Kopretina

Autor
Štítky

Uviděl jsem ji stát na krajnici.

… po třiceti letech… 

Stála na stejném místě, jako tenkrát. Svěží větřík jí foukal do volných plátěných šatů v barvě nebes nad námi. I s těmi nadýchanými bílými mráčky. Před paprsky pálícího slunce ji chránil odrbaný slamák, vlasy do pasu mírně prošedivělé, úplně stejně jako tenkrát. Ruce složené na břiše, jakoby v nich držela mimino, namísto něj v náruči kytici kopretin…

Poprvé jsem kolem projel se zájmem o její křivky. Pravá noha poctivě ubrala plyn, oči klouzaly po tenké látce vypasované letním větříkem. Když jsem jel zpátky, snažil jsem se nahlédnout pod krempu klobouku, protože zbytky funkčních závitů na mozku vysílaly poplašné signály. Při další cestě s nákladem hlíny jsem už předem vybíral místo, kde zastavit. Asi to tušila, postavila se na zaslepenou odbočku, vedoucí do vesnice, která byla a už není.

Zastavil jsem. Nacpaný těsně u svodidla jsem spustil okénko, počkal, až přejde na mou stranu. 

„Jsi to ty, Kopretino? To snad není možné! Tolik let…“, spustil jsem ze spuštěného okénka.

„Ty ses vrátil?“ odpověděla otázkou.

„Tys mne poznala? Hodně jsem se změnil. Jsem vážně nemocný, přežil jsem těžkou bouračku, nikdo mne nepoznává…“

„Duši máš pořád stejnou,“ hleděla mi do očí.

Na zádech se mi vyhodila husí kůže. Stejně, jako před pětatřiceti lety…

Sešplhal jsem po schůdcích z kabiny a přešel ke svodidlu na okraji silnice. Přetínalo vyasfaltovanou odbočku vedoucí do centra zmaru.

Máchl jsem rukou k zárodku lesa vyrůstajícího z močálu, který býval kvetoucími zahradami. Otočil jsem se k ženě v modrém.

„Proč odsud neodejdeš?“ vztekle jsem vyštěkl.

„Proč bych měla?“ odpověděla mírně. „Patřím sem, nikam jinam. Zůstal mi tu kostel. Kostel svaté Barbory, patronky havířů,“ zdůraznila. 

„Jo. Patronky těch, kteří to tu pohřbili,“ bezhlavě jsem zaútočil.

„Ne. Pohřbili jste to vy. Všechno jste zničili!“ roztáhla v zoufalém gestu ruce.

„Báro, poslouchej…“ začal jsem znova.

„Jsem Kopretina!“ křikla na mne a přeskočila přes svodidlo zpět do svého království.

„To je jedno, tak dobře. Kopretino, když chceš. Mě tu poslali navážet hlušinu z důlní prádelny, nic víc a nic méně! Tři fůry za hodinu, třicet fůr za noc! Já nemám s tím, že se celá vesnice propadla a zalila vodou, vůbec nic! Už jsem ti to říkal tisíckrát! Ano, je tady kopec, který tu nikdy nebyl! Jo, pomáhal jsem ho stvořit, protože kdybych to nedělal já, dělal by to někdo jiný. Ale já jsem žádné uhlí zpod vaší dědiny neraboval, jasné? Já nemůžu za to, že to tu všecko zalila voda! “

„Ale mohl jsi odmítnout, mohl jsi jít pracovat jinam, mohl jsi cokoli… Nemusel jsi ničit tenhle krásný kout...“

„Už jsme to probírali tisíckrát. Proč sis zasedla zrovna na mě? Vždyť tu přece prošly za těch čtyřicet let, co se zasypává tahle propadlina, stovky robošů. Když se podél řeky stavěl násep pro novou silnici, točilo se tu na šichty přes dvě stě lidí! A na opačné straně propadliny pořád provádí zavážku denodenně dalších deset lidí! Proč nejdeš za nimi?“

„Chci o tom mluvit s tebou a s nikým jiným. Je to tvůj problém, ne jejich.“

„Kurva fix!“

„Pojď se mnou,“ otočila se zády ke mně a vykročila po zarůstající silnici do bývalé vesnice.

