Do minulého týdne se v Kábulu bojovalo za Prahu. Ovšem od tohoto týdne se začíná v Praze bojovat za Kábul. Afghánští tlumočníčci už brzy vyjdou z detence a přijdou do pražských městských bytů, protože Babiš by byl blbej kdyby je Hřibovi s chutí nehodil na plodnici. A tak si dneska dejme článek od Manecy, který kdysi odmítl Vlk zveřejnit. Bude takovým pěkným úvodem pro zítřejší povídání.
Maneco, je to tvoje:
Mám jednoho kamaráda, se kterým jsme si zvykli viset na telefonu třeba i hodinu, většinou v době, kdy venčí venku psa. Řešíme téměř výhradně politiku a věci veřejné, protože nás to oba zajímá a lidi kolem nás doma a v práci to prostě nezajímá.
Asi tak před víc jako měsícem jsme se s kamarádem bavili o přijímání iráckých křesťanů do Česka. Bylo to nějak těsně poté, co dorazila myslím druhá skupina a já jsem v televizi pozorně sledovala šot o jejich příjezdu. V jednom okamžiku našeho hovoru jsem ze sebe dostala:
"Víš, z toho, co jsem v té televizi viděla, si myslím, že to žádní křesťané nejsou."
I když mezi mnou a kamarádem nepanuje žádná politická korektnost, tak jsem z jeho mlčení pochopila, že ten výrok byl na něho už příliš. A tak se až za moment zeptal:
"A jak jsi proboha na tohle přišla?"
A tak jsem mu to začala podrobně vysvětlovat.
V televizi mimo jiné brali záběry na irácké křesťany rozsazené u stolů v nějaké větší společenské místnosti, kde se jim dostalo slovního přivítání ze strany hostitelů a pak někdo začal před každého pokládat výtisk bible jako dárek na uvítanou. Z detailního záběru to vypadalo, že jde o dvojjazyčnou bibli, na levé stránce byl text arabsky a na pravé tentýž text asi anglicky.
Všichni ti lidé se tvářili nějak podivně, něco mezi naštváním, znuděním a rozpačitostí, jako by byli natlačeni do reality show, do které jít nechtěli. Dobrá, řekla jsem si, dělají to ty televizní kamery, ta světla, cizí lidi. Nicméně když před ně kdosi položil ty dvojjazyčné bible, byla jsem jejich reakcí už zaskočená. Jeden se na tu knížku podíval s výrazem 'no a co já s tím?', paní si v ní zalistovala jak v reklamním letáku a když zjistila, že tam nejsou řasenky, tak to vzdala, jiná slečna tam asi hledala nějaké obrázky, pán v ní listoval a přitom se díval jinam... prostě nikdo z nich vůbec nevnímal obsah. A tak jsem si v tom okamžiku najednou řekla: 'Ne, ne a ne. To nejsou křesťané, takhle se křesťané do bible nedívají.'
A jak to vím? Už několik roků chodím jednou týdně na výuku angličtiny, kterou pořádají američtí křesťanští misionáři, kteří u nás žijí. Některé z nich znám už 18 roků a mám mezi nimi pár dobrých přátel.
První část hodiny se debatuje nějaké obecné téma a v další části hodiny se většinou ukáže, co na to téma říká bible. Za tu dobu, co tam chodím, se tam vystřídalo docela
dost lidí, často i cizinců, kteří u nás pracují, Filipínky, Indové, Indonézan, Kanaďan, Rumun, Rusky, Slovák, Ukrajinec... je to občas takový Babylon. Ale jedno mají všichni společné. V jejich obličejích je vždy cítit ochota naslouchat, je tam pokora a respekt k bližnímu svému. I ke mně, přestože jsem mezi nimi jako jedna z mála nevěřících. No a za ty roky fakt dobře vím, s jakým výrazem se opravdový křesťan dívá do bible.
Na tenhle rozhovor před víc jako měsícem jsem si vzpomněla tento týden, kdy jsem se zapovídala se svou dobrou známou, říkejme jí paní Z. Je to jedna z těch oddaných věřících, která se svým manželem celý život někde někomu pomáhá. No a tentokrát nabídla svou pomoc při integraci iráckých křesťanů. A protože je vybavená jazyky a je zvyklá učit, tak se nabídla především jako pomocník při procvičování českého jazyka.
Paní Z se těšila na první setkání s iráckými křesťany a samozřejmě byla i zvědavá a plná chuti pomoct celému projektu. Organizátory byla seznámená s integračním plánem, který byl pro ně připraven, ten začíná třemi měsíci především výuky českého jazyka a seznámením se s reáliemy života u nás. Po 3 měsících by měly rodiny dostat své byty a začít samostatně žít a pracovat.
Výuka jazyka byla naplánována na dopoledne a začátek na 8 hod. Tak se paní Z rozhodla dojet na místo už v 7 hod, aby třeba pomohla předtím se snídaní a mohla se trochu "aklimatizovat". Na místě ale kromě kmitajících českých dobrovolníků nikdo z Iráčanů nebyl a nebyl tam nikdo z nich ani v těch 8 hod. Teprve před devátou se začali první hosté trousit do společenské místnosti s kuchyňským koutem a začali si dělat snídani. Paní Z byla překvapená, ale nechtěla nic řešit, a tak se jen snažila představit se a nějak komunikovat. Člověku, který byl nejblíž, se jí ještě podařilo podat mu ruku a zkusila mu říct pár slov anglicky. On ale jen pokrčil rameny, odešel ke stolu, kde si sedl na půl židle, otočil se k ní zády a začal snídat. S ostatními už bylo obtížné si potřást rukou na seznámení, protože prchali z místnosti nebo se otáčeli zády, nikoho z nich paní Z nezajímala.
Když pak po výuce češtiny chtěla paní Z začít znovu nějak s Iráčany komunikovat, nepodařilo se to. Podle organizátorů by měli být téměř všichni dospělí Iráčané buď středoškoláci nebo vysokoškoláci. Ale oni ani nejevili zájem o výuku čehokoliv, ani nikdo z nich nebyl schopen mluvit anglicky. Prostě pořád jen krčili rameny a musel nastoupit překladatel, který jim ovšem nemůže být k dispozici stále.
Paní Z se potom ptala organizátorů, co to mělo znamenat, že hosté takhle arogantně ignorovali začátek výuky i to, že na ně čeká docela dost lidí, kteří jim přicházejí pomáhat. Jeden z pomocníků, kteří na střídačku zůstávají v objektu kvůli ochraně 24
hodin, jí řekl, že je to tak každý den, nemůžou je dostat z postelí někdy i v 10 hod, protože jsou dlouho do noci, často tak do 2 hod, vzhůru a baví se, většinou všichni včetně děcek, která v tu dobu ještě nespí.
Další den se vše opakovalo, nikdo z Iráčanů nejevil sebemenší zájem s paní Z komunikovat.
Aby se to nějak pokusila prolomit, paní Z se nabídla, že další den půjde se třemi Iráčankami a překladatelem na nákup. Od organizátorů věděla, že rozpočet na tento projekt není nijak velký a peníze každý den ubývají a ubývají. A protože je sama šetrný člověk, snažila se Iráčankám v obchodě ukazovat levnější alternativy toho, co potřebovaly nakoupit, ukazovala na sebe a nižší cenu a pak na ně a vyšší cenu, dělala ne ne ne a mával rukama, prostě se s nima domlouvala jak s hluchoněmýma, ale ony vždy jen pokrčily rameny a vzaly si stejně, co chtěly ony. Úplně nejvíc je zajímaly šampóny a dost času strávily výběrem vlasových balzámů na jejich odbarvené vlasy. Cena nákupu je naprosto nezajímala.
"A co budeš teď dělat?" zeptala jsem se paní Z po tomhle vyprávění.
"Teď začnu doučovat jednu 12-letou holku češtinu. Její babička je členka našeho křesťanského sboru. Dcera jí poslala z Kanady do Česka tuto vnučku, protože prý se tam o ní už nemůže starat a má prý zůstat v Česku. Holka je šikovná, ale mluví hlavně anglicky, česky zná jen trochu a babička si neví rady, protože by měla začít chodit do české školy... No a tak jí pomůžu s tou češtinou."
