Proč to jen dělají?

Už delší dobu si klademe otázku, proč EU nedovede zastavit příliv imigrantů do Itálie. Pokud si někdo myslí, že je to z důvodu humanismu a soucitu, je naivní jak motýl Emmanuel z Francie. O nutnosti naší pomoci ekonomickým imigrantům z Afriky (a to je 95% příchozích imigrantů) nám hlásají lidé, které před nepříliš dávnou dobou ponechala klidnou stejná situace, kdy imigranti plavali na Kanárské ostrovy. Pak objevili jednodušší trasu do Španělska přes Gibraltar, pokusili se dostat do španělských afrických enkláv Ceuty a Melilly. Pomohl až sedminásobný plot v Ceutě a Melille a dohoda španělské vlády s Marokem. V té době měli problém Španě lé a všem čelným politikům EU to bylo dost lhostejné, včetně Junckera a Merkelové, kteří v té době byli ve vrcholné evropské politice.

Podobně ve Rwandě byla situace neudržitelná od roku 1990, kdy probíhaly boje mezi povstalci z kmene Tutsijů a vládní vojsky Hutů. Samotná genocida probíhala neuvěřitelné 3 měsíce od dubna do června 1994. OSN se ukázalo jako zcela neschopné a evropským politikům byla situace ve Rwandě úplně lhostejná. Zavražděno bylo kolem 1 milionu osob a ze svých domovů bylo vyhnáno kolem 2,5 milionu osob z řad Tutsijů a umírněných Hutů. To jsou fakta, která jen mají ukázat, že politikům v EU je úplně jedno, kolik lidí se v Africe zmasakruje nebo utopí cestou z Afriky. Proč by je tedy měly trápit oběti ve Středozemním moři? Bojí se jen novinových titulků a demonstrací multikulturních vítačů.

A teď si to srovnejme s imigrační krizí, kdy EU není schopna zastavit ani nápor přibližně 5 až 10 tisíc osob denně, které Frontex a lodě neziskových organizací vyloví u Libye a dopraví do Itálie. Přitom se nejbližší bezpečné přístavy nachází v Tunisku, když už nepovažují Libyi za nejbližší bezpečnou zemi, které jsme přinesli dobrodiní demokracie proti autoritářskému režimu Kadáfího. Jenže Libyjci na nějaké mezinárodní dohody o přijímání trosečníků kašlou. To jen my se chováme jako vegetariáni ve světě masožravců.

Politikům z EU nikdy nešlo o místní obyvatele, ty přímo nenávidí jako osoby, které jim kazí jejich velký proevropský sen. Nacismus, komunismus a multikulturalismus, tři ideologie vzešlé v Evropě, pořád sní o vytvoření nového člověka, přičemž tím starým nebetyčně pohrdají a považují jej za nežádoucí prvek určený k likvidaci. Humanismus je tu jen pro příchozí ekonomické imigranty, ale stejná míra humanismu vůči domácím obyvatelům chybí. Místní bezdomovci nebo chudí lidé nemají nárok na takovou míru solidarity jaká čeká uprchlíky z Afriky. My jsme v dnešní EU toéž co Žid&ea cute; v Německu 1934,  političtí vězni v sovětském bloku 50. let. Dokonce i máme stejně nadšené hnědokošiláče nebo modré svazáky stejně nadšeně budující novou společnost proti nechápavým zahořklým starým strukturám. 

Multikulturní experiment v EU bude jednou předmětem rozsáhlých výzkumů, proč obyvatelé států se zkušeností s nacisty a fašisty ztratili přirozené instinkty a naopak je neztratili obyvatelé států se zkušeností s komunisty. Jako kritická časová hranice se ukazuje přibližně jeden lidský život po odečtení prvních dětských let. Západní  Evropa po roce 1945 už nic tak tragického nezažila. Osobní zkušenost vymizela a zůstala je v učebnicích historie. Poté, kdy vymřely generace s přímou zkušeností z roku 1945, ztratily se i jakékoliv zkušenosti s nástupem nacismu k moci. Podobné zkušenosti se socialismem můžeme klást přibližně do r oků 1948 - 1960. Ještě žijí pamětníci tehdejší doby, ale současně roste počet příslušníků generací, kteří s daným obdobím žádnou zkušenost nemají a jsou tak náchylní k nové totalitní ideologii multikulturalismu někdy popisované též jako trvalá vina bílého heterosexuálního muže.

Z toho vyplývá, že kdyby politici v EU počkali ještě 15 let, mohli uskutečnit svůj evropský sen zcela bez zábran jen s místním obyvatelstvem. Stačilo, kdyby neudělali vůbec nic. Jenže to oni nemohli, chtějí se zapsat do historie. A tak můžeme jednoduše určit viníky současného stavu EU. Jsou to politici, kteří budou za 15 let pravděpodobně mrtví, ale do té doby chtějí zanechat stopu po své činnosti. Zanechali přímo brázdu.

Čelní politici EU se shlédli v myšlence, že EU je laboratoří světa, ukazatelem pro dějiny jako mírové nadnárodní spolupráce, bezcelního mezinárodního obchodu a bez vojenských konfliktů, kdy všechny konflikty řeší osvícená Evropská komise svou vyhláškou. Kdyby ti hlupáci počkali pouhých 15 let, nechali místní populaci volně cestovat a pracovat, integrace EU by proběhla zcela samovolně sama i bez jejich přispění a bez větších konfliktů. Jenže chtěli zanechat dějinný odkaz, a tak pokazili úplně všechno, co mohli.

Shlédli se v Kalergiho myšlence, že naředěním evropských národů vytvoří jednotný evropský multikulturní mix stejně přitažlivý jako kterýkoliv euro produkt. Jakmile padla zástěrka o uprchlících před válkou v Sýrii (i průměrně inteligentnímu Evropanovi je jasné, že černoši v Sýrii nežijí), nalezli novou stejně hloupou zástěrku o uprchlících před klimatickými změnami ((i průměrně inteligentnímu Evropanovi je jasné, že podvyživený uprchlík před klimatickou změnou vypadá opravdu jinak). Zástupné důvody jsou evidentně falešné. Nejedná se o humanism us EK, nejde o válku v Sýrii ani o úprk před suchem a nedostatkem potravy. Ostatně ekonomičtí imigranti platí pašerákům až 10 tisíc eur, což je více než roční plat na některé špatně placené pozici v ČR. Určitě nejde o chudáky prchající před bídou, kteří by si zasloužili naši pomoc. Proč je do Evropy tedy dováží ve velkém a právě nyní?

Mafii obviňovat nemusíme. Ta jen využila vhodných podmínek a dělá, co je jí umožněno. Když se letos hlavouni setkali na Sicílii, po celý týden v jejich okolí nepřistála žádná loď s uprchlíky. I když předtím i potom vesele lodě přistávaly. I tu mořskou hranici lze uzavřít, pokud EU chce. Zvládli to i Španělé. Proč ne Italové? Není jim dovoleno.

Jsou 4 důvody, proč je připuštěna imigrace z Afriky a Asie:

1. Rozbití národních států - EK doufá, že sjednotí Evropu a překreslí hranice států na hranice regionů tím, že muslimské enklávy rozbijí struktury národních států a budou mít tendenci se sloučit na ideologii islámu. Jenže podobně jednotící prvek jako islám bylo i křesťanství, došlo k sjednocení pod vládou jednoho papeže. Chvíli to skutečně fungovalo. Ale islám obsahuje dvě navzájem nesmiřitelné skupiny šíitů a sunnitů, tak ani pod islámem se Evropa nesjednotí.

2. Evropská armáda - už od roku 2011 cílí Bundeswehr na zahraniční vojáky. Zatím jen na německy mluvící obyvatele okolních evropských zemí. Časem dojdou evropské vlády k tomu, že místní populace není schopna vojenské služby a tak si dovezou brance ze zahraničí. Využijí přebytku mužů mezi imigranty a vytvoří z nich armádu. K čemu ale Evropa potřebuje armádu? Na svoji obranu proti Rusku a proti vlastní populaci. Tendence ke spojení evropských národů se opakují pravidelně po 100 - 150 letech. Dobře popsané jsou snahy Napoleona, který se dostal do Moskvy. Hitler došel těsně k Moskvě. Evropská unie se díky své akceschopnosti nedostane dál než na Ukrajin u. Úspěchem bude, pokud evropská armáda dojde do Lvova.

Evropská armáda proti vlastní populaci zasáhne, pokud bude mít vojáky bez rodinných vazeb. A pro takový případ jsou imigranti výtečnou volbou. Žádné vazby, nadřazená islámská ideologie = ideální nástroj k ovládání populace. Že by EK očekávala nepokoje? Z jakého důvodu?

3. Likvidace sociálních a zdravotních systémů - všimněme si, že uprchlická krize začala poté, kdy EK vyhodnotila Lisabonskou strategii, která měla do roku 2010 učinit z EU nejkonkurenčnější a nejdynamičtější ekonomiku světa založenou na znalostech, udržitelném ekonomickém růstu, schopnosti vytvářet nová a lépe placená pracovní místa. Cíle se dosáhnout nepodařilo a EK příčinu svedla na ekonomickou krizi z 2008 - 2009. Jenže potíže dosáhnout cíle byly už před krizí. EK měla v plánu dosáhnout Lisabonskou strategií:

• výdajů 3% HDP na výzkum a vývoj
• modernizovat evropský sociální model a zvýšit zaměstnanost z 66 na 70% v celé EU
• dosahovat ekonomický růst vhodným mixem národních hospodářských politik (tj. ČR dostala pozici montovny pro Německo, o kterou se prostřednictvím svých vlád dosti zasloužila a  EK jen využila přirozené tendence).

Roční tempo růstu reálného HDP Evropské unie i eurozóny se podle údajů Eurostatu zrychlilo na zhruba 3 % v letech 2006 a 2007 oproti 1-2 % dosahovaným v období 2001- 2005. Avšak v důsledku globální finanční a ekonomické krize se v roce 2008 ekonomický růst prudce zpomalil na 0,4 % a v roce 2009 reálný HDP Evropské unie i eurozóny poklesl o 4,5 %. Naplnit se nepodařilo ani cíl v oblasti zaměstnanosti, i když se její míra cílové hodnotě alespoň přiblížila. Lisabonská strategie předpokládala zvýšení celkové míry zaměstnanosti 10 v průměru EU k 70 % do roku 2010, podle údajů Eurostatu však skutečná hodnota v uvedeném roce dosáhla nižší úrovně, a sice 68,5 %. Téměř žádný pokrok se nedostavil v případě celkových výdajů na výzkum a vývoj vyjádřených v poměru k HDP. Lisabonská strategie požadovala jejich nárůst na 3 % HDP Evropské unie do roku 2010. Ve skutečnosti se však podle údajů Eurostatu celkové výdaje na výzkum a vývoj v Evropské unii zvýšily pouze nepatrně z 1,85 % HDP v roce 2000 na 2 % HDP v roce 2010. Stojí za pozornost, že navzdory přijetí Lisabonské strategie došlo v průběhu deseti let její realizace spíše k prohloubení rozdílů v konkurenceschopnosti mezi členy Evropské unie, zejména mezi některými periferními zeměmi EU na straně jedné a zbytkem Evropské unie na straně druhé. (viz http://www.eu-vyzkum.eu/pdf/Podklad_seminar _10.pdf).

EK přiznala 2. února 2010, že Lisabonská strategie skončila neúspěchem.Lisabonská strategie se podle Evropské komise nezaměřovala na kritické oblasti, které hrály zásadní roli při vzniku krize, jako je dohled nad finančními trhy, sledování a vyhodnocování systémového rizika na finančních trzích, vznik spekulativních bublin (například na trzích s nemovitostmi), konzumní způsob života spojený s nadměrným poskytováním úvěrů nebo nárůst schodků běžného účtu platební bilance. Makroekonomická nerovnováha a problémy s konkurenceschopností stály podle hodnocení Evropské komise u vzniku krize a nebyly adekvátně řešeny v rámci roz počtového a hospodářského dohledu v EU prováděného na základě Paktu stability a růstu a Lisabonské strategie. Podle názoru Evropské komise se eurozóna ukázala být příspěvkem pro udržení makroekonomické stability v období krize, avšak především v těch členských zemích, které i před krizí měly stabilnější a zdravější ekonomiky. Země, které se před propuknutím krize potýkaly s většími ekonomickými nerovnováhami, vnesly do eurozóny v době krize nežádoucí turbulence a problémy. Evropská komise přiznává, že Lisabonská strategie podcenila význam vzájemné závislosti ekonomik členských zemí v úzce integrované euroz&oa cute;ně a že krize tuto vzájemnou závislost zviditelnila. Rozdíly v rozsahu a tempu provádění opatření Lisabonské strategie mezi různými zeměmi měly podíl na vzniku pnutí uvnitř eurozóny a negativních vedlejších účinků u některých zemí. Dokument Hodnocení Lisabonské strategie také přiznává, že při pohledu zpět na celé období realizace Lisabonské strategie je patrné, že svět prošel změnami, kterých bylo více a které proběhly jinak, než při vzniku Lisabonské strategie předvídali analytici a tvůrci politik.

Ono to tak i bývá, že válečné plány generálních štábů vezmou za své při první změně na bojišti. Podobně tomu bude i v budoucnu. Ale EU prohrává s asijskými ekonomikami díky svému sociálnímu a zdravotnímu systému, který ovšem zvyšuje cenu evropské práce. Co s tím? Stačí přivézt dostatek lidí, kteří budou sociální a zdravotní systém jen vysávat. Buď se zhroutí ekonomicky pro neudržitelnost nebo obyvatelé, kteří do systému jen přispívají, začnou sami volat po jeho zrušení, protože je jim samotným obrovskou přítěží.

Je to něco obdobného situaci s Romy v Rumunsku oproti Romům v ČR. Zatímco v ČR z 250 - 300 tisíc Romů jen nějakých 50 tisíc nepracuje a žije na sociálních dávkách (a to populace v ČR ještě utáhne), v Rumunsku s 620 tisíci oficiálně přiznanými a až 2 miliony neoficiálními počty romské populace ze zhruba 20 milionů Rumunů už Romové pracovat musí, protože by je nikdo neuživil. Mimochodem podle výzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) je situace Romů v ČR nejlepší v EU a nejhorší je na Balkáně (http://zpravy.idnes.cz/romove-evropa-cesko-bulharsko-rumunsko-slovensko-vyzkum-pnd-/zahranicni.aspx?c=A161202_2289855_zahranicni_aha).

Drobná odbočka k ekonomické situaci ČR v porovnání s ostatními ekonomikami za roky 2004 - 2014 a to metodou komparativních výhod. Jaké bylo pořadí ČR celosvětově?

 

• 2004 - 2005         38. místo
• 2005 - 2006         29.
• 2006 - 2007         29.
• 2007 - 2008         33.
• 2008 - 2009         33.
• 2009 - 2010         31.
• 2010 - 2011         36.
• 2011 - 2012         38.
• 2012 - 2013         39.
• 2013 - 2014         46.

Všimněte si obratu po nástupu Topolánko - Kalouskovy a Nečas - Kalouskovy vlády, který pokračoval i za vlády Bohuslava Sobotky, která se pyšní svými ekonomickými úspěchy. Přitom jsme na tom čím dál hůře.

Jakmile bude sociální a zdravotní systém v EU zredukován na úroveň asijských států (tedy žádný), přestane být obyvatel EU posuzován z hledisek humanismu, ale stane se z něj pouze nahraditelná ekonomická jednotka. Ono to platí už nyní, pro bruselskou administrativu jsme jen podřadní lidé z postsovětského východu, kteří nechápou dobrodiní demokracie, tak jim musí být vnuceno násilím. Pro EU bude levnější dovézt ekonomického imigranta než zachraňovat lidský život v nemocnici. Opět se vrátíme do dob grunderského kapitalismu s jejich chudými a ke snížení věku dožití na nějakých 50 let u vybraných skupin osob.

Potíž je v daném systému. Je to jako loterie, všichni doufají, že budou těmi vítězi, i když statistiky říkají, že budou skoro jistě těmi poraženými. Tak budou zdravotní a sociální systémy evropských států likvidovány především těmi, kdo na jejich likvidaci nejvíce doplatí. 

4. Snížený počet spermií - Už delší dobu lékaři varují, jak dramaticky se snižuje plodnost evropských mužů trávených jedy a chemikáliemi všeho druhu. Proto jsou chovní samci dováženi z oblastí, kde k podobnému zamoření ještě nedošlo.

EU mohla pro zastavení nelegální imigrace udělat několik opatření:

1. Zjednodušit a umožnit získání legálního pracovního víza přímo v zemích žadatelů nebo nejbližších okolních bezpečných zemích. Tím by došlo k selekci imigrantů už v zemi původu a současně by došlo k omezení poptávky po službách pašeráků.

2. Všechny nelegální imigranty chycené kdekoliv v EU odeslat do detenčního zařízení. K jejich selekci by došlo v detenčním zařízení.

3. Dojednat s některou libyjskou vládou pronájem části území a umístit tam detenční zařízení pro všechny imigranty. Odtud je buď dovézt do EU, pokud budou shledáni za oprávněné žadatele nebo uprchlíky, nebo odeslat do domovské země, nebo ponechat v táboře do doby, než se budou chtít sami vrátit domů.

 

4. Odstoupit od mezinárodních úmluv, které umožňují slučování rodin.

Tím neříkám, že bychom neměli oprávněným uprchlíkům pomoci, ale těch, kdo nemají na naši pomoc žádný nárok, je příliš mnoho. S těmi soucit nemám, zvláště pokud porovnám, co si vydělá špatně placený občan ČR a kolik ekonomický imigrant platí pašerákům. ČR přijala už několik vln uprchlíků. První byli Vietnamci vyhnaní z Německa ihned po sjednocení. Šlo asi o 60 tisíc osob. Další byla vlna uprchlíků z bývalé Jugoslávie. Poslední vlna pochází z Ukrajiny a jde o přibližně 500 000 osob. Myslím, že obyvatelé ČR pomohli už dostatečně a není žádný důvod pomáhat Němcům, Francouzům a Italům s host y, které si pozvali nebo přivezli.

EK hraje s národními státy salámovou metodu. Jezinky také slibovaly: "Jen dva prstíčky ...". Jakmile ČR přijme imigrační kvóty přijaté nelegálním hlasováním na setkání ministrů vnitra, ač o nich měli rozhodovat premiéři hlasováním s právem veta (o tom se už dnes vůbec nemluví), dojde k zpřísnění kvót a vyrovnání imigrantských dávek po celé EU, zřejmě na německou úroveň.

Všimněme si, jak postupně dochází k dalšímu a dalšímu tlaku. Nejdříve přijetí imigrantských kvót hlasováním ministrů vnitra. Záměrně chybná procedura, aby nebylo možné uplatnit právo veta. Správně o nich měli hlasovat premiéři daných zemí a jednomyslným souhlasem. Můžeme si říct, že o nic nešlo, premiér nebo ministr. Jenže další krok je vymáhání právně závazných ustanovení EK. Tedy těch přijatých chybnou procedurou. Opět se skloníme, že vlastně o nic nejde, přijmeme pár imigrantů. Dalším krokem bude trvalé a automatické přerozdělování imigrantů. My se opět skloníme pod záminkou, že jde pouze o umístění do detenčních zařízení a že je můžeme vyhostit. I když se to zatím nedaří vůbec nikomu a imigranti k vyhoštění se prostě vypaří. Dalším krokem bude sjednocení dávek pro imigranty v EU na stejnou úroveň v celé EU. Což bude v praxi znamenat tu nejštědřejší úroveň - německou. Stane se mimořádně výhodné být imigrantem v ČR žijícím za německé dávky za české ceny. Zbídačení místní populace ČR dojde svého konečného cíle. Posledním krokem, který se už děje např. v Itálii, bude zabavování majetku. Tedy zatím se to týká jen italských penzionů a hotelů, do kterých italští prefekti posílají na byt imig ranty přes nesouhlas osmdesátiletého majitele hotelu (viz video http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/25222-tohle-je-opravdu-drsne-80letemu-majiteli-penzionu-vnutili-i-pres-jeho-nesouhlas-africke-imigranty-snazil-se-branit-svuj-majetek-vlastnim-telem-ale-marne-video-.aspx). Postupně se to možná bude týkat činžovních domů nebo větších rodinných domů a bytů. Ostatně máme zkušenosti z dob socialismu. Jak byste se zachovali, kdyby přijel policejní autobus k Vašemu domu a ve Vašich pokojích ubytovali cizí lidi proti Vaší vůli?

Co jsme proti tomu udělali? Nic! A co proti tomu můžeme udělat? Už také nic. Naše šance na úspěch vzaly za své ve chvíli, kdy jsme připustili, aby o imigračních kvótách rozhodli hlasováním ministři vnitra členských zemí EU místo jednomyslným přijetím kvót premiéry EU.

Mezitím se otevřeně dozvídáme z úst ministra Pilného, že důchody budou tak mizerné, že si za ně za 20 let stejně nic nekoupíme. Co s tím? Zajistit se sami. Záhumenek a drobné hospodářství.

Co je to? Je to černé a klepe to na dveře. Správně, naše růžová budoucnost.

Naší jedinou nadějí jsou české vlády, které se ze všech sil snaží z ČR udělat neatraktivní místo pro imigranty. Místo, kde je čím dál obtížnější žít i pro domácí obyvatele. A jsou ve své snaze velmi úspěšné. Vzpomeňme si na podzim ve volbách!