Tak jsem si včera se zájmem přečetl rozhovor s pirátským ojroposlancem Mikulášem Peksou o henté skvělé zelené budoucnosti. Článek se včera objevil několikrát v diskusi a protože opravdu stojí za to, zde ho máte:
Přátelé, musím se vám k něčemu přiznat. Já být Putin, tak asi opravdu neodolám vábení svých imperiálních pudů a prostě na tu Evropu zaútočím. Včera jsem si přečetl, kolik ruských lodí se zúčastní plánovaného cvičení v Černém moři... teda ve všech mořích. Pak jsem si ve zprávách poslechl, že jen v Bělorusku má gosudar třicet tisíc mužů a sám vím, že na západních hranicících má 400 tisíc mužů (kéž by jen sto tisíc, jak pořád vykřikují naši nesmírně chytří a stateční novináři). Porovnejte to s tím ohromně velkým konvojem armád NATO, který má letos projet Českou republikou...
Heleďte, já pro dnešek přestanu s tím věštěním apokalypsy. V poslední době mám ze sebe pocit, že mě musíte vidět jako zachmuřeného opelichaného krkavce, který sedí na poslední větvi uschlého stromu, obzor za mnou je temný jako před blizzardem a moje černé oči jasně říkají, že ať dopadne zápas jakkoliv, mrchožrout si přijde na své.
Dnes chci snít. Stalo se mi něco, co zažívám jednou za čas a mám chuť se z toho vypsat. Začít ale musím před pětadvaceti roky.
Dnes si po dlouhé době pokecáme o kovidu. Asi to ještě není naposled, ale rozhodně se toto téma bude postupně vytrácet spolu s epidémií. Můj prozatím poslední článek na toto téma hovořil o tom, že ten Omikron u nás vlastně ani nerozpoznáme a i když se nenaplnil úplně, kromě velké epidemie pozitivních testů už se vlastně nic vážného nestalo. Omikron byl sice nakažlivější, ale mnohem méně vražedný než ty přechozí varianty. A teď klesá už i on.
Krátký olympijský úvodník:
Viděli jste zahájení her? Ceremoniál jako prase. Velkolepé, obrovské, dobře organizované. Já myslím, že Sitting Pingovi je úplně jedno, že si vedle něj nesedne Biden nebo Fiala. Je mu úplně jedno, co plkají novináři, je mu úplně ganz ukradené, jestli tam hledají hnidy a řeší lidská práva místo sportu.
A teď už dnešní text:
V minulém týdnu, když jsem psal o nové strategii vlády, aby z našeho starého, hloupého a ošklivého zemědělství udělala ten mladý, krásný a chytrý svět, tak jsem se dotkl nepoměru dotací mezi malými farmami do padesáti hektarů a většími zemědělci, kteří skutečně produkují, ale jsou nově považováni za agrobarony, kteří jen ničí naší půdu a v deagrofertizovaném světě se s nimi už nepočítá, protože naší produkci zachrání šťastní farmáři se svými padesáti hektary.
A teď už dnešní text:
Řekněme, že se potvrdí černé scénáře v té nejpravděpodobnější podobě a k válce na Ukrajině dojde. Neřešme dnes, kdo začne, kdo první vystřelí, kdo koho předejde, prostě válka se rozjede. Na důvodu nezáleží... podle Vidláka Ukrajina zaútočí na Donbas a Rusko odpoví, podle našich pravdomluvných novinářů bude Putin obnovovat ruské impérium.
V posledních týdnech jsem se zde několikrát vracel k naší nové vládě a její zemědělské politice zaměřené na malé zemědělce do padesáti hektarů. Mnohokrát jsem upozorňoval, že v dnešní zemědělské realitě se na pěstování obilí může uživit někdo, kdo má alespoň 500 hektarů a všichni co mají menší výměry, tak to dělají víceméně jako koníček a musejí se živit i jinak, protože by si nevydělali.
Krátký větrný úvodník:
Británie i Evropa se chystají na silný vítr, který dojde i k nám... to se vždycky trhají elektrická vedení a slabá energetická síť je ještě slabší... Tak co, nebude z toho nějaký menší blackoutek? Když si Němci vypnuli nějaké ty elektrárny...
A teď už dnešní text:
