Nejdelší válka a další prokleté otázky

Hrdinství libtardů vypadá tak, že, zaraženi celým tělem v západních zadnicích, hrozí pěstičkami směrem k Rusku a Číně. Nějaký libtardovaný idiot v diskuzi na iDnes k článku Patnáctiletý Čech vyrazil bojovat na Ukrajinu. Jeho polohu vyzradil telefon píše: "Větší koule, než celá dezoscéna dohromady." A není ta "dezoscéna" náhodou plná "chcimírů"? Tenhle libtardovaný lidský odpad tak hoří pro válku a Ukrajině nejvíc chybí živá síla, tak proč nám internetoví hrdinové tohohle typu nepředvedou svou odvahu a nejdou bojovat do první linie?

ČESKO / USA / NĚMECKO: Naše média jaksi pozapomněla informovat o protestech německých nespokojených zemědělců, kteří na tisících traktorů a jiné techniky zaplavili celé Německo, přičemž až o den později se k nim přidali i další obory včetně železničních dopravců. To způsobilo kolaps po celé zemi a zároveň jde o největší protivládní akci proti vládě. Podobně se novináři stavili k ,,povstání“ kanadských truckerů v době covidové, které však bylo vcelku tvrdě potlačeno a hlavní aktéři finančně potrestáni, zatímco Trudeau se udržel u vlády. Co přinese současná akce Němcům, to se teprve uvidí.

Čeho si však novináři přeci jenom povšimnuli? Celkem bez zájmu předali informaci o pádu francouzské vlády, která podala demisi a do čela nové se postaví blízký přítel Macrona a první gay-premiér v historii Francie. Opravdu má svět zapotřebí, aby se zvrácenost dostávala k moci? Nestačí, že ministry obrany jsou místo vojáků převážně ženy, které tak místo péče o rodinu často burcují k válce či aspoň velí generálům? Zvrácenost současné doby dostává nové rozměry a zdá se nám, že často vynucená tolerance nás heterosexuálů má své hranice. Média ještě zaregistrovala dění kolem možné demise ministra Jurečky, ale komedie naoko připravená tak, aby Jurečka zůstal a lidovci neostrouhali, byla ukázkou hlouposti pětikoaličního uskupení. Společně s policejní tiskovou konferencí vracející se k střelbě na Karlově univerzitě tak šlo o dvě nepovedené taškařice zanechávající hořkou pachuť.

Daleko halasněji však byla přinesena jiná informace. Spojené státy se ohradili vůči poskytování zbraní Severní Koreou Rusku a jejich používání na Ukrajině. K Američanům se přidaly všechny státy z EU s výjimkou Maďarska a Slovenska. Orbán s Ficem si tak zachovali tvář a můžeme je v tomto našim sousedům závidět. Ve vzduchu tak zůstává otázka, kde se ve státech zásobujících režim představovaný Zelenským zbraněmi a střelivem bere ta drzost odsuzovat kohokoliv za stejný přístup, navíc v případu samostatných a svrchovaných zemí na opačné straně? Jestliže USA nejen přes Kyjev dlouho provokovaly ruského souseda a v podstatě od Američany zinscenovaného převratu-Majdanu v roce 2014 systematicky vedly Ukrajinu do války, respektive dělaly vše proto, aby vznikla, aby nakonec hrnuly společně se zeměmi EU na bojiště své zbraně vrchem i dolem, navíc pod dohledem vlastních ,,poradců“ a žoldnéřů, pak se ptáme, jak mohou cokoliv namítat proti tomu, aby Rusové používali korejské, čínské a íránské zbraňové systémy? Nebo si snad myslí, že mají světový monopol na výrobu a distribuci zbrojního arzenálu? Drzost Washingtonu a Pentagonu nemá hranic a Rusové i Korejci se musí popadat za břicho při vnímání projevu jakési americké mocenské schizofrenie.

Americký zbrojní průmysl potřebuje pro svou existenci stálý přísun potravy. Ta přichází v několika podobách. Vyzbrojováním států NATO vlastní technikou to začíná a vedením ozbrojených konfliktů pokračuje. Třetím způsobem, jak vydělávat, je poskytování svých zbraní státům 3.světa. Na lep Američanům sedla i naše vláda a nákup předraženého šrotu z názvem F-35 nás zadluží na mnoho let. Nevíme, co Černochové při její návštěvě Spojených států namíchali, ale její vehementní obhajoba nepříliš oblíbených a finančně nákladných letadel je natolik agresivní, že se nenajde nikdo, kdo by se proti nákupu tvrdě postavil. Přestože se nabízela další a mnohem levnější řešení ,,ochrany“ našeho nebe, vláda Petra Fialy si vybrala bez jakýchkoliv pochyb tu nejdražší variantu. Navíc, aniž by vyjednala stejně příznivou cenu, jako jiné státy. Opět jsme všeobecně za úplné voly či idioty. Nejhorší je, že stát na to vše musí sehnat peníze a vybere je kde? Přeci z našich kapes, peněženek a účtů.

Že se k Amíkům přidala naše vláda a opět stáhla ocas není ničím překvapivým, zvláště když se naše zbraně zúčastnily ostřelování ruských civilistů v blízkosti ukrajinsko-ruských hranic. Rusové na to zareagovali vcelku rychle a nezůstalo to bez povšimnutí. Nabubřelý diplomatický primitiv Lipavský Moskvě vzkázal, že se s ní bude bavit až po ukončení války na Ukrajině a vrácení všech území včetně Krymu zpět Kyjevu. Absolutní ignorace podstaty celého konfliktu a arogance mladého nedozrálého Piráta nás bude jednou moc trápit a bude to stát hodně práce skutečných diplomatů, aby se vztahy obou slovanských národů narovnaly. Pokud si tu naivně myslíme, že se lze v Evropě vrátit k prosperitě bez ruského nerostného bohatství a jeho nákupu za solidní peníze, pak dotyčný patří k liberálně uvažujícím fantastům.

Bude li náš kontinent pokračovat dále v současném zelenorudém a protiruském tažení, brzy se stane trhem především pro čínské výrobce a dodavatele technologií, které časem stoupnou na ceně. Předtím však stačí zašlapat do země celý vyspělý evropský průmysl. A naše kolonie vysávaná západními koncerny na tom bude ještě mnohem hůře. Zemi už nyní kvůli vysokým cenám energií a daním opouští jedna firma za druhou, investoři ztratili o ČR zájem. A věřit, že nás zachrání nakonec Američané je stejné, jako byste při otravě krve doufali, že Vás vyléčí na krku přisáté klíště. Ne, dokonce si ani nemyslíme, že by se pro vzkvět České republiky v blízké době obětovali Rusové. Chceme li se vrátit mezi vyspělé ekonomiky, byť malého významu, čeká nás těžká cesta. Budeme muset začít od začátku a s čistým stolem. Tedy bez Pětikoalice, nenávisti ke komukoliv, s pokorou, a hlavně s kvalitními politiky. Nezačneme li se spoléhat sami na sebe, nečeká nás nic dobrého. Jen sezením doma a hltáním polopravd a lží předkládaných prolhanými médii ničeho nedosáhneme.

AUTOR: Jindřich Kulhavý 11. ledna 2024 👉 @cz24news

Žaloba Pretorie proti Izraeli za genocidu má zásadní význam nejen pro zastavení krveprolití páchaného Tel Avivem v Gaze, ale i pro vyvěšení prvního praporu multipolarismu v soudních síních světa: jde o první z mnoha případů, které budou usilovat o zastavení západní beztrestnosti a obnovení mezinárodního práva, jak je stanoveno v Chartě OSN.

Pepe Escobar, 10. ledna 2024

Tento týden se v Haagu nebude soudit nic menšího než celý koncept mezinárodního práva. Sledovat ho bude celý svět.
Bylo zapotřebí, aby se africký národ, nikoli arabský nebo muslimský, ale významný člen BRICS, pokusil zlomit železné okovy nasazené sionismem prostřednictvím strachu, finanční síly a neustálých hrozeb, zotročujících nejen Palestinu, ale i značné části planety.    
Poetickým zvratem historické spravedlnosti musela Jihoafrická republika, národ, který o apartheidu ví své, zaujmout morální pozici a jako první podat žalobu proti apartheidnímu Izraeli u Mezinárodního soudního dvora (ICJ).  

Žaloba o 84 stranách, vyčerpávajícím způsobem vyargumentovaná, plně zdokumentovaná byla podána 29. prosince 2023 a podrobně popisuje všechny pokračující hrůzy páchané v okupovaném pásmu Gazy, které sleduje každý, kdo má chytrý telefon na celé planetě.
Jihoafrická republika žádá Mezinárodní soudní dvůr - mechanismus OSN - o něco zcela prostého: Stát Izrael od 7. října porušil všechny své povinnosti vyplývající z mezinárodního práva.
A to, což je zásadní, zahrnuje porušení Úmluvy o genocidě z roku 1948, podle níž genocida spočívá v "činech spáchaných s úmyslem zcela nebo zčásti zničit národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu".
Jihoafrickou republiku podporují Jordánsko, Bolívie, Turecko, Malajsie a významně také Organizace islámské spolupráce (OIC), která sdružuje země islámu a tvoří 57 členských států, z nichž 48 má muslimskou většinu. Jako by tyto země zastupovaly drtivou většinu zemí globálního Jihu.

Ať už se v Haagu stane cokoli, může to jít daleko za případné odsouzení Izraele za genocidu. Pretorie i Tel Aviv jsou členy Mezinárodního soudního dvora - takže rozsudky jsou pro ně závazné. MTS má teoreticky větší váhu než Rada bezpečnosti OSN, kde USA vetují jakákoli tvrdá fakta, která by pošpinila pečlivě budovaný obraz Izraele.

Jediným problémem je, že MTS nemá donucovací pravomoc.
Jihoafrická republika prakticky usiluje o to, aby Mezinárodní soudní dvůr vydal Izraeli příkaz k okamžitému zastavení invaze - a genocidy. To by mělo být první prioritou.   

Konkrétní záměr zničit
Přečíst si celou jihoafrickou žádost je děsivé. Je to doslova historie v procesu tvorby, přímo před námi, kteří žijeme v mladém, na technologiích závislém 21. století, a ne sci-fi popis genocidy odehrávající se v nějakém vzdáleném vesmíru.    
Zásluhou žádosti Pretorie je, že vykresluje Velký obraz "v širším kontextu chování Izraele vůči Palestincům během 75 let trvajícího apartheidu, 56 let trvající válečné okupace palestinského území a 16 let trvající blokády Gazy".  
Příčina, důsledek a záměr jsou jasně vymezeny a přesahují hrůzy, které byly spáchány od 7. října 2023, kdy palestinský odboj provedl operaci Potopa Al-Aksá.

Dále jsou zde uvedeny "činy a přehmaty Izraele, které se mohou rovnat dalším porušením mezinárodního práva". Jihoafrická republika je uvádí jako "genocidní povahy, neboť jsou páchány s nezbytným konkrétním záměrem (dolus specialis) zničit Palestince v Gaze jako součást širší palestinské národní, rasové a etnické skupiny".
'Fakta', představená od strany 9 žádosti, jsou brutální - od masového masakru civilistů až po hromadné vyhánění: "Odhaduje se, že více než 1,9 milionu Palestinců z 2,3 milionu obyvatel Gazy, tedy přibližně 85 procent obyvatelstva, bylo nuceno opustit své domovy. Nemají kam bezpečně utéct, ti, kteří nemohou odejít nebo se odmítají nechat vysídlit, byli zabiti nebo jim hrozí extrémní riziko, že budou zabiti ve svých domovech."
A už nebude cesty zpět: "Jak poznamenal zvláštní zpravodaj pro lidská práva vnitřně vysídlených osob, obytné domy a civilní infrastruktura v Gaze byly srovnány se zemí, což zmařilo jakékoli reálné vyhlídky vysídlených Gazanů na návrat domů a zopakovalo dlouhou historii masového nuceného vysídlování Palestinců ze strany Izraele."

Spoluviník - hegemon
Bod 142 žádosti možná vystihuje celé drama: "Celé obyvatelstvo čelí hladu: 93 procent obyvatel Gazy čelí krizové úrovni hladu, přičemž více než jeden ze čtyř obyvatel čelí katastrofálnímu stavu" - s hrozící smrtí.
Na pozadí těchto událostí zdvojnásobil 25. prosince - na Vánoce - izraelský premiér Benjamin Netanjahu svou genocidní rétoriku a slíbil: "Nepřestáváme, pokračujeme v boji a v příštích dnech boje prohloubíme, bude to dlouhá bitva, která ještě zdaleka neskončila."
Jihoafrická republika tedy "z důvodu mimořádné naléhavosti" a "do doby, než Soudní dvůr rozhodne o tomto případu ve věci samé", žádá o předběžná opatření, z nichž první bude, aby "stát Izrael okamžitě pozastavil své vojenské operace v Gaze a proti ní".
To se rovná trvalému příměří. Každé zrnko písku od Negevu po Arábii ví, že neokonští psychopati, kteří řídí zahraniční politiku USA, včetně jejich mazlíčka, dálkově ovládaného senilního obyvatele Bílého domu, se nejen podílejí na izraelské genocidě, ale jsou proti jakékoli možnosti příměří.

Mimochodem, taková spoluvina je podle Úmluvy o genocidě rovněž trestná.   

Je tedy samozřejmé, že Washington a Tel Aviv budou bez jakýchkoli zábran bránit spravedlivému procesu před Mezinárodním soudním dvorem, a to za použití všech dostupných prostředků nátlaku a výhrůžek. To je v souladu s extrémně omezenou pravomocí, kterou má jakýkoli mezinárodní soud, aby vnutil výjimečnému spojení Washingtonu a Tel Avivu vládu mezinárodního práva.
Zatímco znepokojený globální Jih je pohnut k akci proti bezprecedentnímu vojenskému útoku Izraele na Gazu, kde bylo za necelé tři měsíce vyvražděno více než 1 % obyvatelstva, izraelské ministerstvo zahraničí nařídilo svým velvyslanectvím, aby přesvědčilo diplomaty a politiky hostitelských zemí k rychlému vydání "okamžitého a jednoznačného prohlášení v následujícím duchu: Veřejně a jasně prohlásit, že vaše země odmítá pobuřující, absurdní a nepodložená obvinění vznesená proti Izraeli."

Bude docela poučné sledovat, které země se tímto příkazem budou řídit.

Ať už současné snahy Pretorie uspějí, nebo ne, tento případ bude pravděpodobně jen prvním svého druhu podaným u soudů po celém světě v následujících měsících a dokonce i letech. BRICS - jehož je Jihoafrická republika klíčovým členským státem - je součástí nové vlny mezinárodních organizací, které zpochybňují hegemonii Západu a jeho "řád založený na pravidlech". Tato pravidla nic neznamenají; nikdo je ani neviděl.
Částečně se objevil multipolarismus, aby napravil desetiletí trvající odklon od Charty OSN a příklon k bezpráví, které tato iluzorní "pravidla" ztělesňují. Systém národních států, který je základem globálního řádu, nemůže fungovat bez mezinárodního práva, které jej zajišťuje. Bez práva nám hrozí válka, válka a ještě větší válka; vlastně ideální vesmír hegemona, který je nekonečnou válkou.

Jihoafrická žaloba proti Izraeli za genocidu je zjevně nutná ke zvrácení tohoto flagrantního porušování mezinárodního systému a téměř jistě bude první z mnoha takových žalob proti Izraeli i jeho spojencům, které mají posunout svět zpět ke stabilitě, bezpečnosti a zdravému rozumu.
 

Izrael chce (pro dnešek) všechna palestinská území. Takže je dostane.

Eurosajuz nechce vysídlené Palestince. Takže je dostane.

Usrael okupaci, genocidu a etnické čistky již nemá čím zaplatit. Takže je zaplatí.

Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. ;o)

válečný specialista, ale specialisty poslouchám a utvářím si svůj názor pomocí historie. Vidlák by se opravdu neměl pouštět do svých válečných hodnocení a měl se držet svého kopyta-tedy pluhu. Bylo by dobré si poslechnout V.V.Pjakina, který je na tyto situace specialista a potom by vyšlo najevo, že je to právě naopak. Izrael v obou válkách prohrál a pouze americká média to prezentovali jako velkou výhru. Izrael nemá tak jako my žádné zdroje a jako pidistát nemá šanci jakoukoliv válku vyhrát, pokud za ním nestojí nosatí jestřáby. Po WWII byl Izrael jako stát uměle vytvořen ( má nadnárodní řízení, takže to žádný stát není-stejně jako Český stát) a jeho životnost určil GP do roku 2022, takže 2 rokem přesluhuje. Je určen k zániku a pokud se tak stane, všechny řeči o jeho vítězstvích jsou jen bublinou, která co nevidět praskne. 

Vyjádřím se ještě ke včerejšímu tématu ohledně TV.

Zrušení TV poplatku nepovažuji za správné řešení. Hodně lidí, kteří říkají, proč platit poplatek za TV když tu máme tolik televizních kanálů které můžeme sledovat zadarmo.

To je velký omyl. Nikdo nám zadarmo nic nedá, ty zdánlivě neplacené kanály si platíme do poslední koruny. Ty kanály žijí z reklam a výrobci kteří tyto reklamy zadávají, si tyto náklady odepisují z daňového základu, takže o to méně odvádějí na daních a ten zbytek nákladů promítnou do ceny zboží a služeb. Navíc si tam promítnou i natočení všech těch inteligentních a všemi milovaných reklam které mnohokrát přeruší vysílání filmu, aby nám už po stodvacáté třetí sdělili, která dámská vložka s křidélky, nebo bez, je ta nejlepší.

Z veřejnoprávní TV bych udělal státní, měla by pouze dva kanály, jeden by patřil vládním stranám a ten druhý parlamentním opozičním stranám. Mohly by si vysílat co by chtěly, včetně zábavních pořadů, televizní poplatky by samozřejmě byly menší a mezi tyto dvě stanice by se dělily v poměru jejich sledovanosti.

A co s ostatními kanály? Nejsem v tomto směru odborník, ale při nynějším stavu techniky by myslím si, nebyl problém, aby si každý kdo TV sleduje, mohl v reálném čase zaplatit určitý film, nebo sportovní přenos, nebo cokoli jiného, pomocí mobilního telefonu. Každý TV kanál by měl dopředu zveřejněnou cenu za určitý film, a kdo by si jej koupil, ten by se díval. Reklamy by mohly zabírat jen určitou malou část vysílání, například 10%.

význam, jsem za ně rád, mohu si mnohé ujasnit bez velkého dohledávání. Ať už s obsahem souhlasím, nebo mohu polemizovat, umožňuje mi to pro mě nahradit to co už svým způsobem sám nezvládám. Dát do kupy ucelenější myšlenku v širších souvislostech. 

Zejména dnešní Jindřich Kulhavý je pro mě čtivý.

K tomu, co dneska hodil na obrazovku Vidlák mám co dodat. Snad to někomu něco připomene, snad to při vší popsané hrůze nabídne naději.

Ne každý, byť snímky a filmové šoty z míst bojů jsou hodně plastické, má představu co to znamená vybombardovaný prostor.

Nebylo nás málo, kdo jsme v dobách kdy Československo mělo na svou rozlohu velmi rozsáhlé vojenské letectvo, účelně vybavené stroji určenými pro stíhání a kontrolu vzdušného prostoru a pro podporu pozemních vojsk, prošlo právě tím letectvem. Impozantní byly přesuny leteckého pluku, kde letová část šla po letkách, při leteckém přesunu plnili předepsané cvičné úkoly a pozemní sledy složené z radiolokátorů, cisteren, velitelských vozidel a celého týlového zabezpečení, dost dokázaly otrávit tehdy ještě minimální civilní silniční dopravu. Vozidla řídili převážně hodně mladí adolescentní chlapci, občas někde neprojeli, nebo "zavadili" tu o civilní vozidlo, jindy o roh baráku nebo plot v úzkých uličkách na trase, ale vždycky do cíle dojeli, na záložním letišti rozvinuli vše, co potřeboval letící sled, aby mohl vůbec přistát. To byl "jen" přesun na záložní letiště a při větších cvičeních se míjelo často těch pluků několik.

