O sesedání z mrtvých koní

Je normální, že lidi mají nějaký názor a stejně tak je normální, že mají špatný a hloupý názor, jehož následování je může přivést do neštěstí. Svět je poměrně složité a místy i velmi nepřátelské místo k životu a od míru, lásky a dokonale funkčního sociálního státu, který dá každému podle jeho potřeb, nás stále něco odvrací a háže tomu klacky pod nohy. Ráj na zemi se vybudovat nedaří a můžeme být rádi, když se alespoň podaří odvrátit peklo na zemi.

A tak se pořád musíme pro něco rozhodovat, musíme vážit naše příští kroky, musíme si rozmýšlet, co budeme a nebo nebudeme dělat, dokonce si volíme ty, kteří nás mají vést, přetřásáme různé utopie o tom, jak nás zachrání zhmotnění evropských hodnot v podobě úřednického aparátu v Bruseli, nebo jak nám ohromně pomůže přijetí eura, či nominování Danuše Nerudové na eurokomisařku.

Do toho slyšíme varování různých vidláckých apoštolů apokalypsy, protože správný konzervativec ví, že líp už bylo a jakákoliv kolektivní všeobecná radost nad růžovou budoucností je mu podezřelá.

Cesta vpřed v posledních letech vedla přes uzavřenou republiku za covidových opatření a pak přes vítěznou válku na Ukrajině a porcování poraženého ruského medvěda, Vedla přes emisní normu EURO 7, zákaz spalovacích motorů, vypínání jaderných elektráren, teď se blíží k zákazu plynových kotlů, rozdrbaným vztahům s celým světem, přerozdělování migrantů, cenzuře, pronásledování verbálních trestných činů, z nichž ovšem budou vynechány všechny ukrajinské verze síghajlíčku a také z toho budou vynechány kecy Pavla Řeporyjce Novotného. Cesta vpřed vede přes bezprecedentní zdražení potravin a nenávist k seniorům.

Prý se nám to nakonec vyplatí, říkal náš Petro Ihorovič Fialenko… nejpozději ve chvíli, kdy budeme rekonstruovat Luhanskou oblast, což bude zaplaceno z ruských reparací. Vyplatí se nám to, až budeme mít henty nadzvukové stíhačky a budeme hnát Rusa za Ural. Vyplatí se to, až se začne vyplňovat vize, kterou vymyslel sám Blyštivý Péťa, protože to, že potřebujeme silnice, železnice a ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou, na to před ním nikdo nepřišel.

Staré indiánské přísloví říká, že když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, tak sesedni. Když zjistíš, že zastáváš názory, které tě vedou do háje, tak je prostě opusť, znovu si to všechno rozmysli a vyraž pak jiným směrem. Když budeš pokračovat v jízdě, tak s mrtvým koněm dopadneš úplně nejhůř. To neplatí jen v v té mezinárodní politice, to platí všude.

Kdo z mrtvého koně sesedne včas, ten se nejprve dočká nadávek a odsuzování, ale až se ukáže, že kobyla opravdu chcípla a dál nikoho nedonese, bývalí spolujezdci ještě rádi přijdou zpravidla za tím prvním, který seskočil, když ta hajtra ještě dýchala.

Sesednout včas z mrtvého koně, to je jedna z nejtěžších věcí. Není těžké lidi oklamat, ale je těžké je přesvědčit, že byli oklamáni. Není těžké zastávat chybný názor, těžké je, ho opustit a ještě těžší je, být první, kdo ho opustí. Ne, dál s vámi nepůjdu, tudy cesta nevede a pokud ano, tak jedině do zatracení, ať si vůdce říká co chce, já tady odbočuju, spílejte mi do zrádců jak chcete, ale prostě jdete špatně… tohle je strašně těžká věc. My lidé jsme tvor společenský a i když jsme schopni společenské vazby přetrhnout, je to hodně těžké a musíte na to mít mimořádně pevný charakter a spoustu odvahy.