„Seru na tebe! Rozumíš? Nechci!!!“

Otočila se a hleděla na mne svýma očima barvy lískových oříšků.

„Pojď se mnou,“ řekla mírně, uklidňujícím hlasem. 

Šel jsem za ní, jako tele na porážku.

Ke kostelu to bylo pět minut chůze. V poledním žáru mi takřka vzápětí vytryskly pramínky potu na břiše i na zádech, stékaly do trenýrek, pak do ponožek. Záviděl jsem Kopretině bosé nohy, odhalená kolena, volný výstřih.

„Počkej, když už mě někam táhneš, tak mi neutíkej!“ zavolal jsem na ni.

Nezpomalila, stále byla pět kroků napřed.

U kostelních vrat se zastavila a otočila se ke mně: „Co jsi mi slíbil?“

„Já nevím, nepamatuju si. Je to třicet let, co jsme se viděli naposled!“

„Jednatřicet. A slíbils mi, že mi uděláš klíč k tomuto zámku,“ položila ruku na kliku kostelních vrat. „Tvrdil jsi, že máš doma stejný zámek a že to není moc práce. Čekám jednatřicet let…“ řekla smutně.

„Já…, á…, éé…, á jó, už jsem si vzpomněl. Pak už jsme se nepotkali a návoz hlušiny byl zastavený na neurčito. No a pak už mě z práce vyhodili, už jsem se sem nedostal, chápeš?“ mlel jsem pantem, co mi přišlo na jazyk.
„Chci ten klíč, slíbils mi to.“
„Jinak mi nedáš pokoj, že?“

Pokrčila lhostejně rameny.

„Jak to děláš, že jsi vůbec nezestárla? Tenkrát jsi tvrdila, že jsi o dvacet let starší, než já. To by ti mělo být skoro osmdesát! A vypadáš pořád stejně, s bídou na čtyřicet.“

„Ten klíč,“ zopakovala neústupně.

„Nemám nářadí. A polotovar,“ pokoušel jsem se nějak – jakkoli - vykroutit z ožehavé situace.

Beze slova se otočila a mávla rukou na znamení, že mám jít za ní. Prošli jsme tři sta metrů spletí vrbin a zastavili jsme se před malou zelenou boudou.

„Tady si naši spravovali loďky, které potřebovali k práci na chovných rybnících,“ otevřela prkenné dveře. Přede mnou se otevřelo stolařské království.

„Panečku, teda tady se dala udělat spousta věcí,“ vydechl jsem, i když jsem vůbec nevěděl, jak by se některé nástroje měly používat.

„ Na ponku máš železo a pilníky,“ s ulehčením prohlásila a potichoučku sdělila komusi třetímu: „Tak ho tu konečně máme.“

Prohlédl jsem svěrák na ponku a polotovar, ze kterého jsem měl vyrobit klíč.

„Ten svěrák se mi vůbec nehodí, je na dřevo a ne na železo. Zničím ho. A budu potřebovat ještě svářečku. A hlavně nějaké hodnoty. Kótovaný nákres, náčrtek, obrázek, a tak… Anebo rozebrat ten zámek v kostelních dveřích,“ tak trochu jsem doufal, že ji tenhle nápad rozmluvím. Mlčky vytáhla ušmudlaný papír, rozložila jej a já hleděl na náčrtek, který jsem kdysi dávno zhotovil já sám. 

Spadla mi brada. Vůbec jsem netušil, kde ho splašila. Byl to náčrtek namalovaný jako pomůcka k vypilování ztraceného klíče od domovních dveří více než sto šedesát let staré barabizny, ve kterou jsme s mou ženou začínali před třiceti lety opravovat. 

 „Co ta svářečka?“ vsadil jsem vše na poslední kartu.

Zarazila se. A za okamžik, jako by jí někdo napověděl, se lehce pousmála a s ulehčením odpověděla: „Vypiluješ ho z jednoho kusu, máš na to spoustu času.“

Neprotestoval jsem. Podle nákresu jsem si načrtnul na široký plocháč obrys klíče a začal jej pomocí pilky a sekáčů vykřesávat z masivu. Za dvacet minut bylo hotovo, další půlhodinu zabralo vycizelování tvaru přesně podle rozměrů na výkresu.

