Když americká vojska v roce 2003 vpadly do Iráku, (protože tam Shaddám měl zbraně hromadného ničení - alespoň jak tvrdila CIA) tak si to samozřejmě odbojovali sami. Ale potřebovali mít nějaké krytí, aby to nevypadlo tak zoufale invazně a velmocensky. Proto si pořídili "koalici ochotných", kteří do toho šli s nimi. Nebylo důležité, zda USácký spojenec zvládne něco vybojovat, ale aby vedle té americké vlajky visely ještě nějaké další.

Včerejší článek měl docela bouřlivý ohlas. O dost bouřlivější, než když komentujeme Rusko či USA. Mohu si tedy opravněně myslet, že zdejší čtenáři považují aktuální situaci na turecko - řeckých hranicích za závažnou, přímo se nás dotýkající a jejíž hrozba je aktuálnější než třeba hrozba hybridní války s Ruskem či přímé ohrožení našimi bratry USáky. 

Prakticky po celou koronavirovou krizi u nás na Kydech probleskují zprávy především Ivana Davida - bývalého ministra zdravotnictví a nyní ojroposlance za Okamuru, o situaci na Turecko - Řecké hranici. Jeho svodky se pravidelně objevují u nás v komentářích. Cítím nutkání k tomu říci pár osobních názorů. 

Předpokládal bych, že Rusko jako jaderná velmoc s jednou z největších armád na světě, s největším územím na světě, přeživší vlastní kolaps, emancipované Putinem a zasahující vojensky i diplomaticky leckde na světě má někde hluboko v archivech plánovačů i složku nadepsanou Česká republika. 

Bombou dne bude zcela jistě článek Seznamu, kterak Janek Kroupa hovořil s  ruským ricinovým agentem. My se tomu budeme věnovat zítra. To už problesknou nějaké další informace mimo samotný článek a bude prča... Dnes zdrbneme EU: 

Zajisté jste všichni obeznámeni minimálně z blogu Mariana Kechlibara o nejnověším rozsudku německého ústavního soudu ohledně nákupu cenných papírů evropskou centrální bankou. Pro přesnější a podrobnější informace jděte přímo ke Kechlibarovi, já já ho teď budu pro shrnutí parafrázovat. A opět podotýkám - nevěřte mně, ověřte si to sami. 

Dnešní článek bude téměř jmenovitě pro Kadlase, který se pustil do pěstování brambor, ale z jeho pravidelných reportů zde na Kydech jsem pocítil potřebu mu trochu pomoci. Což platí pro všechny, kteří se rozhodli nenechat naše hospodářství náhodě a po vzoru šití roušek vzali do vlastních rukou i zásobování na příští zimu.

Ale než ještě začnu, odpovím Rodákovi na jeho dotaz. V diskusi se ptal, čím byl "ostříknut". Má zahrádku vedle řepkového pole a při odpolední siestě byl zasažen postřikovačem, který cosi aplikoval. 

Jsem levičák. Vždycky jsem se k tomu hlásil. Dodnes tvrdím, že kdo je bohatý, má větší odpovědnost než ten kdo je chudý. Dodnes si mylsím, že největší daně mají platit ti nejbohatší a chudí by neměli platit žádné. Když slyším o rovné dani, tak v tom čuju nějakou habaďůru, třeba jak udělat, aby bohatý neplatil nic a chudý všechno. Tvrdil jsem akové ty věci, jako že máme mít vlastní podniky pod kuratelou státu, máme být soběstační, byť by to bylo dražší a tak vůbec. 

Soukupovu estrádu s Řeporyjcem a Hřibem jsem si nechal ujít. Barandov běžně nesleduju a večer většinou chci mít klid a ne si jitřit nervy nějakými osobními exhibicemi. Když jsem si přečetl včerejší diskusi, dodatečně jsem se podíval. A víte, že jsem vůbec nelitoval? 

Ano, Soukup nebyl připraven na to, co se stalo. Novotný si v podstatě ovládl prostor pro sebe, Hřib byl arogantní jako vždycky a Soukup se nechal vmanipulovat do přisouzené role, kdy Řeporyjcovi vlastně ještě pomáhal. Ale jinak to bylo úplně dokonalé. 

Ke koronaviru jsem se prozatím nechtěl vracet. Svým způsobem jsme si řekli všechno co se dalo. Probrali jsme všechno, co se ve veřejném prostoru šustlo. Zdrbli jsme doktory, veřejnost, opatření, politiky, koalici i opozici. Master dodal celou řadu grafů, které bychom jinak museli pracně hledat. Prošli jsme si celou epidemií, jejím začátkem, vrcholem i poszvolným ustupováním. Na Kydech zazněly počáteční pochyby i pozdější strachy a dnešní opatrná úleva. 

... čo vy si predstavujetě pod takým... osvobozená Praha. 

To byla první myšlenka, která mě napadla, když jsem si přečetl včerejší výplod mladého krásné a chytrého primátora matičky Prahy Zdeňka Hřiba. Podle této studnice sečtělosti a morálních hodnot přijeli Sověti na úsvitu 9.května 1945 do již osvobozené Prahy. Pak následovaly takové ty obligátní kecy, jako že nikdo Rusku neupírá zásluhy na porážce Hitlera, ale nesmíme zapomenout, že jsou zároveň i spolupachatelé, ale Prahu opravdu ale opravdu neosvobodili.