Venkov sobě

Takhle to bylo i tenkrát, když stavěli Národní divadlo, ne? To se také všude po vesnicích sbíraly příspěvky, aby z toho vznikla instituce, která bude národu ku prospěchu… Jo, tenkrát říkali: „Národ sobě,“ ale v podstatě to bylo to samé, co dneska. Doboví dezoláti, tedy sedláci a podruzi se učili, jak se organizovat a jak stavět první podpůrné struktury pro národní zájmy. V Práglu se zatím zdatně němčilo a ostentativně se ukazoval příklon k Habsburkům…

Teď to není jiné. Národ se nám vyskytuje především na vesnicích, menších městech a sídlištích, je předmětem opovržení, protože se zabývá prací, kterou lepšolidé považují za sprostou, patří do něj chudina, která si za to samozřejmě může sama, příslušníci pomocné elity, čili doboví lokajové se považují za něco lepšího a cítí se být euroobčany. Rodovou českou šlechtu už dneska nemáme, ale přece jenom máme v této zemi nějaké úspěšné a bohaté lidi, kteří se neodrodili a vědí, že je lepší být s národem a platit mu daně, než čekat, až nad vámi zvítězí nadnárodní korporace díky podplaceným a zlobovaným zákonům, které nadšeně prosadili rektální alpinisté cizích zájmů.

Budete otroky ve vlastní zemi…. kdopak to v roce 1989 řekl?

Ne, všichni nesklonili koleno před Baalem. Všechno nebylo ztraceno. Udělalo se hodně mravenčí práce, která dlouho nebyla vidět. Předmět opovržení pražské kavárny zvedá hlavu. Český dezolát se umí svolat bez prodejných intervjuků a mediálních slouhů evropských hodnot. Český dezolát plní sokolovny. Ves a nenávist se dožaduje stejných práv, která si doteď osobovala jen Praha a láska. Jako houby po dešti vznikají různé projekty. Petr Hampl vydupal ze země Jungmannovu akademii. Funguje vynikající časopis Argument. Existuje spolek Svatopluk, existuje Karlova legie, Petr Bohuš má Modrého jelena, existuje celá řada skvělých blogů, fejsbůk se hemží influencery s tisícovými i desetitisícovými dosahy. V Praze je kromě kavárny i Pražská hospoda… Velmi dobře pracuje Společnost pro obranu svobody projevu, která má velký dosah. Formují se noví politici, kteří nacházejí posluchače i podporovatele. Kdo dneska nedokáže svolat stotisícovou demonstraci, je břídil. K tomu mez námi běhá celá řada schopných a iniciativních jednotlivců, kteří nepatří do žádné skupiny, ale odvádějí nezištně obrovské množství práce.

Porovnejte současnost s rokem 2020 a zjistíte, že jsme úplně někde jinde.

Víte, kdy jsem si plně uvědomil, že se v této zemi něco zlomilo? Ne, nebylo to na první demonstraci v září, ani na té druhé. Bylo to v prosinci, kdy jsem vás žádal o podporu a druhý den jsem nestíhal valit bulvy, jak velká ta podpora byla. Znovu jsem si to uvědomil, když jsme doma balili ty stovky knih a rozesílali je. A do třetice jsem si to uvědomil, když jsem to všechno pěkně do koruny zdanil.

Ne, v této zemi není nic ztraceno. Je to vidět na demonstracích, je to vidět na fejsbůku, je to vidět na plných sálech a je to vidět i na penězích… dokonce je to vidět tak moc, že i když jsem za poslední měsíc veškeré prodeje knih zastavil a nikde nedával k dispozici číslo účtu, stejně chodily platby.

Už tenkrát, když jsem ráno zjistil, že mám skutečné podporovatele, jsem si řekl, že všechny ty peníze musím národu zase vrátit ve své práci. Tohle prostě nesmí zůstat jednorázovým vydavatelským počinem, který by zazářil jako meteor a zase zmizel. Každá koruna musí naší zemi zase něco přinést. I pustil jsem se do příprav…

Vězte, že od tohoto týdne existuje Institut českého venkova.

To abychom na Vidláckou činnost měli IČO, abychom mohli dostávat podporu, abyste si vy mohli tuto podporu odepisovat z daní a abychom opravdu každou korunu mohli otočit do práce pro tuto zemi a neposílali z toho patnáct procent Stanjurovi, který ty prachy hodí do černé díry. A protože nerad dostávám jen tak, každý, kdo nás podpoří částkou alespoň 350,- Kč, může si říci o knihu stejným postupem jako doposud.