"No počkej, a co s těmi iráckými křesťany? zeptala jsem se znovu.
"Tak tam jsem nahlásila, že už nepřijdu. Oni jsou jak z jiné planety, je to prostě jiná kultura. Nemají v sobě základní lidskou slušnost a na to já už nemám sílu. Připadá mi, že to ani nejsou křesťané. Ta malá slečna mě teď potřebuje víc."
19.3.2016
- Log in to post comments
Komentáře
Občane, co je
nám do toho?
Poté, co jsme Irák rozesrali na prvočinitele,
už je nám do toho poměrně dost.
jak vod Cimrmana
Cos to proved, Pepíku ??
No, já si myslím, že zájem je vždy lepší jak...
...buranství či ignoranství.
Samozřejmě, měl by stát na kamenných nohách recipročních, ne na hliněných nohách vyžíračských...ale svět už je prostě takový jaký je, ne takový, jako vám kdysi podávali např. v pohádkách.
Ostatně kdyby si ta druhá strana opravdu vzala reciprocitu k srdci a to do posledního detailu a se všemi jejími kvalitami a vyjádřeními těchto kvalit, a měla na to - tak možná by vám příští víkend nejaký dron vystřílel, prostřednictvím jakéhosi pařana z Bagdádu, celou vaši familii. To by jistě nebylo dobré, navíc to nerozlišování, že ? Že by se předem nezeptali : " A vy jste ? Pavle a Petře, vy jste volil koho...ach tak ! A váš soused ? ...tak zatím salamalajkum, bratře v Knize...nebo jsi snad nevěrec ?!??"
Zkusit zjišťovat ta pouta jak přirozených, tak i kulturních loajalit, jestli jsou a jaká jsou. No a pak se je snažit posilovat. Já si myslím, že toto je cesta, že ignorování jednak nevede nikam dál ...a jednak může být druhou stranou opětováno a tak dál a dál....až se prostě rozhodne klasicky - kdo je silnější.
Zatím vyhrává technika Západu, no ale ve světě, ve kterém je na prodej takřka vše a ve kterém už není Západ jediným producentem technologií, v takovém světě se to může změnit (asi ne obrátit) v průběhu několika let. Nehledě na to, že Pakistan již bombu má.
V podstatě jde ale jen o ty kšefty nemnoha (kteří ale dokáží zfanatizovat davy) . Většina chce pořádek, klid, mír, pohodu....radost a lásku.
Já už jsem si dobrého režimu užil dost,
téměř dvě třetiny života, vydržel jsem i třicetjedna špatného (morálně-politicky, finančně a rodinně naštěstí ok), nějak dožiji i ten zbytek. Chtít ode mě zájem o tuto břídilskou politiku může chtít jen idealista nebo blázen.
Maneco, skutečnost, že na vás iráčtí
soudruzi kakali v přímém přenosu, bych nebral zas až tak vážně. A ani tu bibli bych moc neřešil.
Jestli to byli takoví křesťané, jako já, tak potěš koště. Kdo ví, zda vůbec uměli číst.
K tomu chování. Jestli jste se dostala k poslechu rozhovoru s arabistou, panem Pelikánem, možná byste se aspoň trochu přestala divit.
Za prvé východní soudruzi nás berou jako ďaury, ať děláme, co děláme, a vůbec nezáleží na víře.
A za druhé jste se jim snažila vnutit svou představu správného chování. Což je asi totéž, jako byste přijela vy do Londýna a všem byste se snažila cpát svou češtinu, pokud možno v nějakém dialektu. Sama uznáte, že by to asi bylo neprůchodné. Nu a s těmi Iráčany to bylo rovněž neprůchodné, akorát vy jste o tom nevěděla.
A propos ten nabízený stisk ruky - je to poněkud nekulturní zvyk a dá se rovnou říci, že je to nemístné a nevkusné z hlediska vašich hostů, pročež se na vás jaksi nasrali, anebo dokonce urazili. SKutečnost, že oni byli na návštěvě u nás a nikoli my u nich, pro ně vůbec nic neznamená.
Dovysvětlení k těm hostům. Hosté na východě totiž
mají poněkud jiná měřítka k chování hostů.
Ještě bych zde rád vzpomněl jednání tureckých řidičů. Čím blíž turecké hranici, tím jsou protivnějšími. V Holandsku je můžete mazat na chleba, v Říši už si dovolí cosi málo pyskovat.
Totéž na parkáči. Pokud je na něm Turek sám, nejraději by vám vlezl do řiti. Pokud se na parkáči objeví více kusů, se kterými se nějak domluví za pomocí své turečtiny, máte UPPDKV, baví se max. vymýšlením fórků na vaši osobu.
Targu(si), kdysi jsme chodívali pro knížky
na japonskou ambasádu. NIKDY nám nikdo z nich nepodal ruku; vždy se zdvořile pouklonili, ale ruku ani omylem. Rychle jsme si nastudovali, jakého faux pas jsme se dopouštěli, když jsme zprvu chodili s napřaženými předními tlapami. Pak už jsme se také poukláněli (hezky jsme si to nacvičili) a nakonec jsme se našemu trapasu i zasmáli (domlouvali jsme se anglicky, japonsky umím jen počítat do deseti, děkuji, nashledanou a dobrý den).
Na BV, pokud vím, podávání rukou také moc nefrčí. Úklona, u důvěrnějších vztahů objetí a polibek na tvář (což zase moc nefrčí u nás), ale ne podání ruky.
Když už si někoho přivleču domů, tak holt nusím alespoň zpočátku respektovat nebo alespoň tolerovat JEHO kulturní zvyky.
Až se rozkouká, tak mu mohu začít vnucovat ty svoje.
To tedy nevím proč? Nemá to být naopak?
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej?
Zaměstnavatel mě poslal začátkem 90. let na dvouměsíční kurs angličtiny do Anglie. Ve třídě jsme byli národnostní směs, spíš samá omladina, já jsem byla nejstarší. Jako jediná jsem měla děti, měla jsem tedy k šestnáctiletým spíš mateřský vztah. Jednou jsem konverzovala z chlapcem z Ománu o rodině, on vzpomínal na matku a já mu při přátelském hovoru položila ruku na jeho paži. on vylítl jak sto čertů, vyběhl z hodiny a učitelka mi oznámila, že jsem pro něj nečistá, a tak se prý běžel očistit do svatyně...
Abych to už nikdy nedělala..., ano, dala jsem si na to už pozor, ale velice mě to urazilo!
Tak víte co, Občane? Ať si ty své zvyklosti provozují doma, a ne u nás.
Asi se obával pedofilky.
Asi se obával pedofilky.
Nebo to proste neměl rád
Občas pokus o poklepání po rameni končí takhle:
https://ticotimes.net/wp-content/uploads/2016/03/160321ObamaCastroCuba…
Re: Alena Z Nic proti vašim názorům, nicméně si dovolím zcela
drze upozornit, jak probíhá, resp. donedávna probíhal náš styk s ostatními národy.
Když jsem začal jezdit do Říše, německé celníky a policisty ani nenapadlo, aby se učili česky. (Dobrovolně přiznávám, že se to po r. 2000 kapánek změnilo,a mladí Němci v uniformách u českých hranic už sem tam nějakému slovíčku rozuměli. Jaká je situace dnes, netuším, ale pochybuju, že by se nějaký Němec dobrovolně učil česky).
Pokud se stal zázrak a nějaký německý řidič se odvážil do Čechistánu, všichni naši uniformovaní soudruzi na něj začali fofrem vytahovat němčinu.
Totéž za socíku ruština. Rusy ani nenapadlo, že by se učili česky.
Totéž za první a druhé republiky němčina. Němce ani nenapadlo (a to ani ty, kteří žili v Československu), aby se učili česky. O době před první válkou škoda mluvit.
Ještě perlička z Anglie. Když jsem připlul trajektem do Dartfordu a vyjel jsem z lodě do celního prostoru, právě probíhalo střídání směn, takže immigration officer mne nechal stát u své budky se slovy, abych se nezlobil (byl na mne slušný). že budu odbaven kolegou z nové směny.
