Jatka

Krátký technický úvodník: 

Stále častěji se objevují komentáře i maily čtenářů na téma přehlednosti diskuse. Já souhlasím. Chtělo by to nějakou úpravu. Ovšem můj IT specialista je Master bez kterého to nepůjde. Master by to zvládl lusknutím prstů mezi dvěma opovržlivými úšklebky, ale.... musí se mu chtít... Master si každý den Kydy přečte a projde diskusi, tož navrhuju, abychom ho všichni dneska v komentářích pěkně poprosili. 

Já začnu:

Mastere, ty křiváku počítačová, co máš jiné priority než tento nejlepší blog ve sluneční soustavě a známém vesmíru, co se místo trvalé a čestné správy tohoto prostoru věnuješ rodině a práci pro hotely Mariot, vzpamatuj se  a naval nám přehlednější diskusi. Jinak... se nestane vůbec nic, protože bez tebe bych si ani neškrtl. Tož prosím prosím prosím, buď té dobroty a zkus nám to tu nějak vylepšit. 

Tvůj bratr Vidlák, který právě dneska bude lahvovat pálenku a určitě si na tebe vzpomene s lahvinkou....

A teď k tématu:

Maneca předevšírem nahodila diskusi, kterou začal svým fejsbůkovým statusem Ivan David, jehož profil Maneca sleduje. Ivan David v něm popisoval, kterak taa nejlepší Jůnie v celém vesmíru neprodloužila výjimku na prodej masa, díky které měli ojrozemědělci možnost prodávat své vlastní maso napřímo a obešli se bez šílených předpisů platných pro jatka. 

Já to Maneco fakt nedělám schválně, ale Ivan David je prostě víc politik než odborník. To není nic špatného, já jsem také rád, že máme přímo v ojroparlamentu nějakého insidera, který se obtěžuje nám alespoň poskytovat základní informace o tom, jak o nás bez nás rozhodují ýbrmenšové za velké prachy. Ano, přesně tohle má politik dělat. To je jeho práce pro voliče. 

Ale přece jenom.... nemohl by si za ty ojroprachy Ivan platit nějakého poradce, který by nemusel vysedávat v parlamentu a měl by čas si ověřovat informace a hlavně - zasazovat je do kontextu. Takhle to totiž vypadá, že Ivana nemám rád a jsem proti němu nějak vysazený. Ne, nejsem. Ale někeré jeho informace jsou z jiného vesmíru, ve kterém já i s Vidlákovem nežiju. 

Ivan David roní krokodýlí slzy nad tím, že EU neprodloužila výjimku, která u nás nikdy neplatila. U nás se prostě v posledních padesáti letech nesmělo prodávat maso poražené na dvoře. Žádný obchod by si takové maso nevzal. Určitou tolerovanou výjimkou byly zabijačky. Ale i tam platilo, že se maso smí spotřebovat jen v domácnosti a nesmí se prodávat. Dlouhá léta se tolerovala výjimka, kdy se zabijačka dělala jako hospodská či městská slavnost. V poslední novele zákona se to ale už také ošeřilo a přitvrdilo a dneska prostě žádná obec nemůže objednat řezníka, který by na náměstí picnul prase, zpracoval produkty, které by si místní hned koupili a zbaštili. Nemůže to udělat, ani když je to řezník se všemi výučními listy. 

Prase se musí zabít na oficiálních jatkách a zpracovat se musí v oficiální kuchyni. A může se prodávat v oficiálním stánku při zachování všech zákonných předpisů pro prodej masa a uzenin. Proto také já neopomenu zde veřejně hlásit, že pokud ke mě přijedete na zabijačku, jedete jen na čumendu. Nic nedostanete, žádná výsllužka nebude, protože je to zakázané. Prostě se jen jedete kouknout. Já vám nic dát nesmím, musím si to s rodinou sežrat sám. To je mé oficiální stanovisko. Ta neoficiální sděluji jen osobně. 

V někerých unijních zemích na podobné městské akce či drobné prodeje existovala výjimka. Prostě bylo možné při snesitelných předpisech udělat městkou slavnost či firemní teambuilding se zabijačkou. A chovatel měl možnost nejen své zvíře porazit domácí porážkou, ale za určitých podmínek mohl i maso prodat. 

U nás jsme v těchto věcech už dlouho papežštější než papež. Tohle všechno se u nás nesmělo už dávno a v poslední době se po tom skutečně jde. Pokud chce dneska město udělat tradiční zabijačkové hody, prostě produkty koupí na jatkách a prodává je dle všech předpisů pro pultový prodej. Tečka. 

Maneca pak vznášela dotaz, že ona sama si dodnes kupuje nějakého králíčka či kuřátko přímo od chovatele, který má i pojízdnou prodejnu a není v tom problém. Jak je možné, že chovatelé u nás porážejí jateční zvířata, když se to vlastně teoreticky nesmí? 

Inu, je to jednoduché. Onen chovatel má i zcela oficiální jateční provoz. 

Běžný člověk si jatka představuje jako obrovskou budovu, kam najíždějí kamiony s vystresovanými krávami a prasaty, kde je ženou elektrickými biči uličkou k porážkovému místu, tam je navěsí na pojízdné háky a pak je to jako v automobilce pozpátku - místo skládání auta se rozebírá prase. Stojí tam stovky mongolů, každý provádí ten svůj jeden řez a na druhé straně jiné kamiony odvážejí do hytlermarketů úhledně zabalené stejky. 

Ve skutečnosti se nejedná o jatka, ale o masokombinát. 

Jatka mohou být i velice maličká. Vykachlíkovaná místnost se stoly podel stěny, na druhé straně chlaďák a mrazák a uprostřed ze stropu visí hák. Ve vedlejší místnosti je jateční přístroj, stroj na očištění, spaření, oškubání a umytí. Nějaký odtokový žlábek na krev a tak. V další místnosti jsou umyvadla s bezdotykovými bateriemi, místnost na převlékání. To stačí. Neberte mě úplně za slovo - snažím se jen vysvětlit rámec. 

Jsou řezníci, kteří mají taková maličká jatka, kde si v pondělí zabijí dvě tři prasata, rozbourají je, v úterý zpracují vychladlé maso na salámy a párky, ve středu je strčí do udírny a ve čtvrtek rozvezou dle objednávek do hospod. Nebo mají vedle malou prodejnu se dvěma pultovými chlaďáky, kde svoje speciality prodávají. 

Ale pro masokombináty i malé jateční místnosti s jedním hákem platí, že musejí splňovat všechny stavebně technické i veterinární předpisy a kontroly si u nich podávají dveře. Ke každému poraženému kusu se vede kompletní techničák a nedej bože, aby kontrola zjistila zašantročenou ušní známku nebo něco nevyplněného. 

Prostor musí mít správnou stavební výšku, musí mít funkční odlučovače tuků, musí se řádně nakládat s živočišným odpadem (odvoz do kafilerie), k tomu bezdotykové baterie, kulaté rohy v místnostech, zpracované směrnice pro sanitu, řádně evidované čistící prostředky, odělené prostory pro převlékání, poměrně velkorysé sociální zařízení, apod. A samozřejmě na všechno miliony papírů, protože veterinář nepřijede si udělat stěr ze stěny , zda tam není salmonela. Na to kašle. To je moc pracné. Přijede a hrabe se v papírech. To je čistší a příjemnější. 

Problém je samozřejmě v tom, že předpisy jsou čím dál náročnější a malý řezník na to prostě nemá. Každou chvíli se vymyslí nové povinné zařízení, které musí splňovat certifikaci XY a chudák řezník mění dřevěné masodesky za plastové, pak za vylepšené plastové, pak musí mít stále dokonalejší umyvadla i dřezy, musí mít stále dražší baterie i sprchy, musí mít stále komplikovanější a těsnější vrata a dveře, až mu nakonec dojdou prachy a vykašle se na to. Opět, neberte mě za slovo - naznačuju, jak to funguje. Skutečnost je složitější. 

Samozřejmě, už sto let se u nás nikdo z masa neotrávil. Ŕádně vyučený řezník udržel čistotu i na dřevěném špalku i na dřevěném pultě a buřty byly nezávadné i když visely stočené na háku. Dnešní předpisy už se dělají jen proto, aby se nezjistilo, že už jsou vlastně zbytečné... protože to by se ukázalo, že jsou zbyteční i lidé, co je sepisují. Komplikované předpisy samozřejmě nahrávají velkým koncernům... taková prasečí linka moc dlouho nevydrží. Opotřebuje se a pak se kupuje nová. To tak akorát vychází, aby se novelizovaly předpisy, což výrobci linek vědí a tak si masokombinát automaticky udržuje náskok před zákonem a vše je byrokraticky v pořádku. Je to stejné jak v automobilce. Masokombinát na to má, protože realizuje obrovské úspory z velikosti. 

Malí řezníci jsou na tom stejně jako byli o půl století dřív mlynáři. V roce 1945 bylo v této republice deset tisíc mlýnů. Dneska je jich sto. A nikdo neuvažuje o tom, že by obnovil mlýnské kolo (nebo turbínu), obnovil mlýnici a začal znovu s mletím. Jedině jako turistickou atrakci, ale každému je jasné, že dnešní předpisy na hygienu dřevená komora prostě nesplní. Řezníci vydrželi o něco déle, ale ve světle dnešních vylobovaných pravidel, jsou další na řadě. 

Nicméně... 

Nikdo vám nezakazuje si vychovat králíka a pak ho majznout za uši. I náš skoroprezident Drahoš to umí. Chápu, že v městské garsonce se podobné věci dělají dost blbě, ale díky tomu jste milí měšťáci závislí na masokombinátech a lepší to nebude.

Vy co nemáte hluboko do kapsy, vy jste mohli ke Kšánovi, protože ten prodával maso s příběhem a s předpisy držel krok.  Jeho syn už to nedělá. Normálně si udělal obchodní značku, kupuje od chovatelů,  bourá v masokombinátě, a hraje si, že je něco extra.  Běžte si k němu pro maso, nebudete litovat... kotletka z přeštíka - 200g za 150,- Kč.  Kilo masa za 750,- Nekup to... 

Kdybych vám směl něco prodat já z domácí zabijačky, při dvou stovkách za kilo bych se tím hravě uživil...  Prodat dvousetkilové prase za dvacet tisíc i se zabijačkou... byznys jako sviňa. A taky by to bylo přeštické prase a ještě z poctivého domácího chovu. 

Vy ostatní můžete začít lobovat za uvolnění předpisů.... ale upřímně... dost pochybuju, že to ve městech někoho doopravdy zajímá a stojí o to, aby existovali malí řezníci. Proto bude takových řezníků a chovatelů s řeznickým provozem stále ubývat. Minimálně do doby, dokdy my všichni dovolíme, aby se všechno zakazovalo a zpřísňovalo i když to už dávno ztratilo smysl. 

My ostatní vidláci si chováme a zabíjíme svoje. Doma. Pro svojí potřebu. To zakázané není. Já Vidlák si jako chovatel mohu zabít svoje prase, kuře i králíka, dokonce mohu i krávu nebo ovci.  Ale jen pro sebe. Tak to dělám.  

Pak existuje jedna polodivoká varianta... Koupíte si od svého vidláka živé kuřátko, k tomu si na půl hodinky pronajmete vidlákův dvorek a za jeho laskavé asistence si SVÉ kuřátko sami zabijete a zpracujete pro svojí domácnost. Rozsah asistence znalého vidláka je už na vzájemné domluvě. Ale opět... jde to jen v malém. Hodně malém. Pod rozlišovací úroveň státu a na bázi sousedské výpomoci. To zakázané není. 

Kdyby ale Ivan David kandidoval u nás do poslanecké sněmovny a měl ve volebním programu výjimku pro drobné chovatele a povolení obecních zabijaček na svatbách a jiných oslavách, okamžitě bych ho volil. A platí to pro kohokoliv jiného. Pokud se někdo začne zasazovat, aby malý drobný chovatel či řezník měl možnost mít svá malá jatka, bez šílených předpisových ptákovin, nebo aby vesnický vidlák nejen směl dělat domácí zabijačky, ale prodávat z nich i produkty a maso, má můj hlas.