Jsem hrozně utahaný... 

Ještě než nám vypukla celá koronavirová krize, připravoval jsem se na domácí projekt zachytávání všech děšťových vod, co mi spadnou na střechy a dvůr. Zjednodušeně řečeno jsem si koupil velkou nádrž, spousty trubek a rozkopal jsem celý dvůr. Původně to mělo zabrat celý březen a kus dubna, chtěl jsem postupovat pozvolna, protože dvůr je malý. 

Tak co říkáš, můj milý deníčku? Už jsme se trochu zabydleli, žejo. – Není to špatný: webové rozhraní sice nic moc (to hodně přeháním – ve skutečnosti neexistuje), nemůžu se vracet k jednou publikovanému textu a pulírovat překlepy, ladit detaily, jemné významy a jinotaje, což já rád. Ale na druhou stranu to zase posiluje autorskou zodpovědnost, což je krok správným směrem. Je to prostě něco za něco, jako všude a vždycky. Každá mince má dvě strany. Ale co je pro nás hlavní: máme tu opravdickou a živou diskusi, ne ten mrtvolný europuch, jako třeba ... –  no, nechme to; čo bolo, bolo.

Sleduje debaty o koronaviru, globálnímu oteplování a také debaty o budoucnosti automobilismu či  elektromobilismu docházím k jakýms takýms závěrům ohledně příštího vývoje přepravy osob i nákladu.

Včera to už zaznělo v diskusi. Babiš s Hamáčkem a Prymulou konají a jejich odpůrci z opozice i z řad angažované veřejnosti jim zvolna okopávají kotníky. Česká televize nezapomíná zdůraznit, že roušky přivezl Ruslan díky NATO, Kalousek mluví o předražených respirátorech a tetelí se radostí, že to nejsou respirátory vyšší třídy, ale té nižší, což je v jeho očích flagrantní selhání. Na fejsbučku občas problesknou různé příspěvky o tom, jak to Babiš nezvládá, jak je to vlastně on, kdo nás uvrhl do katastrofy a jak by nám Čína za koroňáka měla platit reaparace. 

To bylo keců o nové ekonomice, která už klepe na dveře. To bylo řečí o vyspělé robotizaci, o tom, jak lidé budou ve velkém přicházet o místa, protože pro v ýrobu už nebudou zapotřebí. K tomu nám servírovali obrázky z továren Applu nebo Tesly, kde jsou prý už celé sekce, kde není zapotřebí lidí.  

Už třicet let je člověk tím nejsprostějším průmyslovým materiálem, kerý je možné snadno vyhodit a bez problémů nahradit. A když se náhrada nenajde tady, přiveze se z Mongolska. Člověk byl drahá a nespolehlivá položka na kterou platí jen bič, knuta, pokuty, represe a tak vůbec. 

V diskuzi pod článkem o Švejkovi padl akademický dotaz, proč se vlastně tvoří fronty před hraničními přechody do Polska.

Tedy ten dotaz nebyl zcela akademický, byl směřován na mou osobu. Nicméně rozhodl jsem se odpovědět touto formou, protože odpověď se rozhodně nevtěsná do jedné věty a navíc by zřejmě zanikla, neboť jsem na ni narazil s půldenním zpožděním.

Včerejší Zemanův projev jsem si vyslechl naživo. A promiňte mi, zase začínám konspirovat, ale máte z toho jiný dojem, než že mluvil proto, aby se na něj zítra sesypali všichni novináři, začali to omílat horem dolem a neměli čas všímat si, co se děje na vládě? Svým způsobem neřekl nic nového, ani převratného. Neoznámil žádná nová opatření, neoznámil žádné amnestie, jen trochu chválil vládu, trochu chválil Čínu, zepsul Hrušínského a to bylo vlastně všechno. Marně přemýšlím, co bych si z toho měl ještě zapamatovat. 

Vidlákův úvodníček: 

Události jsou v běhu, nakažení přibývají, opatření se vrší jedno na druhé. Státi se blbcem trvá průměrně jeden den. Stačí něco plácnout a než slunce zapadne, už všichni vědí, že jste idiot. Nevím kolik u nás koronavirus zabije lidí, ale novinářských a politických kariér už pozabíjel pěknou řadu, teď už dojde jen na jejich kremaci.

K narozeninám jsem včera dostal další milý dárek. Poslední dny své existence začíná odpočítávat i největší nepřítel dnešní doby - byrokrati. Včera jsme se dozvěděli, že máme kupu kapacit na testování koroňáčku, ale ty nemají ISO. A ty co mají ISO, ty dělají dlouho, pomalu, liknavě a blbě.  Ó díky Koronavire, konečně si všichni všimli, že nejhorší mor je v  byrokracii, kterou nikdo nepotřebuje a certifikátech o ničem. 

A tak volám... jen houšť a větší kapky. 

Dneska mám narozeniny a nostal jsem k nim milý dárek... home office. Proto se teď budeme potkávat více a častěji, já mohu aktuálněji reagovat a vůbec, když jsme teď všichni zavření doma, alespoň nám nebude smutno. 

Můj tatínek mě včera upozornil, jak jsme se zase připravovali na špatnou válku... To bylo pořád o hybridních hrozbách, Rusko už pomalu dobývalo Pabaltí, bylo nutné dávat peníze na zbrojení především formou nákupu amerických zbraní, bylo zapotřebí uvědomělosti a příslušné nenávisti k Rusku.