Všimněte si... ve Venezuele mají takové středověké dvojpapežství - tedy dvojprezdientství, kdy jeden posílá druhého do horoucích pekel, přijíždí a nepřijíždí tam humanitární pomoc, velmoci se angažují a neangažují, je to tak typický americký zadní dvorek, ozývají se velkohubá gesta tu od Trumpa, tu od jeho kamarádů, tu od jeho domácích nepřátel, ale nějak se nic neděje... Žádná americká intervence, žádná námořní pěchota, žádná nová brigáda mučedníků od Orinoka v americkém žoldu... nic. Dokonce to snad trochu utichá. 

Jistě jste zaznamenali, že se naše přední moderátorka Nora Fridrichová přidala ke skupině Pulse of Europe, ačkoliv je zaměstnancem veřejnoprávní televize. Už jsem viděl několik statusů na fejsbůku, že Česká republika takové odvážné novináře potřebuje a že potřebuje lidi, kteří půjdou k ojrovolbám. 

Ne, neprocházím žádným vyhořením. Ani mě neopouští žena a děti se pořád učí přiměřeně svým genům a naší výchově.  Nikdo na mě nepodává trestní oznámení a v práci jsem nedávno dokonce podepisoval nový lepší platový výměr. Moji kamarádi jsou pořád nablízku a připravení mi pomoci. 

Dokonce mám pořád co psát na Vidlákovy kydy a v hlavě mám několik rozdělaných článků, jen je vytáhnout. 

Určitě vám neuniklo, jak před nedávnem začala kauza s firmou Huawei - tedy výrobcem mobilních telefonů a všeho potřebného příslušenství pro přenos dat, signálu a podobných věcí. Prosím vezměte na vědomí, že dnešní článek píše technický analfabet, který uvízl někdy v devadesátých letech a který ještě pamatuje, jak modem analogově pípal. Tohle by spíš bylo téma pro Mastera, tak třeba ho tento článek donutí něco napsat k věci. Já si budu všímat jiných věcí, než odborné stránky: 

Jak jistě všichni víte, nijak se netajím tím, že jsem věřící a to podobojí způsobem, tedy evangelík příslušní k Českobratrské církvi evangelické. Nejsem žádný příležitostný pámbíčkář, který má kostel jen jako jinou formu folklóru, naopak si doopravdy myslím, že Bůh existuje a dělá přesně to, čemu ateisté nevěří. Ale dneska to nebude nijak teologické téma. 

V pátek 1.2. se uskutečnilo jednání schůze PS ČR, které vyvolalo značný ohlas veřejného mínění. Mezi občany i ve sdělovacích prostředcích. Osobně jsem to zaregistroval až v neděli v otázkách V. Moravce. V druhé části pořadu jsem zbystřil. Stalo prý se něco vážného, něco za hranici únosnosti. Dokonce se ptal moderátor  zda budou podávat trestní oznámení. . Dozvěděl jsem se, že předseda ČSSD a ministr vnitra Hamáček byl obviněn, že chce snad zavřít italského ministra vnitra že byl osočen, že stvořil norského masového vraha Breivika. Připomenulo mu to prý třicátá léta a Reichstag,

Hodlám dneska reagovat na Admirálův dotaz, zda mám i já stanoveny klimatické cíle, bo je to dneska ve světě populární. Nejenže státy se předhánějí, jak moc sníží do roku 2020, 2025, 2030 své emise, ale přidávají se i města a na svých jednáních si odhlasují, jak budou bezemisní a bezuhlíková a přidají k tomu nějaký ten termín. Zpravidla to má být velmi záhy. Kupříkladu takový Londýn má být bezemisní do roku 2030. Alespoň takhle nám to ve svém článku líčí aktivistka Pixová:

Loni na podzim jsme měli komunální volby a stalo se již dobrým zvykem tento svátek demokracie zakončit trestním oznámením pro podezření z korupce na všechny, kteří seděli na vidlákovské radnici. Policie to pak prošetří.... a odloží. Tu a tam se něco dostane až ke státnímu zástupci a tu a tam se něco dostane až k soudu. A zatím pokaždé to skončilo osvobozujícím rozsudkem. 

Sedím u okna, mnu rukama vlažný radiátor, hledím do bílé nadílky za sklem.
Přemýšlím, kolikrát se ještě budu dívat tímto oknem na závoje padající bílé nadílky a zahřívat
si studené ruce…
No nic, vstávej, chlape, je třeba něco dělat, poroučím si. Vklouznu do vojenských kanad,
navleču přetěžký prošívaný kabát, na rameno zavěsím ruksak a vyrazím z domu.
Za hodinku mám město za sebou, pomalu stoupám lesem k nejbližšímu vrcholu Beskyd.
Padající sníh spolehlivě dusí všechny zvuky. Takřka neslyšně se brodím sněhovou přikrývkou