Situace v Sýrii se opravdu vyjasňuje. A je to takový veletoč, že se tomu až nechce věřit. Syrští aktéři nám předvedli v přímém přenosu dokonalou šachovou partii jejímž výsledkem je šach - mat pro USA. Včera jsem měl rozpracovaný článek na co bychom v syrském konfliktu neměli zapomenout, ale není nic staršího než včerejší zprávy. Tentokrát jsem to ani nestihl vydat... 

Na druhou stranu jsem si s tím dal práci a tak alespoň shrnu pár nejdůležitějších bodů: 

Člověk jednou vytáhne paty na víkend a hned je takové haló...

Saúdská Arábie, která už tři roky slavně vítězí v Jemenu a nastoluje naše spřátelené západní pořádky proti tmářským rebelům podporovanými Íránem, náhle docela drsně prohrává a to tak moc, že hluboko v saúdském vnitrozemí poletují drony schopné ničit ropná zařízení. 

Nebudu to nijak zdržovat, hodím rovnou své vidlácké postřehy: 

Myslím, že jste všichni četlil Jiráska a jeho knihy o husitech. Velkolepé čtení opřené o Františka Palackého, který pro náš národ celé husitské hnutí znovu objevil. A protože doba byla taková, zdůrazňoval jeho český národnostní rozměr a odboj proti věčnému nepříteli Německu. Pak přišla První republika, která zase zdůrazňovala Husovy hodnoty mravní a to až do té míry, že vznikla církev Československá husitská a tenkrát patřila do ligy těch největších a nejvlivnějších.

Větu z nadpisu jsem občas slýchával od své babičky, když se nachomýtla k nějaké naší klukovině během které jsme něco rozbili, převrhli, zničili a tak vůbec.  Zkrátka a dobře věděla, že kluci jsou kluci a když je na kraji stolu sklenice, tak je jen otázka času, kdy ji někdo shodí. Já bych si dovolil aplikovat toto přísloví na události posledních týdnů. 

Donald Trump uvalil další cla na čínské zboží  a Čína na oplátku nechala zdevalvovat juan. Zdá se, že se už s žádnou obchodní dohodou nepočítá a začíná obchodní a měnová válka jakou jsme tu ještě neměli. Nikde jsem nezaznamenal žádné světélko v tunelu, jako že se někde bude dál jednat a současný stav je jen vykolíkování pozic. 

Ani nevím z které strany začít…..
Nejde o to, že ze mě někdo blbce dělá. I to se může stát a děje, ale s rostoucími životními zkušenostmi si proti tomu připadám stále více imunní. Jde o to, když si za svou blbost můžu sám, třeba svojí neschopností. Posuďte sami.

Ve čtvrtek 25.dubna proběhlo jednání mezi Putinem a Kimem. Putin doputoval do Vladivostoku, Kim zespoda zamířil tamtéž a bez velkých štráfů a afektovaných gest se slezli na půdě Dálněvýchodní univerzity. Srandovní je, že o schůzce se mainstrím zmínil tak nějak bokem a lehce, někdy minulý týden. Žádné bombastické oznámení, žádné sáhodlouhé komentáře, žádné velké ciráty a vykulené oči. Prostě bum ho – slezli se, pokecali, pojedli a popili a probrali zřejmě docela složité záležitosti mezinárodní bezpečnosti v tomhle koutu zeměkoule.

Můj tatínek je velmi moudrý člověk, ačkoliv podle jeho nejvyššího dosaženého vzdělání byste to nepoznali. Obyčejný elektrikářský učňák. Až po dlouhém rozhovoru byste se možná odzvěděli, že běžně četl německou literaturu v originále a má přehled i paměť, která se hned tak nevidí. Dodnes mě překvapuje, jak přesně uměl usuzovat budoucnost. 

Když Turci sestřelili v roce 2015 Rusům jejich obstarožní Sučko, které se na pár vteřin ocitlo nad tureckým územím, psal jsem tehdy, že je to od Putina geniální šachová partie:

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/11/26/polemika-s-vlkem-obetovat-pesce/

Tak se nám co nevidět potkají Trump a Putin.  Oba majitelé atomových kufříků, oba lídři jaderných velmocí, oba velitelé fakt nechutně velkých a dobře vyzbrojených armád. Po delší roztržce, ktará začala americkou velkou hrou na Ukrajině a Putinových protitazích, kdy se najednou Rusko a Amerika nemuseli, teď tu máme průlom. Prezidenti se nepotkají někde v kuloárech jiného setkání, ale pokecají si spolu a to dokonce nejspíš i beze svědků. Mám k tomu pár poznámek: