Příliš velké ticho

Vy co čtete Kydy i s diskusí, vám neuniklo, že v posledních dnech začíná být opět rušno na Ukrajině. Tedy především v té východní části, kde žijí ti ruskojazyční ukrajinci, kteří nejsou s Kyjevem jedna ruka a tak tam s pomocí Ruska vedou dlouhodobý odboj. Je zbytečné znovu popisovat spletitost tamního konfliktu, takže jen řeknu, že to celé fakt není černobílé. Angažují se tam místní oligarchové a to na obou stranách, angažují se tam různé vlastenecké a fašistické spolky a to na obou stranách. Angažují se tam váleční hrdinové, kteří pak vybuchují v autech, bytech a výtazích a to na obou stranách. Angažují se tam na obou stranách velmoci jejichž zájmy dalekosáhle překračují ty ukrajinské. 

Já mám na Ukrajině obrovské příbuzenstvo, protože moje maminka pochází z Volyně. Není Volyňská Češka, je čistokrevná Ukrajinka. Moje tamní  příbuzenstvo je rozptýlené nejen po Ukrajině, ale také v Rusku, ale třeba i v USA. Nejtrefnější komentář o situaci tam na Donbase měla jedna moje stařičká teta, která řekla, že se všichni snaží, aby tam zase byla divoká pole. Kdo nevíte, co byla divoká pole, tak si to nastudujte na wikipédii. 

V posledních dnech se objevil i na Novinkách článek, kterak ukrajinská armáda použila turecký dron k útoku na opolčence. Rozmetalo to tam prý nějaké dělo či minomet. Vlk na Kose pak vydal znovu ukrajinskou svodku o tamní situaci. Tato svodka bývala vždycky blíž pravdě než všechny kecy pravdomluvných médií a to mě donutilo se po svých příbuzných poptat, co se tam vlastně děje. 

Odpovědí bylo výmluvné ticho. 

Nikdo nic neví. Vlastně jsem byl po dlouhé době jediný, kdo se zajímal o zamrzlý konflikt. Jinak je ticho po pěšině, zprávy z fronty jsou jak od Goebelse a nikdo na místě je nebere příliš vážně a řeči o drtivých vítězstvích a šturmu na Moskvu jsou tak běžným koloritem, že už to nikoho nezvedá ze židle. A to podotýkám, že většina mých příbuzných má dodnes žaludeční vředy z toho, jak jim Putin sebral Krym a mluví o tom tak srdceryvně, jakoby tam vlastnili ty nejlepší hotely a pláže. 

Tentokrát je to ale trochu jinak. Vlastně ani nevěděli o tom útoku dronem. My to tady dostáváme k sežvejkání, ale tam u nich to tahle zpráva nedotáhla ani do místních novin. U fronty se znovu hromadí materiál, z druhé strany samozřejmě také, ale tentokrát je ticho po pěšině. Zelenský nevyhlašuje drtivá vítězství. Mlčí. Mnohem víc se tam řeší, že není čím topit a že nebude ani z čeho dělat elektřinu. 

Heleďte, já možná slyším trávu růst, ale tohle považuju za nebezpečnější, než když všichni vykřikovali o válce, posílali k frontě tisíce mužů, různě se provokovali a stříleli na sebe a největší válka probíhala v médiích, kdy všichni pronášeli hrobovým hlasem ta nejvážnější varování, státníci vyzývali ke klidu, prohlášení stíhalo prohlášení, pár vojclů na obou stranách bylo v blbou dobu na blbém místě a tím to skončilo. 

Řeknu vám co vidím. Nedělám si žádný nárok na pravdu a správné pochopení situace, to co budu říkat mnohem více "cítím v kostech" a celkový dojem se mi udělal po pokecu s příbuzenstvem, ale v podstatě nic z toho, co tu teď řeknu, to mi nikdo z nich neřekl. 

Ukrajina se pokouší udělat to co Azerbajdžán. Azerové totiž v konfliktu s Arménií vymysleli, jak zařídit, aby dělostřelecké granáty dopadaly víceméně přesně a nemusely se vystřílet stovky vlaků munice na zabití jednoho vojáka. Použili s velkým úspěchem drony. A to nejen ty s raketami, ale i ty průzkumné díky kterým dokázali velice efektivně využívat dělostřeleckou palbu i v obtížném terénu Náhorního Karabachu. Azerbajdžán tam s relativně malými silami dokázal projít arménskou obranou, která na něco takového vůbec nebyla připravena. 

Něco podobného teď sledujeme v bledě modrém. Turecké drony v ukrajinských barvách, podobná taktika, podobné řešení. Dron je prostě lepší než vystřílet hromadu munice, aby jeden granát ze sta opravdu trefil. 

