Tento článek syslím už hodně dlouho. Alef mi ho poslal před několika měsíci, ať ho pustím, až si budu chtít o víkendu odpočinout. Teď to nastalo. Zítra o tom napíšu víc.
Teď už Alef:
Možná znáš, milý čtenáři, tu roztomilou pověru: co se ti zdá první noc, když spíš na novém místě, určitě se splní.
V mém případě to platí téměř stoprocentně.
První noc na novém místě se mi s železnou pravidelností zdávají sny chaotické a můj život podle toho vypadá. – Nemůže se mi zdát někdy něco pořádného? Do života by mi potom vstoupil pořádek.
Představuji si, že věc probíhá nějak takto: člověk spí a jeho život poklidně nechvátá, lineárně plyne po stereotypní a nudné časové ose: nádech – výdech. Nádech – výdech.
A najednou přijde sen.
Sen tě vystřelí do jiné dimenze, jejíž čas ubíhá po dráze, která je k dráze tvého výchozího času kolmá – taková odbočka do vedlejší ulice s návratem do místa téměř původního. Jako když vyhodíš kámen svisle vzhůru: dopadne nedaleko místa, z něhož jsi házel. Na původní časové ose urazíš vteřinu nebo dvě, ale na vertikále k ní jsi mohl prožít třeba celý život. A co naše stávající časová osa, kterou považujeme za výchozí – nemůže být podle toho rovněž odbočkou z času jiného, původnějšího?
Nevím.
Někdy si myslím, že nemá smysl rozlišovat: vždyť pocity, ta subjektivní razítka vnějších podnětů, jsou skutečná tady i tam – jaký tedy rozdíl?
---ﬡ---
Spatřil jsem ji na místě, kde bych ji nikdy nečekal: v odletové letištní hale. Stála v houfu cestujících, přešlapujících směrem ke své boarding gate. – Nevíte někdo, jak se česky řekne boarding gate? To jsou ty dveře, kde vám naposledy zkontrolují palubní lístek, a pak vám dovolí odejít do tunelu, vedoucího ke dveřím letadla.
Tak tedy:
S batůžkem na zádech přešlapovala směrem ke své boarding gate a naše pohledy se potkaly.
Rozběhl jsem se k ní a ona ke mně; připravil jsem ji tak o místo ve frontě. – Najednou je tak málo času na všechno! – Mlčky jsme stáli, drželi se za ruce, a fronta se nezadržitelně posouvala ke dveřím. V té chvíli mi došlo, že ať spěcháme nebo ne, všechny fronty se vždycky nezadržitelně posouvají ke dveřím letadla.
Nikdy jsme si toho tolik neřekli, jako v bezesloví oné chvíle před odletem. Fronta spěla ke konci, ona v ní bude poslední. Poslední okamžiky:
„Kam letíš,“ stačil jsem se ještě zeptat.
„Domů,“ odpověděla, a najednou z ní vystoupily slzy a strašlivá nejistota: „A vůbec nevím, kde to je…!“
Vzal jsem její hlavu do dlaní a políbil ji na ústa. V tu chvíli její tvář prolnula všemi podobami dívek, které jsem kdy znal, kromě jediné.
„Dobrou cestu…!“ – zvolal jsem. Otočila se a přes rameno mi ještě poslala uslzený pohled.
Pocítil jsem bezbřehý smutek, že ji navždy ztrácím, a současně obrovskou úlevu, že jsem se jí konečně zbavil. Nebo snad naopak: obrovskou úlevu, že jsem se jí konečně zbavil, a současně bezbřehý smutek, že ji navždy ztrácím. Oba pocity byly přítomny současně a byly drtivě intenzivní.
---ﬡ---
Probudil jsem se do nevlídného rána. Těžké olověné jihočínské nebe tehdy proplouvalo mezi skalnatými homolemi v údolí řeky Yulong, a slibovalo průtrž mračen.
Už je to hodně let, co se mi dál ten sen. Tenkrát jsem se těšil domů jako nikdy předtím. Vím, kde to je.
- Log in to post comments
Komentáře
snění
https://youtu.be/YloDy0humn4
why bathtubes in cialis ads
Generique Nolvadex <a href="https://asalasixo.com/">furosemide cost</a> lasix pill
buy cheapest online place cialis
buy prednisone online for dogs <a href="https://vprednisonn.com/">prednisone without a scrip</a> where can i buy prednisone for my dog
how does cialis taste
priligy without prescription <a href=https://apriligyn.com/>amazon priligy</a> venta cialis generico espana
sny
Romantické sny nemívám. U mně je to zpravidla odlesk prožitých událostí. Velmi nepřesný. Řekl bych, že si ten můj sen režíruje podvědomí.
V tomhle článku a jeho ohlasech je to ale spíš o domově, než o snech.
A to je moc hezký. Děkuji všem.
Zdař Bůh luďkově.
Fajne. Takove hnuti mysle, jebnute na papir, nebo do digitálu, mam rad. Je to o hovnu a o všem. Skorem takove buddhisticke. To o tych časovych rovinach a pocitach ve snu a pocitach doopravdy. Kere sou skutečne?! Vim o čem mluvim, bo buddhismus dorazil už aj sem do Ostravy. Rozvinu tu myšlenku o tych časovych liniach. Hadame se tu o každe uprdnuti. Kery je vlastizradce, kery kdo co ukradl, kery vic lže a jak by se to všecko mělo robit a pak bác, z vedlejši, nějaká zasmolená blondýna, jejiž SUV je evidentně nad jeji slepiči možnosti , během jedne miliontiny sekundy, najednou zjistime, jak to všecko bylo na hovno. Ne na te relativni urovni. To je v cajku, že se snažime zrobit svět pro nas a naše děcka trochu světlejši. Ale z te absolutní roviny, z tych nekonečných rovin času, kere existuji a neexistuji zaroveň, sme se všim tim povykem a bojem za lepši svět srandovni, jak štajger, kereho přechcal ten nejhlupější cyp. Vim, že je to dnes o hovnu. Taky je to, ale o všem. Tak zduř luďkově.
Jednou mě zahnal domů hlad.
Bylo to z Laponska. Došly prachy i zásoby.
Dnes je svátek práce
a někeří robí jak najatí.
Godot a Občan jsou hlupáci, kteří vůbec netuší, že
správně se čte Šakespír.
Zásadně
Schakespérák!
Houbelec :o))
Two beer or not two beer, that is the question!
Shakesbeer
Kdo má zájem...
Dnes na ČT1 ve 21.20 dávají pořad Minišou Karla Šípa, ve kterém bude mít Karel Šíp hodinový rozhovor s Jarkem Nohavicou.
Jelikož mám oba pány ráda, tak to zde doporučuju.
Maneco, díky
za tip! :-)
Krycí jméno Mirek
alias Udavač z Těšína
Větší bere.
Jarek vše přebije medailí, kterou mu připnul sám Vladimír Vladimírovič.
Není medaile, jako medaile. Jiná se dává v Langley a jeden neřád od nás dostal taky nějaký řád přímo z Ukradiny.
Ještě je dobré si připomenout,
za co se ta Puškinova cena dává a kolik vynikajících písní od Okudžavy a Vysockého JN přeložil a zpívá.
Tuhle samolepku mu dal
nýmand Hutka.
Když Hutka oznámí koncert v Salmovské literární kavárně, přijde tam 5-10 lidí. Maximálně.
Když Jarek oznámí koncert v Ostravské aréně, má na webu koncert vyprodaný do jedné hodiny.
To je jeden z mnoha rozdílů mezi nimi.
A krycí jméno
mu dal KDO?
Příběh Fausta je nesmrtelný…
Příběh Fausta je nesmrtelný. Bohužel.
Krycí jména rozdávali
přizdisráči,
jak JN zpívá v “Já si to pamatuju”:
Já něco o tom vím, / zasrané StB, / já si to pamatuju, / tu hrůzu pamatuju, / ta rána pamatuju; .... V novinách zahlédl jsem vlastní podobiznu. ... “nějaký Vicanoha ... Na četu ČT četují si s mačetami četné čety ... uděláme z tebe zase alkoholika...
"Já něco o tom vím, /…
"Já něco o tom vím, / zasrané StB, "
Tak to, na rozdíl od jiných podepsal,...a udával
kdo jsi bez viny
hoď po něm kamenem
anonymní špíno
Re: Anonym A jak tak pozoruju, tak tys
mu napovídal, koho má napsat do hlášení.
byl to nádhernej rozhovor
plnej kurník pro Jarka i Karla
Sen
sen je sen,ale skutečnost je skutečnost.
Sen ve spánku se i někdy naplní,horší jsou sny politiků,které se nám je snaží vnutit,pak říkáme,tohle by mě ani ve snu nenapadlo.
Charanzová o ruské agresi
Místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová (ANO, Aspen Institute) hovoří v plénu EP o "ruské agresi" proti České republice (28. 4. 21).
https://www.facebook.com/watch/?v=2130564920419233
--------------
Upozornění: nepouštěte si to po jídle, mohli byste ho po shlédnutí vrátit mimo své tělo.
Charanzová
Maneca.
Nějak mě Charanzová připomíná Jiřinku Švorcovou.
Asi měla také nějaký vlhký sen.
Asi už takový sen
dlouho neměla...
a joudová
a další
- lidi od Babiše
nějak se mu daří vybírat....
Švorcová
Jiřina Švorcová, byla na rozdíl od těch, co na ni plivou, slušná ženská
Švorcová
Zdena.
Osobně jsem neměl na mysli slušnost,spíš zapálenost
když už odskok do plitiky
tak jeden přidám. Frantíci na euronews vzpomínají na usámu včetně videí a.... divné i když už je to 10 let
Vzpomínky na 1. máj
Chodívali jste do prvomájového průvodu?
Já jsem chodívala jako malá holčička s maminkou ve skupině lidí z podniku, kde maminka pracovala.
Byla jsem vždy svátečně oblečená, bílé žebrované punčocháče, krásné šatičky, v ruce mávátko a provázek s balonkem. Bývalo už docela teplo, všude kolem usměvaví sváteční lidé, nedaleko hrála muzika a průvod se šinul k hlavní tribuně. Končilo to pak dobrou zmrzlinou nebo i zákuskem v cukrárně.
Jako studenti na Univerzitě jsme v průvodu nosívali velký transparent přes celou šířku silnice, na kterém byla napsaná rovnice z tenzorového počtu (rot rot K = grad div K − ΔK).
Já měl raději lampioňáky na…
Já měl raději lampioňáky na VŘSR ;) Pravda, můj poslední první máj odešel rok před první občankou. Bral jsem ho spíš jako nepříjemnost. Nikdy jsem neměl rád nějaké sborové manifestování čehokoliv. Nejsem materiál pro chvilkaře. Ale jeden 1. Máj mi v hlavě opravdu utkvěl. Tehdy totiž přes noc nasněžilo, ráno všude sníh, břečka, nacucané prapory, papírové vlaječky potrhané... Soudruzi to odpískali a uspořádali "distančně" s pár vybranými - snad v hospodě na sále to bylo. Nebo kde...
Když se člověk na ty fotky z minulosti dívá, je až překvapený, jak hrozně ušmudlaná ta pohraniční dědina, jíž říkal domov byla. Vzpomínky (navíc dětské) jsou v tomhle milosrdné.
1.Máj
Zasněžený 1.Máj jsem prožil v Krnově, a protože jsme uvědoměle šli v průvodu jako nadějná generace v pionýrském přiodění, tak mi mátinka dala pod bílou pionýrskou košili nějaký tenký vícebarevný svetr. Namoklo mi to a tak ta bílá košile vypadala jako tříbarevné májové kotě a já jako zmoklá slepice.
Pozn.: nebrečel jsem, jednou jsem brečel, když mi zhořel v nějakém průvodu papírový lampion.
1. máj,
O prvomájvý průvod jsem byl ochuzen.
Na základce jsem bydlelv malé vísce, odkud se do průvodu v okresním městě nejezdilo.
Na střední jsem nikdy nebyl do průvodu ,,vybrán"
Když jsem po vojně nastoupil jako mladý lesník do práce, tam už se po mě chtěla účast na průvodu.
Chodil jsem v té době i plachtařit na letiště a řešení jsem našel.
U lesního závodu jsem oznámil, že musím být na letišti a pomáhat aby letadla létala (nad průvodem).
Na letišti jsem řekl, že nemůžu přijít, protože musím do průvodu s lesákama.
Ráno jsem si oblékl uniformu, do auta dal prut na ryby a vyrazil jsem na celodení rybaření na pstruhový potok.
Normálně tam byl zákaz lovu, tak tam pstruzi byli.
Všichni byli v průvodu a tak jsem z případné kontroly strach neměl.
No a odpoledne jsem se vracel domů většinou s 20ti pěknými pstruhy.
Menší než 25 jsem pouštěl.
Na první máje rád vzpomínám :-)
Maneco, chodili, jasně,
povinně, ale rádi. Moje škola byla na okraji Prahy, takže k tribuně to bylo docela daleko, ale nevadilo. Den byl mimořádný, nálada slavnostní. Propagandu jsme nevnímali, zima a sníh nevadily. Sborový zpěv Písně práce a Internacionály byl něco úžasného.
Ten absolutně nejlepší a doslova nejradostnější první máj byl 1968. Byli jsme středoškoláci, budoucnost byla naše, měli jsme pocit, že MY jsme se narodili ve správný čas. Poprvé jsme politikům na tribuně mávali opravdu rádi. A šli jsme kolem tribuny dvakrát, dobrovolně a celá třída.
Jo, to byly časy. Zbývalo něco přes tři měsíce...
No, když jsem začal brát rozum...
….. těžce jsem to nesnášel. To srocování a hromadné skandování. Platí dodnes, bez rozdílu barvy pleti a azimutu.
.Máj v Paříži - LIVE
Tak se správně mlátí demonstranti!
https://www.youtube.com/watch?v=RNJ5_1fZvWQ
Re: Berkowitz Upoutalo mne, že drtivá
většina zúčastněných je celá v černém...
Že by pro horší identifikaci?
A taky nijak neoznačení soudruzi, rovněž v černém, s obušky a velkokapacitními slzáky za blahosklonného přihlížení policie...
OT Pro Hulváta a Čmouda. Halef si teda dovoluje parádně.
Nepustil se zrovna do nejlehčí disciplíny.
Já osobně říkám tomuhle psaní "dělat transponder".
Transponder je odpovídač. To slovo jsem nevymyslel já, což mne sere.
Autor musí svým textem vytvořit transpondér, neboli odpovídač, který svým vyzněním odesílá každému jednomu čtenáři přeměněné echo (echo je ozvěna), které po přečtení textu (ten čtenář) vyšle.
Neboli každému čtenáři se zjeví v jeho imaginaci něco jiného. Něco, co je neskutečně osobní, důvěrné, tajné. Takový klíč od třinácté komnaty, o které do doby přečtení textu třeba ani samotný čtenář vůbec nevěděl.
Někomu se zjeví výše uvedený pokec od J. V. Sladka,
další se v duchu líbá a loučí se svou vysněnou u bórdgejtu,
jinému se zjeví třeba hospůdka 5. cenové skupiny.
"V hospůdce páté cenové skupiny
Ať hodí kámen ten, kdo je bez viny.
Šéfíku, ty to nejsi.
Jen si svý řeči nabouchej do kecek,
Nezkoušej na mně, že nikdy nemáš vztek.
A na ten připijem si.
Na jídelním lístku
Co bys asi chtěl číst?
Odjakživa na něm stojí:
Buřty a pívo a nenávist.
V hospůdce páté cenové skupiny...
Nemám svou starou, jen od ní modřiny..."
To jsem nevymyslel já, jen parafrázuju Hapku...
https://www.youtube.com/watch?v=ICyk3Puae2c
Ještě čistě formálně autorovi. Moc jsem nepobral
nadpis.
Krajiny snu.
Určitě bych napsal buď
"Krajiny snů",
anebo "Krajiny ze sna".
Ale to je jen takové zoufalé kopnutí do kotníku, že nejste tak hnusný a blbý, jako já...jak psal erkáčko...
OT Zajímavý rozhovor u…
OT Zajímavý rozhovor u Davida, který by patřil spíš k Vidlákovu textu o vláze:
http://www.novarepublika.cz/2021/04/giganticky-klimaticky-podvod-reseni…
zhlédnout doporučuji i já, fanda technického pokroku
ale současně konzervativní zelený, formovaný hospodařením bratra mé babičky na statku (10 ha) v polabí.
To byla škola dokonalé recyklace všeho a šetrného hospodaření, které přinášelo postupné bohatství.
Je to ale moc dlouhý, tak aspoň posledních 10 minut.
Jinak je to o důležitosti vodního cyklu a o tom, že nejen CO2 vypouštěný navíc neustále člověkem, ale i obrovské změny
albeda Země (odrazivosti slunečního záření) v závislosti na vodě v půdě i ovzduší. I to se od průmyslové revoluce a především v posledních 50 letech
drasticky celosvětově mění.
Čili: klima se pozvolna mění, CO2 může za část oteplování, vliv albeda (lidskou činností změněného) ale může být vyšší. Klíčem je hospodaření s vodou,
půdou, rostlinným pokryvem...
No, jenže ledovce se…
No, jenže ledovce se objevují, rostou a zas mizí v době před tisíci lety.
Co dělalo, že ledovce tehdy mizely (tedy se země oteplovala), když nebyl žádný průmysl?
měnila se sluneční činnost i neustále se mění
vzájemné postavení slunce a planet mezi sebou (ty různé cykly). To je příroda.
Diskuse jde jenom o tom co se změnilo za posledních sto či 200 let.
A to je činnost člověka který se obrovsky za těch posledních 200 let namnožil.
A 1) pálí uhlí, ropu, ...
2) masově poprvé v historii země přetváří krajinu (z hlediska fyzika-optika jako já, mění její albedo i emisivitu).
Souhlasíte?
A to já třeba zase souhlasím…
A to já třeba zase souhlasím. Zkouším si představit klimatický sjezd mamutů, když ti bystřejší postřehli, že končí doba ledová. Začínají brojit proti CO2, jiní navrhují vypouštět do vzduchu odrazivou hmotu, prdění zakazují pod drakonickými tresty. A jiní, ve svých alternativních médiích jen suše konstatují: "Vy nás zase chcete jenom ovládat a stáhnout z nás poslední chlup! Je přece prokázáno, že se doby ledové a meziledové střídají zcela přirozeně!"
No, pravdu měla, ta alternativa. Jen jaksi nepochopila podstatu problému, kterou není, zda se tak děje přirozeně či nikoliv, ale že podstatou je právě ta změna. A to těm mamutům nastávala relativně pomalu. Lidé si to pamatovali a těšili se z oné změny.
zhlédnout doporučuji i já, fanda technického pokroku
ale současně konzervativní zelený, formovaný hospodařením bratra mé babičky na statku (10 ha) v polabí.
To byla škola dokonalé recyklace všeho a šetrného hospodaření, které přinášelo postupné bohatství.
Rozhovor je ale moc dlouhý, tak aspoň posledních 10 minut.
Jinak je to o důležitosti vodního cyklu a o tom, že nejen CO2 vypouštěný navíc neustále člověkem, ale i obrovské změny
albeda Země (odrazivosti slunečního záření) v závislosti na vodě v půdě i ovzduší. I to se od průmyslové revoluce a především v posledních 50 letech
drasticky celosvětově mění.
Čili: klima se pozvolna mění, CO2 může za část oteplování, vliv albeda (lidskou činností změněného) ale může být vyšší. Klíčem je hospodaření s vodou,
půdou, rostlinným pokryvem...
Jen k té recyklaci
Když na zahradě kopneme hlouběji do země, nacházíme stále další a další pozůstatky "polabské recyklace" :o))
Co nešlo sníst nebo spálit, končilo mělce zakopané na zahradě, eventuálně někde v lese.
Případně umně zapracované ve stěnách přístavků a chlívků (jeden se nestačí divit, co všechno se dá použít jako stavební materiál - vč. střepů nádobí, kachlů, flašek od piva).
Dtto pole - střepy kameninového nádobí, skla, kousky železa. Odněkud se to v té půdě muselo vzít.
Jednu výhodu naši předkové ale měli. Když si něco koupili, měli jistotu, že jim to bude sloužit roky i desetiletí.
Dodnes používáme mlýnky na mák, strouhanku, maso, kafe, moždíře, nádobí po babičkách a prababičkách. To samé pár sekerek, motyk, pořízů, ponk a kupu dalších věcí. K mnohým jsme se vrátili po elektrické odbočce a jsme rádi, že máme v oblibě staré věci a prostě je nevyhazujeme.
Z dnešního průvodu:
(šel jsem sám)
http://imgway.cz/s/22Xt