Jen zcela výjimečně dávám článek, který jsem nenapsal já. Dneska máme neděli a ke mě se dostalo kázání jednoho nejmenovaného faráře, které mi přišlo natolik trefné, že bych k němu do kostela chodil s chutí a přetisk tohoto kázání dnes dávám místo svého článku. Autor se shodou okolností jmenuje stejně jaká já a já mu tímto moc děkuji.
Jeremijáš 1:5-10 „Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě. Ještě než jsi přišel na svět,
posvětil jsem tě; národům učinil jsem tě prorokem.“ „Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ zvolal jsem.
„Neumím přece mluvit! Jsem ještě dítě!“ „Neříkej, že jsi ještě dítě,“ odpověděl mi Hospodin, „ale
jdi, kamkoli tě pošlu, a říkej, cokoli ti přikážu. Neboj se jich – vždyť já jsem s tebou, abych tě
vysvobozoval, praví Hospodin.“ Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: „Hle,
vložil jsem ti do úst svá slova. Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a královstvími, abys vyvracel
a podvracel, ničil a bořil a abys budoval a sázel.“
V období, kdy působil prorok Jeremijáš, se Židé nacházeli v nezáviděníhodné situaci. Z jedné
strany Egypt jako upadající velmoc, z druhé strany Babylónská říše jako velmoc na vzestupu, vedle
ní její spojenec Médská říše, která právě Babylóňanům pomohla porazit a dobýt říší Asyrskou. A
uprostřed mezi nimi, na rozhraní vlivu dvou velmocenským bloků, malé samostatné Judské
království. Avšak Nabukadnesar již spřádá plány na začlenění Judska do sféry vlivu Babylóna.
Celkem třikrát přitáhlo Babylónské vojsko k Jeruzalému. Poprvé to bylo roku 605 př.n.l. za vlády
krále Jójakima. Jójakim uznal Nabukadnesarovu svrchovanost a ten se k němu zachoval vcelku
velkoryse. Učinil sice z Judska vazalský stát, odnesl si část vybavení Božího chrámu a odvedl si
také vybrané mladíky ze šlechtických rodů, aby se jim v Babylóně dostalo patřičného vzdělání a
multikulturní převýchovy, ponechal však krále Jójakima ve svém úřadu a ponechal Judejcům
možnost spravovat si svoji zemi.
Jójakim se však později proti babylónské nadvládě vzbouřil. A tak Babylónské vojsko přitáhlo roku
597 př.n.l. podruhé. Jójakim mezitím zemřel a jeho syn Jójakín, který seděl na trůnu pouhé tři
měsíce, se po krátkém obléhání Jeruzaléma Nabukadnesarovi vzdal. Tentokrát Babylónský král už
tak shovívavý nebyl. Z Jeruzaléma nechal odnést všechny poklady Hospodinova domu i
královského paláce. Jójakín byl zajat, odveden do Babylóna a spolu s ním také několik tisíc
hodnostářů, bojovníků, řemeslníků a kovářů. Tedy všichni, kdo byli schopni organizačními
schopnostmi, výrobou zbraní či přímo bojem přispět k obraně země. Za krále byl dosazen Jójakínův
strýc, kterému Nabukadnesar změnil jméno na Sidkiáš. Na trůnu tak stále seděl člen královské
dynastie, avšak z Judska se stal demilitarizovaný stát bez devizových rezerv pod silným vlivem
Babylóna.
Navzdory okolnostem se i Sidkijáš vzbouřil proti Babylónu, spoléhaje se přitom na pomoc Egypta.
A tak babylónské vojsko přitáhlo roku 586 př.n.l. k Jeruzalému potřetí. Faraon skutečně poslal
Jeruzalému na pomoc armádu, což přinutilo babylónské vojsko obléhání dočasně přerušit, nicméně
Egyptská pomoc nebyla dostatečná, jeho armáda se stáhla zpět a obléhání Jeruzaléma tak mohlo
pokračovat. Nakonec po roce a půl obležení město padlo. Tentokrát Nabukadnesar neznal slitování.
Sidkijáš byl zajat na útěku, oslepen a v poutech odveden do Babylóna. Jeho synové, nejvyšší kněz a
královští hodnostáři byli popraveni. Jeruzalém byl vypálen, jeho hradby strženy, obyvatelstvo
odvlečeno. V zemi byli ponecháni pouze ti nejchudší, aby obdělávali pole a vinice, aby země
nezpustla. Judsko se stalo babylonskou provincií a za správce země byl jmenován Gedaliáš.
Tolik historické okolnosti. Pojďme se nyní podívat na to, co Jeremijáš hlásal. Ale než se do toho
pustíme, mám k vám takový návrh. Někdy při čtení Bibli máme tendenci si říkat, jak mohli být ti
židé tak hloupí a zaslepení a ignorovat Jeremijášova očividná varování. Jenomže přitom
zapomínáme, že my, na rozdíl od Jeremijášových současníků, známe konec příběhu. Oni konec
příběhu neznali, a tak události té doby mohli vnímat velmi odlišně od toho, jak je vnímáme dnes. A
tak abychom si dokázali trochu přiblížit jejich situaci, pojďme si na chvíli jejich příběh připodobnit
k jinému aktuálnímu příběhu s otevřeným koncem. Pojďme si na chvíli představit, že Jeremijáš se
nejmenuje Jeremijáš, ale Sergej, že to není Žid, ale Ukrajinec, že ten, kdo se snaží zatáhnout jeho
zemi do své sféry vlivu, jsou Rusové pod vedením Putina, a že ten, na jehož pomoc vedení země
spoléhá, je Amerika a západní Evropa.
Aby nevzniklo nedorozumění, tak zdůrazňuji, že není cílem tohoto kázání jakkoliv hodnotit situaci
na Ukrajině. Na takové hodnocení se necítím. Takže pojďme si říct, co vlastně Jeremijáš hlásal.
Jeremijáš lidem vytýkal, že dovolili, aby jejich zemi na všech úrovních ovládla korupce.
6:13-14 Vždyť od nejmenších až po největší každý jen hledá mrzký zisk; od proroků až po kněží
každý jen podvádí. Můj těžce poraněný lid léčí ledabylými slovy: ‚Klid, jen klid‘ – jenže klid není!
Jeremijáš lidem vytýkal, že se přestávají řídit zákony a utlačují ty nejchudší a nejzranitelnější.
7:5-7 Jedině pokud napravíte své cesty a své jednání – pokud se mezi sebou budete řídit právem,
pokud přestanete vykořisťovat přistěhovalce, sirotky a vdovy, pokud přestanete na tomto místě
prolévat nevinnou krev a nebudete už k vlastní škodě následovat cizí bohy – pak vás tu nechám žít,
v té zemi, kterou jsem dal vašim otcům od věků až na věky.
A jako celkové děsivé hodnocení stavu společnosti Jeremijáš píše:
5:30-31 Co se to v téhle zemi děje? Hrůza! Děs! Proroci prorokují lživě, kněží vládnou na vlastní
pěst a můj lid to takhle miluje!
Až potud by Jeremijášova slova neobsahovala nic mimořádného. Jenomže Jeremijáš šel dál a začal
mluvit o tom, že Bůh se chystá svůj lid potrestat za jejich hříchy, a že Hospodinův chrám bude
zbořen a město Jeruzalém zničeno.
Jeremijáš hlásal, že to budou právě Babylóňané, kteří se stanou nástrojem Božího hněvu:
25:8-9 Nuže, toto praví Hospodin zástupů: ‚Protože jste neposlouchali má slova, hle, povolám a
poberu všechny kmeny ze severu, praví Hospodin, a přivedu je i se svým služebníkem, babylonským
králem Nabukadnezarem, na tuto zem, na všechny její obyvatele i na všechny národy v okolí.
Vyhladím je jako proklaté, aby vzbuzovali děs a posměch; zbude z nich věčné zbořeniště.
Když pak Nebukadnesar přišel a část lidu odvedl do Babylóna, Jeremijáš jim v dopise psal, že jejich
pobyt v Babylóně bude trvat dlouho:
29:5-7 Stavějte domy a žijte v nich, sázejte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy a ploďte děti.
Vybírejte nevěsty pro své syny a provdávejte své dcery, ať mají děti. Rozrůstejte se, ať vás neubývá.
Usilujte o prospěch města, do něhož jsem vás vystěhoval, a modlete se za ně k Hospodinu, neboť
v jeho prospěchu je i váš prospěch.
Jeremijáš vyzýval ke kapitulaci dokonce i samotného krále:
38:17-18 Tak praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Pokud se dobrovolně vzdáš velitelům
babylonského krále, zachráníš si život a toto město nebude vypáleno; tak přežiješ i s celou rodinou.
Pokud se však velitelům babylonského krále nevzdáš, pak město padne do rukou Babyloňanů. Ti je
vypálí a jejich rukám neunikneš ani ty.
Jeremijáš opakovaně odrazoval od spoléhání se na pomoc Egypta.
37:7-8 Hle, faraonovo vojsko, které vám vytáhlo na pomoc, se obrátí domů do Egypta. Babyloňané
se pak obrátí k útoku na toto město; dobudou je a vypálí.
Jeremijáš dále hlásal, že babylónské vojsko nelze porazit.
37:10 I kdybyste celé babylonské vojsko, jež na vás útočí, pobili, takže by v jejich táboře zůstali jen
těžce ranění, přece by se všichni zvedli a toto město vypálili!“
A co bylo ze všeho nejhorší, Jeremijáš opakovaně označoval babylónského krále Nabukadnesara,
toho pohana, který Hospodina neznal a který uctíval babylónské bohy, za božího služebníka:
27:6-7 Nuže, teď všechny tyto země svěřuji do rukou svého služebníka, babylonského krále
Nabukadnezara. Svěřuji mu do služeb dokonce i polní zvěř. Všechny národy budou sloužit jemu,
jeho synovi i jeho vnukovi, než přijde čas i pro něj a pro jeho zemi – tehdy si ho mocné národy a
velicí králové podrobí do služby.
Tak tohle, přátelé, bylo to největší faux pas v dějinách božího lidu. Možná druhé největší, o pět set
let později se Jeremijáše pokusil trumfnout jeden týpek, co se prohlásil za božího syna, ale tím se
teď nebudeme zdržovat.
Tak co, zkusili jste si do Jeremijášových výroků dosadit místo Nabukadnesara Putina? Jestli ano,
tak vám teď musí být jasné, co byl Jeremijáš zač. Jeremijáš, přátelé, viděno optikou dnešní dnů a
aktuálních událostí, byl typický chcimír, dezolát, dezinformátor, probabylónský šváb,
Nabukadnezarův agent a šiřitel babylónských narativů.
A co bylo úplně nejhorší, Jeremijáš byl nedostatečně hodnotový člověk. Odmítal takové ty moderní
hodnoty a politické proklamace jako „K obranné alianci s Egyptem neexistuje alternativa“ a
neustále mlel něco o to, že máme spoléhat na Hospodina. Co tím jako chce naznačit? A vůbec, co
chce říct tím, že jsme opustili Hospodina. My jsme přece Hospodinův lid. Naším otcem je
Abraham. Skrze Mojžíše jsme přijali Boží zákon. Naši kněží každý den přinášejí oběti. A každý den
přicházejí ze všech míst království poutníci, aby se v chrámě poklonili Hospodinu. Tak ano, pravda,
občas zapálíme nějaké to kadidlo Baalovi, to jenom tak pro jistotu, občas upečeme nějaký ten
koláček královně nebes bohyni Ištar, občas obětujeme nějaké to dítě Molekovi, ale hlavně přeci
sloužíme našemu bohu Hospodinu. To je snad to nejdůležitější, ne?
A co na to říká Bůh?
7:9-10 Copak můžete krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo Baalovi, následovat cizí
neznámé bohy a pak si přijít stoupnout přede mě v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a
prohlásit: ‚Jsme spaseni‘? To abyste mohli páchat všechny ty ohavnosti?
„Copak můžete?“, tak zní otázka, kterou Jeremijáš klade lidu. Jeremijáš samozřejmě nebyl jediný
prorok v historii, který k posluchačům promlouval slovy „How dare you?“. Ale na rozdíl od jiných
nebyl za svá slova odměňován potleskem.
Jenom z toho, co zachycuje vyprávění biblické knihy, byl Jeremijáš za svá slova bičován, byl dán
do klády, byl lynčován rozhořčeným davem, který si žádal jeho smrt, chodily na něj písemná udání,
dostal trvalý ban. Pro mladší dodávám, že tehdejší ban se netýkal učtu na facebooku ani na twitteru,
místo toho Jeremijášovi zakázali vstup do chrámu, aby tam nemohl promlouvat k poutníkům a šířit
mezi nimi ty svoje hatespeech. Příležitostně se musel ukrývat. Byl obviněn, že chce přeběhnout
k Babylóňanům a uvržen do vězení. A jednou byl také obviněn, že nejedná v zájmu Judska, ale
v zájmu Babylóna, že podvrací morálku bojovníku a všeho lidu, načež skončil v jímce. Naštěstí
pro Jeremijáše se nejednalo o jímku na splašky, ale na dešťovou vodu, ale i tak mu v jímce hrozila
smrt.
Jeremijáš tedy za své projevy potlesk očividně nesklízel. Jiní ale nejspíše ano. Bible mezi mnoha
tehdy působícími proroky jmenuje například Chananijáše. Ten prorokoval v Hospodinově domě:
28:2-4 „Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: ‚Jho babylonského krále zlámu! Do dvou let
vrátím zpět na toto místo všechny cennosti Hospodinova domu, které odsud vzal babylonský král
Nabukadnezar a odnesl je do Babylonu. Také judského krále Jekoniáše, syna Joakimova, i všechny
judské vyhnance, kteří odešli do Babylonu, vrátím zpět na toto místo, praví Hospodin, neboť jho
babylonského krále zlámu!‘“
Když zavřu oči a zapojím svoji fantazii, úplně vidím, jak Chananijáš stojí v chrámě a vyvolává:
„Ještě dva roky a babylónským vojákům se zlámou meče a kopí, jejich jezdcům pojdou koně,
lučištníkům dojdou šípy a Nabukadnesar zemře na rakovinu“. A dav nadšeně tleská a lidé si mezi
sebou říkají: „To prorok. Takové bychom měli poslouchat častěji. A ne tady toho profláknutého
dezoláta.“ A co na to říká onen dezolát?
28:13 „Jdi a řekni Chananiášovi – Tak praví Hospodin: Rozlámal jsi jho ze dřeva, ale nahradil jsi
ho jhem ze železa! ̈
Jinými slovy Jeremijáš říká, že trestu za svoje hříchy stejně neujdou. A čím déle budou odmítat
Nabukadnesarovy kapitulační podmínky, tím horší to pro ně bude. A že příležitost uzavřít tu
nejvýhodnější možnou smlouvu s Nabukadnesarem, ať už ji budeme říkat smlouva mírová,
kapitulační či vazalská, tak tedy tuto příležitost už prošvihli.
A jak se naplnilo Chananijášovo proroctví? Dva roky uběhly, judští vyhnanci byli stále v Babylóně
stejně jako cennosti Hospodinova domu, babylónská armáda byla stále stejně silná, Nabukadnesar
se těšil dobrému zdraví, ale jedna věc se přeci jenom změnila. Chananijáš byl mrtvý.
A víte co na tom všem bylo nejhorší? Že tenhle Jeremijáš, „chcimír, dezolát, dezinformátor, probabylónský
šváb, šiřitel babylónských narativů, nedostatečně hodnotový člověk a spolupracovník tajných
babylónských služeb placený Nabukadnesarem“ měl celou tu dobu pravdu, celou tu dobu skrze něj
mluvil Bůh a celou tu dobu mu nezáleželo na ničem jiném, než na blahu jeho národa. A teď se
v tom vyznejte.
Závěr Jeremijášova života pak byl neméně tragický. Správce Gedaliáš byl zavražděn a zbylí
Židé se ze strachu před Nabukadnesarovým hněvem rozhodli odejít do Egypta, nedbajíc přitom
Jeremijášova varovaní, že je v Egyptě dostihne Nabukadnesarův hněv, meč, hlad a mor. Jeremijáše
vzali sebou. Z historie pak víme, že Nabukadnesar roku 568 př.n.l. napadl Egypt a vyplenil ho. Dá
se předpokládat, že většina Židů v důsledku plenění zahynula. O Jeremijášovi se pak traduje, že ho
jeho přeživší soukmenovci ukamenovali. Konečně jim do toho ten dezolát přestal neustále házet
vidle.
Člověku se až na mysl krade otázka, zda to Jeremijášovi stálo za to a co se asi odehrávalo v jeho
nitru. Co se mohlo dít v nitru člověka, který celý svůj život viděl, že se jeho vlastní národ řítí
do zkázy, celý svůj život se je marně snažil varovat, celý život to schytával ze všech stran, a jediný,
kdo se k němu nakonec zachoval s úctou, byli jeho nepřátelé?
Jeremijáš chce se vším praštit. Sám ale říká, že Boží slovo je jako oheň, který prostupuje celé jeho
tělo, a který by ho spálil, pokud by se jej pokusil zadržet. Prostě si nemůže pomoci a musí jít a
mluvit. I když předem ví, že to zase schytá. I když ho to nakonec bude stát i jeho život.
Tak co, stálo to za to?
Ze všech proroctví, která Jeremijáš vyřkl, a která se naplnila až po jeho smrti. jsem vybral následující:
25:12-14 Až se těch sedmdesát let naplní, potrestám babylonského krále i jeho národ za jejich vinu,
praví Hospodin, a nechám Babylonii zpustnout navěky. Uvalím na tu zem všechny své hrozby, které
jsem o ní vyřkl, všechno, co je zapsáno v této knize, všechno, co Jeremiáš prorokoval o všech těch
národech. I oni sami budou otročit mocným národům a velikým králům. Odplatím jim za jejich
skutky, za to, co vlastnoručně páchali.‘“
Jeremijáš předpověděl, že i Babylón jednoho dne zaplatí za svoje zlé skutky. K tomu skutečně došlo
za vlády Nabukadnesarova vnuka, korunního prince a zastupujícího krále Belšasara, kdy se
z bývalého spojence stal protivník. Perská a Médská říše využila oslabení Babylónské říše,
zaútočila na ni, dobyla ji a učinila z ní svoji provincii.
Příběh o babylónském zajetí a návratu do vlasti se stal trvalou součástí židovské identity. A když
byli Židé později vyhnáni Římany, myšlenka na návrat do vlasti jejich předků se stala součástí
jejich liturgie, jejich příběhů a dokonce i jejich vtipů. A nakonec se do ní po dlouhých 19 staletích
vrátili. Jen pro srovnání, před devatenácti staletími žádný český národ ještě ani neexistoval.
Jeremijáš možná zažíval pocit naprostého zmaru, avšak jeho slova ovlivnila izraelský národ na celá
tisíciletí.
Závěrem bych rád učinil dvě výzvy. Ta první: Važme si lidí, jako byl Jeremijáš. Možná s nimi
nesouhlasíme, možná nám říkají věci, které neradi slyšíme, možná nám připadají pomýlení, a
možná pomýlení opravdu jsou, ale o tom nakonec může rozhodnout jen čas.
A ta druhá výzva: Snažme se, prosím, nenálepkovat druhé. Nikdy totiž dopředu nevíme, skrze koho
se k nám Bůh rozhodne promluvit.
- Log in to post comments
Komentáře
*
Kdyby padla Oděsa, byla by to noblesa.
Nora Fridrichová.
Léta měla pořád ten svůj dobře výdělečný pořad. Jenže, programová změna vyšla a Nora o svůj džob rázem přišla. Dnes je strašně nasraná, vždyť byla tak všestranně nestranná.
Doufám, že Zápaďáci měli pravdu
když říkali, že jsme "Východ", neb Západ je určen k zániku.
Já se k Západu či "do Evropy" nehnal, tvrdíce, že v Evropě jsme a jsem spokojen s místem v ní. Geografickým.
Pokusy organizátorů olympijských her v Paříži v roce 2024 být „ekologicky šetrné“ selhaly a vedly k četným stížnostem. Organizátoři olympiády museli objednat dalších 700 kg vajec a tuny masa poté, co si sportovci stěžovali na převážně vegetariánské menu, nabízené v olympijské vesnici. Sportovci si stěžovali na nedostatek potravin bohatých na bílkoviny a někteří věřili, že to byl důvod, proč jejich výkon byl nižší, než se očekávalo. Před hrami se organizátoři chlubili, že 60 % jídla v olympijské vesnici bude rostlinného původu, ve snaze udělat hry vůbec nejzelenějšími. Úředníci však museli ustoupit požadavkům na dovoz více masa, mléčných výrobků a vajec, protože zásoby rychle vyschly.
*
- chtěli co nejzelenější hry, ale sami doma žerou jak zjednaný...
Spoluvina USA: Izrael, podpora a koloběh dolarů - pokračování
DANNY HAIPHONG: Ano, bylo to íránské velvyslanectví.
JILL STEINOVÁ: Ano, v Sýrii. A tehdy bylo zabito asi 13 lidí. A Írán na to odpověděl odvetou v podobě asi 300 dronů a raket, což bylo méně, než mohlo být. Mohlo to být mnohem víc. A jejich reakce byla poměrně zdrženlivá. Ale bylo to tak šílené.
A jaká byla reakce USA? Nenásledovalo ani plácnutí přes ruce, žádný požadavek na omluvu, nic. USA skutečně plně podporovaly Izrael a umožňovaly mu velmi útočné a eskalační akce. Takže se to děje i teď s tím atentátem, s bombardováním hustě obydlené oblasti v Bejrútu, kde bylo zraněno asi 70 lidí. Údajně došlo pouze ke čtyřem úmrtím. Ale je těžké uvěřit, že když bylo zraněno 70 lidí, byli jen čtyři mrtví. Uvidíme, jaká čísla se nakonec ukáží.
Ale Izrael tak nějak současně provokuje všechny své protivníky v regionu. Nyní intenzivně válčí proti Libanonu a Hizballáhu v Libanonu, proti Íránu, proti Húthům v Jemenu.
Je to nehorázné, zejména v návaznosti na to, že Kongres, který tohoto válečného zločince a vraha (Netanjahua) pozval, mu tleskal ve stoje, prakticky celou minutu jeden potlesk po celou hodinu jeho projevu. Namísto potlesku měly USA Netanjahua zatknout a předat do Haagu, aby byl souzen za válečné zločiny.
Spojené státy jsou pravděpodobně další na řadě, protože mu dáváme odvahu, povzbuzujeme ho. To, co udělal Kongres, bylo, že mu v podstatě dal bianko šek, aby mohl pokračovat.
A není to tak dávno, co americký Kongres a Bílý dům v podstatě přidělily další stíhačky F-15 v hodnotě 18 miliard dolarů na náklady amerických daňových poplatníků. A to bylo po výbuchu izraelské agrese na jihu Gazy.
A Izrael prostě pokračoval v nepřetržité sérii masakrů. Mluvíme o dětech a smrti dětí, které Izrael údajně brání. Izrael likviduje děti, v rozsahu asi 16 000 zaznamenaných úmrtí, ale je to pravděpodobně mnohem víc, jak naznačuje zpráva z časopisu Lancet, před dvěma nebo třemi týdny, že celkový počet asi 40 000 mrtvých se pravděpodobně blíží spíš 200 000 mrtvých, ve skutečnosti. Když vezmeme v úvahu, jak se ta čísla započítají a nezapočítají.
A mezi nimi, jsou všechny ty útoky na děti, na fotbalových hřištích, ve školách, v uprchlických centrech. Je to prostě šokující a děsivé, co se děje. A uprostřed toho Spojené státy odmění Izrael dalšími stíhačkami F-15 v hodnotě 18 miliard dolarů. Takže Spojené státy mají krev na rukou, a to nejen na rukou, ale i na obličeji, v podstatě od hlavy až k patě. USA provádějí genocidu.
A nedávno jsme slyšeli několik vřelých slov o utrpení palestinského lidu od Kamaly Harrisové. Ale to jsou naprosto prázdná gesta, protože USA mají možnost tuto genocidu zastavit telefonátem nebo jednoduše omezením zbraní, jejichž posílání je mimochodem nezákonné. Posílání zbraní Izraeli v tuto chvíli porušuje tři americké zákony.
Je tedy jednoduché zastavit přísun zbraní a dokonce i telefonicky říci Izraeli, že skončil, že je v podstatě odzbrojen a bude to pokračovat, pokud neukončí genocidu a neukončí agresivní akce, které podniká, aby bránil své právo provádět genocidu. Takže tohle všechno umožňují, posilují a prohlubují Spojené státy.
Takže podle mého názoru je čas zvýšit úsilí, zatknout Netanjahua, poslat ho do Haagu, zastavit tok zbraní a skutečně se připojit k naší kampani, která je výzvou pro impérium. Jak řekl Frederick Douglass, moc neustoupí ničemu bez tlaku.
Je třeba ukázat Netanjahuovi, Izraeli, ukázat také Bidenovi, Harrisové a Kongresu, že protiválečné hnutí v této zemi je velké, je organizované, tvoří většinu, je svědomím národa, a my tu zůstaneme a budeme bojovat naštvaně a hodláme tu vyhodit flákače.
Američané nejenže jsou proti této válce, ale jsou proti tomu, aby tato válka nás stála pracovní místa, naši zdravotní péči, naše bydlení, naše školy, ať už se podíváte na 44 milionů mladých lidí, kteří mají dluhy za studium, víte, 100 milionů američanů má dluhů za lékařskou péči.
Takže vyzývám lidi, aby se připojili k našemu týmu, který zde požaduje demokracii a Ameriku a svět, který funguje pro nás všechny, protože to, co máme teď, je přesný opak. Právě teď se řítíme do zapomnění, řítíme se k jaderné konfrontaci nejméně na třech frontách, a to není žádná výkladní skříň. To je jádro problému. Impérium, oligarchie a sílící fašismus doma i v zahraničí, to je podstata hry a my se jí musíme postavit a bojovat proti ní.
Neoliberalismus, demokraté a menší zlo nejsou řešením. Jsou součástí problému. Neoliberalismus je motorem neofašismu. K řešení se nedostaneme skrze menší zlo a k řešení se nedostanete tím, že se budete schovávat za menší zlo, které vůbec nemá na srdci vaše zájmy. Mlčení není politická strategie. Je čas postavit se hlasitěji a silněji než kdykoli předtím.
DANNY HAIPHONG: Ano, je to tak.
MICHAEL HUDSON: Musíme zapracovat na slovníku orwellovského doublethinku. To, co Jill a Martin Luther King nazývali násilím, Demokratická strana nazývá hrubým domácím produktem. A tak Jill jde, politické argumenty, které právě Jill uvedla, rozšířit na celý ekonomický program. Pokud chcete zastavit války, musíte zastavit vojenský rozpočet, a pokud to nezastavíte, rozpočtáři obou stran řeknou, no, potřebujeme peníze na armádu. Omezíme sociální výdaje. Takže to, o čem jsme mluvili, přesahuje rámec armády a týká se celého problému, jakou budeme mít ekonomiku.
DANNY HAIPHONG: Naprosto. Michaeli, chtěl jsem se vás zeptat na to, jak USA, jak se hodně angažují. Na jedné straně USA říkají, že to, co zbylo z Bidenovy administrativy, říká, že nejsou zapojeni do toho, co se stalo v Íránu, že? Vražda vůdce Hamásu, že se snaží zabránit Izraeli v rozšíření války do Libanonu proti Hizballáhu.
Ale možná byste mohl trochu nastínit, proč to USA dělají, protože nakonec se zdá, že USA vlastně podporují všechno, co Izrael dělá, ať už hlasitou podporou, materiální podporou nebo obojím. Zdá se, že na slovech zde příliš nezáleží. Skutečně záleží na činech. Mohl byste tedy pohovořit o tom, proč z vašeho pohledu USA podporují tento požár, toto rozšíření války, stejně jako genocidu?
MICHAEL HUDSON: No, je to velmi jednoduché. Jak řekla Jill na začátku svého projevu, a já s ní souhlasím, za válečné zločince by měli být považováni nejen Netanjahu a Izraelci, ale i Bidenova administrativa a Sullivan.
Takže to, co USA dělají, pro účely vztahů s veřejností, ví přesně to, co řekla Jill. Většina Američanů si válku nepřeje, a to ani na Ukrajině, ani na Blízkém východě. Takže se předstírá, že se roní krokodýlí slzy a říká se, aha, řekli jsme Netanjahuovi, aby neshazoval bomby na Gazu a nezabíjel civilisty. A mimochodem, každá bomba je americká bomba, která se nadále posílá Izraeli.
A jak řekla Jill, tohle všechno by se dalo zastavit jedním telefonátem, protože to všechno jsou americké bomby. Administrativa se snaží předstírat, že je hodný a zlý policajt. USA jsou ten hodný policajt, který se to snaží zastavit. Ale USA jsou podporovatelem Izraele. A nebudu zjednodušeně říkat Izrael. Ve skutečnosti je to strana Likud. Není to stará Strana práce pokrokových Izraelců. Je to pravicová strana Likud, ultrapravicová strana, kterou podporují Spojené státy a kterou podporuje AIPAC svými dary Kongresu, nikoliv Jillině kampani. Takže tohle všechno je jen kouř a přetvářka.
Teď bychom samozřejmě rádi viděli některé kongresmany. A myslím, že jeden z kongresmanů řekl, že by si přáli, aby mohli jít přes pódium, natáhnout k Netanjahuovi ruku a předat mu předvolání k soudu, aby ho zatkli. Mezinárodní soudní dvůr však zatím zatykač nevydal. Nemůžete tedy někoho zatknout bez zatykače. Na to se čeká. A pokud mohou vydat zatykač na izraelské vedení, mohou to udělat i na vedení USA, které je jejich sponzorem.
Tvrdí prostě, že Izrael si koupil americký Kongres prostřednictvím svých sponzorů na volební kampaně. Ale je tu koloběh. Kongres poskytne Izraeli pomoc. Izrael použije část pomoci, kterou dostane, na financování lobbistického působení, aby si zaplatil kongresmany. Takže určitá část všeho, co Izraeli poskytnou, skončí v jejich vlastních kapsách. To je zacyklený tok peněz, který máme díky Citizens United a souvisejícím okolnostem. Takže máte celý systém, který je tak nefunkční, že spousta amerických voličů si myslí, že se s tím nedá nic dělat. Ten systém je strašně zkorumpovaný.
Je něco, co můžeme udělat. A myslím, že to se Jill snažila vysvětlit ve své kampani, což se ale nějak nedostává do New York Times nebo Washington Post.
