Lincolnovy fousy

Chtěl jsem napsat zamyšlení o vousech, protože z vousů se dá věštit osobnost dotyčného, podobně jako z inkoustových skvrn a kdo už se nezarayil nad dřevorubeckými fousy dnešlích metrosexuálů.

Začal jsem bádat o úchyláckém knírku, slovanském kníru, motorkářském kníru, tenkém frajerském knírku, chaplinovkém knírku, licousech "na debila" Guye Martina a pak jsem se zasekl na vousech, kdy máte oholený knír a necháváte si růst zbytek vousu na bradě a tvářích.

Měl jsem kdysi jednoho známého s takovými vousy a ukázal se jako křivák a blbec a když jsme ho pak rozebírali, tak si tak říkám, to jsou ale stejně divný vousy. Knír je jádro vousů. Jsou to víceméně první vousy, který klukům rostou v pubertě. Když si většina chlapů nechává růst vousy, tak je to knírek, knírek a něco, knírek a všechno.

Oči a pusa jsou na obličeji to nejdůležitější a dávají nám nejvíc informací o současném stavu dotyčného. Okolo očí nic moc neroste, takže nechat růst vousy nad pusou znamená, je umístit na nejlepší místo, kam už tak směřují pohledy.

Odebrat knírek, to je asi jako odebrat ze SSSR Ruskou sovětskou republiku. Najednou tam chybí tan základ. - Je to kde co okolo a uprostřed nic. Bez podstaty. Jako auto, ze kterýho vyndáte motor, převodovku, hřídele, diferenciály. Počítač bez procesoru. Rolling Stones bez Jaggera.

Kdo takovýhle vousy ještě nosí? Rumcajs nepočítá, je jen kreslená postavička. Nábožní nenásilní Amišové, co si hrajou na středověk, nemají elektřinu a automobily (ale GMO klidně pěstujou, tam ta modernita není vidět), pak nějací pakistánští muslimové, co vypadaj jak magoři, zvlášť, když si ty bílý fousy na stará kolena ještě obarví na zrzavo a pak nechají odrůst, Abraham Lincoln.... sakra, Lincoln se mi tam mezi ně nějak nehodí. Ale tyhle fousy měl taky. Jak to tedy je?

Chlap, co zrušil otroctví, vedl Sever během občanské války, je jeden z nejslavnějích americkejch prezidentů, má svůj portrét vytesanej do hory Mount Rushmore a celkově dobrou pověst.... bla, bla, bla. Nechal se slavně zastřelit v divadle.

Ale vznešený úmysl osvobodit otroky.... nesmrdí to trochu? Není tam trošku problém s motivací... sobectví je přeci ten pravej motor všeho živého. Péče o vlastní zájmy. Proč zachraňvat cizí, daleko v cizím státě, když nás to vyjde draho?

Nevidíme zrovna teď u nás v Čechách, jak se chamtivý, sobecký, bezohledný a nenažraný svině demobloku, halí do těch nejmorálnějších hávů, ze kterých čouhá faleš, jak sláma z bot? Nezaklínaj se a téměř neomdlévají z toho, že je premiér soudně stíhaný, když starej kriminálník Havel jim nevadil. 
Neviděli jsme to samé s komunismem v padesátých letech, kde se hloupost a bezcharakternost halily do toho nejmorálnějšího hávu o rovnosti a sociální spravedlnosti, aby zavedli diktaturu bezcharakterních tupců nad rozumnými a pracovitými, vše se dalo do společného, ze kterého bezcharakterní nakonec všechno ukradli, opět halíc se do morálního hávu? 
Nevidíme to samé sobectví v morálním hávu právě teď u břichomluveckého čísla s loutkou Grétou? Neziskově výnosnou péčí o uprchlíky? CO2 výpalné? Mádlovsko-Geslerovské výpalné pro kulturu za Fajtla u kohoutku?

Nezaslechl jsem už kdysi, že americká občanská válka, u nás zvaná válka Severu proti Jihu, měla vlastně jiné důvody?

Tak jsem se šel podívat, co na to strejda google.

Padl jsem na článek amerického autora Jonathana Clarka. Popisuje kontext, totiž jak USA v té době vypadaly a taky cituje dobové prameny a ne oficiální školní verzi.

Najednou se objevuje úplně jiný obraz jak USA, tak Abrahama Lincolna samotného.

Autor napřed citute z knih historika Charlese Adamse. Ten je z Nové Anglie (definitivně Sever). Adams je specializuje na daně a pak rozepisuje, jak daňová politika ovlivňovala historické události a tím snadno rozmetá oficiální verzi, totiž že na Severu byli proti otroctví, na Jihu pro a pak vyhrál volby Abraham Lincoln a bojoval proti jihu za zrušení otroctví a přetrvání Unie.

Ještě jako kandidát prohlašoval, že není proti otroctví, což zopakoval při inauguračním projevu. "Není mým cílem, přímo či nepřímo, interferovat s institucí otroctví tam kde existuje. Myslím, že nemám žádné právo tak činit a nemám k tomu ani žádnou náklonost." - Což nejsou zrovna slova nepřítele otroctví.

Navíc jako president slíbil dodržovat zákony z roku 1793 a 1850, proti otrokům uprchlým z jednoho státu do jiného. Ve skutečnosti pro Jih bylo těžší udržovat otroctví bez ochrany konstituce a nejvyššího soudu. Z pohledu Jižanských vlastníků otroků bylo zůstávání v Unii smysluplnější než odchod.

Pak Clark upozorňuje na dobové noviny ze Severu, z Jihu i z Evropy, které všechny hovoří o daňové/celní válce ("tariff war") a ne válce proti otroctví, jak by tam mělo bejt. 

Důvody pro oddělení a pro válku se různí.

Důvody pro rozdělení byly v daních/clech. V roce 1960 byly téměř všechny federální příjmy z cel. Jižanské státy platily asi 80% vybraných daní a připravované nové tarify by dělaly, že se úroveň zdanění ještě ztrojnásobí.
 Federální daně z příjmu z osob a firem nebyly, DPH taky ne.

Ještě ke všemu se většina peněz, vybraných na dovozech v Jihu pak používala na Severu, jako podpora průmyslu a tak to bylo po desetiletí. (Jih byl prostě vysávaná kolonie, asi jako jsme my vysávaná kolonie západu EU).

Cílem cel bylo chránit křehký a nevýkonný průmysl na Severu proti laciným dovozům z Evropy, čili hlavně z Británie. Tím se ovšem to zboží zdražovalo pro Jih, Británie tak měla méně peněz, aby ho tam nakupovala, tím pádem Jih přicházel o zákazníky, příjmy a živobytí. Celním tarifům z roku 1828 se říkalo na Jihu “Tariff of Abominations.” (tarify Odpornosti) (= Sever se v podstatě choval jak parazit na obchodu mezi Jihem a Evropou). 
 Problémy kolem tarifů se táhly a stát Jižní Karolína je vůbec neuznal a problémy mezi státem a federálním státem se táhly a bez dohody o tarifech z roku 1833, by se Jižní Karolína oddělila od Unie už daleko dříve.

 Problémy se časem jen zvětšovaly, nenažraný Sever Jihu nic neodpustil, byly vypisovány nové daně a v roce 1860 byly vypsány nové daně tzv Morril Tariff Bill.

 Angliký spisovat Charles Dickens o tom napsal: "Poslední stížnost Jihu byl "Morrill tariff", který prošel jako úplatek státu Pennsylvánie, a ukládající, mimo jiné, daň/clo ne méně jak 50% na dovoz surového železa, což byl mimořádný zájem tohoto státu." 
 Takových opatření ve prospěch Severu bylo zavedeno více, samozřejmě za podporu techto států v nastávající prezidentské volbě.

 Brzy poté byl zvolen Abraham Lincoln jako představitel států Severu a jižanské státy se okamžitě oddělily. 
 20 prosince 1860 Jižní Karolina hlasovala jednomyslně pro oddělení, následovala Mississipi, Alabama, pak Florida a Louisiana a ještě před lincolnovou inaugurací se přidaly ještě Texas a Georgie. - Když pak Lincoln vyhlašoval válku a sháněl dobrovolníky, tak se přidaly ještě Virginie, Severní Carolina, Arkansas a Tennessee, kterým se nechtělo bojovat se spřízněnými státy za severské zájmy.

 Ani na Severu nebylo pro válku nějaké nadšení. Horace Greeley z tehdy důležitých novin New York Tribune psal: "Doufáme, že nikdy nebudeme žít v republice, jejíž jedna část je přišpendlená ke zbytku bajonety."

 I Lincolnovi poradci byli proti čemukoliv, co by mohlo vést k válce s Jihem. Ani Lincolnův vrchní vojenský velitel Generál Winfield Scott nechtěl válku "Nechme naše sestry odejít v pokoji."
 Stejně tak Secretary of State William Seward. Jehož názor byl, že Jih uvidí svou chybu a zase se vrátí. 
 
