Další hřebík do rakve

Vidláku,
úvod Vašeho článku Vám podepisuji všemi deseti!!Dovoluji si ještě připojit osobní přesvědčení,že po obrovské blamáži s tzv.vakcínou z Dubaje(hrozila sekera 500míčů) by ministr zahraničí v civilizované zemi tiše odstoupil ze zdravotních důvodů,v Japonsku by spáchal sepuku a v Číně by byl za jiskřivého úsvitu zastřelen v živém přenosu.Další to hřebík do rakve ČSSD.

Problém není, že lidé nevěří politikům.

Problém je, že jim věřit CHTĚJÍ.

Nevím už v jakém starém příběhu říkal král podvodníkovi "Oblehal jsi mne" a podvodník odpovídal "Snadno jsi se nechal oklamat" a král už mlčel, protože věděl, že opravdu CHTĚL být oklamán. Byl k sám k sobě přeci jen dost dost upřímný.

Chtěl být oklamán, protože pravda byla nepříjemná, jak učebnice neoblíbeného předmětu.

Kdo se nechce namáhat dívat se na to, jak se mají věci doopravdy, ten naletí lháři. -

Jeden z důvodů proč jsem psal kdysi o děvkařích byl, že to je výborný příklad toho, jak je potřeba držet současně v paměti jak věci fungují doopravdy a současně jaké zdání a iluze se musí současně udržovat.

Také voliči končí jako ženy - zatrpklí, nasraní a nevěřící nikomu.

Ale vysvětlujte slečně, že ten největší frajer ze školy, vedle kterýho se cítí všem nadřazená, je jen hajzlik. Bude nenávidět vás, ne jeho. Až na to sama přijde, tak vás bude nenávidět dál, protože jste měl pravdu a ona byla ta blbá.

Zrovna koukám na opakování Jílkové - ten mladej je fakt královskej blb.

Královskej Meghanina formátu - i když to je jen bývalá kněžna.

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/nechtel-jsem-tu-zkapat-dolejs-pops…

Poslanec uvádí jednu velmi zajímavou a důležitou informaci - ačkoli už měl rozběhnutý kovidový oboustranný zápal plic, antigenní test měl NEGATIVNÍ.
Takže jsou dvě možnosti:
1) U nás používané antigenní testy jsou málo průkazné a/nebo nekvalitní.
2) Brebera umí o...čůrat imunitní systém natolik, že se může volně šířit v organismu a testy ji nenajdou.
Co do průserovosti považuji obě možnosti za rovnocenné.

Aniž bych cítil nějak moc nutkavou potřebu plést se Masterovi do řemesla, pokusím se o laický verbální popis fiktivního grafu důvěry, ba dokonce grafů dvou.

1. Nemyslím si, že nedůvěra v "elity" má nějakou jednu společnou hodnotu. Naopak si myslím, že čím níže je dotyčný "elit" postavený, tím větší důvěru má. A naopak.
Aniž bych k tomu disponoval nějakým empirickým průzkumem, soudím, že např. co se týče politiků, největší důvěru mají starostové malých obcí. A čím jsou obce větší, tím důvěra klesá, až po (skoro) úplnou ztrátu důvěry v politiky na stupíncích nejvyšších. O EU už ani nemluvě....
Nevím, zda tento "graf" má průběh lineární či nějak (jinak)exponenciální, ale řekl bych, že na tom už nezáleží.
Podobně je to (možná) s lékaři. Své praktické lékařce celkem věřím, ač jsem si vědom jejích omezených možností.
Pokud bych měl zapotřebí nějakou odbornější péči (stává se mi, sláva pánubohu, zatím velmi zřídka), pak hledám odborníka - kamaráda, nebo nějakou protekci.
V tomto bodě ad 1. tedy soudím, že nedůvěra vzrůstá asi tak "se čtvercem (fiktivní) vzdálenosti" od důvěrou/nedůvěrou obdařovaného subjektu. Je-li to normální, to nevím.

2. Myslím si (případně mne, prosím, opravte), že většina lidí má nějak zabudovanou tendenci svému okolí důvěřovat. Zejména v tom případě, že vyrostli v normální rodině, kde se zrodila přirozená důvěra v maminku a tatínka. Věkem pak člověk tuto "prenatální" důvěru ztrácí a na stará kolena, těsně než to s ním definitivně sekne, nevěří už skoro nikomu a ničemu (protože postupně pochopil relativitu všech pojmů).
Tuto, jak jsem ji (myslím, že vtipně, tak nějak mě to napadlo) "prenatální", důvěru lze ztrácet na základě negativních životních zkušeností s okolím. Jak správně upozorňuje Vidlák, v devadesátých letech se prosadila tendence "každý na sebe", byla ovšem celkem šikovně maskována líbivými havlovskými hesly o pravdě a lásce, co musí zvítězit (taková blbost, a lidi na ní skočili!).
V této souvislosti si dovolím upozornit na/zevšeobecnit svoji osobní zkušenost. Realita a její PR popis se zpravidla nějak rozcházejí. každý sám sebe rád líčí v lepších barvách, než je realita, to se, myslím, týká všech subjektů. Vidím to jako přirozený stav, který si představme, jako dvě ostří otevřených nůžek (hle - můj "graf", či spíše grafika č.2). Pokud se ale toto "otevření nůžek" stále zvětšuje a navíc trvá-li příliš dlouho, nastane okamžik, kdy tyto nůžky sklapnou, samozřejmě směrem k realitě a nikoliv směrem k jejímu PR popisu. Ba dokonce, na základě zkušeností, věřím, že v ten okamžik se i onen PR popis překlopí až do negativních hodnot, až někam k podobě horší, než je realita. Zbývá (kapka) naděje, že ani dnešní Vidlákův popis reality je beznadějnější, než realita sama.
Zde tedy hrají roli závislost na čase a na rozevřenosti nůžek.

Tož tak, s poznámkou, že mě pár lidí v životě podvedlo, ale vždy jsem nakonec skončil u poznání, že to nebyla jejich chyba, ale moje - neměl jsem jim věřit. Nyní jsem ve stavu celkem rovnovážném, protože už povětšinou nevěřím ani sám sobě.

Hezký den přeju všem, kdo dokázali tento můj výplod přečíst. Těm ostatním také.

Včera se tu prokydávalo testování ve firmách.
Podle příspěvků jsou odlovy nakažených minimální.
Jenže...
Jak potom vysvětlit, že ve firmách socpéče, v nichž došlo k nákaze, jsou odlovy mezi personálem až 60% (a místo personálu nastupují armáda, dobrovolníci a kolegyně z jiných zařízení) a ve firmách zdravotnických - přes všechny atombordely a desinfekce - až 30% (a místo personálu nastupují armáda, dobrovolníci a kolegyně/kolegové z jiných oddělení)???
To jako používají jiné testy? Nebo tam snad řádí jiný korunáč?
A nebo to je tak, že montovny, skladovny, přepravny a obchodovny testování ojebávají, protože "Business must go on!" i za cenu lidských životů a zdraví?

řekl skopčák.

ale, jak tomu téměř vždy bývá, říká správně ono a), tedy že občané nedůvěřují právem této novoburžoasní vládě kterou si (sic!) sami zvolili. Jak, za jakých okolností je možný takový jev? Vybrat si ji, dát vládnoucímum hnutí více než 30 % hlasů a pak nedůvěřovat, nechtít postupovat podle jejích nařízení a zákazů? Nestojí už tohle za zamyšlení?

Pak je namístě říci ono b), ano, my lid, jsme se nechali, po kolikáté už?, oblbnout, obelhat, propagandou "velikánů" jako byl Havel, Klaus (ano, s jeho postojem ke kovidu souhlasím, s jeho politikou devadesátek ne), Zeman (ano, s jeho mnohým souhlasím, se zásadním euroatlantickým směřováním ne) atd. Proč vlády od 1990 stále směřují za jedním cílem, se stejnou ideologickou výbavou, stejnými postupy, pod stejným vlivem, lepším slovem knůtou Západu, proč nás vstoupily do agresivního NATO, neschopné EU, proč vlastně mnozí lidé právem nedůvěřují? Proč více než polovina říká že před 89 se lidé měli lépe, stát více stavěl, podporoval, platil, chránil, neválčil, byl obranyschopný,ale pak komunisti mají 7 % a kapitalsistická "pravice" procent 80?

Je nabíledni že to b) nechce nikdo slyšet, natož vyřknout. Sebekritika není příjemná. Lepší je žít v bludu, že ne já sám, ale všichni ostatní se mýlili když šli volit, přestože jednám stejně jako ona většina vždy a do nekonečna vybírající si stále stejně politicky zaměřené vlády, poslance, senátory.

Na výtahu z Danova příspěvku je přesně vidět ono mnou často opakované tvrzení že "lid je vůl" : " Babiš ... po telefonátu s Angelou, odmítl SPD a přizval do vlády socany..". I tady se mnozí myšlenkově svým hlásí k vlastenecké SPD, ale kolik z vás Okamuru skutečně volilo a podporuje ho? A kolik z vás navzdory tomu volilo Babiše, nebo ODS, nebo ČSSD? Kolik z vás pětislepicuje připomínky co že všeho dobrého vzniklo za socialismu, a pak to hodí kapitalistovi par exelence Babišovi nebo júnivelnímu jůnistovi Hamáčkovi namísto KSČM?

Chápu že existují takřka profesionální kritici všeho "bývalého", je to dáno už třicetiletou ideologickou masáží, nezkušeností mnohých mladších, že existuje menšina co s minulostí má špatné zkušensoti, ty nelze přesvědčit, ale přece je zbytečné aby věštšina, jak píše správně Scallop, nedokázala popsat své potřeby a nechala se stále manipulovat.

Jenomže "komunisti kradli, vraždili..", okamurovci jsou "fašisti, fanatici, neschopní", vlastenci jsou "protiněmečtí, protiunijní, proruští", rozumní jsou "blbí, neloajální, protizápadní", staří jsou "senilní, zapomínají, idealizují si", mladí mají "drajf, jsou budoucností, patří jim svět", podnikavci "nás živí, bez nich by to nešlo", vyssávající nás cizinou vlastněný bankovní sektor a velké nadnárodní korporace "musíme tolerovat, jinak to nejde, co by tomu řekl spojenec a přítel strýček Sam nebo EU?" .. a tak dokola.

Do skonání světa!? Nebo jde se vzpamatovat ze zblbnutí "svobodou", konzumem ve stále otevřených obchodních centrech a prací ve stále jedoucích montovnách?

Myslím že to nejde a nepůjde, i proto nebudu reagovat na žádné připomínky k napsanému. Se svými přáteli už dlouho říkáme : je to marný, je to marný, je to marný.....