Vzal jsem zhotovený klíč do ruky a vyšel z boudy.

„Kampak?“ zeptala se mne, když jsem chtěl zavřít dveře.

„Je to hotové jen nahrubo, teď budu muset začistit zuby na místě,“ začal jsem jí vysvětlovat zámečnickou práci, „aby se klíč hezky otáčel a nezasekával. Rozhoduje každá desetina milimetru.“

„Dej mi ho,“ natáhla ruku. Vzala jej jako svátost a přišli jsme spolu k průčelí kostela. Vsunula jej do zámku a otočila. Zámek zaskřípal, chvíli se zdálo, že je zaseknutý, ale pak přece jen cosi cvaklo a mohutná vrata se se skřípěním pootevřela.

Chtěl jsem vrata postrčit a vstoupit dovnitř.

„Ty ještě ne,“ rychle se mi postavila do cesty.

„Mám to tu všechno na starosti a bez klíče s tím byly velké trampoty, víš?“ s provinilým výrazem vysvětlovala. „Ten kostel se nesmí propadnout…“

Chtěl jsem jí odseknout cosi v tom smyslu, jestli ji někdo nutil přelézat do kostela oknem, ale než jsem vyslovil první slovo, dveře za ní zaklaply, zachrastil zámek.

„Děkuju,“ ozvalo se zpoza zavřených dveří

„Báro! Kopretino!“

„Báro!“

… ticho…

Otočil jsem se a šel po betonce rovnou k náspu, po němž svištěly kolony aut s havíři vracejícími se z ranní směny… 

„… Kopretino…“  

„Bože, jak mi je špatně,“ zablekotal jsem, pálící slunko mě přivádělo do mdlob.

„Héj, je ti něco? Proč jsi zastavil? Mám zavolat servis, anebo sanitku?“

Seděl jsem na svodidle oddělujícím betonku od státní silnice a za rameno mě držel Honza.

„Co je?“

„No to se ptám já tebe! Jsi naráz pustil výstražné blinkry a hupsl jsi na brzdy! Ty to nevíš nebo co? Jel jsem za tebou asi tři sta metrů, tak jsem tě dobře viděl, jak jsi vyfičel z kabiny. Jako by hořelo!“

„Myslel jsem, že jsem tu stál aspoň hodinu!“

„Ani nápad! Jak říkám, asi tak tři sta metrů. No přeci jedu ze skládky za tebou! To taky nevíš, nebo co? Kdepak hodinu! Kdo ví, jestli vůbec půl minuty!“

„… aha…“

„Tak co, už dobrý?“

„Jo, jo. Popojedem. Jsem v pohodě. Udělalo se mi trošku šoufl, asi z toho vedra. Už je to v pohodě.“

Naskočili jsme do kabin, nastartovali a vyjeli. 

Rozepnul jsem bezpečnostní pás a vytáhl jsem z kapsy kalhot kapesník, abych si utřel z čela stékající kapky potu. Klimatizace vůbec nepomáhala. 

S kapesníkem jsem vytáhl složený arch papíru. Byl na něm kótovaný náčrt starobylého klíče.

Do pr…! Kde se to tu vzalo?! To jsem blázen…

Do toho se ozvalo zvonění telefonu. Šéf s dotěrným dotazem, jestli bych neudělal ještě jednu fůru navíc. Neudělal, je příšerné horko a klimatizace nefunguje, jak by měla. 

Konec debat. 

Vypnul jsem hovor a mrknul automaticky na displej, jestli na něm není záznam o zmeškaném hovoru nebo příchozí zpráva. 

Časomíra na telefonu ukazovala o hodinu a třináct minut více, než digitální hodiny tachografu.

 Za oknem se na mne šklebila dvojčata těžních věží dolu ČSM…  

  

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.8 (70 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Proč Targusi nejsi dosud člen svazu českých spisovatelů? Nechápu. A zcela určitě by jsi měl svoje díla vydat knižně, i když i na internetu nezapadnou.

Průměrný počet slepic: 5 (26 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

Naprostý souhlas!

Průměrný počet slepic: 4 (5 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

Když jsem před cca 2 lety četl Targusovu sbírku povídek Sedmilhář, naznal jsem, že patří na papír jako knížka do postele před spaním, na mudrování.
Obeslal jsem několik desítek vydavatelství a nakladatelství, v několika případech přišlo zdvořilé odmítnutí s výmluvou, jinak rádiové ticho.
Potom mi spadl e-mail, heslo se nepodařilo obnovit, takže pokud někdo v posledních 9 měsících zareagoval, nevím o tom.
Pokud to někdo umíte, dejte to někam v el. podobě (po opravě překlepů), stojí to za to!
Jakousi naději vzbudil Laco G. přes kamaráda, jak to Laco dopadlo?

Průměrný počet slepic: 3.5 (2 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

být v dnešní době v jakémkoliv svazu je ošajstlich. Tak akorát na placení příspěvků, po vylepšení příjmů funkcionářům

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

No děkuju pěkně. Už dlouho jsem něco takovýho nečetla. Až je mi zima.

Průměrný počet slepic: 5 (12 hlasů)
Trvalý odkaz

Musím se usmívat pod fousy. Nedávno jste mne tu Targusi vítal, s tím, že budete vulgární a tak... psal jsem Vám tehdy cosi naznačující, že rozumím prskání jako štítu. Smekám svůj duševní klobouk před tím, co jste stvořil.

Průměrný počet slepic: 5 (13 hlasů)
Trvalý odkaz

přáteli bych se vás nazývat neodvážil),
Tuto mikropovídku jsem sesmolil doslova na objednávku Vidláka, an tu hořekoval, že chce na dovču a nemá žádný kydací matroš.
Pokorně přiznávám, že horkou jehlou šitý textík je nedopracovaný, neboli je na něm co hodně zlepšovat, ale že jsem líný jako to Vidlákovo prase, které se s bídou odhodlá zvednout své špeky ze slámy na výpravu k čerstvě naplněnému korytu v druhém rohu minichlívku, v němž je dočasně do doby své popravy zaparkováno.
Pokud se vám líbí, je to fajn, až bude prostor a chuť něco znova sesmolit, zase to zkusím. Pokud jste zhnuseni, taky dobře. Už víte, co máte příště přeskakovat.

Pragmatik - už se to tu řešilo několikrát. Členem nejsem a nebudu, páč ze strany editorů - profesionálů je naprosto nulový zájem a já zase nemám zájem své těžce vydělané a Starou Jahodou radostně nasyslené penízky utrácet za stovky kilogramů potištěného papíru, které by pak spočívaly někde v garáži či na půdě a čekaly na skartaci.
K finálnímu úspěchu je totiž potřeba i finálního počinu - totiž inkasu financí z prodeje a já prozatím nehodlám věnovat svůj drahocenný čas (moc ho už nemám) zběsilému přesvědčování lidí, že právě můj výtvor je tím jediným, co jim ještě schází k dokonalé nirváně. Neboli, že je "vysoce módní a zcela nepostradatelný".
To je mi milejší strávit tento čas ve společnosti lidí, kteří jsou schopni a ochotni mi dát najevo, že o mou přítomnost dokonce občas i stojí, případně jim předat něco z mála svých vědomostí a zkušeností (třeba Stará Jahoda, když jí spravím prosakující odpad hajzlu, anebo nezbedný synek vztekající se u rozebrané motorky či zfušovaného vypočtu školní malůvky klikové hřídele).
Pokud by se vám přece jen někomu z vás podařilo zcela zázračně objevit magora, který by hodlal rozvrátit svou kasu takovým sebevražedným pokusem, jakým by bylo vytištění mých žvástů, sem s ním, materiálu je dost na dvě tlusté knížky.

Průměrný počet slepic: 4.9 (23 hlasů)

A co typ povídky uspořádat nejdříve elektronicky jako e-knihu? A pokud vím, nakladatelství MOBA (https://www.mobaknihy.cz/) se zaměřuje na začínající české autory. Znáte Vlastimila Vondrušku? Ještě pod pseudonymem Jan Alenský vydal 5 útlých knížek, co se nakonec prodávaly v Levných knihách. Prý byl náklad 700 ks a akorát se prodaly. Dnes je to jejich nejprodávanější autor a už pod vlastním jménem. Na e-knihu už materiál máte, stačí menší grafické úpravy textu.
A když mluvíme o knize, o jaké částce se bavíme? Poraďte se s Vidlákem, jemu už jednu knihu kdysi vydali.

Soutěžní otázka. Kde se pravděpodobně ukrývá Vidlák? Napsal, že "nejspíš už máme postavený stan na jedné takové nepřístupné plošině uprostřed Tepelské pahorkatiny a hrajeme si na týden na Robinsony". To už stačí k odhadu místa jeho pobytu.
Můj tip zde napíšu večer. Zdejšímu čtenářstvu věřím, ale dozorujícím elfům by se u té otázky mohly zavařit málo používané mozkové závity. A nechceme je přeci zničit, to jen elfové chtějí zničit své názorové oponenty.

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pane Gerd.
Znám jednu oblast,kde se jí říká tepel.
Je tam i dost silný pramen vody,která v zimě nezamrzá.
I když okolí je nádherná krajina s nejvyšší horou Šíp.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by Gerd (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tipuji Třebouňský vrch. Vladař by byl didaktičtější, ale je spíš na okraji a Robinsoni by byli více rušeni.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Mám naprosto stejné informace jako všichni čtenáři zde a žádnou navíc. Tipuji na rybníky kolem obce Polom nebo břeh Žlutické nádrže v místech bývalé obce Skoky.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

...je naprosto uzasna, srejna jako Targusovy zapisky z cest. Je syrova, prosta, ale pritom jako ten klic. Vypada, ze potrebuje dopilovat, ale to je jen klam. Pet a pul slepice.

Průměrný počet slepic: 5 (15 hlasů)
Trvalý odkaz

Pane Targus.
Co se mládí naučíš,ve stáří jako když to najdeš.
Kolik je v té pohádce pravdy i spisoval ten námět buď prožil,nebo někde čerpal.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

rychle zapomeneš - alespoň tak to funguje u mne.
Takže povídka je psána jako obvykle podle skutečných událostí, dějů i postav. Hoďte do vyhledávače "vesnice Louky, kostel". O tom kostele jsem už jednou psal, pokud si vzpomínám, to bylo ještě u Stejskala.
A Kopretina existuje, opravdu jsem ji potkal. Bylo to v době, kdy sem Občan napsal, že je u nich málo kopretin. Zaujala mne ženská postava s náručí polního kvítí, v níž převažovaly právě kopretiny.
No uznejte sám, nezaslouží si takový obraz nějaký pokus o zvěčnění? Kdy jste naposled viděl, že by někdo trhal polní kvítí? Když si omylem vzpomenu na své dětství, ihned se mi vybaví rozežrané holčičky s věnečky na hlavách a neustále škubající polní kytky.
Kdy naposledy jste viděl nějaké děvče s věnečkem na hlavě?

Průměrný počet slepic: 5 (14 hlasů)

nový je tak umělecký, že mi připadá spíš jehovistický.

Všechny malé holky motaly věnečky z pampelišek, protože, když byl čas a ještě nenastoupili borci s kosama z vesnic u Havířova, byly trávníky na mezi barákama totálně zažlucené.

Jsem rád, že jsem to zažil a že se vyskytují Targusové, kteří čas od času rozvíří usazeniny vzpomínek.

Průměrný počet slepic: 5 (12 hlasů)

Ale neztrácím naději, protože ostatní luční kvítí se pomalinku vzpamatovává, tak jednou určitě zase vykvetou i kopretiny.

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

Tady je jich dost. Sám je občas trhávám. Je z nich nejkrásnější květina pro tu, kterou máte opravdu rádi.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Pane Targus.
Díky za odpověď,která také stojí o další zpracování.
Nojo,mládí,bezbolestné,bezstarostné a pořád v přírodě,na to se dobře vzpomíná.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Tuhle Targovu podobu mám nejraději :o)

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

u morze.

Průměrný počet slepic: 3.4 (5 hlasů)

teplou vodu a málo kovidu vinšuju.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Kopretiny, kopretina,
Všechny stejné, každá jiná. Slunce svítí, v louce tráva
pod větříčkem polehává. Kopretiny se však smějí,
tančí s ním a dovádějí,
dokud neodletí jinam,
k jiným bílým kopretinám. Autora si nepamatuji, psal básničky pro děti.

Průměrný počet slepic: 4.6 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

takže nakonec měl Lukašenko pravdu

https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/erik-best-kdo-nyni-ridi-dive…

jak známe naše aktivisty, za tu dobu se pořádně rozrostli , a nedivím se, že .....
a vůbec...

Průměrný počet slepic: 3.7 (9 hlasů)

ema.
Prozradil se brzy,Lukašenko ho nebude mít rád.
Když si vzpomenu na Zaorálka a jeho aktivity na Ukrajině,tak tomu naprosto věřím.
Asi bylo dost naších aktivistů na Ukrajině,které musel Zaorálek rychle přepravit zpět,když to musel zaonačit přepravou zraněných Ukrajinců.Stálo by za to ,vzít Zaorálka pěkne pod krkem,aby začal zpívat.

Průměrný počet slepic: 4.7 (12 hlasů)

Mi by se líbilo, kdyby ČR vyslala na východ diverzní jednotku ve složení podporučík Kolář - feldkurát Zaorálek - kvartyrmajstr Štětina - vojáčci Lipovský a Svoboda , plus Miruna (kvůli zábavě v zákopech, o pauzách mezi střelbou kaťušemi).
Kdyby na mě záleželo, tak by se ani nemusili vracet, klidně by tam mohli vést svůj Kampf až do úplného vítězství jejich humanistických demokratických liberálních aj. ideálů.

Průměrný počet slepic: 4.7 (12 hlasů)

Před chvíli na Seznamu.cz :
Média: Cichanouská se prohlásí prezidentkou. Lukašenko řešil s Putinem podporu armády
- Podle polského deníku Rzeczpospolita se Svjatlana Cichanouská prohlásí prezidentkou Běloruska. Její mluvčí deníku řekla, že se připravuje prohlášení. Očekává, že ji západní státy uznají jako hlavu státu.
- Alexandr Lukašenko si znovu volal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ten slíbil Bělorusku pomoc. Podle Lukašenka se oba lídři odvolávali na vojenské dohody, které země historicky uzavřely.
- Před běloruskou ambasádou ve Stockholmu zavlála tradiční běloruská vlajka, symbol demonstrantů proti diktátoru Lukašenkovi. Protesty podpořil také běloruský velvyslanec na Slovensku. Zaměstnanci státní běloruské televize vyhlásili na pondělí stávku.
- Ministři zahraničí Evropské unie se dohodli, že sedmadvacítka uvalí nové sankce na běloruské představitele zodpovědné za násilné potlačení protestů a možné falšování výsledků voleb.

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

...nádherné rybníčky vedle hřiště dnešních FC Petřkovice. V rybníčcích (nějakým způsobem se voda neustále čistila přes průsaky spodní vody štěrkovým podložím) byla i přes léto čistá a průzračná voda, kterou kalili jen karasi , hrouzci, líni či sekavec (ano, i toho jsme tam " zatáhli" pytlem).Krásní okouni, chytali jsme je ponejvíce na hořavky (dnes je chráněna). Štiky na karasy , perlíny na chlebové těsto. Hnízdilo tam plno vodních ptáků, na březích - po dešti , bylo možné najít koše a koše kozáků a křemenáčů...V zimě jsme tam chodili hrát hokej...
Hnus. Jen za to ty komouše (apropo - znáte někdo aspoň jednoho českého komunistu nebo českou komunistku ?) nenávidím až za hrob.

Na ja, kdysi taky říkali : " My jen poslouchali rozkazy a živili naše rodiny, my za nic nemůžeme !!!!"

Vděčný za blog.
:-D))

Průměrný počet slepic: 2.5 (13 hlasů)

radikální. V soutěži o to, kdo více kurví životní prostředí, vede zcela bezpečně dnešní squadra. Když už ničím jiným, tak bezuzdným zastavováním zemědělské půdy.
Pseudozelené šaškování s kůrovcem, vrtulníky a slunečníky, jakož i s elektromobilitou a dalšími katastrofálními nesmysly nemá vůbec cenu ztrácet čas. Jsou přehlídkou totálního neumětelství, pokud nebudeme uvažovat v kategoriích úmyslného poškozování životního prostředí, tentokrát ovšem nikoli v měřítku lokálním, nýbrž v měřítku zeměkoulařském.

Průměrný počet slepic: 4.7 (27 hlasů)

Za popelnice se muselo platit.
Šlam vás taky nutili pálit komouši?

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

Byl to můj děda. Ale chodil do kostela a po osmašedesátém už si neprodloužil členství. Ale disident taky nebyl a po sametu pro nový režim taky neměl moc dobrých slov. Možná z toho důvodu, že ti, co mu svým kariérismem znechutili členství v KSČ, nakonec po sametu měli nejvíc plnou hubu demokracie.

Průměrný počet slepic: 4.6 (9 hlasů)

Takže Váš děda s někým spoluvlastnil(í) výrobní prostředky, spolu pracovali na společném díle a spolu se spravedlivě dělili o výsledky takové práce ?
Pokud to ale bylo jen v rámci rodiny, tak to se nepočítá - takto " po komunisticku" žije většina rodin, včetně rodin těch nejmilitantnějších krajně pravicových živlů...

Do kostela nechodí, prý jim stačí ten chrám v srdci. Ani děti do škol neposílají, v tomto se jim tedy moc nedivím, že jsou až takhle opatrní. Obřady samozřejmě jsou, bez toho asi společenský tmel nemůže fungovat, až tak kristovsky vyspělý, aby nepotřeboval okázalost, není snad nikdo na světě.
Po vilce , autě , bazénu, chatě či lístcích do opery nebaží...v tomto se liší od komoušů velmi. Natož aby bažili po moci, nad někým jiným, neřku-li nad celým státem.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

To není radikalismus, je to je povzdech - třeba i nad tím, že jsme tehdá nebyli o něco starší. Takhle jsme jim jen rozpíchali pár pneumatik....
Já to neberu jako soutěž, hnus jako hnus.

Vděčný za blog.

Průměrný počet slepic: 2.4 (14 hlasů)

pícháte teď?

Průměrný počet slepic: 3.5 (11 hlasů)

In reply to by strejda (neověřeno)

Trvalý odkaz

Smysl pro geometrii a krásu mi to nedovoluje.
:-D

Průměrný počet slepic: 2.3 (9 hlasů)
Trvalý odkaz

Targusi,
zkuste si přečíst třeba nabídku tohoto knižního nakladatelství.
Vydají vám e-knihu knihu zadarmoa postarají se i o distribuci. Za to si pouze strhnou padesát procent zisku, zbytek je pro vás.

kromě toho si můžete (ale nemusíte) pro radost nechat vytisknout třeba deset papírových knih.
Kniha má všechny právní náležitosti, IBSN, povinné výtisky jdou do knihoven (ty musíte zaplatit ze svého)

Ale prostudujte si to sám...

http://eknihyjedou.cz/

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

In reply to by tdx (neověřeno)

Trvalý odkaz

v ČEÁCH NEJSOU JEN bAKALO

v Čechách nejsou jen Bakalonovináři. Jsou zde i Babišonovináři a těch je podstatně víc. Ti o tom informuji?

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Doporučuji pro začátek dát svou knihu na : www.bezvydavatele.cz
Podle zájmu pak hledat vydavatele pro papírovou formu.