DANNY HAIPHONG: Určitě. A chtěl jsem se Jill zeptat, i vzhledem k tomu, co říkal Michael a co jste tady říkala o své kampani, jestli byste se mohla zmínit o Spojených státech, myslím, že jeden z těch hlavních způsobů, jak si Spojené státy udržují tu věrohodnou popíratelnost, je, že se na jedné straně vydávají za jakéhosi zprostředkovatele diplomatického úsilí mezi Hamásem a Izraelem. A tuto roli se snaží hrát přinejmenším od počátečních rozhovorů o takzvaném příměří.
Ale zajímalo by mě, Hamás je považován za teroristickou organizaci. Hizballáh je považován za teroristickou organizaci. Írán, považován za protivníka. Celá osa odporu považována za protivníka. V čem se lišíte, protože máme Kamalu Harrisovou, máme Donalda Trumpa. Ti se od těchto postojů vůbec neodchylují. Jak se lišíte v tom, jak byste se stavěla k těmto silám, které všechny říkají, že jsou proti genocidě a přicházejí na pomoc Palestincům?
JILL STEINOVÁ: Tak víte, oni tvrdí, že jsou proti genocidě, ale jsou to pouhé řeči. Mají moc genocidu okamžitě zastavit. A hned první den by moje administrativa ten telefonát uskutečnila a válka by tímto telefonátem skončila. A víte, tohle udělal Ronald Reagan, ne zrovna vzor mírového prezidenta, který však zvedl telefon a zavolal Menachemu Beginovi a řekl, stáhněte své vojáky z Libanonu, kde Izrael pronásledoval teroristickou organizaci du jour, a Izrael má svůj du jour, svého teroristu dne, na kterého svádí odpor.
Ale odpor je nevyhnutelný. K odporu dojde, když jsou lidé vražděni jako součást běžného života, když máte vražednou okupaci a stát apartheidu, když lidem v podstatě dáváte jídlo a vodu z kapačky. Víte, vše, co se do Gazy dostává, je přísně kontrolováno, v podstatě jen proto, aby se sotva udržoval příjem kalorií pro přežití.
Neuvěřitelné násilí, kterému jsou lidé běžně vystavováni, pravidelné masakry, které jsou vlastně výsledkem činnosti sionistického státu ještě před vyhlášením nezávislosti, v podstatě bylo zničeno asi čtyři nebo pět set vesnic.
Takže tohle bylo pevně zakotveno v jejich plánu. A mnoho lidí to neví, protože to vyšlo najevo až s odhalením v izraelském Národním historickém archivu, který se stal historikům dostupným až v 90. letech. Takže došlo k úplně nové analýze izraelských historiků, vlastně izraelských dějin, a začalo být zcela jasné o co tady od začátku šlo.
Takže je dobré obviňovat tehdejší odboj, ale odboj budete mít, dokud budou existovat systematické etnické čistky, pravidelné masakry a prostě vražedný způsob života státu apartheidu.
Llidé z Jihoafrické republiky, kteří bojovali proti státu apartheidu v Jihoafrické republice, říkají, že to bylo mírné, že to bylo skromné ve srovnání s násilím izraelského apartheidu.
Takže je jedno, jak to nazvete. Pokud chcete tuto krizi vyřešit, musíte se dostat k základním příčinám krize, což je v podstatě okupace, stát apartheidu a v podstatě, plán zdejšího sionistického státu, který je vlastně od svého počátku vražedný a teroristický.
Takže pojďme ten problém prostě vyřešit. A pochopme také, že to není jen problém Palestiny, je to také problém přežití Izraele. Není možné, aby se odtud Izrael dostal živý, když v podstatě sjednotil své sousedy, kteří jsou silnější než Izrael. Když se spojí Írán a Hizballáh a pak další partneři a potenciálně Rusko, které je ve vojenské alianci s Íránem, který má také jaderné zbraně. A Izrael má samozřejmě jaderné zbraně, čímž porušuje Smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Izrael má také tyto zbraně.
To vyvolává otázky, co tedy uděláte? Jak donutíte režim, který prokázal všechny známky toho, že je psychopatický? A jak jej zastavíte?
Takže jej v podstatě odzbrojíte. Odzbrojíte je tím, že zastavíte přísun zbraní. A dále zavedete ekonomický bojkot, což by se dalo udělat hned teď. Základ pro to je v druhém rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, který v podstatě řekl, že okupace a apartheid jsou naprosto nezákonné. A je třeba přijmout všechna myslitelná opatření k nápravě. Takže to skutečně vytváří základ a ospravedlňuje národní bojkot.
A ty bojkoty jsou teď skutečně docela účinné. To je další způsob, jakým se Izrael nedostane ven živý, protože ekonomická daň pro Izrael je teď obrovská. Náklady na tuto válku jsou obrovské. Izrael přišel o spoustu svých obchodů, jeho turistický průmysl se úplně zastavil. Jeden z jeho hlavních přístavů musel být uzavřen, protože je tam tolik komerčních závazků, které se už prostě nerealizují.
Takže pro lid Izraele, ne pro stát apartheidu, ale pro lid Izraele je to také naprosto zásadní, abychom to ukončili. A ano, Izrael má jaderné zbraně, ale nepotřebujete jaderné zbraně, abyste zde v podstatě vytvořili ekonomický bojkot. A to se může stát.