Ale... na druhé straně stojí Rusko. To má nejen prostředky proti dronům, jako protiletadlové komplety, ale umí drony rušit, případně je i převzít vlastnimi operátory. To se ale zatím neděje. Ukrajinské drony jsou v této chvíli stále velmi nebezpečná hračka a ukrajinské jednotky se díky krytí shora dostávají za opolčeneckou frontu a je obtížné je vytlačit. 

Já myslím, že sledujeme nějaký Putinův pokus o posun. Že sledujeme ruskou hru. Proto to ticho. Tentokrát to není válka naoko, tentokrát je to myšleno vážně. Ukrajinské síly musejí proniknout na Donbas a pak teprve se stane to, co se v Kremlu plánuje. A proto to musí vypadat, že má Ukrajina navrch. Rusko se tentokrát nepokouší o demonstrativní ukázku síly. Nedělá cvičení, nemluví o hromadění zbraní. A Ukrajina neprozrazuje dopředu své plány. 

Svým způsobem je to logické. Kdy bude mít Putin zase tak pěkně nad Evropou navrch? Plynové zásobníky jsou ploprázdné, zbytek světa posílá plyn do Číny, ceny u nás atakují hranice, kdy hrozí sociální konflikty, do toho se mají odstavovat v Německu elektrárny a všichni se toužebně upínají na Nordstream 2, který má zachránit situaci. Myslíte, že když teď Putin tak trochu pustí armádu ze řetězu, že evropští lídři budou nějak extra protestovat? Respektive že udělají něco jiného než bu bu bu?  Největší bojovníci budou samozřejmě v Praze... ale že by v Berlíně nechápali vážnost situace? Že by Putin mohl Evropu fakt nechat zmrznout. I s těmi hnojivy, adblůčkem a dalšími problémy. 

V USA vládne stařeček, který zatím celkem křepce chodí, ale o to méně mu to myslí. Polsko také může na ty svoje plynové terminály na CNG jen koukat, protože Čína platí lépe. Žádný svobodný americký plyn prostě není k dispozici, protože Zombiden americkou těžbu v podstatě zastavil. Maďarsko se s Ruskem na plynu rovnou domlouvá a není jediné... 

Kdy bude mít Putin lepší příležitost dělat si co chce? 

Do toho na Ukrajině dochází uhlí. Protože to je samozřejmě z Ruska. Elektrárny omezují provoz a Rusko ještě přitvrzuje. Takhle nějak to vypadalo před Japonským útokem na Pearl Harbor. USA proti Japonsku zavedli embargo na dodávky ropy. Japonsko buď muselo přijmout americké podmínky a nebo zaútočit a probudit spícího obra. 

Tohle vypadá hodně podobně. Ukrajina musí na Donbas buďto zaútočit a nebo přijmout ruské podmínky. Co udělají? Respektive, co mohou udělat?  Je někde v Kyjevě nějaká klika, strana, či jednotlivec, který má takovou autoritu, aby mohl volat po míru s Ruskem? Není. Stejně jako nikdo takový nebyl v Tokiu. Dává vám to smysl? Mně ano. 

Jako by nastal čas. Plány jsou připravené, figurky se pohybují po šachovnici. Velcí hráči mají jiné starosti a Ukrajina je na řadě. Není možné mít ve svém sousedství nepřátelskou zemi. Není možné se stále připravovat na to, že tam jednou bude základna NATO. Není možné je nechávat, aby tam američtí vojáci cvičili blízko ruských hranic. 

Navenek vše vypadá jako obyčejně. Hraniční provokace, jednou lodě, podruhé drony, jednou námořnici, podruhé vojáci. Šarvátky... ale tentokrát mi v obvyklém scénáři chybí ta bombastická prohlášení. Chybí mi ta ultimáta, chybí mi vyhrožování válkou. Ale zato tam přebývá nedostatek uhlí, nedostatek plynu a nedostatek východisek.  Přebývá mi tam vlastně jediné východisko pro současné ukrofašistické vedení země. Pokus o útok. Pokus o úspěch. 

Vlastně to celé může opravdu připomínat Pearl Harbor. Nějaký pořádný ukrajinský útok hluboko do Doněcku, nějací mrtví civilisté, co do poslední chvíli nic netušili a pak obrat situace jako tenkrát pod mohylou Saur. Tentokrát ale velkolepější a pod Ruskou vlajkou. 

Ještě je chvíli čas. Ještě není dost zima a nejsou dost prázdné zásobníky na to, aby všichni chápali, s jakými kartami se hraje. Ještě to pár týdnů potrvá.