Institut českého venkova je zapsaný spolek, přičemž jsem se nechal od ostatních dvou členů drze zvolit ředitelem… Stanovy jsem měl hotové už v únoru a zakládací listinu mi soud poslal v půlce března. Ale než uplynuly všechny byrokratické lhůty, máme skoro půlku dubna…

Účelem spolku je dělat Vidláckou činnost, ale lépe a radostněji.

Jednak budu propagovat zemědělství a soběstačnost. Vydal jsem o tom knížku a budu samozřejmě dál o zemědělství psát. Dokonce jsem si sehnal spolupracovníky a chceme příští rok začít o zemědělství i natáčet filmečky. Chci od podzimu dělat workshopy a učit, jak se uživit na zahrádce, protože jestli nám naše vláda vydrží v seslích, tak to budeme všichni potřebovat jako sůl.

Tady chci apelovat na všechny naše zemědělce, kteří mě čtou… kluci, píšu o českém zemědělství mnohem lépe než Agrární komora. Jsem asi jediný bloger, který oboru rozumí a nepíše o něm hovadiny. Jsem jediný, kdo tu neblouzní o maličkých farmičkách s kravičkami, kde všichni radostně budují krajinu a nejsou závislí na bankách a komoditní burze. Jsem jediný, kdo se u nás zastává i větších zemědělských firem a dokonce se zastávám i českých zemědělských koncernů, protože vím, jak to chodí. Já jsem vždycky psal o tom, kdo naší republiku doopravdy krmí. Byl jsem skoro jediný, kdo tu nenadával na řepku, protože popisuju situaci, jaká skutečně je. Jestli chcete, abych v tom pokračoval, psal a zastával se vás, tak pod tímto článkem najdete číslo účtu. Když mi pomůžete, nebude tu jen blbec Nekula, který tvrdí, že za zdražení jídla můžete vy, ale zazní i mnohem zemědělštější pohled než od ministra zemědělství. Nemluvě o tom, že se na vás chystají další evropské regul…. katastrofy a budete potřebovat svého tribuna…

Zadruhé budu spojovat. Ne beznadějným apelováním, aby se domluvili ti, kteří se domluvit nechtějí nebo nemohou, ale budu to dělat otevřenými dveřmi u Vidláka. To platí nejen pro politiky, ale také pro influencery a koneckonců vás všechny, co mě čtete. Vidlák pohostí každého a pokusí se přispět tomu, abychom uměli lépe a rychleji reagovat na pravdomluvné intervjuky a jejich lhaní. K tomuto účelu jsme s bratrem právě zahájili programování lepšího rozhraní pro Kydy, Litterate i Institut. Jakmile to bude, chtěl bych pozvat všechny, se kterými jsem se v uplynulém roce potkal (a ještě potkám) a dát jim na Litterate prostor. Musíme zvyšovat náš dosah i kvalitu, musí nás být víc, musíme mít mnohem přímější kontakty na naše politiky…. zkrátka musíme s velkými médii hrát rovnocennější hru.

První peníze půjdou právě na toto.

A do třetice, potřebujeme své podpůrné struktury. Potřebujeme se scházet, potřebujeme mít v tomto zdivočelém světě nějaký pevný bod. Potřebujeme pokládat koleje těm, kteří pak po nich potáhnou národ politicky. Myslím, že kandidátů na politické lokomotivy je u nás dost a mezi nimi jsou i velmi silní borci. Ale i oni potřebují zpětnou vazbu. Potřebují někoho, kdo se jich zastane, kdo se ujme jejich obrany, protože to nemohou všechno dělat sami.

Nechci být dalším politickým konkurentem těm, kteří už tady jsou. Už vícekrát jsem říkal, že politikou se budu živit jen v tom nejkrajnějším případě. Ale hodlám působit, aby voliči věděli, koho volí, aby se mohli o své lídry opřít a naopak aby se budoucí poslanci a senátoři mohli opřít o svoje voliče. Aby budoucí premiér mohl „mít koule“ na to, aby se postavil ČEZu, aby vzdoroval EU a aby se pustil do křížku s velkými korporacemi, potřebuje vědět, že nestojí sám. Bude potřebovat, abychom za ním stáli nejen hubou, ale i činy.

Ode dneška bude pod každým článkem toto číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003 Každý, kdo Institut podpoří částkou alespoň 350,- Kč, bude si moci nechat zaslat moji knihu o zemědělství. Během několika dní bychom měli mít spárovaný účet s naší poštovní aplikací na Kydech, aby bylo možné si vyžádat knihu takřka okamžitě po platbě. Každopádně do zprávy příjemci nezapomeňte napsat, že jde o dar.

Vidlák vám děkuje. Naše země se probouzí, náš národ zvedá hlavu a jednoho dne tahle fialová noční můra skončí.