Proto také zpravidla po válkách jde společnost rapidně nahoru. Krizový čas, to je chvíle, kdy musíte z mrtvých koní sesedávat každou chvíli, protože jinak vás to doslova a do písmene zabije. Kdo to rozpozná a seskočí včas, ten se zpravidla dostává do čela, protože kdo dokázal včas rozpoznat, že nejdeme správným směrem, ten by mohl i nastavit nový a lepší směr. Kdo i přes společenské odsouzení a nálepkování sesedne z mrtvého koně, ten zpravidla nakonec triumfuje.

Sesedání z mrtvých koní vidíte na všech stranách. Takovému Ficovi se to podařilo dokonale. Seskočil z ukrajinské války za minutu dvanáct. Ještě si užil libtardího řevu, ještě si užije nějakou tu demonstraci v Blavě a pak všichni zjistí, že to udělal dobře a nebinární Šimečko pošlou rekonstruovat Kyjev mezi Banderovce. To bude akorát úkol pro něj.

V ODS také začínají také první sesedat. Kupříkladu dlouholetý člen ODS Jiří Minčič z liberecka. Jeho „smutné psaní“ obletělo republiku.

Na mimoparlamentní scéně se také ohledávají koním plíce a zjišťuje se, kdo má šanci doběhnout a kdo nemá. Také je tam teď často slyšet volání o zrádcích… Ale také se prostě jen sesedá z mrtvých koní.

Mimochodem… moje teze o tom, že je na naší politické scéně přepravicováno a všichni stojí ve frontě na žalostné zbytky modroptácké mršiny, se už začíná ukazovat. Agentury Stem i Ipsos přišly s prvními odhady, ve kterých figuruje koalice STAČILO a Kačka Konečná v obou průzkumech pohodlně překračuje pět procent… A fakt bych tyto dvě agentury nepodezíral, že by nadržovaly předsedkyni KSČM.

Ale logiku to dává…. Dávné komunistické hříchy už vykoupil svou funkcí agent Pávek a ono moc nejde házet Gottwaldovy zločiny na holku, které v roce 89 bylo osm a tahala za sebou kačera, když máte prezidenta, který se ve stejnou dobu učil, jak správně Havlovi podříznout krk… Všichni pravdoláskaři z něj uchcávají blahem, dokonce i vypravěč moderních dějin, Karel Kosatík, který nám teď vysvětlil, že někdy je zapotřebí na minulost selektivně zapomenout…

Na levicové politické scéně je tak zoufale prázdno, že se toho levicoví voliči (nejlevicovějšího státu světa) hned chytli, i když STAČILO existuje sotva pár týdnů. Kačka Konečná děkuje Šmardovi i jeho předchůdcům, že Sociální demokracie chcípla už dávno. Všichni bývalí voliči Miloše Zemana nebudou volit ANO… a Konečná je jediná alternativa… až tak blbí Socani jsou. Kačka děkuje a posílá klíčenku. Je to radost, mít takové politické soupeře.

Inu, události začínají nabírat spád. Američané také už sesedají z ukrajinského dobrodružství a rozhlížejí se, kde by si smočili příště. Orbán je vysmátý, protože on na tu herku vůbec nevlezl a teď bude za velkého vizionáře. Slováci seskočili za minutu dvanáct, Poláci jsou sice stále protiruští, ale už dlouho blokují hranice s Ukrajinou… jako by už věděli, že se to tam sesype rychleji, než bys řekl Stěpan Bandera. A u nás sesedá z mrtvé kobyly Andrej Babiš, který teď strávil několik dní u „drahého přítele Victora“ a prý si velmi družně popovídali a hodně toho domluvili.

Ani nebudu dodávat, že Respekt i Reflex také chcíply. Respekt přesunuli z luxusních prostor do LDNky a Ivana Svobodová tam pláče, že jsem na novináře zlý…. To ještě neví, jak to bude vypadat, až na ní budu fakt zlý… . Na mrtvou kobylu Reflexu posadili Bartkovského, který jediný ještě věří tomu, že s ní pohne pomocí pravoláskařských řečí…. Česká televize taky jaksi zmírá na oubytě a první železné krysy tam už opouštějí loď.

Ti, kteří sesedli včas, těm se brzy dostane triumfu. Ti ostatní budou už jenom trapní.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle agentovné alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky.