Teď jsme to my

to mají v hlavě jinak,tuhle jeden v rozhovoru psal,že radsibude podporovat děcka své segry,neb tak podporuje své geny,než děcka své manželky,kde nemá jistotu,že nezahla

"Pevná rodina nade vše." "Nic než rodina."
Tím se zaklíná Romea. Tato hesla slyším od svých cikánských nájemníků. Nezaplatí nájem, protože byli na pohřbu tety a museli ji dát do hrobu dary. A těch pohřbů v široké rodině je 6 do roka. Svoje děti hrozně milují a protože děti jsou ve škole nešťastné, tak je na požádání nechávají doma. Také 30-ti letého dědu s babičkou nedají do domova, ale nechají si je. Všechno věřící křesťané. A tyto moje boží děti žijí jen z dávek, příležitostné "práce" a své víry, tak jak žili jejich otcové a tak, jak budou žít jejich děti. Není nad pevnou a co nejpočetnější rodinu.

Jen tak trochu, co si myslím: holky dnes pořádně neví co chtějí- rodinu ano, ale ne na úkor zábavy. Dnešní "kluky" vychovají hlavně ženy v neúplných rodinách, které jsou zklamané, naštvané, moderní a in a docela potlačují u svých synů mužnost. Dokud se ženám nevrátí ženskost, bude zle. /Mimochodem, když vidím mladé páry holka 100kg kluk 50/. Já dceru vyvdala - říká mi maceško.by

- jak to vidí oni. Ženy se zatím neozvaly. Já jsem už taková stařena, prošla jsem opravdu lecčíms a fakt se neodvažuju usuzovat na nějaká jediná správná řešení - jak v rodině, tak v té škole /učila jsem 40 let/. Protože jsem vyrostla v širším rodinném prostředí spíše patriarchálním, soulad v rodině záležel i na povahových vlastnostech ať žen nebo mužů, nesla jsem si do života, že se mám samozřejmě postarat o domácnost a děti, což jsem svědomitě dělala, i když jsem zase nebyla nějaká puťka v koutku. Můj muž byl takový východoslovenský mačo, doma muselo být vše po jeho, já jsem proto často děti kazila tím, že jsem potají dovolovala, co on zakázal a co mi přišlo už opravdu přes míru. Mockrát jsem uvažovala o rozvodu, ale na druhé straně jsem cítila, že na "silné osobnosti", jako jsou moje děti, bych asi sama nestačila. Dále jsem měla pořád na mysli, že jim nemůžu přece vzít tátu - jakkoliv byl přísný až praštěný, měli ho kluci rádi a dodnes jsou pyšní, když někdy uslyší chválu na jeho osobu a práci. Muž umřel po padesátém roce věku, s dětmi to nebylo snadné / tehdy 15 a 18 let/, ale asi měli položené dobré základy, přes různé peripetie vystudovali VŠ a jsou úspěšní. Mimo jiné - propracovala jsem se k názoru, že není důležité, jestli je profesně úspěšný, ale jestli je to dítě v životě šťastné - což víte není jedno a to samé. Jinak souhlasím, že školství jde zu grunt, poslední roky ve škole mne deptala ta svírající se pavučina různých omezení, příkazů, zákazů, u nás například i podpora donašečství a žalobnictví ze strany studentů /a učitel nikdy neměl pravdu pohledem ředitelky/, byla jsem ráda, že jsem vypadla, bylo to mnohem horší než za komunismu, i to kamarádíčkovství a nepotismus, hrůza. A pořád říkám - k učitelství musí mít člověk vlohy, žádná fakulta ho pořádně učit, vychovávat a získávat autoritu - tu přirozenou - nenaučí. Formální autoritu sice učitel má, ale tu děti nerespektují a ani nikdy nerespektovaly /vyváděli jsme i my jako děti a studenti, ale tehdy se i rodiče postavili na stranu učitelů, dnes rozhodně ne/. Nechci dál pokračovat v mých pomatených řečech, ale stran toho, co z dítěte vychováte, musí být člověk pokorný, sice se snažit, ale často se ten vytoužený stav nedosáhne - řekněte mi, kdo z nás si řekl "já dítě nebudu dobře vychovávat, aby bylo úspěšné a dobře se uplatnilo" - to snad nikdo, každý chce vychovat dobře, ale jen to na kýžený výsledek nestačí, je tady příliš mnoho ovlivňujících okolností.

Vidlák napsal pěkný článek, ale je to opět pláč nad rozlitým mlíkem. Konstatování stavu, bez náznaku řešení.

Mám pocit, že historický smysl rodiny byl zapomenut, a tudíž nepochopen

Sňatek
Byl velmi často o reálné možnosti uživit a zabezpečit budoucí rodinu. Nešlo o "zlatokopectví" v dnešním slova smyslu. A není to dávno, co to bylo jinak - mám společenské magazíny z počátku 20 století, kde v rubrice Seznámení každý zcela otebřeně popisuje svoje majetkové poměry a zároveň to, co očekává. Vdova po truhláři hledá šikovného tovaryše za účelem sňatku. Statkář s 30 hektary hledá dívku s věnem xx. úředník pod penzí hledá učitelku. A v době ještě starší to nebylo jiné, "smluvčí" za peníze dohazovali rodičům vhodné partnery.

Účel rodiny
Byl též jasný. Spolupráce. efektivní živobytí a navíc při plození dětí pro zajištění si pokojného stáří. Klíčová byla dělba práce a spolupráce - tedy efektivní fungování. Navíc, při neexistenci důchodového systému byli rodiče často odkázáni na pomoc dětí. Proto jednomu nejschopnějšímu často dávali grunt a tam pak žili na vejminku. A ano, často to nefungovalo ideálně - ovšem bylo to promyšlené, mám dvě stě let staré smlouvy, kterak se při předání statku dohadují podmínky vejminku (místnost, otop, strava, místo pro určené množství zvířectva...)

Dnes rodiny pro zajištění stáří děti nepotřebují. Tedy - samozřejmě potřebují, jejich důchod někdo platit musí, ovšem nemusí to být jejich děti. Takže jednotlivci může připadat, že děti zapotřebí nejsou.

Vztah - myslím, že nárůst "vztahovosti" je otázkou současnosti - a důvod problémů. Dřívě se nečekalo, že si manželé budou "povídat", že si budou rozumět či dokonce milovat. Ano, bylo dobré, když se měli rádi, jako druha věrného (tedy po boku).

S tím souvisí jedna z největších hrozeb dneška - volný čas. Když volný čas nebyl, nebylo kdy "vztahovat", prostě se spolupracovalo a řešily úkoly. Při přemíře volného času vyplývají rozdíly.

A závěrem - rozvody. V minulosti byla hrozba rozvodu (či tenkrát spíše útěku) otázkou života a smrti. Osamocená žena (muž) s dětmi neměla z čeho žít (a muž je nemohl krmit). Řešením bylo nalezení náhrady - ovšem to je vždy už větší problém. Samozřejmě, bylo mnohem víc vdov a vdovců řešící ten samý problém. Nyní, v době výživného, měnšího počtu dětí (tedy možného výdělku ženy/a volného času otců) není rozvod ve valné většině případů otázkou života a smrti.

Abych to shrnul - chceme po manželství něco jiného, vlastně mnohem víc, než v minulosti. A zároveń je mnohem snazší a bezpečnější manželství ukončit. A proto také končí.
Osobně se mi to teda ještě nepovedlo :-). Nebo :-( ?? ;-)

Další válka to vrátí zase do normálu.

Tak především celá ČR se stala ghettem v rámci EU. Jsou tu i jiná ghetta, ale to naše nás zajímá více. Naštěstí je ghetto natolik rozlehlé, že se i v něm dají najít ostrůvky normálního života.
Co se týká vztahu mužů a žen, ten prověří první větší krize spojená se zvýšenými nároky na uživení rodiny. Pak si teprve všichni z obou táborů uvědomí, co je nezbytné a důležité na rodině. Bude to bohužel za cenu tragických případů, které ukáží, kam chybná rozhodnutí vedou. Příroda je nemilosrdná, svými výtvory vyloženě plýtvá a ne každý dostane šanci vyrůst. Dnešní stav rozvolněné rodiny je jen krajní amplitudou, kam překývlo kyvadlo dějin. Časem se stav bude vracet k normálu a potom zase do opačného extrému, patriarchální rodiny.
Někdy ovšem společnost musí padnout na ústa, aby pochopila důležité věci, které opustila jako nepotřebné. Jednou z nich je role mužů v rodině.

Z vyprávění starších vím, že v obci, kde jsem se narodil, která byla z 99% německá měla německá mládež turnhalle, která se zachovala téměř do dnešní doby, než byla rozebrána na stavební materiál. Tak tam se cvičila německá mužská mládež v nezdolnosti a tvrdosti, tam se učili parádemarše. Buďme rádi, že teď jsou takovej rosol, ještě by je mohlo napadnout zas pochodovat na východ.

Naučí to i tyhle naše "zadky" (opak předků). Snad se toho už nebudu muset dožít.

Dneska musí paním a dámám chodícím na Vidlákovo dvorek zvonit v uších.

Za sebe - mám vás ráda i přes to, že je to s vámi někdy těžký, bych vás za nic na světě za žádnýho hošíka nevyměnil :-)

...

Jestli jsem nepřehlédnul, tak jak v článku tak i v diskuzi chybí ještě jeden silný faktor a tím je okolní prostředí. Myslím tím media a hlavně televizi, v posledních letech internet. Když jsem někdy před dvaceti lety ochořel a ležel v posteli, napadlo mne si pustit televizi To bylo tak někdy po 15. hodině. To, co tam běželo mi zvýšilo teplotu. Totální americký škvár s pseudotenagery, kteří měli narážky na vztahy, sex, rodinu, svobodu chování. To vše v době, kdy přijdou děti ze školy domů a rodiče jsou ještě v práci. Co jsem doma vypínal byl třeba Pokémon. Dávali jej, myslím ráno v neděli, v době kdy si rodiče chtěli pospat a byli vděční, že děti koukají na pohádky.
Ta stupidita a zvrácenost, kde nefungovaly žádné přírodní zákony, zabíjeli se na potkání, ale ty postavičky žily dál.
Myslím si že i tohle pomohlo vypucovat mozečky našich potomků a nastartovat směr naší civilizace do tam..
Zmíním ještě jednu záležitost, už jsem ji tu zmiňoval. Tou jsou stále více podprahové manipulace v televizních reklamách. Česky nadabovaný svalnatý černoch v reklamě na Old Spice je klasika, ale Zalando s, u nás nezvyklým, mixem ras (snad to slovo můžu ještě použít), nebo podprahově neúplná rodina ve vánoční reklamě Vodafonu. To je skutečně masáž!
Filmy, kde jediný běloch je vrah a smíšenému kolektivu policajtů šéfuje černá ženská, bezdětná, samý sval a šlacha. Kam se hrabe Rambo. Rád koukám na staré filmy, kde ještě rodina fungovala a jen smutně konstatuji, že by tohle již nešlo ani natočit. Bezduché české filmy, natočené nyní za nehorázné peníze a kde se jen šuká, nebo hulí a chlastá jsou toho příkladem.
Telefony a sociální sítě chování mladší generace ještě více oddálili od, po tisíce let, běžné komunikace z očí do očí, z ucha do ucha.
Na facebooku a dalších napíšou věci, které by si do očí nikdy neřekli. Chybějící miminku nahrazují smajlíci.
V otázce manželství si myslím, že chybí oboustranná pokora a vzájemná úcta k tomu druhému. To chybí nyní i mezi lidmi v normálním životě. Chybí každodenní stres, který měl člověk, respektive celá rodina, při starosti o živobytí. Všechno je teď jednodušší, stát všechno řeší. Podpora samoživitelek, státní alimenty, nepodmíněný příjem, to všechno likviduje staleté zvyky starat se o sebe, o své blízké, o potomstvo.. Nic se nemusí, co vadí je změněno. Logický odpor je potlačen zákonnou mocí. Lidé vyměkli, ztratili sílu něco řešit sami, i s případným rizikem neúspěchu. Nejsou na to připraveni. Proto se dají lépe ovládat dosud nezažitým strachem, vyhrožování smrtí a dalšími aktivitami vládnoucí vrstvy. Lidé jsou jako voda, jdou cestou nejmenšího odporu. Ten nejmenší odpor je ale cesta do pr...., tedy do záhuby

feminizované školství, ovšem to bylo svého času (a zdá se že ve větší míře jak dnes u nás) například i v Rusku, byli Rusové, vychovaní za carského režimu, změkčilí ? No, nechtěl bych zde první hodit hitlerovským kamenem.
Trochu jiný druh liberálů, než jak je liberál vnímán a sebemanifestován dnes , kdysi psal(i) o tom, že odměna za práci, kterou vykonával muž, stačila k uživení rodiny...a také že je to kapitalistická tvorba zisku, která z žen nejprve vyrobila pouhý levný zdroj produkce další pracovní síly (cena této pouhé vaginy/mimo jiné viz Adam Smith a jeho výroky o produkci levné pracovní síly/ byla zahrnuta do ceny odměny za mužovu práci) , aby pak i samotné ženy dohnala k tomu, že se takovouto pracovní silou staly, muž nevlastnící stroje( a sám se strojem stávající) už nebyl s to uživit rodinu sám. Obdobné zmiňuje např. " marxistka" a " feministka" Federici, v opravdu velmi dobé knize Caliban and the witch (Caliban je postavou, respektive kreaturou z jedné nepříliš známé Skakespearovy hry).
No a děti ? Na jejich práci, na jejich smutném životě vyrostlo např. Britské imperium.
Vagina se také stala perfektním zdrojem kanonefutr, od zrodu až po skon tohoto kanonefutr pak žena a muž tento kanonefutr živili (v jednom článku Fortune z r. 1934 se dočtete, že příjem z jedné smrti jednoho vojáka zabitého ve ww1 činil něco kolem 20 000 tehdejších dolarů, tento příjem však nebyl celý příjmem /někdy dostali jen medaili/ dotčené rodiny, ale jiných několika rodin).
Jistě že také exploze a hyperinflace dalších příležitostí konzumního věku vykonaly své, muži jsou taky hraví, jako koťátka nebo šimpanzi, jsou to savci. Nejsou to stroje na syslení či jalové moralizování , automaty na vážné výroky a mudrcovské disputace. Jsou to taky jen lidi...:-D))) Takže se jednak rozšířila nabídka rolí, jednak zvyšující se komplexitou života společenského narostl počet NUTNĚ vykonávaných rolí (proto i ta touha po životu na vsi a jednodušším způsobu života - 21st century schizoid man už nemůže), kdo kdy tušil že bude např. i instalatér jednou i burziánem nebo pokojný důchodce exekutorovou obětí ?
Ženy zhrubly, maskují to všelijak (a celkem se jim to daří), tento důsledek života v poměrně brutálním světě iluzorních příležitostí jak se dostat z okovů majetnictví. Například právě že tou přehnanou změkčilostí při výchově (ovšem z hlediska křesťanského má být matka " milostí" , otec je " spravedlnost"), bohužel i při výchově i cizích dětí (feminizované školství) , někdy ale naopak stávají se ještě hrubšími než jaké jsou, to " díky" deviantním způsobem uchopené a žité emancipaci, to druhé většinou odpuzuje , respektive zrazuje změkčilé :-DD muže více.
Dalo by se toho napsat do alelujá, ale proč, tady je to stejně povíceru (výjimky prominou) jen o pouhé sektě , hledající " spřízněnost vírou". Takže jen pokračováníčko, jedno z těch , které tolik dráždí poloidioty, kteří si dnes místo do židů tak rádi zakopou do záhadných neomarxistů, ty jsou schopni (y) obvinit snad i z toho, že jejich manželství nakonec vyplodilo pouze takové prezenty, jakými jsou oni sami, nic víc. Takže jak chce neomarxista Fromm rozvrátit tradiční, křesťanskou, funkční, skvělou svatou západní rodinu :

"...Totéž se dá říci o manželství, ať je založeno na lásce nebo se podobá tradičním manželstvím minulosti, založeným na společenské konvenci a zvyku; dvojice, které skutečně milují jeden druhého, jsou podle všeho výjimkou. To, co je vlastně společenskou konvencí — zvyk, společný ekonomický zájem, účast na péči o děti, vzájemná závislost či nenávist nebo strach — je vědomě zakoušeno jako „láska" do okamžiku, kdy jeden z partnerů rozpozná, že druhého nemiluje a že to tak nikdy nebylo. Dnes můžeme v tomto ohledu zjistit určitý pokrok: lidé se stali realističtějšími, střízlivějšími a mnozí už nepovažují sexuální přitažlivost za lásku nebo přátelská, třebas i vzdálená pouta za projev lásky. Tento nový rozhled vedl k větší upřímnosti a poctivosti — a rovněž k větší frekvenci výměny partnerů. Nezvýšila se však frekvence milování a partneři milují možná právě tak málo, jako to dělali ti staří....(...) ....
Během námluv si nikdo není tím druhým jist, každý se snaží toho druhého dobýt. Oba jsou živí, přitažliví, zajímaví, ba krásní — protože oživení vždycky zkrášlí výraz tváře. Ani jeden ještě nemá toho druhého, tudíž každý z nich zaměřuje svou vlastní energii na bytí, tj. obdarovávání a povzbuzování druhého. Aktem manželství se situace často podstatně změní. Manželská smlouva dává každému partnerovi výhradní právo na tělo, city a péči toho druhého. Už nikdo nemusí být druhou stranou získáván, protože láska se stala něčím, co máš, vlastnictvím. Oba se přestávají snažit být k sobě milí a vytvářet lásku, a protože stávají nudnými a jejich krása mizí. Jsou zklamáni a zmateni. Nejsou už takoví jací byli? Nedopouštěli se už od začátku chyb? Každý obyčejně hledá příčinu změny ve druhém a má pocit, že byl podveden. Co oba nevidí, je to, že už déle nejsou takoví, jací byli, když spoluprožívali svou lásku. Omyl, že člověk může mít lásku, je zavedl k tomu, že přestali milovat. Nyní místo toho, aby milovali druhého, zajišťují dohromady to, co vlastní: peníze, společenský stav, dům, děti. Takto v některých případech manželství, započaté na základě lásky, se přeměňuje v podpůrné vlastnictví, v korporaci, v níž dva egoismy se spolčily v jeden: „rodinný".
Když dvojice nemůže překonat touhu po obnově předchozí cituplné lásky, jeden nebo druhý z nich propadá iluzi, že nový partner (nebo partneři) jejich touhy ukojí. Věří, že nechtějí mít nic víc než lásku. Ale láska není pro ně vyjádřením jejich bytí; je to bohyně, které se chtějí oddat. Zcela nutně se svou láskou selžou, protože "láska je dítě svobody!" (jak je to v jednom francouzském songu) a zbožňovatel bohyně lásky se stane tak pasivním, až je nudný a ztrácí i to poslední, co mu zůstalo z dřívější atraktivnosti.
Tato zjištění nevylučují, že by manželství nemohlo být nejlepším řešením pro dva lidi, kteří se vzájemně milují. Nesnáz není v manželství samém, ale ve vlastnické existenční struktuře obou partnerů a koneckonců v jejich společnosti. Obhájci moderních forem skupinové lásky jako skupinového manželství, výměny partnerů, skupinového sexu atd. se snaží, pokud mohu pozorovat, jenom vyhnout problému svých obtíží v milování tak, že zahánějí nudu stále novými dráždidly a chtivostí mít více „milenců", místo aby byli schopni milovat skutečně jednoho...."

Takže přeji každému člověku, ať aspoň v jednom z údobí svého nešťastného života pozná a sám (sic !) prožije ty nádherné pocity milování, které reflektuje i jeho protějšek, neřkuli celá jeho rodina, už vůbec se neodvažuji přát mu že i široké příbuzenstvo a sousedstvo, natož nějaké ještě větší společenství (taková situace už je velmi nebezpečnou, hrozí např. ukřižováním).
Fakt každému, i nesmyslnému ohavovi Martinu Pátému a jeho kumpánům a kumpánkám. Jim možná o to více, ANO - jim rozhodně mnohem více !!! To je jasné.

Petra, pragmatika, Fakefíka a další, kdo má zájem:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vakcina-prehledne-brani-sireni-viru-…

Zřejmě někdo ze Seznamu včera zbloudil na Kydy a pokusil se najít odpovědi na vaše otázky :-).