Skvělá povídka a těším se na další :-)

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Doporučuji si povšimnout, že píši Vy s velkým V!
Jako výraz obdivu.
Protože takhle vyseknout povídku na objednávku, úctu a obdiv rozhodně zasluhuje.
Slintám závistí nad uměním klást písmenka do řádků

Průměrný počet slepic: 4 (5 hlasů)

řádku, to je hovno umění, ale trefit prstem písmenko, které se vám zrovna právě teď líbí, to je ten pravý majstrštyk!!!
:-)))

Průměrný počet slepic: 4.3 (7 hlasů)

udělat z plocháče pomocí sekáče a pilníku v truhlářském ponku klíč za méně než hodinu, to je tedy umění. Na co měla být ta svařečka?

Průměrný počet slepic: 1.3 (3 hlasů)

Vy$erte se na technickou poznámku, rk. V té povídce je to jedno, i kdyby ten klíč vypravěč dělal pilníkem na nehty.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

vína, velmi zřídka dokonce i kovů.
Když potřebujete tvarovat plocháč, můžete buďto pilovat a řezat jak blbec jeden velký kus polotovaru, anebo jej šikovně naporcujete a dovedně spojíte tak, abyste byl rychlejší, než při tváření ručním nářadím.¨
Například můžete pomocí svářečky vytvořit ozdobnou hlavu klíče ze silného drátu a následně ji přivařit k trnu klíče.
Taky ovšem můžete použít svářečku namísto pilky či vrtačky, když ovládáte tzv. pálení (vypalování hrubých děr či drážek do polotovaru). Chce to jen trochu praxe.

Ať tu nehážu perly sviním, v odkaze je po pravé straně názvosloví.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%AD%C4%8D

Průměrný počet slepic: 4.5 (2 hlasů)

jsem měl kdysi v oblibě svářečkou nahřívat polotovar, když bylo potřeba užít kladivo k jeho zformování.

Ajzn do šraupštoka, erdu na kraj, fynfu drát do canguf a švajsku naštelovat aspoň sto šede. Ajzn byl v mžiku červený a pak už flachcangami a hamrem zpracovat do potřebného tvaru. Když se to nestíhalo do apkílungu, tak znova. Místo ambozu jsem mám v garáži ajznovou kostku. Není to ideál, ale dá se na tom udělat hodně.

Průměrný počet slepic: 4 (2 hlasů)

svařečkou jdou dělat hrubé díry, dělat drážky asi nepůjde zrovna tak jako nahřát třeba kus vinklu. Jedině že byste myslel svařečkou autogen.

Zatím bez slepic

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

vypálení podlouhlé díry v materiálu stejné tloušťky. To je taky drážka, ale skrz materál, tak jsem to myslel. Třeba než jsem odešel z werku, vypaloval jsem do hardoxem vyspravované podlahy vany nové drážky - pardon - podlouhlé díry na háky zavírající zadní čelo korby. Autogenem bych popálil a prohřál větší plochu, flexou bych se s tím sral mnohem déle a byla by dost vysoká spotřeba kotoučů, vymoženosti ala elektrický předehřev matroše před dělením ve werku opravdu nehrozily.
http://www.lomyatezba.cz/2019/2019-1/item/927-deset-veci-ktere-byste-o-…

Proč by neměl jít ohřát švajskou vingl, neboli úhelník, to netuším. Nahřeju ho úplně stejně, jako kulatinu, anebo flahajs, tedy česky plocháč.
Finta v nahřátí spočívá v tom, že musíte odhadnout, kdy se matroš začne tavit a drátem cuknout kousek dál. A přirozeně to není na přesnou práci, ale naprosto v pohodě jsem tímto způsobem jsem ohýbal např. pajdy plocháče, anebo dvacky rundajzy. Jde jen o rychlost, pochopitelně je lepší, když je po ruce helfr, který je schopen matroš přesně přidržet, anebo hamrem srovnat do žádaného tvaru. Soply z elektrody se buď zakovají, anebo obrousí při následné operaci.

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Jen mě tak napadlo.
Ládik!!! by to mohl zveršovat,Nohavica nazpívat a pak to pustit na veřejnost.
To by ještě víc proslavili Ostravsko.

Průměrný počet slepic: 3.7 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

v Kurviné?

Průměrný počet slepic: 2.6 (5 hlasů)