Máme tu další výročí konce druhé světové války a jako obvykle se budou dějiny přepisovat. Jediná jistota je totiž budoucnost. Minulost se pořád mění podle toho, kdo zrovna vyhrává. Sice mě to štve, ale nepřekvapuje. Dějiny jsou totiž především v dnešní době buďto dějiny zla a nebo dějiny dobra… proto je lepší učit dějiny genderu. Vysvětlit žáčkům šíři a často i rozpolcenost motivů, to chce skutečně dobrého učitele. Nejlépe takového, který nebude poslouchat ministra školství, co má vlastně učit.

... čo vy si predstavujetě pod takým... osvobozená Praha. 

To byla první myšlenka, která mě napadla, když jsem si přečetl včerejší výplod mladého krásné a chytrého primátora matičky Prahy Zdeňka Hřiba. Podle této studnice sečtělosti a morálních hodnot přijeli Sověti na úsvitu 9.května 1945 do již osvobozené Prahy. Pak následovaly takové ty obligátní kecy, jako že nikdo Rusku neupírá zásluhy na porážce Hitlera, ale nesmíme zapomenout, že jsou zároveň i spolupachatelé, ale Prahu opravdu ale opravdu neosvobodili.