Nemyslím si, že by k tomu muselo dojít, kdyby se naše vedení prostě postavilo a udělalo to, co udělal Ronald Reagan, nebo co udělal Dwight Eisenhower o mnoho desetiletí dříve, myslím, že v 50. letech, kdy Dwight Eisenhower v podstatě také telefonoval a řekl to nejen Izraeli, ale myslím, že také Francii a možná Egyptu. Odvolal Izrael a spol. z Egypta. A to také mělo okamžitý obrat. Takže Spojené státy mají veškerou moc.
Není to žádná velká věda, jak to vyřešit. Jde prostě o znovuzapojení naší demokracie a politické posílení, které vyžaduje, abychom měli zvolené úředníky, kteří slouží nám, a ne vojensko-průmyslovému komplexu, válečným dodavatelům, průmyslu fosilních paliv, AIPAC atd. Jde o to, aby se jednoduše plnily příkazy amerického lidu způsobem, který nás všechny ochrání, který ukončí zbídačování a ohrožování nás všech při způsobu, jakým je v současnosti vedena naše zahraniční politika.
DANNY HAIPHONG: Michaele, chtěl jsem se zeptat na důsledky toho, co jsme viděli v posledních dnech, a jestli máte pocit, že by z toho skutečně mohla vzejít širší válka, protože jak zmínil doktor Stein, naposledy Izrael udeřil na íránské území, že udeřil na Írán z Damašku, udeřil na Írán přes velvyslanectví a zabil vrchního velitele IRGC.
Naposledy, když se to stalo, se Írán zapojil do velmi otevřené, hodně komunikoval se Spojenými státy, ale zapojil se do odstrašující operace. Nyní je to obrovské číslo. Ismail Haniyeh byl obrovskou postavou. Byl to někdo, kdo byl pověřen vyjednáváním, a zdá se, že je to obrovský signál, když to udělali v Íránu. Máte pocit, že Írán může odpovědět stejným způsobem, a to jsme se ještě nedostali k Hizballáhu. Takže máte pocit, že se blíží ta válka, jak hodnotíte tu situaci do budoucna?
MICHAEL HUDSON: No, to, co Írán udělal, bylo, že ukázal, že může ostřelovat, přesnými střelami, americké základny v Sýrii a v Iráku. Řekl Americe, rakety přilétají, zkuste se bránit. Velmi opatrně se vyhnul tomu, aby zasáhl americké vojáky. Chtěl jen předvést, jak by mohla vypadat válka, pokud si ji opravdu přejete. Zde je ukázka toho, co můžeme udělat.
Hizballáh udělal přesně totéž s Izraelem. Ukázal, že dokáže proniknout "Železnou kopulí", to ano, a že má nad Izraelem naprostou převahu ve vzduchu. Dělají vše pro to, aby se do války nezapojili, protože si uvědomují, že se je Spojené státy a Izrael, ale ve skutečnosti spíše Spojené státy, snaží do války nahnat.
A vy si uvědomujete, že pokud se někdo prohlásil za vašeho nepřítele a pokud se vás snaží vlákat do války, musí mít plán, že jako ve starém westernu budete mít pistolníka, který umí rychle vytahovat pistoli, a bude se snažit nějakého místního chlápka vylákat, aby tasil zbraň, a pak ho ten pistolník zastřelí jako první. Myslím, že to si Írán a Hizballáh uvědomili, dělají všechno pro to, aby se do toho nepouštěli.
A jak se na to dívám, jsou do značné míry v pozici ruského prezidenta Putina. Jsou úžasně trpěliví. Vědí, že Amerika chce akcelerovat válku a chce válku hned. A vše je připraveno pravděpodobně s opravdu velkými zbraněmi, které budou násilnější než cokoli, co jsme viděli od druhé světové války.
A ostatní země na toto hecování nereagují. Dělají to, že uzavírají vzájemná spojenectví, stejně jako Rusko a Čína přijaly Írán do Šanghajské organizace pro spolupráci, euroasijské verze NATO. Ostatní země upevňují vzájemnou podporu, aby mohly být nezávislé nejen na Spojených státech, ale i na celém Západu a NATO.
Říkají tedy, že se snaží nechat Západ jít svou cestou, my také půjdeme svou cestou. Budeme mít jiný druh ekonomiky než Západ. Vracíme se k tomu, o co v tomto boji skutečně jde, a to o to, jakou společnost a jakou civilizaci budeme mít? Bude neoliberální, privatizovaná, celá koncentrovaná v jedné zemi, ve Spojených státech? Nebo to bude mnohostranná, s oboustranně výhodnou, nevykořisťovatelskou ekonomikou vzájemného prospěchu? Protože vzájemný prospěch je jediný způsob, jak přimět ostatní země, aby se také přidaly.
A právě to dělá Eurasie v Africe a dalších asijských zemích, aby uzavřela spojenectví. Upevňují aliance. A ve skutečnosti je americká výzva vůči nim žene do vzájemného spojenectví. Takže se dívají na dlouhodobou perspektivu. Amerika se dívá pouze na to, co může udělat v krátkodobém horizontu. Je to skutečně boj v pohledu na svět, který vidíme právě teď. A mám podezření, že budou dostatečně trpěliví, aby nic nepodnikli, pokud se budou moci zdržet takových provokací, které Spojené státy dělají po celém Blízkém východě až po Ukrajinu.