spíš na novém místě, určitě se splní.

V mém případě to platí téměř stoprocentně.

První noc na novém místě se mi s železnou pravidelností zdávají sny chaotické a můj život podle toho vypadá. – Nemůže se mi zdát někdy něco pořádného? Do života by mi potom vstoupil pořádek.

z cyklu Fermiho paradox

Fpring Nabogla si rozepnul límeček slavnostní uniformy a rozvlnil své výběžky, aby upoutal pozornost posluchárny. Jen několik míst zůstalo neobsazeno; Naboglovy přednášky si nechal ujít jen málokdo.

Budoucí důstojníci SGS se rychle utišili a rytmickým vlněním výběžků dávali najevo svou pozornost. Fpring Nabogla procítil společné mentální pole. Bylo hladké, bez hrotů a rýh, které by signalizovaly, že některý z posluchačů nesdílí s ostatními zájem o přednášenou látku. 

Reportáž psaná na marodce

Celý příběh začíná celkem nenápadně tím, že někdy začátkem prosince přišla moje nejmladší ze školy a postěžovala si, že se jí v puse utvořil veliký a nepříjemný aft.

U nás v rodině nepatří stonání k běžnému koloritu, při zdraví se udržujeme dílem vlastní pílí a dílem díky vynikajícímu genetickému mixu, zděděnému po předcích. Manželka zašmátrala v příručním bylinářství, namíchala jako vždy nějaké své čarodějné lektvary a do dvou dnů bylo po aftu.

Jsa ovlivněn jistými událostmi na Kydech, usoudil jsem, že nadešel čas oprášit některé z mých starých textů. Mám tady jeden, který jsem digitálně zrestauroval, a modernizovaný jej předhazuji publiku v plen. 

Dejme si na začátek inzerát – přihlásí se někdo? 

Hledáme vhodného adepta na obsazení pozice „podnikový blbec“. Jazykové znalosti a všeobecný rozhled nejsou podmínkou, reference a předchozí praxe v oboru vítány.

P.T. zájemci se žádají o laskavé zaslání strukturovaného životopisu na adresu redakce.

Tebe určitě hned napadlo, můj milý deníčku, že text bude o Haně Lipovské. – Ne, nebude; ale nezastírám, že je pozdvižením, které tu nedávno panovalo ohledně její osoby, trochu inspirován. 

„Hana“ je japonsky květina, najdi si to ve slovníku na těch iternetech. Já jsem to náhodou věděl už dřív z nějakého japonského filmu, a taky jsem to na Hanu v pravý čas vybalil.

Můj milý deníčku, dneska to bude asi trochu delší. Ale zatím sis nikdy nestěžoval a vždycky jsi mne trpělivě vyslechnul – věřím proto, že ani dnes to nebude odlišné. Co taky jiného, že. Nějak jsme si vzájemně zbyli.

Byly doby, kdy podobné rozhovory, jaké dneska vedu s tebou, měly úplně jinou dynamiku. 

Jmenovala se Imagena a seznámil nás Vladimír Merta. S Vladimírem Mertou to mám podobně, jak to svého času napsal Větva o Jarku Nohavicovi: známe se napůl – já ho znám, a on mě nezná.

Je podzim. Dým se válí po střechách a klesá k zemi. Přišel čas, kdy žádná pouliční lampa nemá dost sil na to, aby zcela rozptýlila temnotu. Mezi domy je šero, mlhavo a strašidelno. 

A co si budeme namlouvat: kromě mlhy, tmy a strašidelna obchází krajem příslovečná blbá nálada, tentokrát v neobvykle silné koncentraci. Na to každý reaguje po svém, ani já nejsem výjimka. Proto jsem se právě pasoval na stínového Žlutého císaře.

Co by Syn nebes udělal v aktuální situaci? 

Mám kamaráda a spolužáka na Floridě, a dejme tomu, že se jmenuje Karel. Je tam už mnoho let a chtělo by se napsat, že se úspěšně živí výukou computer science na jedné z tamních univerzit – ale nebyla by to tak úplně pravda. Jak už to bývá, pravda je zcela neokázalá: Karel se ve skutečnosti živí jídlem; ale mám-li být upřímný, musím konstatovat, že na to jídlo si vydělává jako vysokoškolský učitel.

Ta věta není z mé hlavy, ale nepřestává mne fascinovat. Já vím, co mi chceš říct, můj milý deníčku: měl bych to vzít trochu obšírněji. Tak dobře.

Jak si možná pamatuješ, můj milý deníčku, kdysi jsem slíbil, že napíšu, jak to mám s Andrejem. Jako vždy, bude to osobní. I když si spolu povídáme, můj milý dezinformační deníčku, ty nejsi osoba; jsi jen cár papíru, nota bene cár papíru virtuálního. Zatímco já skutečná a nefalšovaná osoba jsem, se vším, co k tomu patří.