Andrej Babiš formálně splnil závazek svému koaličnímu partnerovi ČSSD a nese na Hrad nominace ministrů mezi kterými je i Miroslav Poche vůči kterému má Zeman výhrady. Tiskem i televizí už proběhly zprávy, že Zeman Pocheho nejmenuje, bude ho přesvědčovat, aby byl státotvorným a své nominace se sám dobrovolně a svobodně vzdal, případně ho prostě nejmenuje a o ministerstvo zahraničí se zatím bude starat sám Hamáček.

Takhle se vlk nažere a koza zůstane celá. Poche Nepoche.

Jak je to dlouho, co přišli první bruselští politici s nápadem rozdělit EU na jádro a periferii? Rok? Dva? Prý vznikne vícerychlostní Evropa, kde to pevné, nerozborné a dokonalé jádro vytvoří státy bývalých zakladatelů. Ti budou dále přijímat migraci německým stylem, budou mít vliv na ty nejdůležitější instituce EU a budou nařizovat ostatním okolo sebe, co mají dělat. 

Mimo to pak budou ostatní státy, jako třeba ČR či země Visegrádu, to budou ti xenofobní burani, kteří ničemu nerozumí, nechovají se lidsky a těm bude třeba omezit penězovody a postavit je do latě. 

A máme tu zase migrační téma. Celé to začalo v roce 2015 a za tři roky nedokázala nejvyspělejší světová entita pohnout s problémem ani o krok. EU je nejvyspělejší a nejbohatší kout planety, má všechno, co je možné za peníze koupit. A nakonec bude rozložena poměrně malým množstvím Arabů a Afričanů. 

Dělat víno v pivařské velmoci České republice a k tomu být způvodem ze západních čech nedaleko od Plzně a Chodové plané, to je docela sebevražda. Žádné rodinné zkušenosti, žádná předávná moudra, žádná zkušenost. Jeden místní vinař mi s přívětivým despektem říká, že to co já mám vypito, to on má nablito. Má pravdu. Doslova. 

Víno se očeše, přiveze do sklípku, vylisuje, šťáva se nalije do sudů či demižonů, nechá se vykvasit a je z toho víno... Toť v kostce postup výroby. Ale zkusme si ho rozebrat detailněji. 

Včera jsme probírali víno z hlediska vinohradnického a dneska to vezmeme z hlediska vinařského.  Jak udělat z vinné révy opojný nápoj, to se vymyslelo už velmi dávno. Víno hraje v tradici a historii lidského rodu velmi důležitou roli. Vínem se opil Noe, když vystoupil z archy v radosti nad tím, že má celou tu potopu za sebou. Vínem se omývaly rány, víno se pilo při hostinách, víno se ředilo, míchalo, parfémovalo, dochucovalo. Ve víně se přijímá krev Páně, víno se odlévá bohům, vínem se platí i uplácí.

Česká republika je pro vinaření hraniční oblastí. Na jih od nás se víno pěstuje všude, na sever od nás nikde. V naší zemičce je několik vinařských oblastí, kde se révě daří.  Česká republika má dobrý vinařský i vinohradnický zvuk a na světových soutěžích se naši vinaři umisťují mezi světovou špičkou.  V zemědělské produkci je nše republika průměrná, unikátní je jen ve víně a ještě více unikátní je v pěstování máku, ale o tom někdy jindy. 

Jak rychle se nám mění svět. Mám z toho trochu pocit, jako kdyby znovu začínal rok 89. Věčné pravdy se drolí jedna za druhou a to, co bylo před několika roky nemožné, to se stává realitou. Co si nikdo nedovedl ani představit, to je najednou naprosto běžné. Letošní osmičkový rok zase jednou zafungoval. 

Ve čtvrtek 14.6.  jsem zde vyhlásil anketu na téma Kdo je vidlák veden tím, že vidlák zde v jendotlivých článcích poskytl už tolik údajů o své osobě, že jeho osobnost není zahalena tak neproniknutelným závojem tajemna, jak by se některým čtenářům mohlo zdát, ale ve skutečnosti jde o osobu, kterou Vidlák obvykle nazývá zájmenem v první osobě. :-) 

V posledním seriálu o žních došlo v diskusi několikrát na případnou katastrofu při které by se rozpadlo zásobování a co by to mohlo znamenat, jaké by to mohlo být. Dovolte abych k tomu přidal Vidlácký pohled. 

Tímto článkem jsem před pěti roky debutoval na Kose. Jako insider v Českobrtarské církvi evangelické jsem se zamýšlel, jak asi dopadnou církevní restituce. Teď po pěti letech na tom nemusím změnit ani řádek. Tenkrát se ten článek jmenoval: 

Klidně jim ty peníze dejte...