 Jenže netrvalo dlouho a na severu si spočítali, kolik je to vlastně bude stát na daních proudících z Jihu nebo ze zboží, co přišlo do severských přístavů, tam bylo zdaněno a pak šlo na Jih. 
 V Roce 1962 už psal New York Evening Post v březnu 1962: "Buď všechny příjmy z cel musí být vybírány v rebelských státech nebo přístavy musí být uzavřeny dovozům ze zámoří. To je všeobecně uznáváno. Jestli ani jedna z těchto věcí nebude uvedena do praxe, naše příjmové zákony jsou podstatně porušeny, zdroje, co plní naši státní pokladnu vyschnou, nebudeme mít peníze na vládnutí, národ zkrachuje dřív nez uzraje příší uroda kukuřice."

 Do Britských novin napsal opět Charles Dickens. "Unie znamená pro Jih tolik ztracených miliónů ročně; rozdělení znamená ztrátu těch samých miliónů pro Sever. Láska k penězům je kořenem tohoto, jako všech ostatních cel." 
  
 Současně stovky obchodních dovozců v New Yorku a Bostonu odmítali platit daně na dovážené zboží pokud stejné daně nebudou vybírány i na Jihu. I stát New York uvažoval, že se oddělí od Unie a připojí se k Jihu.

  Lincoln tedy nastoupil jako prezident v dosti nestabilní době z táhnoucími se, neřešenými problémy. Vyhrál volby bez podpory z Jižanských států a měl méně než 40% lidové podpory. - Není divu, že rebelské státy začaly odcházet, hned jak vyhrál.

 8 února 1891 byly ustaveny Konfederované Státy Americké a Jefferson Davis prohlášen prezidentem. Konfederace vůbec nestála o válku se Severem a hned poslala komisi do Washingtonu, aby tam vyjednala smlouvu a nabídla proplatit všechen federální majetek ležící na Jihu. - Lincoln odmítl všechna jednání, protože by to implicitně znamenalo je uznat a nemohl by pak tvrdit, že oddělení je ilegální.

 Tak Lincoln nedal Jihu jinou možnost. 

 Spojené státy tehdy neměli téměř žádnou armádu. Spoléhali spíš na ozbrojené obyvatelstvo a v roce 1861 měla armáda 16 000 mužů (to je ještě míň než naše dneska), většina z nich sloužila na mizerně vybavených stanovištích. Na začátku byla většina z těchto stanovišť na Jihu stejně dávno opuštěná. 
 
 Pevnost Fort Sumter opuštěná nebyla. Byl to výběrčí post pro cla v Charlestonském přístavu a zůstala tam nějaká seveřanská/federální posádka. Kdyby stát Jižní Carolina dovolil seveřanům posádku zásobovat, tak by suverenita Jižní Caroliny/Jihu byla pro srandu králikům. Kdyby se jim v tom snažili zabránit, tak by to byl jakoby Jih, kdo začal válku.
  
 Proto Lincoln nařídil aby byl Fort Sumter zásoben a tím rozpoutal válku. Počítal s tím, že válka bude krátká. (Čekal něco jako pozdější Prusko-rakouskou nebo Prusko-francouzkou válku a dostal něco jako První světovou)
 
 Lincoln chtěl v podstatě válku od začátku, co se dostal k moci a byla to válka o peníze Jihu.

 Až do září roku 1962 to byla válka o celistvost USA (a daně z jižních států) a nic víc. Teprve s vyhlášením Proklamace zrovnoprávnění (černochů) se Lincoln snažil dát válce o jižanské peníze nové zdůvodnění.

 Ovšem jeho proklamace neosvobodila jediného otroka, protože neměl nad Jihem žádnou pravomoc. Spíš to byla snaha o tom, aby otroci utíkali a tak Jih přicházel o pracovní sílu. Moc to nefungovalo. Skutečné osvobození otroků se stalo až po válce, v roce 1865, třináctým dodatkem ústavy. 
 Sám Lincoln k tomu řekl Hocáci Greeleymu. "Mým vrcholným cílem v tomto zápase je zachránit Unii a ne zachovat či zničit otroctví. Kdybych mohl zachovat Unii aniž bych osvobodil jediného otroka, tak bych to udělal a kdybych ji měl zachovat, tím že osvobodím všechny otroky, tak bych to udělal taky, kdyby to šlo udělat tak, že bych osvobodil některé a ostatní nechal v otroctví, tak bych to udělal taky."
 
 A opět Charles Dickens: "Celý ten Seveřanský útok na otroctví je jen humbuk, vyrobený k tomu, aby zamaskoval snahu Severu o ekonomickou kontrolu Jihu."

 Další Lincolnova slova: " Nejsem a nikdy jsem jsem nebyl pro nějakou společenskou či politickou rovnoprávnost mezi bílou a černou rasu a nejsem a nikdy jsem nebyl pro to, aby byli z černochů (negroes) voliči nebo porotci, aby mohli zastávat úřady, ženili se s bělochy a dodal bych, že je zde fyzický rozdíl mezi bílou a černou rasou, o kterém si myslím navždy bude vylučovat soužití v rámci sociální a politické rovnosti." (ikona multikulturalistů)

 Když v předvolebních debatách popíral, že by byl abolicionista, Lincoln vyjadřoval názory, že by měli být posláni zpět do Afriky nebo na nějaký ostrov v Karibiku a měli by být pod koloniální správou. 
 
 Ve skutečnosti byly rasové předsudky nejmenší ve státech, kde bylo otroctví, větší tam, kde bylo otroctví zrušeno a největší tam, kde otroctví nikdy nebylo.

 Když se pak válka naplno rozjela a Sever potřeboval vojáky a vyhlásil odvody a odvodové loterie, lidi se tam bouřili. Ve skutečnosti se totiž bohatí mohli vykoupit a černoši do války nemuseli, což se samozřejmě vůbec nelíbilo běžné populaci. Černoši byli lynčováni (mluvíme pořád o městě New York) a soukromé domy a majetek byly ničeny. Stovky lidí byli zabiti. Nepokoje trvaly 4 dny. 
 
 Až do svého zavraždění byl Lincoln líčen dobovými novinami jako zbabělý, úchylný, křivácký, groteskní a žvířecký. - Během svého prezidentování a mnoho let po jeho smrti byl objektem pohrdání a posměchu. 
 Rozpoutal občanskou válku bez schválení kongresu, nechával odvádět občany do války, pozastavil princip Habeas Corpus, dal spálit celá města, dával uvěznit své politické nepřátele, kritické noviny zakazoval a jejich majitele posílal do vězení.

 Rozpoutání války ho také činí morálně odpovědného nejen za utrpení vojáků během války (už sice byly zadovky, revolvery a první pokusy o kulomety, ale celkově se bojovalo ještě jak za napoleonských válek, se vší hygienou a lékařskou péčí své doby) ale i za to, co se dělo v dobytém Jihu po válce, kdy zemi drancovali jak bezohlední dobrodruzi ze severu tak osvobození černoši. Drancováním myslím nejen krádeže a znásilnění, ale také vraždy a samozřejmě příležitostný hladomor, který nastal po vykradení všeho jídla jižanským farmářům v určité oblasti.

 Ve skutečnosti se k němu ty jeho podivné vousy až moc hodí i s tou jeho křivou hubou. Když si člověk odmyslí, co o něm ví ze školy a jen se kouká na jeho fotku, jak působí jako člověk, tak ze všeho nejvíc připomíná nějakého potulného šizuňka z prašných městeček divokého západu. Nějakýho pseudo-doktora, co vám prodá zázračnej elixír či vodičku na růst vlasů, v místním baru se ožere a v místním bordelu si čuňácky zaprasečí.

 Jestli mně paměť neklame, tak dělal advokáta v době, kdy ještě nebyla nutná studia a k výkonu advokacie vám stačila  obyčejná drzost (která je v oboru samozřejmě velké plus i dnes). Zemřela mu žena. V podnikání zkrachoval a 17 let splácel dluhy. Do politiky se dral dveřmi, oknem i komínem a mnohokrát pohořel, ale nakonec se tam prodral.

 Autor Clark ovšem vůbec nerozebíral, co to přesně znamenalo, že daně z Jihu šly do průmyslu na Severu. Sotva můžeme čekat, že v nějaké továrně na Severu jednou měsíčně obcházel federální úředník dělníky a dával jim po dolaru, že to maj jako na přilepšenou od soudruhů z Jihu. Spíš by člověk čekal nějakej ten tehdejší ekvivalent eurodotací, co si nějak severskej bankéř či taky podnikatel nechal přiklepnout za naditou obálčičku, tehdy spíš ve formě hromádky zlaťáků. 
 Kampak se asi příjemci těch dotací chodili modlit a co byla přesně jejich jména.

  To, že ho Booth zastřelil, tak vypadá zároveň spravedlivé i nespravedlivé. Spravedlivé proto, že Lincoln byla svině, která si zasloužila daleko horší než kulku. Nespravedlivé proto, že to z Lincolna udělalo trpitele a vylepšilo to jeho historickou image. Na druhou stranu, i kdyby se to nestalo a on se dožil vysokého věku, pohrdán svým okolím, pozdější neomarxistické elity by z něj tu ikonu vyrobily stejně.

 Abraham Lincoln je nakonec to samé, co je náš Václav Havel. Odporný charakter s povedenou PR.

 
 Co se týče otroků, ti na tom vydělali, asi jako my při osvobození SSSR a Benelux při osvobození USA.