Když přišla "čerstvá síla" v podobě uniformovaného strážce britského pořádku, tento ukázal hlavou na můj kamion a docela nahlas a zejména otrávemě se zeptal: "Co je to?"
Kolega mu odpověděl:"Česka republika."
Nasledovala věta: " Ó můj bože, umí TO anglicky?"
Umíte si představit, že by něco takového vypustil z úst český poliš na hranici (celníky už dávno nemáme)?
Samozřejmě
že jsou ve světě uznávány světové jazyky a angličtina, němčina, ruština, francouzština, španělština...mezi ně patří.
Je projevem kulturnosti státu že ty jazyky ve školách učí. Všechny se u nás učily za první republiky, za socialismu, učí se i teď.
Existuje úřední jazyk (jazyky) toho kterého státu a to je třeba respektovat.
Re: PP Jste komik, který evidentně nevytáhl z
domu ani paty.
Zkuste přijet na polskou hranici a započít švandrlíkovat španělsky nebo německy.
Polsko
Není svět a polština není světový jazyk. Neplést hrušky se švestkama.
Re: Tančík Zkuste to říct
polským policajtům, až vás budou jebat za dopravní přestupek, byť domnělý (to je ještě horší). S celníky by to bylo ještě výživnější, ale vy se s nimi nemáte šanci potkat.
Targus
Něco se vám na tom komentáři nelíbí, targus? Polsko není svět a ani polština není světový jazyk. Tečka.
S celníkama je vždycky kopec srandy. I s těmi českými.
Nebo ve Francii vyrukovat s anglinou
či němčinou.
Když jsem se ztratil v Arrasu, zachránili mě až místní Pakoši, bo rozuměli anglicky a byli ochotni se také se mnou anglicky bavit. Francouzi mě s anglinou a němčinou přehlíželi jak krajinu.
V jedné roztomilé knížce...
...senilní francouzský děda, který dva roky ležel na téměř smrtelné posteli z ní vyskočil, bleskurychle se oblékl, stačil sebrat ze zdi pušku a vyběhnout z domu. Zaslechl, že přijeli Němci, ale neslyšel, že do kempu....:)
A proto je nutné všude tu starou historii vyhubit....
Kdysi se prý za projev analfabetismu považovala...
...neznalost jazyka symbolického, jazyka mýtů, chcete -li. Dejme tomu že za projev nekulturnosti.
Fromm v " Mýtus, sen a rituál" píše, že se jedná o jediný univerzální jazyk (má na mysli symboly univerzální, částečně konvenční, určitě ne symboly nahodilé) , avšak s mnoha "nářečími" (uvádí příklad symbolu ohně a vody - že jsou poněkud jiné jejich významy na Severu, jiné na Jihu...tedy geografické, klimatické apod. podmínění významu, resp. interpretace kulturního významu symbolu....existuje určitě i náboženské podmínění). Má tam i tuto pasáž :
"Je důležité rozumět tomuto (symbolickému, pozn. ) jazyku také za bdění?
Velké východní i západní civilizace nepochybovaly, jak odpovědět na tuto otázku.
Pro ně mýty a sny patřily mezi nejvýznamnější výrazy ducha a neschopnost porozumět jim považovaly za anlfabetismus. Teprve za několik posledních století
se v západní kultuře tento postoj změnil. V nejlepším případě se mýty považovaly za naivní výtvory předvědecké mysli, vytvořené dávno předtím, než člověk provedl velké objevy týkající se přírody a dříve než se ji naučil částečně ovládat.
V moderním osvícenství dopadly sny ještě hůře. Byly považovány za zcela nesmyslné a nehodné pozornosti dospělých lidí, kteří se zabývali např. Tak důležitými záležitostmi jako je výroba stavebních strojů a kteří se považovali za „ realisty“, protože neviděli nic jiného než realitu věcí, které lze ovládnout a používat; za realisty, kteří mají zvláštní slovo pro každý typ automobilu, ale jen jedno slovo „ láska“ pro vyjádření nejrůznějších druhů citových zážitků."
Úřední jazyk jistě je třeba respektovat, v úředním styku.
Pak ale míváme často i styky mimoúřední (zaplaťNEO, že je stále ještě máme, že jsme se stále nenechali zcela zbyrokratizovat, zrobotizovat). No a tam při komunikaci různých lidí různých kultur dochází někdy ke střetům, ale nemuselo by - stačí tolerance, osvěta, dobrotivost, chápavost, dejme tomu že obecně " vzdělanost". No, snad se to časem změní, uvidíme, co nakonec vyhraje (možná že ta robotizace).
Apropo - "světovosti" některé vámi jmenované jazyky nabyly víte jak ? Nu imperialní politikou, válkami, ba i genocidami. Ale to jen tak na okraj, aby řeč nestála...to všechno odvál už čas.
Sověti, tedy důstojníci, česky rozuměli
Jedině ti se tady mohli pohybovat.
Re: Evix Rozumět
neznamená uměl mluvit, o psaní nemluvě.
Kupříkladu, já rozumím v polštině všemu, s mluvením už je to kapínek horší, pravopis neovládám ani náhodou.
Aj ponašomu?
Aj ponašomu?
Re: brtník PONAŠIMU nemá s polštinou
nic společného. Je to lašské nářečí, extrémně zaplevelené výpůjčkami z němčiny (ty už ale skoro zmizely), češtiny a polštiny.
A je to v podstatě můj první jazyk. Do češtiny musím tzv. "přepnout".
Ponašimu
I když to zní polsky, polština to není a Poláci nerozumí. Tak asi 10km od českých hranic jo, když chtějí, dál už ne ani když chtějí. Ponašimu bohumiňaka je jiné než tetky z Vendryně, i když neznalemu uchu to může znít stejně. A starousedlíci žijící kolem hranic mají běžnou polštinu naposlouchanou, protože za sociku Polska tv byla v našich končinách k mání. Pamětníci vzpomenou, že Poláci zahraniční filmy nedabovali, ale přemlouvali originál, původní zvuková stopa byla slyšitelná. Dívat se na český film, přemluvený do polštiny byl zážitek... Proto Targus rozumí, ale s mluvou je to horší a gramatika je úplně neznámá. Takhle to má spousta lidí z příhraničí, ať už je to polština nebo němčina. Když v tom vyrůstáte od mrněte, tak tu řeč nezapomenete.
Tak ale po nasimu se hutori…
Tak ale po nasimu se hutori i u nas, na vychodze ... a tak dajak sobi nedumam, ze to i po vasimu ....
Targusi
většina Němců kteří žili v Čechách se česky domluvila. Za RU bývaly běžné výměny, české děti se šly učit do rodin německy a obráceně. Dokonce i Frank nebo Henlein uměli česky.
A také mluvili česky?
Ještě v šedesátých letech v Jizerských hodrách prodavačky v obchodech komunikovaly německy. Např. úmrtní oznámení bylo také vyvěšeno ve dvou verzích česky a německy. Nevěřím, že ti neodsunutí Němci česky nerozuměli a alespoň trochu česky nemluvili. Ale proč by to dělali že?
Anno
v šedesátých letech jsem pracoval 2 roky v Jizerských horách na plynovodu a nikdo na mně německy nepromluvil. Je to nesmysl.
Na vás určitě ne...
proč by to taky dělali. Možná jsem se špatně nebo ne úplně jasně vyjádřila...mělo tam být...prodavačky komunikovaly s Němci německy....a já si to moc dobře pamatuji, protože při svém mládí jsem měla za to, že všichni Němci byli z pohraničí odsunuti. No bylo jich zřejmě dost coodsunuti nebyli, když v jedné jediné jizerskohorské věsnici, když jsem šla povinně každé ráno pro mlíko a pro housky k snídani, tak němčina jen drnčela nejen v krámě, ale i před když si ženské zřejmě musely dopovědět co uvnitř nakously.
A možná se budete divit, ale na mně tytéž prodavačky také nemluvily německy ale česky.
Na cizí lidi se nesahá.
I když je to kolega z kurzu. Pokud o to dotyčný sám nepožádá nebo to nevyžaduje nějaká extrémní situace, tak prostě cizí lidi neotlapkávám. Mně je také nepříjemné, pokud se mne dotýká někdo cizí. A položit ruku na něčí paži JE dost důvěrné chování.
Už kdysi dávno to řešil A. Charles Kinsey.
Ty zony, kdy např. začíná zona intimní. Něco vyšlo i v češtině.
Jistě, sexualita je také i kulturně podmíněna, nejen pudově. Zvláště pak v zemích islámských je silně nábožensky podmíněna, co se týče projevů sexuality na veřejnosti.
Alena mohla v očích onoho maníka vyzerat dokonce ako kurva. No a ne každý má zájem o kurvu.
Urážka není argument, vy Štěsti!
Bavili jsme se o rodině, on vykládal, jak je mu těžko bez matky, já vykládala o svých dětech, které byly samy s mužem doma - tak to pardon.
ANo, uznala jsem svou chybu, byla jsem v cizině, ale urazilo mě to jako ženu. Nejsem nečistá! :-(
.
Známá Manecy přišla sama do skupiny cizáků. Proto neměli potřebu je jí jakkoli přizpůsobovat. Měli lokální kulturní převahu. Psychologicky na tom není nic divného.
Ve Švédsku v sedmdesátých letech byli migranti nuceně umístěni v počtu jedné rodiny mezi rodilé švédy bez možnosti přesídlení mezi svoje lidi do slumu. S povinností pravidelného zahlašování na místní policejní stanici.
To je donutilo naučit se jazyk a kulturu. I jejich děti nuceně umístěné do školy mezi malé švédy,
Nebyla jim dána možnost vytvořit samostatnou cizáckou komunitu s vlastním kriminálním prostorem, vlastními zákony a následnými výboji do okolí.
V devadesátých letech už byl tento původně funkční systém v úpadku.
Tak to musím souhlasit s…
Tak to musím souhlasit s Alenou Z.
Proč by to měla bý vždy naše evropská kultura, která všem ostatním kulturám automaticky ustupuje a je jediná tolerantní a chápavá?
Jaképak fó-pa, když se natahuje ruka na japonském velvyslanectví?
Kdybych to vzala zrcadlově... platí, že na českém velvyslanectví v Japonsku by zase Japonci měli přijímat naše obyčeje a podávat velvyslancům automaticky ruku? Nebo tam je to pro změnu zase naopak a český velvyslanec by se měl příchozímu Japončíkovi klanět?
Takže v každém případě budeme ustupovat jen my?
Re: Maneca Maneco, představte si, že byste jela dělat někam
emisarku a tam by bylo zvykem přivítat se s ženou takovým způsobem, že by muž osahal ženě její mléčné žlázy, neboli prsa, anebo "přední zadek".
Ve vaší případné odpovědi neberu v potaz skutečnost, že jde můj výmysl, anebo, že nic takového nikde neexistuje. Prostě si to jen představte, že na uvítanou by vám parta chlapů zvedla sukni a osahala by vás v místě, kde "končí koleje a začíná nádraží" a vy byste jim na oplátku měla všem sáhnout do kaťat.
Blbý příklad Targusi.
Tam by Maneca určitě nejela. Je inteligentní, na rozdíl od těch tamních věřících i nevěřících křeťanů i muslimů.
Ale co pořád vykládat : prostě jiný svět, jiný mrav, ať si ten svůj strčí kamsi....co je nám proboha pořád do nich?
Pokud jste to nepostřehl, tak se jim poměrně dost
dost sereme do životů a rozvracíme jednu tamní zemi za druhou.
Oni by byli opravdu velmi rádi, kdybychom si konečně řekli, že nám do nich nic není.
Občane, MY ???
Vy, já, my .. ? Co to melete?
Já je ignoruji, vás jak vidím evidentně zajímají, popište proto prosím jak jste se do jejich životů sral. Bude to jistě zajímavé čtení. A poučné.
Je ČR členem NATO?
Je.
Podílela a podílí se na rozvracení a okupaci nejen blízkovýchodních států?
