Ke koronaviru jsem se prozatím nechtěl vracet. Svým způsobem jsme si řekli všechno co se dalo. Probrali jsme všechno, co se ve veřejném prostoru šustlo. Zdrbli jsme doktory, veřejnost, opatření, politiky, koalici i opozici. Master dodal celou řadu grafů, které bychom jinak museli pracně hledat. Prošli jsme si celou epidemií, jejím začátkem, vrcholem i poszvolným ustupováním. Na Kydech zazněly počáteční pochyby i pozdější strachy a dnešní opatrná úleva. 

... čo vy si predstavujetě pod takým... osvobozená Praha. 

To byla první myšlenka, která mě napadla, když jsem si přečetl včerejší výplod mladého krásné a chytrého primátora matičky Prahy Zdeňka Hřiba. Podle této studnice sečtělosti a morálních hodnot přijeli Sověti na úsvitu 9.května 1945 do již osvobozené Prahy. Pak následovaly takové ty obligátní kecy, jako že nikdo Rusku neupírá zásluhy na porážce Hitlera, ale nesmíme zapomenout, že jsou zároveň i spolupachatelé, ale Prahu opravdu ale opravdu neosvobodili. 

Starosta Kolář přitvrzuje... Poslal dopis předsedkyni Evropské komise Uršule zvané familiérně FlintenUschi, aby se zasadila o dostatečně důraznou odpověď Rusku. Rusko se vměšuje, vede hybridní válku, ničí demokracii a tak vůbec - však všichni víte, co tím starosta Kolář myslí. 

Myslím samozřejmě z té obilné. 

Víte, sledovat obilnou burzu a pracovat s jejími údaji je poněkud ošidné. Narozdíl od ropy totiž obilí netryská ze země a není možné přiškrtit nebo uvolnit kohoutky. Obilí prostě vyroste, sklidí se, uloží se a pak se čeká půl roku, jak to dopadne na opačné polokouli. Roky jsou různé. Existují sucha, přílišná mokra, existují cizopasníci, existují požáry polí, válečné konflikty které zabraňují převozu a kupodivu existuje i různý apetýt různých zemí. 

E-mimino jsou webovky kam choděj zabíjet čas unuděný matky od malejch dětí.

Většina článků asi bude tématicky souviset s názvem stránek, ale já jsem se tam proklikl rovnou doprostřed prastaré debaty, kde jedna jedna z debatujících, tehdy ne matka, vyprávěla o svých zkušenostech s prostitucí.

Pak se tam někde v debatě objevila ještě nějaká jiná nebo jiné, ale moc se to nelišilo. Rozdělení do vláken nebylo moc dobré a tak se to docela blbě četlo. Možná těch holek budu motat víc dohromady, holky byly jak přes kopírák.

Musel jsem nečekaně odjet. To víte, když jste šest týdnů na home office a firma se vás na nic neptá, tak po vás potom firma chce protislužbu a nesmíte se na nic ptát. Tož plním firemní protislužbu a celý víkend nechávám ženu i haranty napospas květnovému počasí doma. Já sedím v jednom z těch nemnoha letadel a dělám rychlého kurýra. 

Pro tuto příležitos si už dlouho šetřím dva články od Čmouda. Teď na ně přišel čas. 

Targusi

Vy jste kdysi zapochyboval, že by se u nás dalo jít za facku do báně.

Stalo se to asi takhle.

Po včerejším článku povauji nadále již téma koronaviru za vyčerpané. Epidemie je zahnána do kouta, počet nakažených naše zdravotnictví bez problémů absorbuje a dokud se nám epidemie znovu nerozjede nebo nezahrozí, není už co řešit. V uplynulých dvou měsících jsme s Masterem nabídli čtenářům celou řadu alternativ i hypotéz, ale hned na začátku jsem napsal, že co se skutečně stalo, to se zjistí až zpětně. Odteď už se tedy budu koroňáku věnovat jen tehdy, když vyjde na světlo něco opravdu důležitého. 

Chtěl bych se ještě na chvíli vrátit ke grafům, ve kterých se snažím trochu zviditelnit, jak je to se šířením Koroňáku. S Vidlákem jsme si na toto téma vyměnili spoustu myšlenek a mně dlouho nedalo spát, co vlastně může způsobovat takové podobnosti v rychlosti šíření v jednotlivých zemích. Díky tomu se celé stránce s grafy dostalo značného rozšíření a dnes je možné v ní pozorovat křivky mnoha zemí a různě si vizualizovat vzájemné průběhy epidemie.

Tento článek jsem měl napsaný už v neděli večer. Přísahám. Chtěl jsem ale dát přednost Alefovi, protože mi ten svůj poslal už minulý týden. Vy jste ale v diskusi všechno z mého článku už probrali, všechno jste odhalili, všechno jste už vyvtipkovali přede mnou. Teď to vypadá, že od vás jen opisuju.  Promiňte mi to, dnes není skoro nic nového. Jen pár drobností. Mít bystré čtenáře, to je někdy pěkně na houby. Zkuste prosím alespoň předstírat nadšení. 

Dneska to bude krátké, můj milý deníčku. Takové osobní. A když osobní, tedy nejdříve o sobě – ostatní přijdou na řadu pak.

Ne že by Miloš Zeman byl prezident úplně podle mého gusta. Na to je příliš velký socialista, a my, životní sólisté, tíhneme tak nějak z principu spíš k pravici, že. Ale i přes jistou levicovost nepostrádá náš současný pan prezident určité povahové rysy, pro které je mi sympatický. Nemůžu vyloučit, že jde o poruchy charakteru, které spolu do jisté míry sdílíme.