Nesloužil jsem u pozemních vojsk, ani u protivzdušné obrany státu, ale jejich přesuny nebyly o mnoho rozdílné. Ten pohyb pro dotčené civilní obce byl rozhodně něčím, při čem mrazilo ale nikdo, ani ti vojáci tehdy nezažili ostré boje. 

To pomyšlení, že s přesuny souvisí neodvratně střelba a bombardování nejen na trasách přesouvajících se vojsk je docela hrozné.

K bombardování.

Už jsem u letectva nezažil používání čistých bombardérů IL 28. Viděl jsem bombardování jednotlivých letounů i skupin na střelnici v Kuchyni/Malackách jinými stroji. "Obyčejný" stíhací bombardovací letoun SU 25 (hrábě podle závěsů na zbraňové systémy) dokázal při plném zavěšení udělat na zemi pěkný binec. Jeho zařazení do výzbroje u stíhací bombardovací divize jsem zažil a bombardování viděl. Bydlím na sídlišti a při pohledu na vybombardovaná města ať už na Ukrajině, nebo v Izraeli a v pásmu Gazy si dost plasticky dovedu představit, jak by vypadala (podle Havla) králíkárna, která mi poskytuje pohodlné bydlení víc než třicet let. V té králíkárně nemáme sklep, ani kryt, kam by se civilisté mohli ukrýt. Se současnými pumami a raketami by nejspíš i to bylo marné. Ve válce se sice kritizuje, podle mezinárodních dohod útok na civilní cíle, ale... válka je válka a účel světí prostředky. Je problém při útoku např. na letiště v Praze Kbelích - vojenský cíl a "splést se o jeden kopec, nebo údolí a zlikvidovat Bohnice, Prosek, nebo přímo Kbely sousedící přímo s letištěm? Mám se dál rozepisovat?

Naši politici hrají hru, jejíž závěr neumí předpovědět. Nejspíš většina z nich, možná nikdo neměl šanci vidět to, co viděli a zažili piloti i letecký pozemní personál, byť na cvičeních. Jinak by sebevědomé vyzbrojování útočnými systémy, bez zajištění obrany své, jim země svěřené do opatrování, neřešili. Jak trapné je to u žen, jako je Pekarová Adamová, nebo Černochová. Těm evidentně chybí mateřský cit.

Vítězná i prohraná hra je tragédií, ze které se však lidé po každé válce vzpamatovali, svou zem, svá obydlí a pracoviště po válkách neúnavně vraceli a vracejí k mírovému využití.

Je to ale nutné?

Ještě ke statečnému boji, který se zdá být nekonečný lidmi bez adekvátní nejmodernější a nejdražší výzbroje kdekoliv na světě. Ani to není nic mimořádného. Nejen naši husité šli v bojích dlouhodobě a vítězně proti neskutečně bohatším a vyzbrojenějším vojskům. Samotní Ukrajinci mají ne tak starou zkušenost s průchodem fašistických vojsk, doplňovaných jejich vlastními spoluobčany, v partyzánských bojích a v následném zařazení do jednotek rudé armády.

Většinou ti chudí odhodlaní, i když byli stateční a dlouho vzdorovali a zpravidla nakonec prohráli, ale zdánlivě, byli těmi, na kterých závisel další život v regionech. Přeživší vraceli svá bydliště v majetku jejich pánů k mírovému životu, v moderních dějinách po druhé světové válce v části světa na desetiletí nevrátili své země do mírového využití SVÝM pánům. Nezkušeností a zradou i ze svých řad se zdá, že ti obyčejní, na kterých stojí vždy obnova mírového života a organizace obnovy na politicích, prohráli.

V našich končinách máme zkušenost s porážkami i výhrami, ta zkušenost tu je. Obnova by měla být mírová a rozhodně bez předchozí zkušenosti s válkou.

STAČILO?