Podílela a podílí, a to poměrně dost aktivně.
Takže MY.
Je ČR členem NATO? Je. Ptal…
Je ČR členem NATO? Je.
Ptal se někdo Čechů, jestli o to stojí? Neptal.
Stejně jako se nás nikdo neptal, jestli chceme zavírat cukrovary, rušit vinohrady a prodávat tradiční podniky do zahraničí. Stejně jako se nás nikdo neptal, jestli chceme Prague Pride, letiště Václava Havla, genderovou výchovu a paragrafy 355/356 trestního zákona.
Víte co, mně připadá, že blízkovýchodní státy "rozesírá" tatáž pakáž, která "rozesírá" ten náš. Metody jsou jiné, ale pokyny chodí ze stejných kanceláří. Nechat si od té pakáže vsugerovat pocit (spolu)viny je zbytečné sebemrskačství.
Re: Chrum Jenže soudruzi z kanclů na
vaše pocity serou. Oni si vynucují naše platby za tuto sugerovanou spoluvinu. Nejlépe formou odběru všech soudruhů připrchlíků.
Chrume,
vystihl jste tu ubohou povahu některých zdejších prý Čechů přesně. Patolízalství, poraženectví, děkování za hození ohlodané kosti pod stůl, uctívání západního božstva, vnucené sebemrskačství, uctívání cizích a pohrdání našimi ... to jsou zdejší Targusové, Občani apod.
My jsme vinni, my máme chápat...v cizině i u nás doma?
Zdejší sebemrskači mi budou vysvětlovat, co jsem udělala špatně, jak si to chudák ománský chlapec vysvětloval, jak jsem měla repektovat to či ono, ale to, že pro něj je žena nečistá, a když se ho dotkne, musí se jít rituálně očistit, to není urážlivé? Pro mne? Zesměšňování nebo urážky přitom nejsou argumentem, Anonyme!
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/ve-svedsku-se-soudi-mus…
https://www.byznysnoviny.cz/2018/09/23/dansku-chteji-muslimy-trestat-za…
A odstavec z jedné bakalářské práce z roku 2020 (podotýkám, že spíš promuslimské):
"Když Džamál ještě žil s Janou v České republice, tak si nebyl schopen najít práci, a to např. z toho důvodu, že odmítal, aby byla jeho nadřízenou žena. Odmítal ženám podávat ruku. Tu podal pouze Janě, jakožto jeho ženě. Dokonce ani svým sestrám nepodal nikdy ruku. Toto byl podle Jany hlavní důvod jeho špatné integrace do české společnosti..."
Kdepak, my se budeme Japoncům u nás doma klanět, u muslima si dávat pozor na podání ruky či přátelský dotek, s každým budeme mluvit jeho řečí... je mi z vás zle!
Podávání ruky může být nehygienické.
Dotýkat se rukou paží cizích mladých mužů zase může být frivolní, vyzývyvé...ba někomu se z toho může udělat i zle - když něco takového vidí u prostonárodních našich děv.
co jsme zvolili
to máme
MY
Tony
Poslední skaut, první půlhodina: Joe Hallenbeck mrští sklenkou od bourbonu po bigboardu senátora Baynarda a pronese (památnou větu): "Já tě nevolil zmrde." A odkráčí pryč, načež jej sejme negr pálkou.
.
PetrPavel - platíte daně, jste součástí systému.
Vámi zvolení politici (byť jste se třeba voleb neúčastnil) hoří touhou obracet na demokratickou víry všechny zpozdilé barbary, kteří ještě nepoznali dobro supermarketů a sociálních úřadů.
Za vaše kačky se vyrobí hračky co poletí vzduchem a nadělají z barbarů sračky.
Ano, byl jsem (vám podobnými) vržen do tohoto systému.
Klidně se k nim hlaste vy když jste je volil, já ne!
Já volil 1x Klause, 2x Paroubka, pak komunisty, pak okamurovce. Já ne!!!
Byli jsme vrženi, nic jsme s…
Byli jsme vrženi, nic jsme s tím neudělali, takže jsme vinni? Také já svou vinu odmítám.