Přímo z Vidlákova dvorku III. O střeše a postřicích

Krátký úvodník o hodnocení afghánské prohry: 

Mluvčí Tálibánu (vrahoun první kategorie) má svůj účet na Twitteru...

Šéf Tálibánu - (vrahoun první kategorie  a provinční Hitler) má svůj účet na Twitteru...

V podstatě každý terorista má svůj účet na Twitteru...

Donaldu Trumpovi byl ovšem jeho účet smazán, protože má blbé názory. 

Netřeba se divit prohře, když pro ty jediné pravdomluvné a správné demokraty je Trump nebezpečnější než tálibánský hrdlořez.... 

 A teď dnešní téma: 

Jak můžete vidět z fotografie, svoji měděnou střechu už mám hotovou. Včetně obložených komínů, provětrávaného hřebene i hromosvodů. Ta postava, která se na obslužné plošině  mezi komíny vyhřívá ve večerním slunci, to jsem já. 

Nakonec to byla víc než dvouměsíční akce. Náročnost jsem podcenil já i mistr klempíř. Zdržela nás kovidová karanténa, práci komplikovalo nestálé počasí, ale naštěstí nás nelimitovaly peníze, protože veškerou měď jsem měl nakoupenou dopředu a když jsem se teď díval na vývoj cen, tak jsem kupoval  ve šťastném období.  Spočítané jsem to měl dobře, nemusel jsem dokoupit ani hřebíček ani jedinou trubku na svody, ani kousíček žlabu. Od všeho mi zbylo. I měděný drát na hromosvod vyšel. 

Zde je ještě jedna fotografie z větší dálky.... Všimněte si prosím větrného kohouta Kamila, správný moravák musí mít na střeše alespoň kousek kýče. 

Proč o tom píšu... 

Jednak jsem se chtěl trochu pochlubit a jednak pokračuju ve svém plánu ukázat svým čtenářům, že nelžu o tom, co tvořím.  Zkrátka nejsem žádný marketingový produkt. Akce s měděnou střechou je zřejmě to největší, co ve svém životě postavím, protože od příštího roku jde moje nejstarší dcera na střední školu a po deseti bohatýrských letech, kdy jsem se snažil co nejlépe zrekonstruovat bydlení, hospodářství a zahradu, přijde na řadu patnáct hubených let, kdy se budu snažit udržet své děti na školách.   

Zároveň mi dnešní úvod o měděné střeše poslouží jako modelový příklad... 

Jak jsem psal asi před dvěma roky, na dvorečku jsem si zakopal čtyřkubíkovou nádrž na dešťovou vodu, protože jaro je zde suché a v době, kdy jsou rostlinky nejslabší, tak je nedostatek vody. Moje brambory na to letos trochu doplatily. Na horním konci zahrady jsem zakopal druhou nádrž podobně velkou, obě nádrže jsem propojil a příští rok už budu mít veškeré rostlinky pod kapkovou závlahou. 

Povšimněte si prosím, jaké mám doma převýšení - fotím to z horního konce zahrady, jsem cca 65 m od domu a jsem nad úrovní prvního patra. 

Do nádrží se samozřejmě nedostane jen čistá voda. Déšť mi pokaždé také umyje dvůr a odplaví sem tam i trochu toho hnoje od prasat. Nádrž má také přepad, do běžné kanalizace (ve Vidlákově máme jednotnou) a tak je voda v nádrži vždycky trochu kontaminovaná a zlehka smrdí. Na zalévání to nemá vliv, ale nic vábného to není. 

Teď jsem dokončil měděnou střechu, svedl všechny svody do těch správných vpustí a šup ho, voda takřka okamžitě přestala zapáchat. Měď má antibakteriální účinky. Postačí opravdu velmi málo - stačí aby kapky deště tekly čtyři metry po měděné střeše, pak tekly tři metry v měděném žlabu, pak padají pět metrů v měděném svodu a už si naberou dost jontů mědi na to, aby to vyčistilo hnilobu a bakterie v nádrži. 

A takhle vznikl první agrochemický postřik na rostliny přátelé... Účinky mědi jsou známé už od pradávna.  Už hodně dávno si lidé všimli, že stačí umýt měděný kotel od toho zeleného, co se tam usazuje a vodu pak vylít na řádek tuřínu a mnohem méně se tam drží cizopasníci, rostliny lépe rostou a není tam tolik plísní a hub. 

Je tu mezi vámi čtenáři nějaký vášnivý ekolog a naturista, který z principu odmítá agrochemii a všechno musí být bio a bez postřiků? Vadilo by vám to, že používám lehce naměděnou vodu, která stekla po měděné střeše, což má velmi pozitivní účinky na hojnost úrody i její kvalitu? Předpokládám že nevadilo. 

Lidi byli samozřejmě zvídaví, měď fungovala a tak se proti houbovitým chorobám stromů zatloukl do kmene pořádný měděný hřebík. Podobně to bude fungovat, pokud byste nějaké zbytky mědi rozházeli po zahradě. Ale samozřejmě, kdo by vyhazoval drahou měď, že? 

Poměrně rychle se přišlo na to, že není třeba používat čistou měď v podobě kovu, ale dají se použít různé měděné rudy. Třeba uhličitan měďnatý - to je ta zelená vrstvička co se po mnoha letech vytvoří i na mé střeše. Existuje několik nerostů s podílem uhličitanu měďnatého, které se kdysi těžily. Roztlučená měděnka pak posloužila efektivněji než voda po umytí měděného kotle a levněji než nějaké kousky mědi v zahradě. 

Má s tím ekolog  a a odmítač postřiků nějaký problém? Pořád je to měď, pořád je to stejný princip, jen se použila trocha efektivity a rozumu... 

Lidi samozřejmě opět nezůstali jen u toho. Zjistili, že měď se v přírodě nejčastěji vyskytuje v podobě různých síranů, protože měď na sebe síru přímo přitahuje. (To je také ten důvod, proč se při pálení kořalky mají používat měděné kotle. Vážou na sebe síru z ovoce, produkt je tak kvalitnější a po jeho konzumaci nebolí hlava) Nejznámější a nejběžnější je běžný síran měďnatý - modrá skalice. 

Síra je zároveň ten druhý nejdůležitější prostředek proti plísním a houbám a je to jeden ze čtyř základních prvků výživy rostlin. Pokud nedodáte síru, nebudete mít úrodu brambor.  Dokud například padaly kyselé deště, nemuselo se prakticky vůbec hnojit síranovými hnojivy. Na stromech se téměř nevyskytovaly mechy a většina dnešních plísní ničících vinnou révu se prakticky nevyskytovala. Mělo to samozřejmě zase jiné nevýhody. 

Vezměte síran měďnatý, rozmíchejte ve vodě do slabého roztoku a máte výborný postřik. Měď se postará o bakterie a zkomplikuje život cizopasníkům, síra se postará o plísně a houby. 

Sledujete se mnou tu posloupnost?  Měď - měděná ruda - měděná sloučenina.  Měď a síra. Obojí jsou látky, které se běžně v přírodě vyskytují. obě  látky jsou základním kamenem agrochemie. Obě vycházejí ze staletých zkušeností. Drtivá většina postřiků jsou různé sloučeniny mědi a síry. Když modrou skalici trochu upravíte, dosáhnete vyšší rozpustnosti, lepšího poměru mezi mědí a sírou, můžete přidat další stopové prvky - například zinek, hořčík a stříbro. Takový jodid stříbrný umí zajímavé věci. 

Až tedy uvidíte, že nějaký vidlák chodí ve vinohradu a aplikuje postřik proti plísním, tak si vzpomeňte na moji měděnou střechu a vězte, že lidský um jen usnadnil, zjednodušil a zlevnil ten proces, kterým se měď dostane do vody a pak ošetří rostlinu. Že člověk prostě jen vymyslel způsob, jak snadno a rychle namlít do vody drobounké částečky různých prvků, které rostlině pomohou s obranou proti chorobám a cizopasníkům. 

Pořád je to stejné, jako když necháte v měděném vědru dostatečně dlouho stát vodu a na dno toho vědra hodíte kus pyritu. Jen to někdo zjednodušil a připravil tak, abyste nepřehnali dávkování.  Je to snesitelné? Máte pocit, že si tím ničíte zdraví? 

PS. Ještě krátce na závěr... víte jak funguje třeba postřik proti mandelince? Prostě na ní nanesete jistou houbu která je pro mandelinku toxická. Rozmícháte onu houbu v postřikovači a pokud se dostane na mandelinku, tak jí v podstatě "ucpe" dýchání. Je to podobné, jako když otevřete tři tisíce let zavřenou hrobku, kam nemohlo slunce a nadýchnete se nějakých spór, které vám pěkně pocuchají imunitu. Ale stačí čerstvý vzduch, chvíli větrat a pustit tam světlo a je po problému. Takhle je to i s mandelinkou... pustíme na ní houbu, která jí poněkud pocuchá a tu houbu pak zničí slunce a čerstvý vzduch.   

Máte s tím někdo problém? Je to něco tak eklhaft, aby se to nesmělo používat? Ofrňovali byste se z toho?